Prokrastinace. Slovo, které ještě pár let zpátky nikdo neznal. Neřest, ze které se stal marketingový fenomén, díky kterému dnes už jen těžko najdete člověka, který by na tohle téma nečetl alespoň jeden článek nebo knihu. A i když už se zdá, že se vlna všemožných návodů a rad, jak s touhle nepěknou vlastností bojovat, možná konečně přelila, je tu s námi pořád. Vždycky byla a zřejmě i vždycky bude.
Dnes vám tu ale nebudu papouškovat dalších deset tipů, jak na prokrastinaci vyzrát. O tom už bylo napsáno dost. Místo toho bych se s vámi ráda podělila o jednu jedinou věc, která mi pomáhá zvládat vše včas a (relativně) bez stresu.
Na samotný začátek musím podotknout, že jsem s odkládáním věcí nikdy neměla velký problém. Můj život je jeden velký kolotoč úkolů a kdybych si vše pečlivě neplánovala, zřejmě bych dnes byla někde úplně jinde. I tak se ale najdou chvíle, kdy to tak hladce nejde. Kdy mi do cesty přijde něco mnohem lákavějšího než nekonečné upravování fotek, psaní seminárních prací, studium francouzštiny nebo učení se na zkoušky. A právě v takových momentech si vždycky vzpomenu na motto, které už nějaký ten pátek udává směr mého života:
Není čas ztrácet čas.
Zázračný lék na prokrastinaci je totiž možná pěkná věc, ale podle mého názoru je mnohem účinnější prevence. (A to nejen při boji s prokrastinací.) Tohle motto zkrátka dokonale vystihuje způsob, díky kterému nemám problém stíhat deadliny, mít vše včas a zároveň se z toho nehroutit.
Jeho kouzlo spočívá v tom, že kdykoliv mám chvilku času, odpadne mi schůzka, přednáška nebo mám jen dostatek energie na další práci, využiju tenhle moment k dělání úkolů, které na mě křičí z diáře. Co na tom, že na jejich splnění mám ještě celý měsíc nebo že se mi do nich vůbec, ale vůbec nechce. Stejně je jednou budu muset udělat, tak proč ne teď?
Zkrátka a dobře, není čas ztrácet čas. Nikdy totiž nevím, co se mi v budoucnu může stát. Co se pokazí, co bude potřeba řešit. Co mi zabrání v tom stihnout nemilosrdný deadline.
Vždycky se tedy snažím o to, abych se dostala do bodu nula (tak pracovně říkám okamžiku, kdy si odškrtnu poslední úkol na mém to-do listu), a pak přichází čas na všechny radosti. Na kafíčka, přátele, procházky i výlety. Na všechny ty maličkosti, které bych si s vidinou nekonečného seznamu povinností nikdy naplno neužila.
A řeknu vám, že tahle taktika se mi zatím setsakramentsky vyplácí. Většinou nic nedopisuji na poslední chvíli, nemusím trávit dlouhé noci nad obrazovkou počítače a jako jedna z mála dostávám i feedback na své semestrální práce, neboť je zpravidla odevzdávám mezi prvními. (Pokud by vás zajímaly další tipy, jak (bez stresu) zvládnout zkouškové, mrkněte na tento článek.)
Tohle motto je jednoduše hnací motor mého života. Toho pracovního i vysokoškolského. Je to směr, který mi pomáhá být v klidu. Bez stresu. A často mám díky němu ve výsledku i víc volného času, než bych si před odškrtnutím posledního úkolu vlastně myslela…
A jak to máte s prokrastinací vy? Máte nějaké triky, které vám pomáhají se s ní vypořádat?
Veronika ♥
Já bojuji s prokrastinací posledních pár týdnů. Učím se na maturitu. Na začátku měsíce jsem si udělala rozpis, kdy mi hezky vycházelo učení. Jenže jsem ho nedodržela a teď se můžu pomátnout 😀 😀 Obdivuji tě.
Autor
Držím palce, Elis:)
Ja bych teda nerekla, ze nejak prokrastinuju, spos doma se mi stava casteji… Proto rada pracuju a ucim se v kavarnach, tam mi to jde uplne od ruky. 🙂
Sandra
Autor
Sandruš, o tom mi povídej:) Doma prakticky jen spím:)
Odkedy o škole blogujem, zistila som, že mnoho ľudí s prokrastináciou zápasí úplne inak ako ja. Takisto aj u mňa sa to mení, podľa toho, kde žijem, čomu sa venujem alebo ako je na tom moje zdravie. Jednoznačne súhlasím s tým, že nemám čas nemať čas a potrebujem sa k úlohám postaviť zodpovedne. Veľmi sa mi páči, že tento článok je viac o tom „mindset“ nastavení, o tom, aby sme sa zamysleli nad tým, ako trávime svoj čas. Predsa však na drzovku odkážem na svoj článok, ktorý je trošku praktickejší z hľadiska prekonania prokrastinácie. Ono to nie je obyčajné odkladanie vecí – má to niekoľko dôvodov, tie sa dajú rozdeliť do jednoduchej rovnice a tak vieme mať nad svojím času kontrolu. Ja si aj myslím, že ty to tiež robíš, len možno podvedome 🙂 Každopádne, možno to niekomu pomôže!
http://timkablog.sk/efektivne-studium-ako-prestat-prokrastinovat-1/
ojoj tak teóriu zvládam bravúrne…horšie to je už s jej aplikáciou do bežného života 😀
My Supercalifragilisticexpialidocious Diary | Live Better, Love Harder & Cure Hangovers
Autor
Viki, jsem si jistá, že to zvládneš!:)
Prokrastinuji bohužel často. Mám ale triky, které fungují. Jedním je uvědomění si, jak pevná vůle funguje – je to jako sval, který se dá trénovat a posilovat děláním věcí, do kterých se nám nechce. Tím získává sílu a po nějakých 30 nevyprokrastinovaných úkolech za sebou už dokáže bojovat i s tím nejodpornějším restem. Samozřejmě odkládáním zase ochabuje. No a díky tomuhle pohledu si řeknu, že je jedno, jakým úkolem si pevnou vůli vypěstujeme, funguje přenositelně. Proto když se mi třeba fakt nechce řešit nepříjemné emaily a přistihnu se, jak sjíždím jedno Youtube video za druhým, zkusím to prostě přestat dělat a jít dělat něco úplně jiného – většinou uklidit pracovní stůl. Po něm uklidním něco dalšího, ustelu postel, vysaju, jdu vyčistit klec papouchům a najednou se tím dostanu do nějaké série, ze které nechci vypadnout, takže buď se vrátím k počítači a dodělám ty nepříjemné úkoly, nebo najednou uklízím a rovnám si věci po zbytek dne, což je taky vždycky lepší než prokrastinovat u videí. Pokud vyhraje ta první možnost a já dodělám nepříjemné úkoly na počítači, tak to taky pokračuje a rázem mám vyřešených mnohem víc restů, než jsem původně chtěl. Musím zkrátka jen rozjet ten vlak pevné vůle a vím, že rozjet ho můžu jakýmkoliv nesouvisejícím úkolem, ať už je sebemenší.
Pěkný článek 🙂
Autor
Miroslavo, moc děkuji:)