Čím chceš být, až vyrosteš?
Jsem si na sto procent jistá, že jste tuhle otázku minimálně jednou za život slyšeli. Většinou ji slýcháme od naivních dospělých, rodičů i učitelů, kteří vlastně ani nechtějí znát odpověď. Už při samotném pokládání otázky si z nás v hlavě malují úspěšné právníky, doktory, businessmany. Jakoukoliv jinou odpověď neberou vážně. Z toho snu mít vlastní kavárnu, kadeřnictví nebo obchod s výtvarnými potřebami prý za pár let vyrosteme. Dostaneme rozum. Začleníme se do toho dokonale vymyšleného systému, kde hlavní roli hraje naše výplatní páska, kde se chodí do práce, aby se alespoň o víkendu mohlo žít. Do systému, kdy už se neradujeme z nového dne, pokud zrovna nejde o pátek, a kdy slovo pondělí už radši ani nevyslovujeme.
Ale je tohle opravdu život? Vážně musíme chodit pět dní v týdnu do práce, abychom si mohli užít alesoň ten víkend, během kterého se stejně stresujeme, kolik nás toho následující týden zase čeká?
Já v tomhle systému žít nechci. Nechci mít práci, která mě nebaví, ve které nevidím smysl. Nechci chodit do práce a žít až pak. A nemyslete si prosím, že se práce štítím. Právě naopak. Jsem schopná pracovat celé dny, po nocích vyřizovat maily, přes den se setkávat se zajímavými lidmi a vymýšlet ty nejbláznivější projekty. Já chci totiž svou práci milovat. Nechci svůj čas rozdělovat na ten v práci a ten opravdový. Chci svou prací žít. Chci se radovat z každého úspěchu a učit se ze všech chyb. Chci se do práce těšit, nesledovat hodinky a neodpočítávat minuty do konce pracovní doby. Chci vidět, že to, co zabírá tak velkou část mého života, má opravdový smysl.
 |
| ♥ |
Na podobné téma jsem se Vám rozpovídala už před několika měsíci v článku Jaká je cesta k úspěchu? a znovu mě k těmto řádkům inspiroval jeden skvělý TED Talk, který mi před pár dny vstoupil do cesty. Petr Skondrojanis v něm mluví o rolích, které na sebe nasazují lidé v různých životních situacích, především v tom firmením světě. Ukazuje, jak je důležité přestat čekat na to, co přijde pak, ale raději se zaměřit na život, který žijeme právě teď. A proto jsem se rozhodla s Vámi tuhle inspirativní přednášku dnes sdílet;
A až si pustíte tohle video a někdo se Vás zase zeptá, kde se vidíte za x let, odpovězte mu, že chcete být šťastní. Protože to je to jediné, za co opravdu stojí bojovat.
Mějte se nádherně,
Veronika ♥
Naprostý souhlas, není nic důležitějšího než být šťastný.
Ano, ano ano! Přesně o tom život má být – ne pracovat abychom mohli žít (nesmyslná práce od rána do večera, výplata vyjde tak tak, žádné zážitky a cestování až někdy v důchodu, kdy už nebude ani čas ani síly), ale žít a při tom pracovat. V tom lepší případě žít svůj sen prací, což naštěstí v dnešní době jde čím dál více… taky si sama sebe nedokážu představit v tom kolečku "systému"
Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M
Veľmi pekný článok. Ja som teraz v takej situácii, kedy sa budúcnosti dosť bojím. Som v poslednom ročníku vysokej školy a za chvíľku ma čaká vstup do toho "dospeláckeho" života. Bojím sa, že nenájdem to, čo ma baví a budem nútená pracovať niekde, kde sa mi nepáči. Tak rada by som robila to čo ma baví. Viem, všetko to záleží len na mne. Preto som teraz v menšom rozpoložení a strachu z budúcnosti.
http://lamodaeanarchia.blogspot.it/
Dle mého názoru se nemusíš vůbec ničeho bát:) To, že zkusíš nějakou práci, ještě neznamená, že ji musíš dělat celý život:) Nech tomu čas a uvidíš, kam tě život nakonec zanese:)
Veroniko moc děkuji za sdileni ted talku, vždy mě potěši, když někoho inspiruji k podobnému mindsetu. Je to takový dárek. Děkuju
A pokud byste hledali firmy, ve kterých nemusite hrát role, ktere se k vam budou chovat s respektem a hodne vas toho naučí..tak pár jich máme tady http://www.cocuma.cz osobne jsem je všechny prověřil. A jen připomenu, nemáte se čeho bát, dělejte co vám dává smysl, a ke jedno jak vás kdo hodnotí. Nic neni špatne nebo dobrě, život neni špatny nebo dobry, život proste JE! Se všim co přináši. Přeju vám všem hodně vnitřního štěsti a spokojenosti.
Krásne napísané a je to veľká pravda. Veľa ľudí dnes baží iba po peniazoch a tak im prejde celý život bez radosti a šťastia.
Sama som si vyskúšala niekoľko prác (popri škole) kde to bolo presne tak, že som len odpočítavala minúty do konca. A toto ja už v živote nechcem 🙂
Přesně tohle je věc, kterou jsem si uvědomila minulý leden, když jsme měli podávat přihlášky na vejšku a mně došlo, že mě vlastně žádná VŠ nezaujala a než abych se upsala něčemu, co mě nebaví, vydala jsem se méně tradiční cestou: vzdělávací kurzy, víc volnosti, hlavně nebýt vázaná slovy "musím, měla bych, bych bylo lepší…" A už přes rok se řídím takovým tím "dělej, co chceš, hlavně buď šťastná". Funguje to. Zatím mi brigádničení (vedle spousty mých vlastních projektů, kdy fotím a překládám a je to na mně, kolik vydělám a kolik si napracuju) v ZOOTu stačí. Sice doma válčím s babiččiným "je to škoda, máš navíc, mělas pokračovat v právech…" a s tím, že půlka rodiny ve mně vidí černou ovci, ale jsem šťastná. Člověk se pak totiž podívá na ty důležité pány businessmany, co vydělávají horentní částky, ale jsou pak furt ve stresu, protivní, přes týden se s rodinnou nevidí a o víkendu na rodinných vyletech řeší práci… prostě si člověk uvědomí, že sice mají krásnou sumu na kontě a můžou utrácet co hrdlo ráčí, ale ten život si neužijí, nejsou v klidu, nenaplňuje je to, nejsou šťastní a vlastně takovéto "miluji svou práci, svůj život a jsem 100% šťastný člověk" nechápou, je to pro ně jako mýtus. (Vím, o čem mluvím, jeden takový je v rodině.) Trochu mě mrzí, že si víc lidí není schopno uvědomit, že štěstí je důležitější než peníze a že je možné mít rád svou práci, rád do ní chodit, rád řešit pracovní patálie a užívat si to naplno. Jsem ráda, že víc lidí píše (a šíři mezi ostatní) o důležitosti štěstí a předává dál informaci, abychom byli hlavně šťastní, že na tom záleží. Děkuju za tenhle článek, který třeba dalším čtenářům otevře oci 🙂
A já děkuju za tak krásný komentář a držím palce v životě!:)
Jít si za svým snem a nehledět na ostatní! Je to náš život a nikdo nemá právo nám do něj kecat. – Tímto se řídím už několik let a docela se mi to daří. Doufám, že to tak bude i s prací 🙂
http://elisminarova.blogspot.cz
Úplně přesně jsi vystihla moje myšlenky. Nevím co bych měla dál napsat. Máš úplnou pravdu. Je jen málo lidí co by tohle pochopili nebo by se tímhle řídili. Prostě nemám slov, protože v tomhle článku jsou úplně všechny. <3
http://basic-whitegirl.blogspot.cz/
Ja som na tom podobne, nechcem žiť c tomto svete a tak som si vymyslela taký môj fiktívny svet. 😀 Kde čakám malú Lin (drak lásky) lebo som troska pri tele a tak som našla aspoň variantu kedy svoj tuk milujem, lebo v ňom vidím moje dráčatko. 🙂 izba celá ladená do čínskeho štýlu 🙂 proste krásny život v tomto svete 😀
Pěkný, pravdivý článek. 🙂
I teď mám svou práci ráda, cítím se tady mnohdy užitečná. Totiž ne ve chvíli jako teď, když komentuju blogy, ale více méně tady tomu šéfuju, musím něco vyřizovat a tak…
Hodně se těším, až dostuduju a budu učit děti! Cítím to jako poslání. Ano, občas to určitě bude stres, ale az na konci roku porovnám, jaký pokrok moji prvňáčci udělali, bude to moooc hezký pocit.
Zatím ho mám, když můj žák, kterého doučuju, dostane z písemky trojku nebo dvojku. 😀
A přesně tak to podle mě má být! Práce je poslání, ne povinnost:)