Víkend v lesní chaloupce

Právě sedím v kavárně s výhledem na Vltavu, ruce si hřeju u hrnek plný zázvorového čaje a vzpomínám na víkend, který mám za sebou. Na víkend, který jsem po dlouhé době strávila mimo Prahu, bez počítače a ve společnosti lidí, pro které je svět blogování a sociálních sítí španělská vesnice. Na víkend, díky kterému mám zase chuť tvořit a pracovat o sto šest.

Abych vás uvedla do děje, celé to začalo někdy v říjnu, kdy jsme se s kamarády shodli, že si do konce roku ještě uděláme malý výlet. Jediný společný termín, který jsme ale našli, připadal až na poslední listopadový víkend, proto jsme cestu do toho našeho lesního království tentokrát museli zavrhnout. Nechtěli jsme umrznout, jak asi chápete.

A tak jsem zapojila svou fantazii a začala vymýšlet, kam že se to teda vydáme. Luxusní hotely se spa zněly lákavě, ale vzhledem k našemu rozpočtu to nebylo zrovna nejlepší řešení. A i když bych si zřejmě mohla domluvit nějakou formu spolupráce, nechtěla jsem náš společný víkend strávit nepřetržitým focením, editováním a výstupy, kterými by byl pobyt podmíněn. Takže ne. Hledala jsem dál.

No a jak asi už tušíte z mého Instagramu, volba padla opět na Airbnb. Do vyhledávání jsem zadala termín, počet hostů, lokalitu nedaleko Prahy a tentokrát i typ budovy – srub, bungalov, teepee, maringotka nebo dům na stromě značka ideál. A říkám vám, že na mě vyskočily opravdové poklady! Kdybychom nebyli limitováni zimou, která se koncem listopadu dala očekávat, odvázali bychom se zřejmě ještě víc.

Nicméně, z čistě praktických důvodů nakonec vyhrála lesní chaloupka a jsem za to moc ráda. Tenhle kouzelný domeček, který se nachází uprostřed lesa a má dokonalý výhled na Vltavu, byl totiž hotový ráj. Hned po příjezdu jsme pořádně zatopili v kamnech, s baterkou v ruce našli kadibudku (neteče tam totiž voda) a dlouho do noci jsme hráli hry a povídali si o všem možném a nemožném. Jo, tomu říkám únik z té pražské (a blogerské) bubliny.

Stejně krásně vzpomínám i na ta pomalá mlhavá rána, společné vaření a můj první výlet na vyhlídku Máj, kde v sobotu dopoledne nebyla (kromě jedné slečny) ani noha. Na krátkou zastávku v kavárničce Ella má kávu i nekonečnou cestu zpátky do Hradištka, kdy jsme si na zádech střídali těžký batoh plný dřevěných briket. (Neměli jsme sekeru a v okolí domku fakt nic použitelného nebylo, věřte mi.)

Zkrátka a dobře, i přes nějakou vlezlou podzimní chřipku, která se se mnou táhla poslední dva týdny, jsem si tenhle únik z reality vychutnala do posledního doušku. Neříkám, že jsem za tu dobu neodpovídala na maily a nekontrolovala Instagram (znáte mě…), ale i tak to bylo přesně to, co jsem potřebovala.

A nestálo mě to, kromě pár stovek, které bych stejně za víkend utratila v nějaké pražské kavárně, skoro nic. Tak to taky zkuste. Svolejte přátele, najděte si nějaké netradiční ubytování a užijte si víkend v trochu jiném duchu, než jste zvyklí. Fakt to pomáhá.

Veronika ♥

4 Comments

  1. 30.11.2018 / 11:27

    První a poslední fotka – naprostý úžas. Kdo by byl řekl, co to máme v České republice za krásná místa 🙂

    FIT MADDIE

  2. 2.12.2018 / 19:07

    Vyhlídku Máj chci navštívit už delší dobu a ta atmosféra tam musí být krásná. 🙂 My jsme už párkrát s přítelem a jeho rodinou/známými byli na výletech, kde jsme bydleli v malé chaloupce ve vesničce o 20 obyvatelích. Bylo to vážně zajímavé, protože na to člověk není běžně zvyklý, pokud bydlí ve městě nebo tam často jezdí. 🙂

    I am Lenka

    • 2.12.2018 / 20:06

      Já se na vyhlídku Máj chtěla podívat už vic než rok, ale vždycky z toho nějak sešlo… Tak jsme si jí dali alespoň sami hezky za deště:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Přejít k navigační liště

Copak hledáte?