Píše se druhá adventní neděle, venku mrzne jako když praští a já (pro změnu) vysedávám v jedné útulné letenské kavárničce. Vedle počítače mi tančí plamínek hořící svíčky a z obřího malovaného hrnku čaje se line pronikavá vůně lesních plodů. Ideální chvíle na to, abych vám pověděla, co mám dnes na srdci.
Jak už to tak bývá, před Vánoci máme všichni spoustu přání. Ať už to jsou přání materiální, o které si píšeme Ježíškovi, nebo ta, která nosíme hluboko v našich srdcích. Přání splnitelná i ta, o kterých se bojíme mluvit. Přání, která si můžeme splnit mávnutím peněženky, a ta, která si za peníze zkrátka nikdy nekoupíme.
Když jsem tedy pár dní zpátky přemýšlela o tom, co bych si k Vánocům přála já, z celého toho seznamu, co jsem si zapsala do poznámek v telefonu, jsem do světa vypustila jen tip na jednu knížku a klasicý budík. Došla jsem totiž k závěru, že nic dalšího mi nikdo splnit nemůže.
Bylo by mi však zatraceně líto, kdyby ten můj (možná trošku osobní) seznam upadl v zapomnění, a tak jsem se rozhodla, že se o něj podělím alespoň s vámi. Doufám, že v něm najdete třeba jen malý kousek sebe a doplníte ho o další přání, k jejichž splnění může krůček po krůčku přispět každý z nás.
Co bych si opravdu přála?
Aby si lidé pomáhali bez očekávání, že se jim to vrátí. Aby zmizel ten hloupý princip něco za něco. Aby se vytratila sobeckost. Copak ten pocit, že jste někomu udělali radost, nebo mu ulehčili práci, není tou nejkrásnější odměnou?
Aby vzhled přestal hrát hlavní roli. Aby na prvním místě byla naše duše, osobnost, smysl pro humor, šarm a ne kolik kilo nám zbývá shodit do „ideální váhy“. Abychom se o Vánocích mohli cpát cukrovím a neměli pak hlavu plnou výčitek. A aby slova jako tlustá a ošklivá navždy zmizela z našich slovníků.
Abychom se vzdělávali pro sebe, bez stresu a zkoušek. Aby se školy staly místem setkávání, inspirace a radosti. Ať si každý z výuky vezme tolik, kolik uzná za vhodné. Kašlete na to? Váš problém. Proč se pořád stresovat všemožnými testy a zkouškami. Není přeci důležité odříkat vše zpaměti a o týden později už vůbec nic nevědět… Vzdělávání je nikdy nekončící proces. A je jen na nás, zda přemůžeme lenost a budeme se učit novým věcem, nebo se navždy zasekneme v té zrádné ulitě pohodlí a bezpečí.
Abychom si uvědomovali všechny ty krásné maličkosti, co jsou kolem nás. Možná vám to teď přijde jako klišé, ale i tak na to pořád zapomínám. V tom rutinním životě a v neustálém spěchu mi toho často uniká víc, než bych si kdy přála. Vánoční světýlka, první sněhové vločky, úsměv starého pána, kterého pustíte v tramvaji sednout… to všechno dělá život o poznání kouzelnější. Zkuste se, prosím, na obyčejné věci koukat jinak. Zaměřte se na chuť první ranní kávy. Zastavte se na pár minut u muzikantů, kteří na ulici vyhrávají vánoční koledy. A vnímejte vše, co vám život přináší.
Abychom s soustředili na to, co se nám v životě povedlo. Ne naopak. Co je to první, co z vás vypadne, když se vás někdo zeptá, jaký jste měli den? Pokud je to politá klávesnice, nevydařená schůzka, vyhazov od zkoušky… vítejte na palubě. Všichni se pořád zaměřujeme jen na to, co nám nevyšlo. Co nám zkazilo ten perfektně nalinkovaný den. Ale co to zkusit jinak? Co se zaměřit na ty malé úspěchy? Na všechny úkoly, které jste zvládli? (A ne ty, které jste nestihli?)
… doufám, že vám tento článek vnuknul trochu inspirace zamyslet se nad tím, co si doopravdy přejete. Zapomeňte na všechny ty značkové kabelky a sepište si vše, co by mohlo váš život udělat skutečně o kousíček krásnější. A když budete mít chuť, budu moc ráda, pokud mi napíšete vaše přání do komentářů.
Veronika ♥
Moc krásný článek; mohla by jsi začít psát duchovní knihy, protože s každým tvým článkem vnímám svět, okolí a sebe jinak, za to ti moc děkuji 🙂 Souhlasím tedy s tebou se vším. Naučila jsem se vnímat, že z těch nejmenších maličkostí, je největší radost.
Autor
Elis, moc děkuju!
Tohle jsou moc hezká přání, myslím, že kdyby si většina lidí přála něco podobného – a hlavně se nebála ta přání realizovat a povzbuzovat k tomu i druhé – bylo by na světě mnohem líp 🙂 Já bych si hlavně přála, aby se mi dařilo držet si vnitřní klid a nadhled 🙂
Autor
Jíťo, tak držím palce, myslím, že pokud na tom budeš krůček po krůčku pracovat, přání se ti splní:)
Krásný článek! Moje největší přání se mi nikdy nesplní, ale zase to vede k tomu, o čem píšete výše. T.
PS. děkuju za tip na Oswaldz!
Autor
Terezko, třeba jednou:) A rádo se stalo!
Krásně sepsané! O tom by měli Vánoce být, jen pohoda a klid, teplo domova, přítomnost nejbližších! 🙂 Ráda bych Ti sem napsala nějaká moje přání, ale momentálně bych si nevzpomněla asi ani na jedno… vždy se mi tyto věci vykouří z hlavy tehdy, když je potřebuji! 😀
Ale pokud by sis chtěla přečíst moje vnímání vánočního období, přidávám sem dva články o dvou adventních nedělích. 🙂
LifestyleBirdie – 2. advent
LifestyleBirdie – 1. advent
Krásnej článek <3 A nádherný dárky!
http://www.mummysweetbaby.blogspot.cz
Autor
Děkuju!
Ahoj Verunko, mohla bych se tě zeptat, jestli si pořád ještě píšeš deník vděčnosti? Zajímá mě, jestli to jde vydržet delší dobu. Díky za odpověď ♥
A teď k tvému článku. Už pět let si přeji, aby nebylo zkouškové období v době Vánoc. Těším se na příští rok, až si budu dělat starosti už „jen s prací“, budu mít čistou hlavu a nějaké peníze. Vím, že štěstí si za ně nekoupím, ale jako chudý student pendlující mezi školou a brigádou už začínám mít všeho plné kecky 😀
Moje aktuálně největší přání je, aby někomu konečně došlo, že státní závěrečná zkouška je k ničemu. Opravdu. Proč ji tady pořád máme? Během roku plníme zkoušky, sbíráme kredity… tím pádem máme důkaz, že školní povinnosti plníme. Proč to není jako jinde na světě, kde člověka zakončí vysokou školu sepsání diplomové práce a šlus. Opravdu by mi to ulevilo, už jen proto, že bych se na diplomovou práci mohla soustředit víc. Ale je to jen hodně zbožné přání, které pokus se někdy splní, tak mě už se týkat nebude. Stejně ale doufám, už jen kvůli ostatním.
Autor
Péťo, přestala jsem vloni na Štědrý den, kdy toho na mě bylo už nějak moc. Vánoce s rodinou jsou pro mě vždy velká zkouška a tehdy se vše tak nějak špatně sešlo… Každopádně, každý večer si těsně před spaním rekapituluji den a snažím se najít minimálně tři věci, které byly fajn:) A co se týče tvých starostí se státnicemi, jsem si jistá, že to nakonec zvládneš!
Jo! Studium bez stresu. To by se mi vážně hodilo. Vždycky se tak vynervuju, vážně závidím těm, kteří mají studium „na háku“ a nerozhodí je vůbec nic. A být nápomocný komukoli bez očekávaní jakékoli satisfakce, to byl byl krásný svět. Bohužel nejsem si jistá, jestli se toho dožiju. Zrovna dneska jsem jela v tramvaji a nastoupit chtěla maminka s kočárkem. Všude bylo plno pánů, ale s kočárem jsem jí musela pomoci já. Byla jsem ověšená taškami z Tesca a i tak nám nikdo nepomohl.
Autor
Tak hlavně, že jsi pomohla ty:) Ostatní nezměníme, ale můžeme začít u sebe:)
Díky za moc hezký inspirující článek 🙂 Každý odstavec má něco do sebe, něco jsou opravdu maličkosti, ale člověku dokáží zlepšit a udělat den o 100% lepší:) (obzvlášť ta ranní káva :D)
Už několik let si přeji to samé, letos už to vypadalo celkem nadějně, a málem jsem měla i já o Vánocích milující partnera. I když už mi někdy docházejí síly stále doufám, že tam někde hledá zase mě a příští Vánoce už budeme slavit společně 🙂 Možná to zní jako přání patnáctileté holky, ale co.
Krásné prožití Vánočních svátků
Autor
Tobě taky, Leni! Určitě, jen to chce čas:)