Ty nejobyčejnější chvíle

Je ráno. Právě sedím v pražském Ema Espresso Baru a pročítám si poznámky, které jsem si zapsala včera večer. Vysedávala jsem tehdy na parapetu toho našeho vršovického bytu, pozorovala západ slunce a vzpomínala, co všechno mi letošní léto přineslo. Co mi dalo i vzalo.

V červnu jsem dokončila první rok na vysoké a dovolila jsem si zase trochu žít. Podívala jsem se do Tallinnu a Helsinek, poznala jsem své hranice na marketingovém kurzu ve Vídni, odstěhovala jsem se z domova, ve kterém jsem strávila dlouhých dvacet let, navštívila jsem několik překrásných blogerských eventů, natáčela spot pro Fashion Arenu a protančila noc na břehu Lipna.

Před pár týdny jsem také dostala jednu nabídku, která mi převrátila život vzhůru nohama. A od té doby, co jsme si řekli definitivní ano, teď po nocích vyřizuji maily, upravuji fotky, píšu texty a pokud to všechno zvládneme, máte se na co těšit. Splním si tím svůj malý sen.

Nicméně, ač jsem za to všechno neuvěřitelně vděčná, uvědomila jsem si, že nejsilnější zážitky ve mě stejně zanechaly ty vůbec nejobyčejnější chvíle. Ty chvíle, kdy jsem v zabahněných teniskách seděla u ohně a byla s těmi, které mám tak ráda. Kdy jsem sundala kostým blogerky a byla v tom našem lesním království. Kdy jsem se zachumlaná ve spacáku smála vtipům, které nezúčastnění nikdy nepochopí. Kdy jsem se válela v písku po nevydařené zvedačce a nadávala, že mi nikdo neřekl, že ten večer padají hvězdy. Kdy jsem si konečně promluvila s tátou, vysedávala s babičkou u Alchymisty a hledala bráchu, který po vydařené party bloudil kdesi po lesích.

Kdy jsem byla s těma správnýma lidma. Lidma, co nemají potřebu si na nic a nikoho hrát. Lidma, co vám pomůžou, aniž by očekávali něco nazpátek. Lidma, co ještě nezapomněli, jaké to je si hrát, a umí si ze sebe udělat legraci. Lidma, co se neurazí po první sarkastické poznámce, ale stokrát vám ji vrátí.

Protože ono totiž vlastně vůbec nezáleží na tom, jestli jste v luxusním hotelu na Bali, nebo stanujete na břehu Vltavy. Když jste obklopeni těma správnýma lidma, nic víc už ke štěstí nepotřebujete. (Kromě dobrýho kafe, samozřejmě…)

Veronika ♥

7 Comments

  1. 17.8.2018 / 10:30

    Od srdce napsané ❤️ pracovní úspěchy jsou důležité, ale bez vnitřního štěstí bychom jen přežívali. Taky miluju sedět u táboráku a smát se s nejbližšími. Stejně tak miluju sedět u babičky a dědy, když mi vypráví svoje zážitky z mládí nebo chodit se psem kdesi v lese a nespěchat, jen tak si chodit bez cíle. To mě naplňuje, to mě dělá šťastnou. Takže to moc dobře chápu.

  2. 17.8.2018 / 14:11

    Wow, krasne napsane jako vzdy, pro me taky vzdycky pocitaji nejvic ty malickosti v zivote, ktery vetsinou prehlizime. <3 Zapad slunce, dobre kafe, povedena snidane nebo prochazka lesem. To jsou veci, ktery pro me znamenaji nejvic a diky kterym si dokazu odpocinout i ve stresovym obdobi. 🙂
    S laskou, Sandra

  3. Lucie
    17.8.2018 / 19:19

    Moc ti přeji úspěch a těším se na další z tvých článků ! Tento článek byl velmi krásně napsaný a plně z tvými názory souhlasím.

  4. 18.8.2018 / 9:57

    Parádně napsané, četlo se jedním dechem :). Těším se na budoucí “splnění tvého malého snu” :).

    FIT MADDIE

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.