Site icon VERONIKA

Pseudohipster a lajkoholik

Veronika Tázlerová

Víte, co znamenají slova jako hipsterák, chlastma, čvančary a babikoš? Co se vám stalo, když jste hodili Zemana nebo když vás napadl hipsterský mor?

Všechny tyto novotvary pochází z neortodoxního slovníku Čeština 2.0, který zaznamenává současné trendy ve vyjadřování Čechů. Mezi tisíci pojmy najdeme slova spojená s politikou, sportem, ale i běžným životem. Online slovník, který, jak říká jeho autor: „trolí češtináře už od roku 2009’’ baví všechny generace napříč republikou. Jak projekt vznikl a jaká slova se těší největšímu úspěchu? O tom jsem si povídala s Martinem Kavkou, který se už deset let sbíráním (často velmi bizarních) neologismů baví.

Co je Čeština 2.0? 

Copywriter a bývalý novinář Martin Kavka založil internetový slovník Čeština 2.0 jako „český Urban Dictionary’’ v lednu 2009. „Všechno začalo v tramvaji, kde ke mně z rozhovoru dvou slečen doputovalo první slovo sračkogán. Když jsem jich měl v notesu pár desítek, vznikl web.”

Cílem Čeština 2.0 je ukázat, že čeština má šmrnc, vtip i budoucnost. Zahrnuje zbrusu nová slova, ale i slangové, regionální či jinak zajímavé výrazy ze všech zákoutí mateřštiny a jeho tvůrci jsme my všichni každý den.

Slovník jako takový disponuje řazením slov podle abecedy, oblíbenosti a data přidání. Ke každému heslu navíc najdete i příklad jeho užití ve větě nebo konkrétní situaci. U výrazů, které reagují na domácí politické a společenské dění, nechybí ani pozadí jejich vzniku. Jako příklad poslouží třeba výraz šachmat, který znamená stav relativní obsazenosti pisoárů na veřejných toaletách, kdy již není žádný z nich volný tak, aby člověk nemusel stát bezprostředně vedle někoho jiného. Příklad ve větě pak zní: „Šel jsem se vychcat, ale byl tam šachmat.”

Rozhovor s autorem slovníku Čeština 2.0

Martine, na webu píšete, že Čeština 2.0 je slovník, který trolí češtináře už od roku 2009. Jaký byl impuls k jeho založení?

Ten impuls je ještě o rok starší – z poloviny roku 2008. Tehdy se mi strašně líbil koncept Urban Dictionary, což je americký slovník, kde Aaron Peckham sbírá anglický slang. Jednou v rozhovoru pro Guardian vysvětloval, proč začal – a důvod byl prostý, jednoduše tehdejší slovníky vůbec nezachytávaly to, jak se doopravdy mluví. A pak taky nebyly schopné reagovat na pružnost uživatelů jazyka při tvorbě novotvarů. Uvědomil jsem si, že v češtině máme podobný dluh – celé to odstartovalo slovo „sračkogán“, které jsem náhodně zaslechl v hovoru dvou holek v tramvaji. Tenkrát se jednalo o chlapíka, který měl plnou pusu vulgarismů. Od té doby přibyly další dva významy téhož slova – normální kanalizace a série průšvihů v krátké době. Skvělé na tom je, že každý význam přidal jiný uživatel.

Kolik za tu dobu vzniklo celkem slov?

Slov vznikla určitě velká spousta, ale já z nich všech zaznamenal ve slovníku do současnosti přes 13 tisíc. To číslo neustále roste, protože nyní přibývá i 200 nově publikovaných slov týdně (to je rekord), běžně už to bývá přes 100.

Kdo jsou nejčastější přispěvovatelé?

Jsou to různí lidé – různých profesí, tříd, různého vzdělání. Není skvělé, že čeština je takhle demokratická? Nová slova do ní může jednoduše přidat kdokoliv a nemusí k tomu mít vysokoškolský titul. Ti nejčastější přispěvatelé jsou uvedení přímo na webu v Top 10. První jsem já, druhá moje žena, v desítce je ještě jeden můj kamarád, zbylých sedm lidí neznám. I ty další stovky, ne-li už tisíce přispěvatelů, jsou neznámí lidé.

Jak probíhá schvalování slov? Co u nich zkoumáte? Jak často se stává, že nějaké vůbec nepublikujete?

Každé nové slovo mi nejdříve přistane v administračním systému, před publikací si ho přečtu a případně upravím – zasahuji jen v těch případech, kdy definice nebo příklad užití není na první dobrou zřejmý a mohl by čtenáře zmást. Práh pro vstup do slovníku je nízký – mohou do něj např. i hodně ostré vulgarismy, protože i ty k češtině patří stejně jako omáčka ke knedlíkům. Nepublikuju většinou jen ta slova, která útočí na neznámé lidi nebo se týkají jen omezeného počtu lidí (typicky slova používaná v úzkém kruhu v rodinách apod.). Ale taková slova lidé v podstatě nevkládají, takže vše postupuje hladce:)

Které slovo je vaše nejoblíbenější?

Mám spoustu oblíbených slov. Třeba i to nejoblíbenější ve slovníku vůbec je mým oblíbeným – čvančary, tedy velká prsa podle herečky Jitky Čvančarové. Už dokonce vznikla i čvančarátka, což jsou pro změnu prsa malá. Líbí se mi taky třeba hipsterák (hysterický záchvat po činu, který vůbec nezapadá do hipsterského prostředí), knižmo (pronikavá vůně nově vydané knihy), surikata (politik stojící jako křoví během tiskové konference za zády hlavního řečníka a vyhlížející dotazy novinářů), pakňák (nástroj vedoucích projektů, které musí být rychle dokončeny a předány bez ohledu na kvalitu, sloužící k tomu, aby se to „pak nějak“ dodělalo), dále třeba okupé (prostor ve vlaku, kde k vám přistoupí celá skupina Rusů, pošlape vám boty a obloží vás kufry), chcigáro (vyžebraná cigareta) apod. Je jich fůra:)

Co je pro vás největší zdroj inspirace pro nová slova? Kde je hledáte?

Slova se sbírají vlastně stejně v amatérském i profesionálním prostředí. Nejčastěji se novotvary nacházejí v publicistických textech, kde se komentátoři potřebují vypořádat s nějakou novou situací, novým trendem apod., dále třeba v beletrii (české i překladové), v časopisech, diskusních fórech, na sociálních sítích. Moje rodina i spousta mých přátel mě také zásobuje novými slovy na potkání, stále více jich přibývá od úplně neznámých uživatelů – to je skvělé, protože díky nim objevuje Čeština 2.0 stále nová a nová jazyková zákoutí.

Kdo z českých osobností je nejčastějším námětem?

Nejčastěji bodují politici – ti schopní, neschopní i všehoschopní. Často jsou politici jednotkou něčeho. Třeba milošekunda je jednotka vulgarity projevu veřejného činitele. Nebo existují jednotky jako 1 veleba (jednotka kecání nesmyslů), 1 laudát (jednotka hlouposti), 1 klaus (jednotka ješitnosti) nebo 1 rath (zhruba 7 milionů korun – můžete si tedy koupit dům za 2 rathy = 14 milionů apod.). Z neschopných politiků bodoval i Rozner, který se prosadil svým zabrušovat a vybrušovat (z problematiky), díky čemuž dal vzniknout i označení rozneromat (člověk, který neumí dát dohromady smysluplnou větu a funguje jen jako generátor náhodných slov) nebo roznerovat (mluvit o věcech, o nichž nemáte ani páru).

Velký prostor mají ve slovníku premiér Babiš a prezident Zeman a jeho okolí, hlavně mluvčí Ovčáček. Díky němu vznikla slova jako mluvčáček (pro tiskového mluvčího), trolčáček (pro mluvčího, který zároveň trolí na sociálních sítích) nebo ovšašek (zkráceně opravdu velký šašek). Kromě toho na jeho počest vzniklo ještě pár dalších výrazů označujících tiskové mluvčí – ústní otvor, hlásný trouba nebo ústa Sauronova. Prezidenta Zemana se týká taky spousta výrazů, např. zemandrtálec (jeho nekritický a agresivní příznivec), trenclepán (hradní pán, nad jehož sídlem visí červené trenky), viróza (podroušený stav; také prezidentská nebo zemanovská viróza, příp. taky zemanóza). Co se týká premiéra Babiše, taky je to slušný seznam, např. zčápit (použít evropské dotace na soukromý projekt), fotrgate (aféra se synem na Krymu, ve Švýcarsku a bůhví kde ještě), babišbox (krabička na odkládání nechtěných stvrzenek z pokladních tiskáren, nutných kvůli EET) nebo babišovo ticho (strach ozvat se vůči nadřízenému i s tou sebemenší kritikou). No a výrazný byl třeba i prezident Klaus nebo svého času Rath – skvělá je např. rathorika (umění plynně lhát do očí nebo do kamery).

Co se týká nepolitiků, i ti se do slovníku dostávají. Třeba rychlobruslařky Martiny Sáblíkové se týká lhala (věčně slibovaná, ale nikdy nepostavená rychlobruslařská hala) nebo sáblík (bruslař, který jezdí na cyklostezce od kraje ke kraji a nejde předjet). Lyžařka a snowboardistka Ester Ledecká zas má ve slovníku třeba ledět (nechápavě hledět, jako to předvedla Ledecká po zlatém triumfu na olympiádě), esterifikace (zvládnout dvě a více věcí na špičkové úrovni), dělat Ledeckou (absolutně nechápat, co se děje) nebo třeba jít na Ester (jít do společnosti nenamalovaná).

Setkal jste se za ta léta s nějakou kritikou? Co dotyčným vadilo, co vám vytýkali?

To víte, že jo 🙂 Třeba firmě Toi Toi vadilo, že je ve slovníku tojtojka jako mobilní záchod. Chtěli po mně, abych to upravil v tom smyslu, že jde čistě jen o mobilní toaletu této firmy. Což ale není pravda – jednoduše chodíme do tojtojky a je nám celkem fuk, kdo to kam přistavil. Ostatně zpívají o tom třeba i Tři sestry v písni Toi Story, příběh sraček („Usnul jsem v toitoice na festivalu, teď mířím ke stoce a zmizím v kalu.“ Kouzelné, ne?). Úžasné na jazyku je, že mu nemůžete shora nařídit, kterými cestičkami se má vydat. Nemůžete uživatelům jazyka nakázat, co mají jak označovat a jak mají mluvit. O to se nedávno pokusili komunisté, kteří přišli s obskurním nápadem na zákon proti prznění jazyka. Načež hned v první větě zprznili přechodník.

Co vás na projektu Čeština 2.0 nejvíc baví?

Asi právě tohle. Že jazyk si vždycky najde cestičku – je jako dravá voda. Můžete mu postavit překážky, můžete si myslet, že ho ovládnete, ale on na vás díky svým uživatelům udělá dlouhý nos a půjde si po svých. Baví mě, že čeština je vtipná, hravá a i po tisíci letech moderní. Dokáže se vypořádat s novými fenomény, trendy, jevy (třeba olajkovat, selfíčko nebo i ten hipsterák jsou toho důkazem) a být přitom svěží a zábavná pro mladé, starší i pokročilé. A kromě toho mě baví vyvěšovat nad češtinou ty pomyslné červené trenky, které zavlály i nad Hradem. Někteří konzervativní uživatelé češtiny z toho mají mrzení, ale přitom to není nic nového pod sluncem – takový mistr Klaret tvořil novotvary už za Karla IV., např. jeho krásný pořitek byl odvozenina od pohlavku a asi i dnes na první dobrou pochopíte, o co jde.

Čeština 2.0 není jen internetový projekt, nedávno vyšla i kniha Hacknutá čeština. Jak jste vybíral slova, která do ní zařadíte? 

V knize je více než 3000 vybraných definic z webového slovníku. Spolu s lexikografem Michalem Škrabalem a lidmi z nakladatelství Jan Melvil Publishing jsme vybírali hlavně ta slova, která jsou neortodoxní, nová a přitom zábavně popisují to, v čem jsme v uplynulých deseti letech (to je doba, po jakou slovník funguje) žili. Nejsou to přitom jen odkazy na politiku, ale hlavně na to, co nás provází každý den – práce (např. korpohantec, powerpoint karaoke, krachonoš), peníze a poplatky (frndovné, výkalné, pozůstatek, vymzdít se, kasablanka), alkohol (zbourat se jak Dáda, novičok), sex (banál), běžný život (snaženka, tichá pošta)… Kromě toho tam jsou ale různé slangové výrazy, regionální slova, která tak trochu propojují republiku z východu na západ a ze severu na jih, nadávky apod. Chtěli jsme ukázat, jak je čeština tvárná, jak vznikají nová slova, přejímky z cizích jazyků (nikoliv jen z angličtiny, ale hojně i z jiných, včetně romštiny).

V čem se kniha liší od internetového slovníku? Co v ní čtenáři najdou navíc?

Knihu jsme doplnili o devět osobností, pro které je čeština vášní pracovní i osobní. Třeba s lektorem tvůrčího psaní Reném Nekudou jsme se mrkli na triky, jak si rozšiřovat slovní zásobu, jak se zbavit školních slohovkářských zlozvyků, se sloganistkou Lenkou Papřokovou jsme povídali o tom, jak se destiluje ten nejkratší textařský útvar (dobrý název nebo slogan), bloggerka a copywriterka Michelle Losekoot vyprávěla o budoucnosti sociálních sítí a jak na nich budeme komunikovat, jazykovědkyně Míša Lišková přiblížila, jak loví neologismy profíci a jaký vztah mají slova a dějiny, lingvista Jiří Marvan mluvil o češtině jako životním prostředí a připomněl jednu skvělou vlastnost češtiny – „čechovtipnost“. Díky Pavlu Tomešovi máme v knize i psaný stand-up a herec Jan Zadražil zase přidal postřehy, jak se pracuje s jazykem ve scénářích i na scéně. Mág Twitteru Petr Kukal prozradil kouzlo skvělého tvítu (a přidal desatero, které byste měli mít nad kompem a podívat se na něj vždy, než nějaký tvít stvoříte) a díky Anežce Charvátové jsme nahlédli do kuchyně překladatelů – jak se perou s novotvary v původních dílech a jak se jim daří dávat českou podobu.

Od března tohoto roku běží na Streamu stejnojmenný pořad. Proč by ho podle vás měli diváci sledovat?

Protože je nejlepším důkazem toho, že čeština není ani skomírající zdechlina, která to už má brzy za pár, ani porcelánová panenka, kterou bychom měli nějak pietně oprašovávat a opečovávat. Bude fajn, když pochopíme, že čeština má budoucnost jen tehdy, když se jí ujmou mladí a budou ji milovat, měnit, vymýšlet v ní nová slova, prožívat ji. Na prznění češtiny si stěžoval už Mistr Jan Hus a alarmující zkazky o úpadku jazyka tu byly vždy – samozřejmě především od starší generace, které se nikdy ta nastupující mladá nelíbila. Ale čeština má obrovskou výhodu – neleží na ní tíha světového jazyka, takže nemusí být zaměřená čistě na komunikaci. Může být hravější, vtipnější, uvolněnější a o to je bohatší. V Hacknuté češtině tištěné i na Streamu se snažíme sejmout z češtiny břímě posvátné krávy, instituce, které se jen klaníme, ale nesmíme se jí dotýkat. A přitom by to mělo být přesně naopak.

Jaké plány máte s Čeština 2.0 do budoucna?

Postupně sbírám nápady na vylepšení webu – chci přijít s nějakou kategorizací (rozdělit slova na nadávky, politická slova, alkohol, poplatky…). Ale ze všeho nejdříve potřebuju zapracovat na schvalování nových, ještě nevypublikovaných slov – momentálně jich mám na „čekačce“ několik tisíc. A mou velkou touhou je pomoci proměnit češtinu třeba i díky Češtině 2.0 nebo Hacknuté češtině v zábavnější a záživnější školní předmět. Mám pocit, že stále učíme na školách češtinu tak, abychom z jejích celoživotních uživatelů udělali frustrované zoufalce. Stálo by za to to změnit.

A otázka na závěr: Jaký vztah jste měl k češtině během školních let? 

To bude asi trochu trapná odpověď – češtinu jsem měl vždycky rád, byť se mi ji pár učitelek pokoušelo systematicky otrávit. Naštěstí učitelky matiky, fyziky a chemie byly ještě horší. Takže jsem se nedal a doufal jsem, že se jednou budu češtinou živit. Splnilo se mi to, nicméně těch zlozvyků ze slohovek jsem se musel holt nějaký čas zbavovat.

Slovníček

Jaká slova z Čeština 2.0 nejvíc zaujala vás? Napište mi je do komentářů nebo do soukromých zpráv na mém Instagramu @veronikatazlerova.

Veronika ♥

* Článek jsem sepsala pro druhé vydání magazínu Hipster. 

Exit mobile version
Přejít k navigační liště