Prokrastinace, nebo prekrastinace?

Ahoj, jmenuji se Veronika Tázlerová a jsem prekrastinátor. Čtete správně. Neudělala jsem nechtěný překlep a písmeno e je přesně tam, kde má být. Jaké je to žít s vrtulí u zadku a co závidím prokrastinátorům?

Pojem prokrastinace, tedy chronické odkládání, vyhýbání se splnění úloh pravděpodobně znáte. V posledních několika letech ho v našich krajinách zpopularizoval Petr Ludwig se svou knihou Konec prokrastinace a od té doby se skloňuje snad ve všech médiích a lifestylových časopisech. Oproti prokrastinaci pak stojí prekrastinace, kterou v roce 2014 prvně popsal profesor psychologie z Pensylvánské státní univerzity David Rosenbaum jako „tendenci plnit, nebo alespoň začínat úkoly co nejdříve i za cenu navýšení fyzického úsilí“. 

Prekrastinátor je tedy jednoduše přesný opak prokrastinátora. Všechny úlohy dokončí v těžkém předstihu a pro deadliny doslova dýchá. Neexistuje, že by něco neodevzdal včas, a nevadí mu vynaložit větší úsilí, aby úkol dokončil co nejdřív. A i když se to většině lidem jeví jako skvělá a záviděníhodná vlastnost, realita je trochu komplikovanější.

Pokud mě jen trochu znáte, víte, že nic neodkládám a snažím se vše dělat hned, jak je to možné. Všechno odevzdávám včas, často i několik týdnů před deadlinem. Na seznam úkolů si píšu i věci jako že mám dát prát pračku nebo doplnit nový tip do mapy kaváren. Na většinu mailů, které si přečtu po cestě tramvají (skvělá příležitost využít čas a odškrtat si pár položek), odpovídám do minuty. A jestli jste četli články 20 tipů pro lepší time management a ten o pravidle pěti minut, tak víte, o čem mluvím.

Nicméně, i když mi většina lidí v mém okolí závidí, jak produktivní a zodpovědná jsem, upřímně říkám, že je to občas fakt na pytel. Tím, že mám až chorobné nutkání dělat úlohy dřív, než je potřebné, nemám dostatek času o nich pořádně přemýšlet. Často se mi tak stává, že text třeba napíšu už v den odsouhlasení zakázky, ale s blížícím se deadlinem (odesláním klientovi) ho pak stejně celý změním. A práci dělám vlastně dvakrát.

Další kámen úrazu je čas. To, že prekrastinátoři, dělají vše dřív, než je nutné, totiž neznamená, že budou mít po zbytek měsíce leháro. Jak naivní představa. Nemůžu mluvit za všechny, ale minimálně já mám nějakou zvláštní potřebu brát si práce naopak ještě víc. Což ve výsledku vede jen k tomu, že sprintuju životem jako křeček v běhacím kolečku, který nikdy a nikde nekončí.

A i přes všechnu hrdost musím přiznat, že ke všem prokrastinátorům hledím s úctou a závistí. Obdivuji je, že nejančí kvůli každé změně plánu a nové položce na to-do listu. Že dokážou proválet celý den u Netflixu, i když jim hoří deadliny. Že žijí s lehkostí a s pocitem, že se to nezblázní. To já prostě neumím. Dokud nemám hotovo, nedokážu se uvolnit. Když dostanu nějaký úkol, musím ho udělat. Pokud možno hned.

Je teda navzdory všem příručkám prokrastinace klíč ke štěstí? Ne tak docela. Jak už to tak bývá, ideální je najít zlatý střed. Prokrastinace ani prekrastinace nejsou z dlouhodobého hlediska výhodné ani udržitelné. Nad úkoly je třeba v klidu popřemýšlet a pak je (včas!) odevzdat v té nejlepší podobě. Nestresovat se hloupostmi a zároveň mít dostatečnou dávku zodpovědnosti. Dodržovat deadliny a pozorně vnímat vše, co se kolem nás děje. A hlavně – najít balanc. Jako v jakékoliv jiné sféře života.

Do jaké skupiny byste se zařadili vy?

Veronika ♥

Líbil se vám článek? Pošlete ho dál!

10 Comments

  1. 11.11.2019 / 9:08

    Jsem prekrastinátor a úplně jako bych četla svoje vlastní myšlenky. Na maily odpovídám hned a pokud ne, mám pomalu výčitky svědomí. Úkoly plním co nejdříve po zadání a když nemám hotovo, nejsem ve své kůži. Jenomže, ono to „hotovo“ vlastně není nikdy. Člověk se nezastaví, sotva dokončí jednu práci, už za ní čeká druhá, pak další, a tak stále dokola. Kolikrát mne napadlo, jak to vlastně druzí dělají, že mají čas na všechno. Ano je pravda, času máme všichni stejně a je to jen o prioritách. Ale já jsem prostě člověk, který má na prvním místě povinnosti a teprve na druhém zábavu. A to i za cenu zvýšeného fyzického úsilí. Vím, že to není úplně správně a najít rovnováhu mezi prekrastinací a prokrastinací je vážně velmi těžké. Přeji pěkné podzimní dny 🙂

    • 11.11.2019 / 9:19

      Martinko, mám pocit, jako bych to, co jsi napsala, psala já sama! Taky si uvědomuju, že to není úplně správně a rovnováhu pořád hledám… Krásný den i tobě:)

  2. 12.11.2019 / 7:58

    Prekrastinátor od hlavy až k patě :D. Taky se pořád za něčím honím, jakmile hned něco neudělám, mám výčitky. Jenže zatímco na něčem pracuju, mezitím si zapíšu dalších 10 nápadů, takže nikdy nenabudu dojmu, že mám vše hotové. Ze svého úhlu pohledu pak ani nechápu, jak se někdo může nudit :). Stejně jako někdo v opačné situaci nechápe zase mě :).

    Jinak Veru slyšela jsem jeden z tvých podcastů o toxickém přátelství (v budoucnu se chystám i na další) a moc se mi líbil :).

    • 12.11.2019 / 10:17

      Blančo, mám to stejně, ale přiznejme si, že si tím ten život občas fakt naprosto zbytečně komplikujeme:) A pokud jde o podcast, jsem moc ráda, že se ti líbí. Pořád jsme na začátku a já sama nejsem ještě na sto procent spokojená, takže budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu!

  3. 12.11.2019 / 16:38

    Já jsem 100 % prokrastinátor a věty: „Že dokážou proválet celý den u Netflixu, i když jim hoří deadliny. Že žijí s lehkostí a s pocitem, že se to nezblázní.“, mě naprosto vystihují! Například dnes jsem si dala za úkol přečíst knihu, kterou potřebuji ve čtvrtek odprezentovat. Přečetla jsem dvě strany a zbytek dne jen sleduji videa na YouTube a nebo čtu články. Jak ráda bych byla alespoň z části jako ty.

  4. Adriana
    13.11.2019 / 11:12

    Ani život prokrastinatora není ideální. Prokrastinace je v pravém slova smyslu spojená se stresem, pocitem viny a může dojít až ke ztrátě produktivity… Nejlepší je najít zlatou střední cestu a splnit si všechny úkoly včas, ale vše si naplánovat tak, aby zbyl čas i na spánek a zábavu 🙂

  5. 13.11.2019 / 15:13

    Nedá sa povedať presne, či som prokrastinátor alebo prekrastinátor. Som skôr niečo medzi, no musím sa priznať, že kedysi som bola obrovský prekrastinátor a môj to-do list doslova praskal. Postupom času som sa akosi upokojila avšak neprešla som na prokrastináciu. Nedokážem si totiž predstaviť, aby som mala celý deň preležať, aj keď teraz to tvorí obrovskú výnimku, pretože ma choroba nechce pustiť už dobrý mesiac a mne nič iné nezostáva. Už sa ale nemôžem dočkať kedy budem opäť na nohách, pretože to ležanie ma už fakticky nebaví!
    Článok je skvelý Veronika <3
    BRINORA.SK

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Přejít k navigační liště

Copak hledáte?