Neděle. Aéroport Paris-Charles de Gaulle. Dvě hodiny odpoledne. Déšť.
Tak jsem zase v Paříži. Sama. Tentokrát mě nevítají sluneční paprsky a ani na mě nikdo nečeká s mým jménem napsaným na cedulce. Nervózně si vyzvedám kufr, který váží pomalu víc než já, a vydávám se k vlakovému nádraží.
Skupinka Čechů, kteří se mnou letěli z Prahy, mě následuje v domění, že se vyznám a vím, jak se nejlépe dostat do centra. Omyl. Sice na sobě nedám nic znát, ale uvnitř si snažím rozpomenout na všechny francouzské výrazy, díky kterým nezaplatím za jízdenky majland jako posledně. Povedlo se.
Sedím ve vlaku směr Gare du Nord, pozoruji z okýnka prapodivná pařížská předměstí a jejich ještě zvláštnější obyvatele a nějak si stále neuvědomuji, že jsem opravdu tady. V Paříži. Ve městě lásky, muzeí, pouličních šansoniéru a dlouhých bílých baget, kterými by se dal hrát i baseball.
Zasněně hledím na měnící se krajinu a je mi trochu smutno. Pak ale z ničeho nic uslyším zvuk harmoniky. Hudba je pořád silnější, až konečně spatřím potulného muzikanta, který obchází cestující a směňuje známé melodie za eura. Objevuje se mi úsměv na tváři a konečně mi to dochází… opravdu jsem tu!
Muzikanti v metru jsou pro Paříž tak typičtí jako chodníky přeplněné malinkými stolečky a všudypřítomné boulangerie, odkud vane ta nádherná vůně čerstvě upečeného chleba. Vrací se mi všechny vzpomínky, které na tohle kouzelné město mám a přemýšlím, jak naložím s těmi dvěma týdny, které mě čekají!
Déšť nedéšť, vystupuji v centru Paříže a vyrážím nadšeně do mého dočasného domova. O pár chvil později se vracím (špatný směr) a znovu (už méně nadšeně) jdu poznat svou francouzskou belle maman.
Chtěla jsem si ještě zaskočit na oběd, ale kavárna, kde jsem chtěla oficiálně započít tohle dobrodružství, měla bohužel zavřeno. Nedaleko jsem však objevila skryté bistro Bol Porridge Bar, které mi návštěvu vynahradilo se vším všudy.
O něco později už nervózně stojím před velkými červenými dveřmi a nesměle tisknu zvonek. Netuším, zda se mi před očima rozprostře minimalistický palác, kůlnička na dříví, nebo obyčejná garsonka. Nevím, jestli nás bude v bytě bydlet pět nebo padesát. Jestli bude moje francouzská maminka připomínat Ježibabu (jak tomu bylo loni v Dublinu), nebo hodnou vílu z Popelky. Netuším nic.
Jak tomu tak bývá, měla jsem v hlavě jen ty nejhorší scénáře. Nechtěla jsem být zklamaná, proto jsem radši moc neočekávala. O to víc mi vše, co přišlo po otevření těch kouzelných dveří, vyrazilo dech.
Ocitla jsem se v malém dvoupatrovém bytečku, na stěnách viseli malované obrázky, na dřevěných policích byly vyskládány štosy knih a můj pokojík připomínal roztomilý obchod se starožitnostmi.
A právě z tohohle malého království vám teď píšu. Jsem první den v Paříži, bydlím u postarší francouzské madame a mám před sebou dva týdny plné francouzštiny, vysedávání v kavárnách, běhání v Boulogneském lesíku a poznávání lidí z celičkého světa.
A vás chci vzít samozřejmě s sebou.
Dnešek byl vesměs cestovní, ale neodpustila jsem si večerní procházku kolem Louvre, Jardin de Tuileries a chvilku poslouchala operu, která se odehrávala přímo na ulici. Před kostelem. Jen tak. Není to fajn?
Zítra mě čeká první školní den (to zní krásně, co?) a v následujících dnech spolu zajdeme do spousty kaváren, bister, malých obchůdků i rozkvetlých zahrad, souhlasíte?
Nevím, kolik budu mít času na psaní, ale jestli chcete být stále v obraze, sledujte mě na Instagramu @veronikatazlerova, kde s vámi budu sdílet každičký kouzelný okamžik.
Nevím, kolik budu mít času na psaní, ale jestli chcete být stále v obraze, sledujte mě na Instagramu @veronikatazlerova, kde s vámi budu sdílet každičký kouzelný okamžik.
Mějte se nádherně a pokud máte tipy na nějaká pěkná místa, která v Paříži navštívit, napište mi do komentářů!
Veronika
P.s.: Nebudu vám lhát. Tuhle fotku jsem pořídila už při mé poslední návštěvě Paříže, ale zrovna jsem ji upravovala pro článek do Cosmopolitanu, tak jsem neodolala.
P.p.s.: Budu v srpnovém Cosmopolitanu, tak všichni hezky do trafiky, vystřihnout a nalepit nad postel!
Moc hezký článek. Články na tvém blogu se mi moc líbí, protože jsou jiné. Není to mainstream, ale dávaš do toho kus sebe a je to z toho textu cítit. Užívej Francii a já si budu vychutnávat tvoje fotky a články 😉 Už se na ně teším.
Děkuju moc, to se tak krásně čte:)
:)) držím ti palce!
Suzie, děkuju:))
Milá Verčo, krásný článek jako vždy… prosím tě, jak nezaplatit majlant za jízdenky do centra? díky moc, iva 🙂
Ivuš, do centra stojí lístek z letiště deset euro:) Pak je na tobě, jaké jízdenky využiješ. Můžete si kupovat buď jednotlivé jízdy, nebo balíček více jízdenek. Pokud plánuješ delší dobu, vyplatí se zařídit si na nádraží kartu Navigo a koupit si týdenní jízdenku za 27 euro, která ale platí jen od pondělí do neděle. Tu si pak můžeš nabít na další týden, jako jsem to udělala já:)
Moc se těším na tvé tipy z Paříže ♥. Já tam zatím nebyla, takže radit nemohu. Užívej si ty dva týdny, co nejvíc můžeš. I když to ty vlastně stejně děláš ♥. Těším se na Cosmopolitan!
tpatc.blog.cz
Verčo, tak to jo. Já jsem právě myslela, že máš nějakou zkušenost s levnější variantou, než jsou ty jejich letištní lístky. 🙂 Měj se moc krásně a užij si Paříž. Iva
Verčo, z toho dýchá smutná i veselá atmosféra zároveň! Mrzí mě, že jsi tam sama, ale naopak získáš spoustu nových zkušeností, ucelíš si znalosti a poznáš, jak jsi na tom s francouzštinou! Užívej si to tam, co se dá, a hlavně koukej kolem sebe, ne jako někteří – jen do mobilu. Paříž je krásná 🙂 A mimochodem, také mám ráda tvoje články. Líbí se mi, že píšeš spisovně, což dělá dnes málokdo, všichni píší stylem "každej, blbej, divnej..". Navíc nás dokážeš krásně vtáhnout dovnitř situace, úplně se cítím, jako bych na tom letišti stála. Krásný zbytek pobytu v Paříži 🙂 Simča
Simčo, děkuju moc! Je to skvělá zkušenost, o tom žádná:) A kdybych nejela sama, tak francouzštinu ani nic jiného nezlepším, proto tu taky jsem:) Uvidíme, kam mě osud zavane:)
Moc hezky napsaný článek. Trošku Ti závidím, jsem z generace kdy byl tohle jen sen. V Paříži jsem byla, má tak krásnou atmosféru…. Jsi na pracovním pobytu?
Na studijním:)
Já Ti tak závidím, do Paříže bych se chtěla někdy podívat 🙂
Tvé články se strašně krásně čtou! 🙂
Elli de'Rooth
Ellinko, děkuju moc:)