Nemáte přece co ztratit

Když jsem včera seděla s kamarádem na lavičce před Emou, popíjela ledový filtr a diskutovala s ním o smyslu života, uvědomila jsem si, v jak skvělém světě vlastně žijeme. Oba dva, já i kamarád, jsme už nějaký ten pátek na volné noze, pracujeme sami na sebe a každý z nás si buduje ten svůj malý sen. Při škole jsme si založili živnosťák, nejednou jsme se spálili, učíme se z chyb a občas pracujeme víc, než je zdrávo.

Ale ani jeden z nás by neměnil. Možná neznáme volné víkendy, ale ta svoboda, kterou nám naše práce poskytuje, nám to všechno vynahradí. Nemáme pevnou pracovní dobu ani striktně danou hodinu na oběd. Jsme svými pány. Zato občas jídlo nestíháme vůbec, koukáme do počítače dlouho do noci a o dni bez přemýšlení o nevyřízených mailech, projektech, kampaních a bůhvíčem ještě se nám může jenom zdát. Ale to k tomu prostě patří.

Když jsem byla mladší, chtěla jsem pracovat v časopise. Psát. Fascinovaně jsem si každý měsíc kupovala nové vydání české ELLE, hltala každý jeden článek a přála si být součástí toho nablýskaného světa. Světa módy, cestování a opulentních večírků. Chtěla jsem svými texty inspirovat tisíce cílevědomých žen a být slyšet.

Jenže, všichni víme, jak těžké je se do takového světa dostat. Pokud nepocházíte ze slavné rodiny, nespíte s šéfredaktorem, nebo nejste druhá Anna Wintour, šance, že vás někdo objeví, je takřka nulová. Tedy alespoň tehdy byla.

A pak přišel internet, který všechno převrátil vzhůru nohama. Doslova. Naši rodiče vyrůstali v době, kdy vysokoškolský titul zaručoval lepší budoucnost. Kdy začít podnikat bylo mnohem těžší než dnes a kdy člověk, který se narodil v Horní Dolní, byl s největší pravděpodobností odsouzen k tomu, že tam i dožije.

Ale díky sociálním sítím a blogům najednou dostali slovo všichni. Už nezáleží na tom, odkud jsme nebo kolik zkratek máme před jménem. Pokud v nás něco je, máme obrovskou příležitost dát o sobě vědět. Tvrdě pracovat. Budovat svou osobní značku. Být slyšet.

Vlastně ani nezáleží na tom, v čem jste dobří. Jestli nadšeně vyřezáváte dřevěné loutky, jste IT specialista nebo vášnivý potapěč. Díky internetu můžete budovat komunitu lidí, kteří jsou na stejné vlně, dostat se k nespočtu jedinečných nabídek nebo, pokud se nezvdáte, i získat práci snů.

A nebude to lehká cesta. Každý z nás asi nebude mít takové štěstí jako Justin Bieber, kterého manažer Scooter Braun objevil jednoho krásného dne na YouTube, ale nevyužít tuhle příležitost, kterou nám dnešní svět dává, mi přijde jako obrovská chyba. 

Stačí se podívat na (skoro) všechny blogerky, které začali doslova od píky. Na mladé podnikatele, startupy a digitální nomády. Všichni tihle lidé využili možností, které jim online svět dává, a vytvořili si práci na míru. Práci, která jim výměnou za každodenní nejistotu, placení daní a absenci mateřské dovolené, poskytuje nekonečnou svobodu.

Abyste mě správně chápali, nechci v žádném případě odsuzovat klasickou práci. Podle výzkumů má v sobě podnikatelské DNA přibližně 5-10 % populace, takže je jasné, že tahle cesta není pro každého. Ne každý je schopen přijmout riziko, které práce na volné noze přináší. Ne každý chce na práci myslet 24/7 a raději si užije volné dny na výletě se svou rodinou. A je to naprosto v pořádku.

Ale já tohle neumím. Nedokážu na něčem nepracovat. Chci vidět výsledky své práce. Neodděluji pracovní život od toho běžného. Můj život je jeden velký projekt. Projekt, který nikdy nekončí.

A na vás všechny, co to cítíte stejně, teď apeluji, abyste přestali čekat. Pokud vám nevyhovuje práce, do které každý den chodíte, dejte o sobě vědět. Sdílejte se světem to, v čem jste dobří, co vás baví a co vás naplňuje. Nemusíte se nutně na všechno vykašlat. Nechte si zadní vrátka, ale zkuste to.

Nemáte přece co ztratit.

Veronika ♥

Brýle – Zoot

Hodinky – Daniel Wellington

17 Comments

  1. 20.6.2018 / 9:26

    Nedavno jsem napsala uplne podobnej clanek a uplne mi ctes z duse. <3 Dekuju moc za tenhle positivni, motivacni text!!! Krasne napsany.
    Sandra

    • 21.6.2018 / 7:41

      Viki, řekla bych, že to není jednoduché nikdy:) Ale pokud je to opravdu to, co chceme, myslím, že má smysl za to bojovat:)

  2. 20.6.2018 / 22:58

    Moc krásný článek 🙂 Strašně tě za tvou práci obdivuji. Hlavně za to, kolik ti je a kolik toho zvládáš. Nedovedu si představit, že by mě někdy blog živil; na to nejsem tak dobrá. Tobě ale přeji hodně štěstí! ♥

    • 21.6.2018 / 7:42

      Elis, ty jsi zlatíčko, děkuju! A také neříkám, že se zatím blogem uživím, mám spoustu dalších aktivit, ale věřím, že se to snad jednou podaří:) A neříkej, že nejsi tak dobrá… Co není, může být:)

  3. 21.6.2018 / 9:30

    Článek je pravda pravdoucí, žijeme ve skvělé době, ale asi bych neříkala, že není co ztratit. Protože pár lidí, které podnikání přivedlo na několik let do dluhů okolo sebe mám 🙂 Takže asi všeho s mírou, hlavně se do toho nevrhat až moc zbrkle.
    Ale to platí spíš pro rozjezdy obchodů a části služeb, volnonožci mají v tomhle dobré, že když jim zakázky nejdou, můžou si na chvíli najít pevnou práci 🙂

    Ve vlnách

  4. 22.6.2018 / 8:08

    Článek mi otevřel oči a také jsem si uvědomila, co pro mě psaní znamená. I má vysoká škola. Nemyslím si, že obojí zvládám na jedničku, ale baví mě to a mám to ráda. Krom toho, když se do toho opřu na 110%, na jedničku může být všechno❤️

    Obdivuji tě, že toho máš tolik a jsi pořád na nohou, usměvavá, šťastná a plná života. Klobou dolů!:)

    • 22.6.2018 / 8:20

      Vee, moc děkuju!:) A já zase moc fandím tobě, dělej, co tě baví, a jdi si za svým snem:) Ta práce se jednou vyplatí!

  5. Michaela
    22.6.2018 / 10:49

    Moc hezký článek :). Právě si procházím obdobím, kdy se postupně vrhám do práce na volné noze. Tyhle motivační články ve mě vyvolávají, že na tom chci makat ještě 8x tolik 🙂 Děkuji!

  6. 23.6.2018 / 12:40

    Posledních pár měsíců mě provázela jedna myšlenka. Co dál, když jsem se při výběru vysoké netrefila právě do černého? 🙂
    Tak uvidíme, kam mě život zavane.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.