Někdo jiný

Někdo jiný

Když jsem si před pár týdny prohlížela sbírku nejlepších reklam za uplynulý rok, vyskočila na mě kampaň Českého červeného kříže, která byla uvedena při příležitosti jeho stého výročí. No a jak tomu tak u skvělých kampaní bývá, hlavní myšlenka byla tak silná, že mi bylo hned jasné, že se s vámi o ni musím podělit. Komunikuje totiž to vůbec nejdůležitější poslání Červeného kříže – pomáhat ostatním a celý koncept je založený na postavě jménem Někdo jiný. Tady si můžete přečíst anotaci z Národní galerie reklamy;

Kdo je Někdo jiný?

  • Když před námi stojí nepříjemný nebo zodpovědný úkol, často spoléháme, že to za nás udělá někdo jiný. Toto přenášení zodpovědnosti se mnohdy týká běžných věcí, do kterých se nám zkrátka nechce. Ať už se jedná o umytí nádobí, pomoc s těžkým nákupem nebo uvolnění místa v autobuse. A ještě víc se to týká zásadních a životně důležitých činností, jako je třeba darování krve nebo poskytnutí první pomoci. Dost lidí spoléhá na to, že se vždy najde někdo jiný, kdo pomůže. Jenže Někdo jiný neexistuje. Nespoléhejte se na něj. Je to na vás.

Když tak pozoruju svět kolem sebe, je mi úzko z toho, jak často si touhle bezobsažnou výmluvou obhajujeme svoje chování. Odmalička jsem byla vychovávaná v tom, že když se mi něco nechce dělat, neznamená to, že to Někdo jiný udělá za mě. Jediným důsledkem mojí lenosti by bylo, že nepříjemné povinnosti hodím na své přátele, kolegy, rodinu. A to přece nechci.

Mám to štěstí, že mám v životě lidi, kteří to mají nastavené stejně. Nikdo z nich se neschovává v koutě, když je potřeba něco udělat. Všichni do jednoho si uvědomují, že tím, že se na něco vykašlou, problém nezmizí. Že práci, do které se jim nechce, za ně musí udělat ostatní. A nikoho z nich by ani nenapadlo hodit si nohy nahoru a sledovat, jak za ně pracují ostatní. Nepřenáší zodpovědnost na druhé, ale sami konají. A já si jich za to moc vážím.

Jak už je ale zmíněno v anotaci kampaně, Někdo jiný se neobjevuje jenom v kontextu běžných věcí, do kterých se nám prostě nechce. Velkou roli hraje i v mnohem vážnějších případech, kdy jde o zdraví, ne-li o život. Doteď si vzpomínám na jeden říjnový večer, kdy jsem spěchala domů, aby mi neroztály mražené borůvku, které jsem si nesla v síťovce, a na chodníku přede mnou se válel asi stokilový muž. I když u něj už stál hlouček několika lidí, nikdo moc proaktivně nevypadal, tak jsem s ním hned začala komunikovat, snažila jsem se zjistit jeho zdravotní stav a nakonec jsem zavolala záchranku. Za těch několik desítek minut se hlouček rozrostl o další pozorovatele, všichni starší a statnější než já, ale že by někdo z nich byl jakkoliv pomohl, to se říct nedá. Všichni spoléhali na to, že situaci vyřeší Někdo jiný. V tomhle případě já.

Jak byste se ale cítili, kdyby se nějaká nehoda stala vám? Taky byste spoléhali na to, že vás zachrání abstraktní Někdo jiný? Pochybuju. Buďme k sobě prosím jednou upřímní a přiznejme si, že neexistuje žádný zázračný muž (nebo žena, ať jsme genderově korektní), který nepříjemné nebo náročné úkoly udělá za nás. Naučme se pomáhat a přestaňme být tak sobečtí. Někdo jiný neexistuje. Je to na nás.

Veronika ♥

PS: Borůvky roztály.

Líbil se vám článek? Pošlete ho dál!

7 Comments

  1. 20.1.2020 / 9:21

    Přesně tohle očekávání, že situaci vyřeší někdo jiný mě štve a sama se snažím přesně taková nebýt 🙂 Je fajn, že je nás víc!

  2. 23.1.2020 / 20:34

    Tak tento článok vo mne zanechal veľkú stopu a úplne s tebou súhlasím! Donekonečna sa spoliehame na niekoho iného a neuvedomujeme si ani svoju vlastnú zodpovednosť. Preto ti chcem, milá Veronika, poďakovať, pretože píšeš naozaj k veci a o podstatných veciach! Si skvelá <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Přejít k navigační liště

Copak hledáte?