Ne hladu || Jak jsem zhubla 40 kilo

Ne hladu || Jak jsem zhubla 40 kilo
Hubnutí, dieta, omezování, stres, výčitky svědomí, hlad… nekonečný kolotoč, do kterého jednoho osudného dne nastoupí snad každá z nás. Jakmile jednou začneme číst všemožné módní časopisy, sledovat nádherné modelky na Instagramu a porovnávat se s věčně hubenými kamarádkami, už není cesty zpět.
Od toho okamžiku, kdy si v hlavě vytvoříme jakousi iluzi dokonalosti, toho, jak bychom měli vypadat, už ten kousek dortu, kterým jsme se dříve s rozzářenýma očima ládovaly, nikdy nebude chutnat tak sladce jako dřív. Ponese s sebou hořkou vlnu výčitek a pocitu selhání.
Jak už jsem vám psala tolikrát, já jsem do tohohle kolotoče nastoupila o moc dřív než moji vrstevníci. První dietu jsem začala držet krátce po mých jedenáctých narozeninách. V té době jsem se nijak nepřejídala, hrála tenis, tancovala, ale i tak mě byl pořádný kus. Tehdy jsem pochopila, že je se mnou něco jinak. Mí drobní spolužáci mě dennodenně uráželi, smáli se mi a ponižovali mě, kdykoliv se naskytla vhodná příležitost. Co na tom, že toho spořádali dvakrát tolik, ta tlustá jsem tady byla přeci já.
Možná si teď říkáte, že jsem to měla hodit za hlavu. Vrátit jim to a být sama sebou. A věřte mi, že bych vážně moc chtěla. Chtěla bych mít sebevědomí těch nádherných černošek, které svá oplácaná těla hrdě ukazují v minisukních. Ale nemám. A proto jsem zvolila druhou možnost a vydala se na cestu plnou diet a odříkání, kterou kráčím dodnes.
Nebudu vám nic nalhávat, nebylo (a není) to procházka růžovou zahradou. Moje rodina, která mi měla tehdy s hubnutím pomáhat, věděla o zdravé stravě asi tolik, co já vím o čtyřdobých spalovacích motorech. Vysvětlit babičce, že když je v dortu tvaroh, neznamená to, že je dietní, mě stálo pěknou dávku úsilí a snaha vyměnit doma salámy a bílé rohlíky za jejich zdravější varianty se setkala s radikálním odmítnutím. Proč bychom se měli kvůli tobě omezovat i my?
A tak jsem na to šla sama. Krůček po krůčku. Četla jsem jeden článek za druhým, sportovala, začala jsem počítat kalorie a kila šla pomalu dolů. Za několik let jsem se tak dostala na váhu, se kterou jsem již byla spokojená, ale bylo mi jasné, že to není konec. Kdybych začala zase (po česku) normálně jíst, hubená Veru odejde. A moje nově nabyté sebevědomí s ní.
Jak je vám asi jasné, za tu dobu jsem udělala i spoustu chyb. Moje vnímání stravy se omezilo jen na počítání kalorií, další věci jsem neřešila. Proč bych taky měla? Rovnice příjem x výdej pro mě byla dostatečně srozumitelná. A fungovala.
Pak jsem ale, jednoho krásného dne, dostala k narozeninám několik konzultací u výživové poradkyně. A jsem za to doteď ohromně vděčná. Hned první schůzka mi totiž naprosto otevřela oči. Pochopila jsem, že tělo je jakýsi stroj, který bez správného paliva prostě nebude fungovat tak, jak má. Že si musím hlídat nejen kalorie, ale i poměr bílkovin, sacharidů a tuků. A jejich rozložení během celého dne. Že můžu ve fitku posilovat do aleluja, ale pokud tělu nedám ve správný čas to, co potřebuje, budu místo nabírání svalů jen postupně požírat sama sebe.
Teď už to budou skoro tři roky, co se o výživu zajímám hlouběji. Stále si hlídám kalorie, ale primární je pro mě kvalita surovin. Nejím nic sladkého nebo smaženého, ale dbám na dostatek zeleniny, občas ovoce, kvalitních bílkovin, tuků a sacharidů, které mi dodají energii na celý den. A i když toho za ta léta vím poměrně dost, nemám pocit, že bych mohla radit někomu jinému. Každé tělo je jiné, někdo může jíst, co se mu zachce, jiný přibírá už při pouhém pohledu na svíčkovou. Tak či onak, všichni bychom měli mít povědomí o tom, jaké jídlo dělá našemu tělu dobře a co nás naopak systematicky (ale velmi nenápadně) ničí. 
Proto jsem si před pár týdny přizvala na pomoc Verunku, nutriční terapeutku, blogerku a jednu ze zakladatelek poradny Ne hladu, která vás tu bude postupně seznamovat se základy zdravého stravování. A nebojte, nepůjde o žádné drastické diety nebo hladovění. Právě naopak. Ke štíhlosti je totiž možné se projíst. A udržování vysněné váhy bude pak mnohem snadnější.
Tak doufám, že se vám bude tahle série líbit, a teď už se s vámi rozloučím a předávám slovo Verunce;
Milí čtenáři blogu Stylish Coffee, ráda bych se vám představila. Jmenuji se Veronika a jsem nutriční terapeutka a spoluautorka blogu Ne hladu, kam přispívám články z oblasti výživy. S Verčou jsme se seznámily na otvíračce naší poradny, kam jsme ji s kolegyní Andreou pozvaly jako jednu z blogerek. A protože od nás Verča jako dárek dostala sestavený jídelníček, zapovídaly jsme se na jedné ze schůzek o přístupu Čechů k výživě, což Verču dovedlo k myšlence uvést několik hostujících článků o výživě i k sobě na blog. 
Shodly jsme se, že povědomí lidí o zdravé výživě není úplně nejlepší a nejčastěji se setkáváme se dvěma extrémy. Jedné skupině lidí je výživa úplně lhostejná, jedí to, na co mají zrovna chuť, aniž by se nad složením své stravy hlouběji zamysleli a vzhled své postavy nechávají víceméně náhodě. Lidé z druhé skupiny po určitou dobu patřili do skupiny první, ale jednoho dne se rozhodli udělat razantní změnu a ze svého jídelníčku vyškrtli vše, o čem se kdy tradovalo, že by mohlo mít vliv na nárůst hmotnosti. U toho buď vydrželi a dostali se až na nebezpečnou hranici podváhy a nebo to po pár dnech vzdali a dostavil se starý známý jojo efekt.
Zkrátka a dobře je pro spoustu lidí těžké najít jakousi zlatou střední cestu a naučit se jíst tak, aby si nemuseli odpírat většinu jídel a úplně se vyřadit ze společenského života a zároveň se trochu zajímali o to, co strava dělá s jejich zdravím. Nejde totiž jen o vzhled, nadváha a obezita s sebou nesou vyšší riziko zvýšeného tlaku, cholesterolu a obecně srdečně-cévních onemocnění, diabetu 2. typu, onemocnění pohybového aparátu či ztučnění jater s následnými komplikacemi, vyšší je dokonce i riziko nádorových onemocnění.
Typická rada obéznímu člověku „nežer“ však může napáchat víc škody než užitku. Obecně je dobré zaměřit se na dlouhodobé cíle a snažit se dělat drobné a udržitelné změny. Může to být pravidelné zařazení snídaně, rozprostření jídel během dne a omezení večerního přejídání, zařazení pravidelného pohybu nebo vyšší konzumace ovoce a zeleniny. Obrovský smysl má třeba vynechání slazených nápojů. To může být první krok – a i bez jakékoliv další změny v jídelníčku může obézní člověk po takovéto změně něco zhubnout. Čas na další změnu pak nastane, když se hubnutí zastaví. Dalším krokem může být třeba omezení uzenin a tučných sýrů a alespoň občasné zařazení libového masa, ryb, čerstvých sýrů a dalších méně tučných variant. Zkrátka a dobře, člověk se nemusí ze dne na den vzdát veškerých svých stravovacích návyků, ale když uvidí úspěch i po drobné změně v jídelníčku, je to ta nejlepší motivace pokračovat dál.
V následujících článcích bych vám tedy chtěla hlavně stručně shrnout základní pravidla, kterými by se člověk měl řídit, trochu přiblížit, co to jsou a k čemu slouží hlavní živiny a jak změnami ve svém jídelníčku dosáhnout kýžených výsledků. A jestli máte konkrétní otázky, budu ráda, když mi je napíšete sem do komentářů a já se jimi inspiruji.
Veronika (a Veronika)

 

 

18 Comments

  1. 26.9.2017 / 4:10

    Super clanek! Ja jsem na tom byla jako dite asi stejne jako ty a myslela jsem uplne stejne, az jsem se rozhodla hubnout a zhubla v mych ctrnacti letech 25kilo. Bohuzel se to cely dostalo az do nemoci, se kterou porad jeste bojuju, ale jsem na dobre ceste. Moc diky za tvoje krasny slova, moc me motivali!
    Sandra

  2. 26.9.2017 / 6:15

    Zatím si libuji v té zlaté střední cestě, že si většinu jídel nemusím odpírat, ale snažím se do svého jídelníčku zařadit více zdravých a tělu prospěšných jídel, po kterých nejen přiberu, ale dodají mi energii a sílu. Protože narozdíl od tebe, já měl od dětství zcela opačný problém a to, že jsem od školy hubeňour.

  3. 26.9.2017 / 9:49

    Souhlas 🙂 Ja jsem tady pro zdravej pristup, ale protoze se znam, vim ze je pro me dulezity dat si i to nezdravy, ale tim jak postupne jim zdravej, nemam na nezdravy ani tak moc chut a kdyz ano, rozhodne toho nesnim tunu 🙂 Stejne tak ani ve cviceni nejedu na zhubnuty kila nebo nejakej vysledek jako spis ze me to bavi a citim se pak dobre 🙂

    Sarushef blog

  4. 26.9.2017 / 13:59

    Krásný a pravdivý článek. Já se pořád snažím najít ke zdravé stravě cestu. Začínám pomalu; zatím jsem vyměnila sladké vody za perlivou a čistou, pomalu opouštím i sladkosti a nahrazuji je ovocem. I když si o sobě nemyslím, že jsem obézní, zdravou stravou přispěji nejen k lepší váze, ale hlavně ke zdravému tělu 🙂

    https://elisminarova.blogspot.cz

    • 27.9.2017 / 12:27

      Přesně tak – zdravě se nemají stravovat jen ti ''tlustí''… a ty si moc lidí bohužel neuvědomuje

  5. 13.10.2017 / 11:54

    Zajímavý článek :). Koukala jsem jen letmo na ten blog Ne hladu a zarazily mě ty celkové hodnoty denního příjmu 10 000kJ. Nedávno jsem byla na jiných stránkách a tam jsem se dočetla, že bych měla při hubnutí jíst max 7000kJ, možná i míň a to se snažím dodržovat přes aplikaci kalorické tabulky.

  6. 15.10.2017 / 7:36

    Moc hezké a super nápad, holky! Myslím, že opravdu každé tělo je něčím jiné a co může fungovat na jednoho, nemusí zabírat na druhého. Nedávno jsem četla článek, jaký vliv má na postavu/hubnutí naše DNA. Moje teta třeba nesmí jíst raw jídla, protože by ji z toho kleplo. Já osobně třeba nemůžu ovesné kaše – i když je to tak propagované jídlo, ale pro mě – naprosto nevhodné. Těším se na budoucí příspěvky 🙂

  7. Oli Becková
    17.12.2017 / 9:18

    Skvělý článek. V současné době bych moc potřebovala osobní konzultaci. Chci zhubnout, ale ve vsech tech informacich okolo hubnuti se dicela ztracim. Mohla bych poprosit o kontakt, kam se na vas přímo obrátit? Moc děkuji. Oli Becková

    • Veronika Tázlerová
      17.12.2017 / 11:24

      Já nejsem žádný odborník, ale na konzultace chodím do poradny Ne Hladu, odkaz je v článku, nebo stačí zagooglit:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.