Jedno kouzelný jarní ráno

Je ráno. 7.30, abych byla přesná. Právě sedím v malinkaté kavárničce Mezi srnky a usrkávám první doušek ranní kávy, která by mě mohla alespoň trošku probudit. V posledních měsících je už totiž skoro pravidlem, že mi budík zvoní krátce před šestou. Jsem ranní ptáče a nejvíc kreativní práce udělám dopoledne, které mám ale zaplněné přednáškami, takže mi nezbývá než pracovat před jejich začátkem.  Proto tohle sebetrýznění.

Ale i tahle brzká pracovní rána mají něco do sebe. V ulicích je klid, slabé ranní sluníčko se na mě směje zpoza vinohradských domů a v kavárnách je vždycky místo. Tedy jen v těch, které otevírají už před osmou. V těch ostatních je místo sice taky, ale můžu na něj leda tak závistivě koukat skrz prosklená okna…

Nebudu vám tu ale nic nalhávat. V zimních měsících pro mě bylo tohle vstávání dost náročné. Nechtělo se mi do té tmy, chladu, větru, nikam. Nejradši bych si zalezla s knížkou do postele a počkala, až se alespoň trošku rozední. Den přece nezačíná tmou. To ví i malé děti.

Ale je tu jaro. (díkybohu!) Moje vůbec nejmilejší období. A všechno je najednou tak nějak hezčí. Každé ráno vstávám za svitu slunečních paprsků a poslouchám při tom zpěv ptáčků, kteří už několik let bydlí na té naší malé zahrádce. Konečně můžu odhodit těžké kožichy a vyjít jen v lehkém trenčkotu. Pít ledovou kávu, nosit sluneční brýle, procházet se po rozkvetlém Petříně. Nakupovat tulipány na farmářských trzích a vysedávat s babičkou na zahrádce u AlchymistyAni nedokážu slovy popsat, jak já jsem se na tohle období těšila!

Co mě ale na tomhle růžovém čase baví ze všeho nejvíc, je fakt, že mám najednou i mnohem víc sil. A míň výmluv. Dny jsou delší a úkoly, kterých bych se jindy bála, si odškrtávám lusknutím prstu. Večerní tréninky se mi najednou nejeví jako půlnoční bojovka na pionýrském táboře, kdy vás uprostřed noci probudí z hlubokého spánku a nutí vás plazit se nekonečnými bažinami, ale pohodové odpolední cvičení. (Které se zase během léta změní na ultra-bikram-sauno-smrt…)

Nebojte, je mi jasné, že jaro není lék na všechno. Ale i tak mám pocit, že jsem najednou šťastnější. Jako mávnutím kouzelného proutku. Povinností mám pořád stejně, ne-li víc, ale připadám si mnohem silnější. A i tahle pracovní rána začínám mít ráda natolik, že se na ně každý večer dokonce i těším.

Teď by se asi hodilo, abych vám to všechno shrnula nějakým duchaplným moudrem… ale je ráno. A tenhle článek patří k těm, kdy si s vámi chci jen tak povídat. Bez nějaké veledůležité myšlenky. Tak doufám, že mi to pro tentokrát odpustíte. A budu moc ráda, pokud mi zase na oplátku napíšete, jestli příchod jara nějak ovlivnil i vaše životy?

Mějte nádherný den

Veronika ♥

Kalhoty, brýle, hodinky – Zoot

Foto: BoulevarddePrague

6 Comments

  1. 20.4.2018 / 15:12

    Mám z jara podobně skvělý pocit: najednou je všechno hezčí, všechno dává větší smysl a líp se snáší i ty nepříjemné věci. Ale ranní ptáče ze mě jentak nebude: jsem nejproduktivnější po setmění. 🙂

  2. 20.4.2018 / 15:14

    Také mám jaro moc ráda. To, jak se do přírody postupně vrací barvy, jak vzduch sladce voní…hmmm, stačí jediné nadechnutí a mám pocit, že dokážu všechno! 🙂 Bohužel si ale uvědomuji, že jaro není všelék. Zrovna se tu hrozně trápím nad tím, jestli se mám zúčastnit studentské konference. Moc se mi do toho nechce, je to krok ven z mé konformní zóny. Nerada mluvím před lidmi, natož pak před vzdělanými lidmi, kteří budou opravdu poslouchat, co říkám. Lidmi, kteří budou mít připomínky a dotazy… Ale mohla by to být skvělá příležitost vyzkoušet zase něco nového. A i kdyby to nedopadlo, bude to trvat jen chvíli. A pak můžu jít domů, brečet a jíst zmrzku. Říct si, že jsem to zkusila. Vždyť i z chyb se člověk učí! Jo, máš pravdu, zkusím to! Díky za radu, Verčo 😉

    • 20.4.2018 / 15:55

      Péťo, ničeho se neboj! Také jsem vždycky před přednáškami a workshopy nervózní, ale nakonec je to skvělý zážitek:) Držím palce!

  3. 22.4.2018 / 18:48

    Jaro jsem nikdy moc v lásce neměla, byla jsem zastáncem léta, ale teď, co jsem starší, těším se na něj rok od roku víc 🙂 První sluneční paprsky, které se snaží ráno prodrat mezi mraky, rozkvetlé třešně, které lemují mou cestu do školy… Mohla bych jmenovat dál 🙂 Moc hezký článek!

  4. 22.4.2018 / 23:26

    Jaro je fajn, je hrozně milé vidět konečně po té dlouhé šedivé zimě, jak se příroda probouzí… A jak to všecko venku kvete a zelená se, tak má člověk hnedka veselejší náladu a práce jde líp od ruky 🙂

    Máš můj obdiv za vstávání, takhle brzo to nedávám 😀 Ale trénuju! 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.