Jedna severská pohádka

Dva dny, Velikonoce a tři bláznivý holky, který se vydaly na sever. Jak to všechno nakonec dopadlo?

Velký pátek

Je pátek ráno. Sluníčko nenápadně vykukuje za ranní mlhou a Praha se probouzí do nádherného svátečního dne. Já si rychle balím poslední nezbytnosti a utíkám na autobusové nádraží, kde už na mě čekají ty moje věčně usměvavé holky. Po pár rychlých polibcích na uvítanou (dvakrát, hezky po pařížsku) nastupujeme do sytě zeleného autobusu a vyrážíme na sever. Ten český. Ale i to se počítá.

Hned po příjezdu míříme do mé vůbec nejoblíbenější liberecké kavárny Jedno Kafe a plánujeme, co všechno během následujících několika desítek hodin podnikneme. A že nás toho čeká víc než dost!

S batohy na zádech se (nejdřív s úsměvem, pak se zoufalstvím ve tváři) vydáváme vstříc nekonečnému Ještědu, který nás po chvíli zaskočí všudypřítomným sněhem a cestami, které víc než cokoli jiného připomínají lední kluziště. Abyste správně chápali naši situaci, jako protest proti dlouhé zimě jsme všechny tři jen v teniskách s dokonale plochou podrážkou, což je místy opravdu velký adrenalin. Nehledě na to, že v batohu táhnu i několik skleněných lahví Nemléka, počítač a foťák, takže kdybych náhodou hodila záda, dost možná bych si na vrcholu šla raději skočit.

Nicméně, po urputném boji se nakonec škrábeme na samotný vrcholek a to, co nás tam čeká, mi bere dech. Počasí vyšlo na jedničku a před námi se rozprostírají přenádherné výhledy na okolí. Chvíli tam jen tak sedíme, nabíráme síly, povídáme si a je nám neuvěřitelně fajn. Všechny starosti jako by zmizely mávnutím proutku a my jen tak jsme. Spolu. Konečně.

Na cestu dolů pro jistotu volíme lanovku a jelikož máme ještě poměrně dost času, dlouhou procházkou se vracíme zpět do centra. Tam už celé hladové pokukujeme po vietnamském bistru Street PHO, kde si dáváme naprosto dokonalé Pho (překvapivě) a krátce před sedmou začínáme vymýšlet taktiku na únikovou hru, která nás večer čeká.

Po hodině luštění, napětí a legrace se pak v noci už doslova plazíme do našeho Airbnb, které, jak se nakonec ukáže, je ve skutečnosti jakési překrásné růžové království, a my začínáme litovat, že tu strávíme jen jednu jedinou noc…

Bílá sobota

Sobotu začínáme v mé další srdcovce, liberecké Mikyně, kde nás čeká naprosto boží velikonoční brunch a moc příjemná atmosféra víkendového rána. Joo, takové začátky dne bych brala pořád!

Odtud míříme doplnit kofeinovou hladinku do espresso baru Sweet City a před hrozícím deštěm se jdeme ukrýt do tropických skleníků botanické zahrady. (Věděli jste, že je vůbec nejstarší v České republice?)

Na závěr našeho výletu se ještě zastavujeme na rychlé espresso v nádherném Bistru Široká a na oběd (konečně!) padá volba na slow-food restauraci Omam, kterou obdivuji na Instagramu už pěkných pár měsíců. A i když nejde o vyloženě zdravou kuchyni, nebyl problém upravit mi jídlo podle mých potřeb, takže pokud budete někdy v Liberci, doporučuji všema deseti!

Ve večerních hodinách se obloha nad Libercem z ničeho nic mění v jeden ohromný černý mrak a my za zvuku silných dešťových kapek, které bubnují do oken autobusu, opouštíme tuhle malou severskou pohádku a v tichosti si v hlavě promítáme všechny ty chvilky plné radosti a štěstí, které jsme v uplynulých dnech prožily…

A co říci závěrem? Snad jen to, že mi tenhle krátký výlet dal víc, než jsem čekala. Ono totiž, když občas vystoupíte z toho rutinního kolotoče povinností, změníte prostředí a jste s těmi, které máte rádi, život je hned o poznání hezčí. Fakt. A nemusíte kvůli tomu jezdit do exotických destinací a utratit při tom desetitisíce za letenky a drahé hotely. Stačí jeden batoh, parta přátel a parádní výlet je na světě!

A jak jste si Velikonoce užili vy? Vyrazili jste někam na výlet, nebo jste je strávili hezky tradičně?

Veronika ♥

15 Comments

  1. 2.4.2018 / 10:43

    V liberecké botanické zahradě jsem kdysi dávno byla, kvetly jim tam tehdy ibišky a všude to šíleně vonělo 😀 Ještěd jsem ještě nepokořila, ale jak koukám, ten výhled vážně stojí za to 🙂

    A máš pravdu – někdy stačí vypadnout pryč i na jediný den, aby se hlava vyčistila a člověk si odpočal 🙂

  2. 2.4.2018 / 11:27

    Jak já ti závidím 🙂 V Liberci jsem ještě nebyla, ale na Ještěd bych se ráda podívala.

  3. Viktorie
    2.4.2018 / 17:35

    Veru, jak se Ti v Liberci celkově líbí a jak bys ho zhodnotila? Pomalu okoukávám, v jakém městě bych jednou chtěla bydlet a spousta lidí doporučovala právě Liberec, já tam ještě nebyla, takže si taky musím udělat výlet <3

    • 2.4.2018 / 20:04

      Viki, Liberec už znám jako své boty a mám to tam moc ráda! Je to kousek od přírody, ale zároveň už se tam najde i několik super podniků:) Nicméně, na mě to je na život malé město… Ale každý máme jiná měřítka:)

  4. Kamila
    2.4.2018 / 17:42

    Veru, skvělý článek! <3 Jinak nechtěla bys někdy napsat o zdravé stravě v různých situacích? Třeba, když jedeš k příbuzným a podobně, s tím mám dost problém 😀

    • 2.4.2018 / 20:03

      Kamčo, je to skvělé téma, ale bohužel k tomu nemůžu říct víc, než to přetrpět a nic si nedat… případně si přinést vlastní jídlo a naopak přetrpět všechny ty poznámky… Ale zamyslím se nad tím:)

  5. Botanickým zahradám jsem propadla cca. rok zpátky. V Plzni je přímo z Zoo a já jsem tam byla fotit jednu slečnu. Musím říct, že se mi ta atmosféra, teploučko, ticho a voňavé ovzduší doslova zažraly pod kůži a od té doby tam zamířím vždy, když můžu. ♥

    • 5.4.2018 / 9:14

      Péťo, já je mám také moc ráda:) Ale tak hodinka stačí, na kytky a rostliny jako takové moc nejsem, biologie není moje silná stránka:D

  6. 11.4.2018 / 17:49

    Liberec mám moc ráda. Botanická zahrada je úplně kouzelná, Babylon, Ještěd ale ze všeho nejvíce se mi líbí zámek Sychrov, který leží kousek za Libercem. 🙂

  7. 18.4.2018 / 17:52

    Jsem rodačka z Liberce 🙂 Ale ve Sweet City jsem ještě nebyla, ani nestačila navštívit Jedno Kafe – ale kluky obdivuji. Já dříve milovala Varšavu, oblíbená je i Mikyna (která je na místě, kde začíná i nejkrásnější čtvrť Liberce – Lidové sady).

    Jinak Ještěd musím doporučit i na podzim, Ještěd nad mraky, sem tam vykukující některý oranžový kopec – pro mě asi největší nádhera 🙂

    Jsem ráda, že sis výlet užila.

    Adéla – Obrazem Blog

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Přejít k navigační liště

Copak hledáte?