Jeden trik, jak nezapomínat žít

Už jsem se zase dostala do bodu, kterému se snažím vyhýbat, jak jen to jde. Zapomínám žít. Dny plynou, odškrtávám si jeden úkol za druhým a radost nikde. A není to proto, že bych se snad nudila a neměla co dělat. Právě naopak. Před Vánoci se s blogerskými eventy doslova roztrhl pytel, potkávám se se spoustou skvělých lidí, vydala jsem knížku (!), pracuji na projektech, které mě baví, a i přes to všechno se mi zdá, že jen přežívám.

Abych vám to trochu vysvětlila, přežíváním nazývám tu část života, kdy se přestávám těšit a vzpomínat. Kdy i tu nejkrásnější akci vnímám jen jako další položku na seznamu, kterou si ”musím” odškrtnout. A když je za mnou, vypouštím ji z hlavy. Jedeme dál.

Ale moc dobře si uvědomuji, že tohle není skutečný život. Měla bych být vděčná, že mám vůbec příležitost být součástí všech těch nádherných blogerských akcí, které pro nás značky připravují, a já místo toho jen splním svou roli blogerky, upravím fotky, nahraju Stories a koukám, co mě v diáři čeká dál. Nadšení a radost z přítomného okamžiku nikde.

A to samé se mi stalo i s knížkou. Splnila jsem si svůj malý sen a ještě jsem si to ani nestihla pořádně uvědomit. Neustále jsem řešila (a stále řeším) milion věcí, které je potřeba zařídit, a vyjma tiskovky, kterou jsem si opravdu užila, jsou moje emoce na bodu mrazu. Vydala jsem knížku, tak co přijde dál?

Jak asi tušíte, takhle to dál nejde. Nevadí mi být v jednom kole, to už víte, ale pokud se ocitnu ve fázi, že už si pomalu ani nepamatuji, co všechno jsem během týdne dělala, něco je špatně. Nežiju. Přežívám.

Takže pokud se v tom teď taky poznáváte, mám pro vás dobrou zprávu. Cesta ven je snazší, než by se mohlo zdát. Stačí vzpomínat a těšit se. A je jedno, jestli si každý den budete sepisovat ty nejhezčí okomažiky do sešitu, nebo si je jen promítnete v hlavě, když jdete spát. Důležité je uvědomit si, co hezkého vás ten den potkalo a na co se následující den těšíte.

A z vlastní zkušenosti říkám, že tenhle trik funguje. Řítit se životem jako torpédo a nevnímat nic, co se děje kolem vás, je totiž dost na nic. Tak si teď pojďme společně slíbit, že se každý den na pár chvil zastavíme a uvědomíme si, co krásného nám ten život vlastně nabízí. A že se vždycky najde důvod, proč mít alespoň malinkatou radost.

Co vy na to? Jdete do toho se mnou?

Veronika ♥

8 Comments

  1. 25.11.2018 / 15:10

    Mezi blogery dřív fungoval takový projekt, který se tuším jmenoval “nemalé radosti”. Spočíval v tom, že si lidé neuvědomují, že každý den se jim děje hodně krásných věcí. Prostě jsou zahlcení a vnímají spíš to špatné, než naopak. Proto si měl každý účastník psát, co mu který den udělalo radost. Vždy se něco našlo, i když často šlo jen o úplně drobnosti. Na těch přitom mnohdy štěstí a spokojenost stojí 🙂 Škoda, že projekt neměl úplně dlouhého trvání, hodně mě to tehdy bavilo číst 😀

  2. Veru
    25.11.2018 / 21:16

    Zase super mega upřímný. Tenhle článek je přesně to co každý občas potřebuje slyšet.

  3. 26.11.2018 / 15:52

    Já se těším na strašně moc věcí a plánuji hodně dopředu. Takže třeba dnes mluvím o tom a těším se na to, co bude zítra, pozítří… ale už zapomínám prožívat to, co se mi děje právě teď. Je to hrozný zlozvyk, ale sotva jsem se naučila radovat z maličkostí, tak se těším úplně ze všeho, co mě čeká. A pak zapomínám.

    I am Lenka

  4. marie
    29.11.2018 / 15:47

    pravdivý, já jsem plánovací typ,ale někdy si říkám jestli to v mém věku má cenu 61, dobrý příklad mám,ale ve svém otci,který má 86 a stále dbá o sebe ,je na sebe pyšný,že mu hádají o 15 let méně, něco na způsob filmu,letos už nezaseju

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Přejít k navigační liště

Copak hledáte?