Stylish Coffee

Jak sebou nenechat manipulovat? || Myšlení, rychlé a pomalé

Můžeme věřit naší intuici? Proč děláme chyby? Rozhodujeme se svobodně? Jakým iluzím podléháme? A jak mohou být tyto iluze zneužity proti nám?

Už je to nějaký ten pátek, co jsem vám tu sepisovala článek, kde jsem vám odhalovala pár triků, kterými se nás snaží marketingový svět manipulovat, a jelikož jsem přes léto přečetla nejednu zajímavou knížku a zhlédla spoustu přednášek, rozhodla jsem se, že nastal ten nejvyšší čas, abych se s vámi zase podělila o pár věcí, které by pro vás mohly být přínosem.

Dnes vám tu však nebudu povídat o marketingu jako takovém, ale zaměřím se spíš na naše myšlení. K jeho pochopení mi ohromně pomohla kniha Myšlení, rychlé a pomalé, kterou jsem na doporučení snad všech přednášejících a přátel před pár dny konečně dočetla, a řeknu vám, že tak zajímavá knížka se mi už dlouho nedostala do rukou.

Abyste ale vůbec chápali, o čem vám v následujících řádcích budu povídat, pusťte si nejdřív tohle video a postupujte podle instrukcí, které v něm uvidíte. Fakt. Nepřeskakujte to. Je to důležité.

(Nebojte, taky jsem si toho nevšimla…)

A teď řekněte sami, opravdu si myslíte, že je naše vlastní myšlení dokonalé? Není. Můžeme být sebechytřejší, ale náš mozek bude vždycky dělat chyby. A jediná možnost, jak s tím bojovat, je si chyby v našem rozhodování uvědovovat a přehodonotit dosavadní nastavení mysli. Což je pěkně náročný úkol.

Abychom vůbec pochopili, proč tomu tak je, autor, psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Daniel Kahneman v knize uvádí dva druhy myšlení: rychlé (S1) a pomalé (S2), které lidé používají při rozhodování doslova o čemkoliv:

Pomalé myšlení představuje přesné, racionální a logické zhodnocení situace. Takový druh myšlení přinese často nejpřesnější výsledky, ale zároveň vyžaduje mnohem víc soustředění a námahy.

Rychlé myšlení je oproti tomu snadné, emocionální a rychlé, nicméně je také mnohem méně přesné. Mozek ho rád využívá namísto racionálního zhodnocení situace, aby šetřil energií, a my tak děláme chyby, aniž bychom si to sami uvědomovali.

Tyhle dva systémy (S1 a S2) spolu neustále komunikují, někdy spolupracují, jindy jsou v konfliktu. Rychlé myšlení je užitečné, když řešíme rutinní a snadné úkoly, nemusíme díky němu plýtvat energii tam, kde to není potřeba. Avšak v nových situacích může vést k zjednodušujícím rozhodnutím na základě jen několika povrchních informací. A právě v tu chvíli dochází k tomu, že i rozumní a inteligentní lidé podléhají v podstatě jednoduchým podvodům a iluzím.

Kahneman nám v knize ukazuje nespočet heuristik (tj. myšlenkový postup, který redukuje složité úlohy v oblasti rozhodování ne jednodušší operace), iluzí a chyb a kdybych vám tu měla vypsat vše, co jsem se dozvěděla, mohli bychom tu být klidně do Vánoc.

Nicméně, povím vám tu alespoň o tzv. principu WYSIATI, který autor používá k vysvětlení schopnosti našeho mozku rozhodovat se na základě neúplného výčtu informací. WYSIATI je zkratka „what you see is all there is“ (co vidíš, je všechno, co je) a krásně ukazuje, jak lehce zmanipulovatelní všichni jsme. Jeho alfou a omegou je fakt, že čím méně informací máme, tím jasnější se nám věc zdá. Pokud nám média naservírují zprávy, které ukazují jen zlomek celé pravdy, utvoříme si názor mnohem snáz, než kdybychom se o situaci zajímali hlouběji.

A nejde tu jen o mediální svět. Stejně náš mozek funguje v oblasti vztahů, utváření prvních dojmů i práce. V hlavě si jen na základě několika málo informací vytváříme příběhy, kterým věříme, a vůbec si nepřipouštíme, že pravda může být na míle vzdálená. (A v době sociálních sítí to platí dvojnásob.)

Co se týče dalších zajímavých myšlenek, které kniha odhaluje, mám tu pro vás alespoň malý výčet:

Kniha samotná se pak skládá celkem z pěti částí, z čehož každá zahrnuje několik kapitol. V první části Kahneman představuje již zmíněné systémy, které nás doprovázejí po zbytek knihy. Druhá část nás již plynule zavádí do prvních zkreslení a iluzí, kterých se v každodenním životě nevědomky dopouštíme. Tady se dočteme třeba o ukotvení, heuristice dostupnosti nebo regresi k průměru. Prostřední, třetí část pokračuje v uvádění dalších omylů lidského myšlení. Stejně jako optické iluze, které náš zrak snadno ošálí, nás může oklamat i naše vlastní myšlení. Předposlední část titulu se zaměřuje na volby a to zejména v ekonomice. Získáme realističtější pohled na pravděpodobnost a přestaneme podhodnocovat či naopak nadhodnocovat své úsudky. Autor čtenářům hravě podává i svou vlastní prospektovou teorii se všemi možnými důsledky. V poslední části knihy narazíme na poněkud zarážející pojetí samotného já. Ukazuje se, že existuje propastný rozdíl mezi tím, co prožíváme, a tím, co si z takového zážitku zapamatujeme. Naše vzpomínky, vše co si pamatujeme, je zákonitě značně zkreslené. Toto zjištění, se všemi podrobnostmi, výzkumy i následky nám zároveň poskytuje neuvěřitelně prospěšný návod, jak situace prožívat, abychom měli ty nejkrásnější vzpomínky.

Abych to tedy shrnula, slibuju vám, že pokud si tuhle knihu přečtete, otevře vám oči. Netvrdím, že vás zázračně zbaví všech špatných rozhodnutí, ale naučí vás, jak může být intuice nepřesná a kdy si dávat větší pozor. Po přečtení porozumíte mnohem lépe nejen sami sobě, ale i lidem kolem vás. A pokud jde o marketing a mediální svět, mnohem snáz odhalíte skryté manipulační techniky, které se nás snaží (občas neeticky) ovlivnit. A to zní celkem fajn, nemyslíte?

Veronika ♥

Fotky vznikly ve spolupráci s CCC Shoes & Bags

Boty – CCC Shoes & Bags

Líbil se vám článek? Pošlete ho dál!