Jak být úspěšný (nejen na Instagramu)?

Sníte o tom, že budete mít vlastní domek se zahrádkou, tisíce followers na Instagramu nebo mluvit plynně francouzsky? Že bude moct pracovat z domova, v houpací síti na balijských plážích nebo že z vás budou úspěšní podnikatelé?

Ač to možná některé z vás překvapí, jediný způsob, jak svých cílů dosáhnout, je vytrvat. To alespoň tvrdí uznávaná americká psycholožka Angela Duckworth, která prokázala, že o tom, jestli se nám něco povede, nerozhoduje náš talent, ale vášeň a vytrvalost. A kromě toho přišla ještě na jednu věc: zatímco talent je vrozený a neměnný, naši houževnatost je možné rozvíjet a zvyšovat.

Kdybych to tedy měla říct jinak, pokud si doopravdy něco přejeme a jdeme si za tím, překonáváme překážky a nenecháme se odradit neúspěchy, tak to podle Duckworth dokážeme. I když nám na začátku třeba vůbec nikdo nevěřil.

A já jsem toho živým důkazem…

Před čtyřmi lety jsem si řekla, že založím blog. Nechtěla jsem psát jen pro své přátele a rodinu (blog pravidelně čte a pravděpodobně i zná snad jen máma). Chtěla jsem psát texty, které budou inspirovat, které vás rozptýlí, když zrovna nemáte svůj den, a díky kterým budou vaše dny o kapánek hezčí. Ale vzhledem k tomu, jak obrovské množství blogů tehdy už existovalo, mi bylo jasné, že je přede mnou dlouhá cesta. Věděla jsem, že budu čekat. Dlouho. Že budu psát články, které nikdo nebude číst. Že budu trávit hodiny a hodiny prací, která mi nevydělá ani korunu. Že mě čeká nespočet trapných chvilek, kdy budu vysvětlovat, že jsem sice blogerka, ale čtenáře mých řádků bych spočítala na prstech jedné ruky. Že má tvorba vůbec nikoho nezajímá.

Neměla jsem (a do teď nemám) žádné slavné kamarády, na které bych se nalepila a kteří by mě nasdíleli na svých hojně sledovaných profilech. Neměla jsem ani tisíce na to, abych si mohla zaplatit facebookovou reklamu. Měla jsem jen jeden počítač, foťák, iPhone, hlavu plnou nápadů a sen. Sen, že se jednou budu blogováním živit. Sen, který se mi doufám jednoho dne splní.

Od té doby, co jsem se rozhodla dát blogování všechno, jsem na sobě nikdy nepřestala pracovat. Snažím se zlepšovat všude, kde to jen jde. Nikdy nejsem spokojená se svými fotkami ani s texty, které jsou třeba jen půl roku staré. Denně sleduji všemožné tutorialy na YouTube a čtu články na tematických blozích. Odmítám páteční party a kafíčka, protože “musím“ psát články nebo editovat fotky. A věřím, že si za to jednoho dne poděkuji.

Nicméně, abych se vrátila k tématu houževnatosti, vypsala jsem pro vás čtyři body, díky kterým podle Duckworth svých cílů dosáhnete:

  • Uvědomte si, pro co jste opravdu zapálení – Najděte si činnost, ve které se chcete zlepšit, sepište si své cíle a udělejte první krok. Nečekejte, že během své cesty nebudete muset vykonávat nudné a otravné činnosti. Budete. Ale vždycky myslete na to, že bez nich se k vysněnému cíli nikdy nedostanete.
  • Pracujte na sobě. Pořád – Možná je to kruté, ale je to tak. Bez toho, abyste na sobě tvrdě pracovali, skutečně dobří nikdy nebudete. A je jedno, jestli chcete být profesionální čutálista, spisovatel nebo jaderný fyzik. Snažte se být každý den o kousíček lepší. V čemkoliv.
  • Věřte si – Přiznávám, že s tím mám pořád problém a možná se ho nikdy nezbavím. Ale už jsem pochopila, že základní podmínkou pro to, abychom něčeho dosáhli, je věřit v sebe sama a ve své schopnosti. Když se nebudeme umět prodat, nikam se nedostaneme.
  • Obklopte se lidmi, kteří vás motivují – Naše okolí na nás má obrovský vliv a pokud se budete stýkat jen s línými a pohodlnými lidmi, moc motivace se od nich nedočkáte. Takže nejjednodušší způsob, jak v sobě probudit houževnatost, je najít si někoho, kdo je stejně (nebo i víc) zapálený jako vy, a vzájemně se na svých cestách podporujte.

A kdybyste se o tématu psychologie úspěchu chtěli dozvědět víc, přečtěte si knížku Houževnatost, síla vytrvalosti a vášně od již zmiňované Angely Duckworth.

Jaké kroky děláte k dosažení svých cílů vy? Co vás motivuje a inspiruje?

Veronika ♥

 

Líbil se vám článek? Pošlete ho dál!

23 Comments

  1. Denisa
    11.6.2019 / 9:10

    Veru moc děkuji za tip na knížku. Koupím si a přečtu. Už jen z úryvků to může být super kniha.
    Jinak musím říct, že co se týče té houževnatosti, asi jsem zatím nepoznala většího vytrvalce jako seš ty a pak můj přítel .. 🙂
    Keep going!

  2. Dita
    11.6.2019 / 10:45

    Moc hezký článek 😉 uvažuji o blogu a stále přešlapuji na místě…. myslíš, že je dneska ještě šance prosadit se s blogem?

    • 11.6.2019 / 13:58

      Dituš, určitě! Měla jsem úplně ty samé pocity a kdybych tehdy nezačala, nikam bych se neposunula. Za zkoušku přece nic nedáš:) A i když to nebude hned, věřím, že pokud vytrváš, přinese to ovoce:)

      • Dita
        11.6.2019 / 19:49

        Díky za podporu 😉

  3. 11.6.2019 / 12:27

    Super článek! Co mě inspiruje a motivuje? Lidi se stejnými nebo podobnými zájmy, kteří se nebojí jít s kůží na trh a ukazují svou práci jako třeba ty 🙂

    • 11.6.2019 / 21:01

      To je tak pěkný článek, samé inspirace, odvahy apod. Zahřál mě u srdíčka a to se mi moc často nestává,aby mi článek udělal kotrmelec v srdci (vím, říká se kotrmelec v žaludku/břichu).:) Od loňského května jsem si založila blog v průběhu roku, teda do teď tak jsem si založila tři blogy a u toho posledního pěkně vytrvávám. I když moc moje články lidi nečtou, stejně dál píšu, protože je pro mě i úspěch když si to přečte moje dobrá kamarádka,která mi předtím pomáhala s blogem a podporujeme, v tom co dělám. Za to pro ni velký díky.:)Ráda píšu, i když co se týče gramatiky a samotných jazyků, nejsem kdovíjak dobrá tak se učím. O blogování jsem nikdy nesnila,ale kdyby se mě právě někdo zeptal,jestli si umím představit život bez blogování, odpověď by zněla: ,,Ne.“
      Ano, sice jsem změnila několikrát své přezdívky na ig, třikrát změnila nějak blog apod. Byly v tom nějaké důvody. Ale teď vím,že už nechci nic měnit. Chci být teď tam,kde jsem,ale mohlo by se o blog a můj instagram zajímat víc lidí to určitě,jen musím vytrvat,jak si tu psala. Jsem dost velký snílek, což je problém k mé vytrvalosti a nepodceňování se. Chvíli jsem v oblacích a pak na mě dopadne krutá realita a vidím všechno bledě. Jenže po nějaké chvíli si řeknu, že i pro jednoho sledujícího prostě človíčka budu blogovat.
      Omlouvám se za případné chyby a moc ráda tě sleduji na instagramu a nejradši tvoje články ráda čtu.:)Užij si léto!:)

      • 11.6.2019 / 21:28

        Káťo, věř, že i já mám často dny, kdy si říkám, jestli všechen ten čas, který blogu a Instagramu věnuji, má smysl. Mám chvíle, kdy si říkám, jestli se na to všechno už konečně nevykašlat. Ale pořád věřím, že to má smysl. A pokud vytrváš, věřím, že se o velký kus posuneš:)

    • 21.6.2019 / 23:52

      Moc pěkné napsaný článek a můžu pouze souhlasit. Vytrvalost je to nejdůležitější a snažím se na tom pracovat. Jsem osoba, co potřebuje mít všechno hned, hned vše musí fungovat, vydělávat.. nikdy jsem neměla tah na branku, ale vždy jsem došla s tisíci nápady, jsem kreativní. Vše začnu, ale nedotáhnu. Tak se to snažím napravit 🙂 jinak s tím instagramem – fajn rozhovory s tipy od úspěšných nebo různé platformy a nástroje lze najít na http://www.amongus.cz dodá inspiraci a zároveň reálně pomůže (např s plánováním postů).

  4. 11.6.2019 / 21:36

    Veru také děkuji za článek, viděla jsem Vás dvakrát osobně a i díky tomu se mi stal Váš blok bližší, protože si opravdu představím toho, kdo ho píše a pamatuji si tón hlasu, kterým článek vypráví.

    Když mi dochází motivace, nebo mě někdo sráží, tak si prostě jen vzpomenu na to proč jsem začala, vezmu ty staré deníky a kouknu na “naivní” sny… vzpomenu si, co bylo před rokem a uvědomím si, kde jsem teď. Někdy ty malé krůčky nevnímáme, sle s odstupem času a ohlédnutím i o půl rok dozadu, jsou už patrné.

    PřejiVám krásný den

  5. 11.6.2019 / 22:11

    Zdravím, Veroniko,

    osobně jsem si svůj blog zakládal s tím, že se na něm vypíšu a budu ho mít jako jakési referenční místo. Přeci jen psaní mě baví a věnuji se mu nějakou dobou. Díky němu jsem se stal i redaktorem na jednom magazínu, což mě docela těší – další krok.

    Blogování mě posunulo dál, pomohlo mi stanovit cíle, ale naopak nejsem ten typ blogera, kterého asi chtějí lidi sledovat. Spíše se věnuji svým koníčkům a zájmům, občas napíšu něco, co mě napadá. Bylo by fajn, kdybych se tím mohl živit, ale primárně to není můj cíl.

    Jinak fajn článek. 🙂

    • 12.6.2019 / 7:51

      Martine, je jasné, že ne každý bloger se musí nutně psaním a focením živit. I když to bude jen tvůj koníček, je to tak správně:) A gratuluju k práci v magazínu!

  6. Markéta
    11.6.2019 / 23:00

    Velká pravda! Vytrvání je to hlavní, a také to nejtěžší v rámci jakékoliv cesty k cíli.
    Tvůj blog mi z mnoha blogů zůstal snad jediný, na který se vracím pravidelně. Jsi velmi inspirativní a mám moc ráda tvoje tipy na knížky a motivační články, vždy mě to nakopne :). Děkuji za tak super blog! 🙂

  7. Kolemjdoucí
    12.6.2019 / 9:58

    Staré pravidlo říká, že pokud nějakou věc zopakuji tisíckrát, tak i když budu na začátku největší debil, tak není boha, abych v ní nebyl dobrej. Tohle jde aplikovat úplně na jakoukoliv činnost. Prvních 1000 kroků je vždycky nejhorších 🙂 (businessmani říkají, nejhorší je vidělat první milion)

  8. 19.6.2019 / 11:08

    Super článek (a krásné šaty! :)) Nevzdávat se je tak strašně důležité a přitom pro většinu lidí tak těžké.
    A věřit si? To jo, ale ty skromné holky se čtou a sledují nejlíp. Možná jim to k výsluní trvá trošku dýl, ale stojí to za to.
    Jinak mě motivuje v cestě sen, teď už možná i cíl, ke kterému bych ráda došla. A motivuje mě proto, že ten sen nepomůže mně, ale těm, kterým sny nikdo neplní. To je ještě silnější motor než ty sny, které si malujeme sami pro sebe 🙂 tak snad se to jednou povede.

  9. 23.6.2019 / 13:55

    Tímto pravidlem se řídím už několik let, bohužel na blogu se i po 9 letech blogovani niv nezměnilo, instgram taky nic, jediné co mi trochu vychází jsou pracovní plány. Snad se ten zbytek dostaví časem taky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Přejít k navigační liště

Copak hledáte?