Hra na dokonalost

Je šest třicet, starorůžový retro budík řinčí jako o život. Za okny je ještě černočerná tma a já ospale mžourám do zrcadla, které mi ukazuje krutou pravdu. Modré kruhy pod očima, vlasy, co připomínají vrabčí hnízdo, a nad horním rtem malá jizva, která mi zůstala po jednou ošklivém pádu z kola. Každodenní realita v celé své kráse.

Přesně ten samý scénář se opakuje den co den. Ráno co ráno. Přibližně patnáct minut si pak pomocí všech těch kosmetických vymožeností maluji na hlavu nový obličej, zakrývám nedokonalosti a pomocí bronzeru si zvýrazňuji lícní kosti. Vlasy v tom lepším případě vyžehlím, v tom horším (a mnohem častějším) smotám do ledabylého drdolu. Když je fakt velká krize, přivolávám na pomoc suchý šampón. Je hotovo. 

Teď už zbývá jen přidat pár cinkrlátek, vymyslet outfit, ve kterém mi bude a) teplo, b) zima, ale ještě se neobjevil na fotkách. Blogerský problémy level milión.

Občas si říkám, proč to všechno vlastně dělám. Proč to všechny děláme. Proč trávíme tolik času v koupelně, proč se dobrovolně dřeme ve fitku, proč si ničíme nohy v několikacentimetrových podpatcích?

Pro koho se snažíme být pořád tak dokonalé? Pro muže? Pro ženy? Pro sebe? Těžko říct. Taková jsou zkrátka pravidla. Pravidla dnešního světa, pro který je krása naprosto esenciální. Krásní lidé mají moc, peníze, tisíce followers na Instagramu i ty nejlepší partnery.

Ale celé je to jen jedna velká hra. Hra na dokonalost. Hra, která mě jistým způsobem baví, ale jejíž pravidla moc ráda porušuji.

Když jsem byla mladší, můj vzhled definoval to, kým jsem. Měla jsem něco přes osmdesát kilo a v očích okolí jsem byla ta tlustá. Nic víc. Většina lidí se ani neobtěžovala zapamatovat si mé jméno. Tlusťoška a špek jim bohatě stačilo.

Pak jsem zhubla, obarvila si vlasy na blond, rozjela blog, změnila školu a začala žít úplně jiný život. Život plný odříkání i nekonečných tréninků. Život podle pravidel.

A, paradoxně, právě tehdy mi začalo být jedno, co si o mě cizí lidé myslí. Nabyla jsem sebevědomí (možná věkem, možná novým vzhledem) a pochopila jsem, že když vyjdu do ulic (nedejbože!) nenamalovaná, svět se nezboří. Všem jsem úplně ukradená. Každý má svých starostí dost a já jsem to poslední, co by právě měli chuť řešit.

Není proto náhoda, když mě potkáte v Albertu ve cvičebních legínách, obřím kožichu a s infantilní čelenkou ve vlasech, jak si po fitku nakupuji něco k večeři. Když na mě narazíte v ulicích Liberce, nenamalovanou a s mastnými vlasy, jak si to s krosnou na zádech štráduju k vlakovému nádraží, abych stihla vlak do toho našeho lesního království.

Všechna ta nejistota, kterou cítíte, když se sebou nejste stoprocentně spokojené, je totiž jen ve vaší hlavě. Nikdo na vás nekouká skrz prsty, když si zapomenete nanést výraznou rtěnku. Nikoho nepohorší, že dnes zrovna nemáte svůj den. Vaši blízcí vás budou mít rádi za všech okolností a cizím lidem nic dokazovat nemusíte. Tak to prostě je.

Takže, abych to shrnula, krása je možná v dnešním světě důležitá, ale na prvním místě jste vždycky vy samy. Pokud chcete, hrajte podle pravidel. Vytrhávejte si dál obočí, zatínejte zuby na depilaci a dělejte se krásnými. Já to nemám jinak. Jen si, prosím, pamatujte, že je to pořád jen hra. A každá hra vás musí bavit. Když ne, je lepší se na to radši vykašlat.

Mějte se nádherně

Veronika ♥

17 Comments

  1. 8.2.2018 / 17:30

    Nádherný článek. Prostě pravdivě ale zároveň motivačně shrnuto to, jak to v dnešní době funguje. Já to také celé vidím jako hru. A někdy mě ohromě baví (třeba na maturitním plese jsem se cítila jako princezna) a někdy mám chuť se na všechno vykašlat. Ale tak je to asi se vším. 🙂
    Instagram – mysmallibrary

  2. magdalena
    8.2.2018 / 20:11

    Veru, úžasně jste to napsala, ano je to táááák m.

  3. 8.2.2018 / 21:42

    Tenhle se Ti opravdu povedl! Sepsala jsi zkrátka, jak to všechno je a i když, mně to příjde úplně normální, někdo by si měl ty řádky přečíst vícekrát, bohužel! :/ Každopádně, vážně super! 🙂

    LifestyleBirdie

  4. Blanka
    9.2.2018 / 0:57

    krásný článek 🙂 Sama to znám, ale poslední dobou jsem se to na to vykašlala a skoro se přestala malovat, mám víc času a neřeším co si kdo myslí. Začínám se dokonce i cítit hezčí a líbím se sama sobě i nenamalovaná. Nosím zase tenisky a ne jen podpatky (jako dřív, nohy mi umíraly, ale chtěla jsem se přece líbit!).
    Furt se moc ráda nalíčím a vyfiknu ale už to tolik nehrotím:)

  5. 9.2.2018 / 10:58

    Moc fajn článek, baví mě, když čtu o realitě :). Hodně lidí ještě neprokouklo, že je to hra, do který nás vlastně vsadili a ve který nás chtěj udržet. Bohužel celou tu věc dokonalosti strašně moc přikrmil instagram.

    • 9.2.2018 / 15:03

      Pájo, možná máš pravdu, ale Instagram sám o sobě podle mě špatný není. Jen ho musíme brát trošku s nadhledem:)

  6. 9.2.2018 / 13:48

    Děukji ti Verun. Tento článek nemohl přijít v lepší dobu. Strašně dlouho nad tím teď přemýšlím a jsem si vědoma, že si tím způsobuju problémy, které jsou úplně zbytečné.
    Takovéto myšlenky by se měli dostávat k co nejvíce lidem 🙂

  7. 10.2.2018 / 13:38

    Řekla si to nádherně, je to hra, co nás musí bavit! Já se třeba strašně ráda maluju a nemám ráda rána, kdy se mi malovat nechce, ale “musím”. Zato miluju chvíle, kdy mě makeup a vše kolem něj baví, takže si to celé užívám a na druhou stranu i chvíle, kdy odcházím nakoupit nenamalovaná, zlobří a v zablácených botách z venčení do Lidlu, protože je mi to v tu chvíli jedno. Prostě palec nahoru! ♥

    Infinite treasure

  8. Anet
    10.2.2018 / 21:46

    Moc hezky napsané, se vším souhlasím a přiznávám, že už je mi taky jedno, když se to někdy nepovede a vyjdu z domu neupravená jako opice. Ale co, okolo lidí projdu a už je nejspíš nikdy neuvidím…když jdu na poštu v teplácích, protože za chvíli zavíraj a já potřebuju poslat balíček, když je poslední den na vrácení 😀
    Přeju hezký zbytek večera, Anet

  9. 13.2.2018 / 11:35

    Skvěle napsané! Mám ráda, když mohu chodit upravená a upoutávat na sebe pozornost tím, že mi to v danou chvíli sluší 🙂 Jinak ale pokud na tu hru jak píšeš nemám náladu, tak na to kašlu a jdu klidně nenamalovaná 😀 Bohužel s tím nejsem ještě úplně srovnaná a když se na sebe někdy takhle vykašlu, tak si připadám ošklivá. Doufám, že se to zlepší 🙂

    https://lenn.cz/tlachani/tok-myslenek/lasku-nedela-jeden-svatek/

    • 13.2.2018 / 11:36

      Chybička se vloudila, odkaz jsem nechtěla vložit 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.