Stylish Coffee

Devět dní v Paříži

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Je to sotva pár hodin, co jsem přiletěla zpátky do Prahy, a i když bych teď potřebovala spát nejméně dva dny v kuse, abych dohnala deficit za posledních devět dní, sedím právě u mramorového stolku v mé oblíbené cukrárně Myšák, usrkávám černý kafe a snažím se vstřebat všechny ty nádherný vzpomínky, které vám tu chci dnes předat.

Jak už jste asi postřehli na mém Instagramu, začátek července jsem strávila v Paříži. Ve městě, které nade všechno miluju. Ve městě plném širokých bulvárů, nespočtu kaváren, kulatých stolků, u kterých pokuřují elegantně oblečené Pařížanky, a nádherných zahrad. Ve městě, kam se vždycky tak ráda vracím. A právě o tom, jak tohle moje malý pařížský dobrodružství vypadalo a co jsem vlastně v Paříži dělala, vám tu budu teď vyprávět.

Do Paříže jsem tentokrát nejela s cílem objevovat památky ani bloudit zapadlými uličkami, protože hlavním programem mé cesty byla EACA International Advertising Summer School, velmi intenzivní marketingová škola, kterou jsem absolvovala už minulý rok ve Vídni. Po loňské zkušenosti, která pro mě byla opravdový šok, jsem si ale tentokrát prozíravě koupila letenky o pár dní dřív, abych si mohla mojí milovanou Paříž alespoň trošku užít.

Moje pařížský dobrodružství tedy začalo poslední červnový pátek, kdy jsem trochu nejistě vystoupila na letišti Paris Orly a zoufale jsem se snažila dostat na Airbnb, které jsem si v Paříži pronajala. Během toho, kdy jsem hledala náhradní autobus za ten, co mi zrušili, mě moje hostitelka bombardovala dost agrasivními zprávami, kdy že teda už konečně přijedu, což byl první varovný signál před tím, co mělo následovat. Z mého samostatného pokoje, za který jsem zaplatila necelých čtrnáct tisíc, se totiž vyklubal jakýsi kout oddělený jen posuvnými dveřmi, které paní domácí velmi ráda nechávala otevřené. V pokoji ani v koupelně jsem neměla jedinou volnou poličku na své věci a třešničkou na dortu byla věta, že kdykoliv budu odcházet, musím nechat dveře svého pokoje otevřené. Soukromí nade vše, co vám budu povídat.

Nicméně, i když to byl celkem šok, nechtěla jsem si to s paní rozházet hned ze začátku, tak jsem jen mlčky odkývala všechna domácí pravidla a vyrazila jsem se toulat ulicem Paříže. Prošla jsem se kolem Eiffelovky, Notre Dame i Louvre. Vzpomínala jsem na všechny mé předchozí návštěvy, poznávala oblíbené kavárny, pekárny i restaurace, kochala jsem se výhledem z terasy Printemps a když na mě padla únava, sedla jsem si na břehu Seiny a užívala si tu nezaměnitelnou atmosféru, která na vás tady dýchne z každého drobného detailu.

Druhý den ráno jsem se sešla s Ivčou, kterou jsem poznala díky facebookové skupině Petite Prague. Tam jsem krátce před odjezdem napsala, kdy se do Paříže chystám a jestli nemá někdo zájem zajít na kafe, udělat nějaké fotky a užít si fajn den. No a řeknu vám, že jsem obrovsky vděčná, že jsem to udělala, protože Ivča je hotový (pařížský) anděl. Už po pár minutách mi bylo jasné, že si budeme rozumět, a i když jsme se sotva potkaly, mám pocit, jako bychom se znaly celé roky.

S Ivčou jsme strávily celý víkend, během kterého jsme si užívaly všechny krásy Paříže, usrkávaly hořká espressa na Montmartre, kde v osm ráno nebyla ani noha, toulaly se uličkami Le Marais a smály se tomu, jak mě přiskříply dveře pařížského metra. (Ivča z toho teda měla nejdřív spíš šok, byla to fakt celkem dramatická situace, kterou mi teď připomná hned několik velkých modřin. Dávejte si na to pozor!)

Po třech dnech, které jsem si vychutnala do posledního doušku, mi pak začala ta pravá škola. Společně s lidmi ze všech koutů Evropy jsem v pondělí ráno nervózně seděla v přednáškové místnosti univerzity Sup de Pub, pečlivě poslouchala brief klienta, kterým byl pro letošní rok The Economist, a pomalu mě začala ovládat panika. Těšila jsem se na přednášky a workshopy, ale představa toho, že budu v týmu s pěti dalšími lidmi, které jsem nikdy před tím neviděla, vytvářet kampaň, kterou za čtyři dny odprezentujeme porotě složené z těch největších profíků v oboru, mě dost děsila.

Následující dny pak probíhaly podle totožného scénáře. Byly plné skvělých přednášek, litrů kafe, inspirativních speakerů i stresu. Na vytvoření celé kampaně jsme měli jen obědovou pauzu a noc, takže na kvalitní spánek tu nebyl čas. Každou volnou chvíli jsme pracovali a když jsem se už skoro za tmy vracela domů, řešila jsem ještě nějaké pražské záležitosti, abych se to na mě po návratu všechno nenavalilo. Čas tu byl fakt nedostatkové zboží.

A pak to přišlo. Jako mávnutím kouzelného proutku byl najednou pátek ráno a já v roztřesené ruce svírala kelímek s kafem a už asi pomilionté za posledních čtyřiadvacet hodin jsem si opakovala svou část prezentace. V marketingu takzvaná Big Idea byla moje, proto náš úspěch závisel z velké části na tom, jak dobře ji dokážu předat. Jak dokážu formulovat v cizím jazyce všechno, co se mi honí hlavou. Jestli se zamotám v kruhu nebo zapomenu, co jsem chtěla říct, všechny ty probdělé noci byly zbytečné.

Ale zvládli jsme to. I přes to, že jsme mezi sebou občas válčili, nastoupili jsme před všechny jako jeden tým a dokázali jsme obhájit, proč naše myšlenka bude fungovat. Odvedli jsme společně skvělou práci a mě tahle zkušenost posunula o velký kus dál. Miluju výzvy a jsem obrovsky vděčná, že jsem měla možnost tu znovu být. Znovu prožít tu vlnu adrenalinu a štěstí, která mě zalila poté, co jsme slyšeli závěrečný verdikt. Ten pocit je totiž opravdu nepopsatelný.

Následující ráno jsem byla sice už dost unavená, ale i tak jsem si chtěla poslední pařížský chvíle užít na maximum. Proto jsem se hned brzy ráno sešla s Ivčou a Gabčou, kterou znám z Prahy díky blogerským záležitostem a která byla úplnou náhodou zrovna v Paříži, u Plais du Trocadéro. Tam jsme nafotily nějaké fotky a pak už jsme jen bloudily uličkami, vysedávaly v kavárnách a vychutnávaly si život hezky v pařížském stylu.

Těch devět dní, které jsem v Paříži strávila, uteklo neuvěřitelně rychle a zároveň mám pocit, jako bych tam byla celé roky. Byl to pro mě velmi silný zážitek a já chci na závěr moc poděkovat mé škole a agentuře McCANN Prague, že se rozhodly část mého školného zasponzorovat. Děkuju za příležitost vystoupit z komfortní zóny a možnost potkat se s tolika kreativními a cílevědomými lidmi z celé Evropy. Budu na to ještě dlouho vzpomínat.

Veronika ♥

P.s.: Kdyby vás ohledně mého pobytu v Paříži zajímalo cokoliv dalšího, moc ráda vám na to odpovím v komentářích. A pokud se do hlavního města Francie chystáte, nezapomeňte mrknout na mapu kaváren a seznam bister a restaurací, který jsem si před cestou vytvořila.

Líbil se vám článek? Pošlete ho dál!