Co všechno o nás Google ví?

Soukromí… všichni o něm pořád mluvíme, bojíme se o něj a zároveň o sobě každý den sdílíme tolik informací, že by to vydalo na samotnou knihu. Má v dnešní době ještě vůbec smysl?

Používáme Facebook, máme iPhony, píšeme si přes Messanger a nahráváme fotky našich snídaní na Instagram. Všechno hledáme na Googlu a nakupujeme online. Vyplňujeme jeden formulář za druhým, souhlasíme s podmínkami e-shopů, aniž bychom si je přečetli, a registrujeme se na desítkách webů, které o nás ví víc, než víme my sami.

Žijeme v době, kdy na sebe prozradíme takřka vše. Dobrovolně. A pak s oblibou nadáváme, jak nás bombardují personalizované reklamy a naši mailovou schránku plní přesně mířené newslettery. Jenže, co teda vlastně chceme? Soukromí, nebo pohodlný život, který nám zajistí všechny ty lákavé aplikace, vyhledávače a sociální sítě?

Pokud se alespoň trochu zajímáte o dění v internetové bublině, jistě vám neunikla nedávná kauza s Cambridge Analytica, kdy bylo zneužito přes 50 milionů profilů, pomocí nichž byli lidé manipulováni v amerických prezidentských volbách. Jedná se o vůbec největší zneužití sociální sítě, k jakému kdy došlo, a Facebook za to teď pěkně pyká. Ale ruku na srdce, opravdu je na vině jenom chudák Zuckerberg?

Sociální sítě a internet vůbec změnily svět k nepoznání. O tom nemůže být pochyb. Celý tenhle krok byl ale podle mého názoru až moc rychlý. Mnoho z nás si stále neuvědomuje, jak moc toho o sobě prozrazujeme, kolik citlivých informací a fotek pouštíme ven a že soukromé zprávy nejsou vlastně vůbec tak soukromé, jak by se nám mohlo zdát. Že cokoliv jednou vypustíme do sítě, už nikdy nevezmeme zpět. A právě tady je zakopaný pes.

O tom, kolik toho o nás Facebook ví, jsem vám psala již v tomto článku a dnes bych se chtěla na celý problém podívat z trošku širšího měřítka. Informace o nás totiž neshromažďuje jen tahle modrá sociální síť. Každé vyhledávání na Googlu, každý zaznamenaný pohyb telefonu, každé zhlédnuté video na YouTube, to všechno jsou věci, které jsou pečlivě ukládány v našem internetovém rejstříku. A že jich je opravdu není málo.

Pokud by vás tedy zajímala alespoň základní fakta, která o nás internet shromažďuje, mám pro vás dnes další dva tipy, jak na to. Tím prvním je Data Selfie, který monitoruje vaši aktivitu na Facebooku a na jejím základě vytvoří obraz vaší osobnosti. V jednoduchých grafech prezentuje časy, kdy jste aktivní, jak dlouhou dobu trávíte nad jednotlivými příspěvky i komu dáváte nejvíc lajků. 

V další části se dozvíte i vaše základní charakteristiky, pravděpodobnost, jakého jste náboženství, koho jste volili nebo zda si v následujících dnech něco koupíte online. A to už je pěkná dávka informací, které se dají skvěle využít i zneužít.

Druhým tipem je stáhnout si data ze samotného Googlu. Ty získáte na této adrese a do několika hodin vám, podobně jako u Facebooku, přijde na mail zpráva s odkazem ke stažení. Co na vás pak vyskočí, záleží na tom, jak moc Google využíváte a s čím vším máte svůj účet propojený. Můžete získat jak fotky a videa, tak i údaje z vašeho kalendáře, mailu a telefonu. 

Abych to ale uvedla na pravou míru, netvrdím, že internet je nekonečné zlo, které s námi manipuluje v každé chvíli, kdy jsme online. Je sice pravda, že toho o nás ví opravdu požehnaně, ale nic špatného na tom (v naší společnosti!) nevidím. Jednoduše beru poskytování informací o sobě samé jako jakousi protislužbu za ten komfort a pohodlí, které díky internetu mám. Win-win.

Jak už jsem ale říkala, velký problém vidím v nedostatku mediální a internetové gramotnosti. Neumíme analyzovat a objektivně hodnotit informace, odlišovat kvalitní zdroje od fake news a necháme sebou často nevědomky manipulovat. (Pokud se ptáte, jak je to možné, podívejte se na tenhle rozhovor na DVTV.)

Existuje tedy nějaké řešení? Ano. A je staré jako lidstvo samo – zdravý rozum. Sdílejte jen to, co byste beze studu prezentovali na pracovním pohovoru nebo na návštěvě u prarodičů. A to platí i o soukromých zprávách. Každou informaci si nejdřív prověřte, než ji s panikou v očích pošlete dál. Mějte na paměti, že všechny ty reklamy, články a newslettery na nás útočí na základě našich detailně propracovaných profilů a je jen na nás, zda odoláme, nebo ne.

Zkrátka a dobře, Velký bratr nás sleduje. Tak to prostě je. Jenže, na rozdíl od orwellovské vize, je zatím jen v našich rukách, co všechno mu o sobě prozradíme…

A jak celý problém vidíte vy? Litujete něčeho, co jste kdy vypustili do internetového světa? Stáhli jste si informace, které o vás Google a Facebook mají? Překvapilo vás něco?

Budu se moc těšit na vaše komentáře!

Veronika ♥

P.s.: Až všechny ty informace trošku vstřebáte, pusťte si tohle skvělé video. Bez výmluv.

Kalhoty – Zoot

19 Comments

  1. 6.4.2018 / 11:13

    Nebudu lhát, že bych nelitovala některých věcí, které jsem v minulosti na internet nahrála. Ale nešlo o nic, co vy mě mohlo v budoucnu např. profesně poškodit. Spíš jde o trapné věci, které jsou pořád dohledatelné pod mým jménem.
    Osobně si myslím, že s tím, jak pokročila doba, by měla pokročit i výuka ve školách a osvěta týkající se této problematiky. Doteď si vzpomínám, že celý jeden rok jsme se na základní škole učili rozeznávat různé kameny. Pyrit a křemen, achát… nechápu, jakou výhodu by mi to v životě mohlo přinést, pokud bych se nerozhodla tuto problematiku studovat na vysoké škole. Kdyby se takové hodiny nahradily něčím smysluplným, např. právě tématům, jako je internetové soukromí, fake news apod., mohlo by to přinést něco dobrého. Jde totiž o něco, co se reálně dotýká všech dětí a dospívajících (a pochopitelně i starších lidí).

    • 7.4.2018 / 18:29

      Péťo, zrovna před pár dny jsem mazala staré fotky z Facebooku a pocit trapnosti se dostavil ve velké míře:D A ohledně edukace na školách naprosto souhlasím. Doba pokročila, jen školství zůstává…

  2. Aneta
    6.4.2018 / 15:46

    Ahoj, koukni se na film Nerve:Hra o zivot s Emmou Roberts. To je film o socialni hre pres internet a presne to co ty tu pises tam je😊.

  3. 6.4.2018 / 20:43

    Paaani, skvelej clanek! A hodne desivej… ale diky za nej. Takovyhle clanky privedou k zamysleni. A myslim, ze si potom davame i o neco vic pozor na to, co vlastne na internetu sdilime…
    Sandra

  4. 7.4.2018 / 0:43

    Vidím to úplně stejně a dost mě udivuje, že lidi si vůbec neuvědomují to, že internet je veřejný 😂
    Nedávno jsem měl podobnou debatu se starším člověkem který mi tvrdil že nemá FB tím pádem jeho soukromý je chráněno, tak jsem mu vysvětlil že google a seznam shromažďují informace o tom co vyhledával, mají přístupy do e-mailu, že používá whatsapp a tím pádem to jsou další informace které pravě FB shromažďuje a navíc má chytrý telefon s GPS takže muže být sledován co děla a kam chodí 😊 vůbec si neuvedomoval ze něco takového je možné 🙈
    Chtělo by to předat lidem víc informaci

  5. 7.4.2018 / 1:41

    Tak jsem si dala stáhnout ten archiv a jsem zvědavá, co na mě vyskočí 😀 Nikdy jsem na internet nenahrála nic vyloženě choulostivého nebo moc osobního, ale představa, že moje soukromé zprávy s někým nejsou až tak soukromé, je hrozná. To samé vyhledávání, občas si vyhledávám věci, různé zdravotní problémy apod., nerada bych, aby to někdo věděl. Nedávno jsem slyšela o té kauze s Facebookem, kolik dat se dá snadno zneužít a je to hrozné.

    LENN

  6. 7.4.2018 / 11:09

    Tak jsem si objednala ty informavce googlu a čekám co mi přijde. Jsem z toho teda v soku protoze google účet ted vyžaduje každý chytrý telefon a byla jsem teda v domnění že ifnormace z mobilu jsou jen moje. A na druhou stranu zas nechápu, proč se tyhle informace nevyužívají při řešení zločinů nebo zmizení lidí.

  7. 7.4.2018 / 15:52

    Pěkný článek. Teď jsem řešila, že v rámci mého blogu nemůžu psát o svojí práci, protože se to hodně řeší a kontroluje. Naštěstí jsem byla jenom upozorněna a poprošena o stažení článku. Internetová stopa je docela zajímavé téma, řekla bych že v dnešní době už skoro podobné genealogickému výzkumu.

  8. 8.4.2018 / 10:38

    Skvělý článek, tohle je téma, který by se mělo neustále opakovat a šířit dál 🙂

  9. Stella
    8.4.2018 / 20:01

    Hm taky lituji hodně věcí. Si super líbí se mi že nejsi blogerka co napíše tři věty a hotovo.

  10. 9.4.2018 / 18:52

    No.. co se týče statusů, fotografií a zkrátka všeho co pouštím na veřejnost nebo mezi své přátele na sociálních sítích se nachází za určitou hranicí, kterou bych nepřekročila. Zveřejňuju to, za co se nestydím a co klidně může okolí vědět. Ale co se týče soukromých zpráv.. tam je to horší. Řešíme s kamarády téměř všechno a kdo všechno to může vidět.. to nemáme tušení :/
    RIGHT HERE RIGHT NOW

    • 10.4.2018 / 13:06

      Marti, tam je právě u většiny lidí problém… Je zkrátka důležité uvědomit si, že cokoliv, co jednou odešleme na internet, tam už vždycky bude…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.