Když jsem se včera večer vracela z jógy, usmál se na mě na ulici jeden z našich romských spoluobčanů a řekl mi, že jsem moc hezká. Nic víc. Jen mi složil kompliment a pokračoval dál. A co vám budu povídat, vzhledem k tomu, že jsem v ten moment měla vlasy stažené do ledabylého drdolu, na nohou fialové sportovní legíny v…

Číst dál

Tak jo, už zase plavu. Včera jsem se zase na pár chvil dostala do stavu, kdy jsem měla chuť utéct někam hodně daleko, smazat všechny sociální sítě a zahodit vše, na čem poslední roky pracuji. Kromě knížky, se kterou je ještě pořád spousta práce a zařizování, blogerských kampaní, které obnášejí nespočet hodin vymýšlení, focení, editování, posílání výstupů ke schválení (a…

Číst dál

Můžeme věřit naší intuici? Proč děláme chyby? Rozhodujeme se svobodně? Jakým iluzím podléháme? A jak mohou být tyto iluze zneužity proti nám?

Číst dál

Před nějakou dobou se mě kamarád zeptal, kdy jsem si naposledy opravdu odpočinula. A upřímně mě překvapilo, že jsem na tak jednoduchou otázku musela hledat odpověď několik dlouhých vteřin. Sama jsem nad tím do té doby vůbec nepřemýšlela a jediné, co ze mě tehdy vypadlo, bylo, že by mě ten život jinak nebavil. Což je pravda. Ale vzhledem k tomu, že…

Číst dál

Je ráno, podzimní sluníčko mi svítí do oken a v ruce svírám dnes už druhý šálek kávy. Na sobě mám vytahaný svetr, který jsem objevila na chalupě, a víčka se mi ještě pořád zavírají únavou. A jakkoliv moc bych vám tu dnes chtěla sepsat článek plný radosti a nadšení z toho, že se mi před pár dny podařilo zrealizovat projekt,…

Číst dál

Co vám budu povídat, poslední dobou toho mám fakt hodně. Piju jedno kafe za druhým, několik hodin denně koukám do počítače, v tramvaji vyřizuji maily a upravuji fotky, neustále přemýšlím o všem, co jsem neudělala, nebo co bych ještě mohla udělat, a občas mám pocit, že mi z toho všeho musí zákonitě bouchnout hlava. Ale nemyslete si, že si vám…

Číst dál

Od malička mám v sobě zakořeněnou snahu být ve všem lepší. Vždycky jsem se snažila vyhrát ten nesmyslný sourozenecký boj, který zná asi každý, kdo kdy nějakého sourozence měl. Celý život jsem byla ta druhá. Druhá v tenise, na který jsme s bráchou společně chodili. Druhá v očích mého otce i dědy. Vždycky tu byl brácha a pak ta, co se…

Číst dál

Je ráno. Právě sedím v pražském Ema Espresso Baru a pročítám si poznámky, které jsem si zapsala včera večer. Vysedávala jsem tehdy na parapetu toho našeho vršovického bytu, pozorovala západ slunce a vzpomínala, co všechno mi letošní léto přineslo. Co mi dalo i vzalo. V červnu jsem dokončila první rok na vysoké a dovolila jsem si zase trochu žít. Podívala…

Číst dál

Tak už je to černé na bílém. Jsem holka z Vršovic. Před pár dny se mi konečně podařilo přestěhovat všechny věci, které potřebuji k životu, a udělala jsem poslední krok. Naposledy jsem za sebou zavřela dveře pokoje, ve kterém jsem strávila dlouhých dvacet let, a vstoupila do nového života. Pokud mě sledujete už nějakou dobu, moc dobře víte, že jsem…

Číst dál

Už to bude měsíc, co jsem vám tu sepisovala seznam knih, které si chci přes léto přečíst. A možná jste tehdy postřehli, že většina z nich nepatří do kategorie letních oddychovek. Zkrátka a dobře, někde hluboko v sobě mám potřebu se neustále vzdělávat. Rozšiřovat si obzory. Posouvat se dál. A nevybavujte si prosím ve spojitosti se slovem vzdělání ty oprýskané…

Číst dál

Je něco před osmou ráno a já sedím v malinkatém Starbucksu na vídeňském hlavním nádraží. Mám kruhy pod očima, vlasy stažené v ledabylém drdolu a v ruce držím kelímek, jehož obsah se skoro ani nedá pít. Všichni kolem mě někam spěchají – na vlak, domů, do práce – a já si poprvé za celý týden užívám, že já tentokrát spěchat…

Číst dál

Pořád nemůžu uvěřit, že je to skutečně za mnou. První rok na vysoké. Rok, na který mě všichni tak pečlivě připravovali. Že prý to bude náročné. Že toho o zkouškovém moc nenaspím. Že poznám, jaká byl gympl procházka růžovou zahradou. A víte co? Za poslední roky jsem nebyla šťastnější. Pokud mě sledujete už nějakou dobu, víte moc dobře, jak jsem…

Číst dál

Když jsem včera seděla s kamarádem na lavičce před Emou, popíjela ledový filtr a diskutovala s ním o smyslu života, uvědomila jsem si, v jak skvělém světě vlastně žijeme. Oba dva, já i kamarád, jsme už nějaký ten pátek na volné noze, pracujeme sami na sebe a každý z nás si buduje ten svůj malý sen. Při škole jsme si…

Číst dál

Sedím v tramvaji, víčka mi padají únavou, v ruce mám dnes už čtvrté kafe a hlavou mi létají věty, které mě v posledních dnech bombardují ze všech stran: „Pro tebe to bude hračka.“, „Já věděl, že to dáš.“,  „Kdo jiný by to měl zvládnout, když né ty?“. Moje okolí má ze mě zkrátka pocit, že všechno zvládnu levou zadní. Že s…

Číst dál

Prokrastinace. Slovo, které ještě pár let zpátky nikdo neznal. Neřest, ze které se stal marketingový fenomén, díky kterému dnes už jen těžko najdete člověka, který by na tohle téma nečetl alespoň jeden článek nebo knihu. A i když už se zdá, že se vlna všemožných návodů a rad, jak s touhle nepěknou vlastností bojovat, možná konečně přelila, je tu s…

Číst dál

Jsem městská holka. Miluju ten nekonečný ruch, kavárenský život i tu anonymitu, kterou v Praze (paradoxně k tomu, co dělám) ještě pořád mám. Ráda poznávám nové lidi, prozkoumávám nepoznaná zákoutí a vracím se na místa, ke kterým mám nespočet nádherných vzpomínek. Žiju v té naší městské bublině. Potkávám se s lidmi, kteří myslí stejně jako já. S lidmi, co hned…

Číst dál

Byla středa. První jarní. Sluníčko prosvítalo skrz žaluzie do přednáškové místnosti a já si zapisovala poznámky k mediálnímu plánování. V myšlenkách jsem ale byla někde úplně jinde. V dětství. Vzpomínala jsem na tu malou Veru, která s vykulenýma očima prvně vstoupila na Matějskou. Tu malou holku, co se nebála ničeho. Autodrom, horská dráha, lochneska, strašidelný hrad, ruské kolo, to všechno…

Číst dál

Právě sedím v jedné malinkaté pražské kavárně, usrkávám už třetí šálek kávy a po těle se mi rozlévá ten zvláštní pocit nervozity a štěstí. Mám za sebou dost náročný týden plný výzev, stresu i neustálého nestíhání. Jak už jsem vám psala na Instagramu, nabrala jsem si toho totiž zase víc, než můžu zvládnout, a v posledních dnech se mi to…

Číst dál

Vybavujete si ještě ten svět, který neovládaly sociání sítě? Kdy jste se v restauraci najedli bez toho, aniž byste před tím několik minut poskakovali kolem stolu s telefonem v ruce? Kdy jste měli tak maximálně účet na Lidé.cz a slova jako Facebook nebo Instagram ještě nikdo neznal? Já už moc ne. Vyrůstala jsem v době, kdy tohle všechno začalo. Postupem času…

Číst dál

Je šest třicet, starorůžový retro budík řinčí jako o život. Za okny je ještě černočerná tma a já ospale mžourám do zrcadla, které mi ukazuje krutou pravdu. Modré kruhy pod očima, vlasy, co připomínají vrabčí hnízdo, a nad horním rtem malá jizva, která mi zůstala po jednou ošklivém pádu z kola. Každodenní realita v celé své kráse. Přesně ten samý…

Číst dál

Období vánoční pohody a klidu se vypařilo do neznáma a nastalo jedno z nejneoblíbenějších období vysokoškolského života. Zkouškové, ten zvláštní čas plný bezesných nocí a několika hrnků kávy denně, nastoupilo v plné síle a nám nezbývá, než se vydat do boje. Pro mě je tohle vůbec první zkouškové v životě a jakkoliv jsem se předem bála, můžu nakonec s klidem…

Číst dál

Máme za sebou už skoro polovinu ledna a také čas, kdy bychom měli začít naplňovat naše novoroční předsevzetí. Čas, kdy se ukáže, zda šlo jen o nějakou silvestrovskou euforii, povánoční výčitky svědomí, nebo opravdové cíle, kterých chceme dosáhnout. A i když jsem toto téma nakousla již v minulém článku, rozhodla jsem se, že se vám dnes o mých přáních a snech…

Číst dál

Když jsem se pár dny sledovala jednu přednášku o sociálních sítích, utkvěla mi v hlavě jedna důležitá myšlenka, o kterou se s vámi chci dnes podělit. Sociální sítě, ta naprosto neoddělitelná součást našich životů, nám totiž již dávno neslouží jen k zábavě a rozptýlení. Kromě online marketingu, do jehož útrob se už nějaký ten pátek snažím proniknout, slouží v posledních…

Číst dál

Tak už je to tady. Na adventním věnci nám plápolá poslední vánoční svíčka, z pootevřených oken domovů vyhrávají koledy, vůně svařáku je cítit na míle daleko a tisíce malých dětí nedočkavě vyhlížejí Ježíška. Máme tu Štědrý den, čas, kterým začíná maraton návštěv, vánočních kafíček a rozbalování vytoužených (i těch méně vytoužených) dárečků. Když jsem tak pár dní zpátky přemýšlela, čím…

Číst dál

Psalo se jedno pondělní ráno, ulicemi vál chladný prosincový vítr a já jsem i přes tu všudypřítomnou ranní mlhu odcházela z domu s úsměvem na tváři. Moje kroky totiž nemířily nikam jinam než do mé oblíbené kavárničky Café Jen, kde jsem se měla setkat s přáteli. Od té doby, co jsme totiž naše životy oštítkovali cedulkami vysokoškolské, se takováto společná…

Číst dál
Přejít k navigační liště

Copak hledáte?