32 věcí, které o mně možná nevíte

Už je to přes čtyři roky, co jsem se rozhodla, že s vámi budu sdílet svůj život, a věřím, že za tu dobu jsem vám toho na sebe práskla víc než dost. Když k tomu přidám ještě každodenní aktivitu na Instagramu, řada z vás může nabýt dojmu, že mě zná do morku kosti. Jenže, jak jsem vám psala v březnovém shrnutí, onlajnový život je jenom špička ledovce. Pořád tu je spousta věcí, o kterých nemluvím. Ať už z osobních důvodů, nebo jen proto, že mi nepřipadají podstatné. Ale vzhledem k tomu, že od vás na druhou skupinu dostávám čím dál tím víc dotazů, rozhodla jsem se, že vám dnes 32 z nich prozradím. Tak teď nastražte uši (nebo oči?) a reálná Veru přichází;

32 věcí, které o mně možná nevíte

  • Mám dvojče. Bráchu.
  • Nemám ráda změny a když něco nejde podle plánu, vždycky mě to až neúměrně rozhodí. Jsem v tomhle ohledu dost autista.
  • Na to se vážou i moje ranní a večerní rituály, bez kterých se (bez nadsázky) neobejdu. Dávají mi pocit klidu a harmonie a když (nedej bože!) zaspím, celý den je v háji.
  • Nejsem přírodní blondýna. Bohužel.
  • Celý život bojuji s váhou. Na cestu diet a odříkání jsem se vydala už kolem deseti let a od té doby jsem nikdy nepřestala myslet na to, co jím a jak se hýbu. Více jsem se vám o mém hubnutí rozpovídala v této rubrice.
  • S tím souvisí i fakt, že jím prakticky pořád to samé. Mám čtyři jídla, u kterých vím přesně, jaký obsahují poměr živin, a představa, že musím propočítávat a přesně vážit jiné suroviny, mě odrazje natolik, že vždycky v obchodě nekonec sáhnu po tom samém.
  • Nepiju alkohol ani žádné slazené (byť přírodně) nápoje. Pokud si mám vybrat mezi skleničkou vína, nebo večeří, vyhrává u mě jídlo. Kalorie mi podávejte zásadně v tuhé formě, prosím.
  • Spím se škraboškou a špunty do uší. Naučila jsem se to v dobách, kdy jsem měla společný pokoj s bráchou, a už mi to zůstalo.
  • Každý den si musím přečíst všechny nové články na webech a blozích, které sleduji na Bloglovin‘. Přes to prostě nejede vlak. To samé platí i o podcastech a videích na YouTube. Chci mít neustále přehled o všem, co mě zajímá.
  • Jsem dost sarkastická. Ale všechno, co řeknu, myslím dobře. Fakt!
  • Od malička jezdím na letní tábory a jsem za to moc vděčná. Naučila jsem se tam toho spoustu o sobě samé, nedělá mi problém spát ve stanu i vařit na ohni a hlavně jsem díky tomu poznala úžasnou partu lidí, se kterými teď pokračujeme v tradici a každé léto pořádáme tábory v tom našem lesním království.
  • Kromě angličtiny mluvím i francouzsky. Jednou týdně navštěvuji lekce ve Francouzském Institutu.
  • Na gymplu jsem měla několikrát pětku na vysvědčení. Soustředila jsem energii na to, v čem jsem viděla smysl, a chemické vzorce a názvy kamenů se do užšího výběru nedostaly.
  • Chodila jsem k psycholožce a brala antidepresiva. Asi měsíc. Pak jsem pochopila, že mě naše sezení vždycky akorát tak vyždímá jako kus hadru a že největší pomocí jsou pro mě přátelé.
  • Těžko byste hledali větší fanynku Show Jana Krause. Na YouTube si nenechám ujít jediný díl.
  • Jsem až příliš velký perfekcionista a musím s tím něco dělat, nebo mě to jednou zničí.
  • Místo mobilu používám klasický budík. Nechci usínat s telefonem u hlavy a navíc mě vzbudí i přes zmiňované špunty do uší.
  • Dřív jsem závodně tancovala street dance za BDS Academy. Občas se mi po celém tom tanečním světě zasteskne, ale ten stres a dril před soutěžemi mi teda vůbec nechybí.
  • Ač se to možná nemusí zdát, z peněz, které si vydělám, sotva utáhnu nájem. Slevové letáky jsou kámoši!
  • Nikdy nepíšu doma. Inspiruje mě ruch města, útržky rozhovorů, hudba v pozadí… Proto většina článků vzniká právě v kavárnách.
  • Od té doby, co jsem zhubla a přestala jsem se stydět za svojí postavu, jsem na sobě měla plavky jednou jedinkrát. Je tomu už pět let.
  • Naprosto jsem si zamilovala únikovky. Je to pro mě dokonalé vytržení z reality a s naším dream teamem si je fakt užívám!
  • Všude chodím včas a vadí mi, když mě někdo nechává pravidelně čekat. Stát se může cokoliv, ale po několikáté v řadě to beru už jen tak, že jsem dotyčnému zkrátka a dobře ukradená.
  • Nikdy bych nemohla chodit s klukem, který neumí rozdělat oheň.
  • Při gymplu jsem několik let pracovala jako baristka. Nejprve v Coffee Break & Cake, kde jsem byla na celou kavárnu sama, což pro mě byla úžasná zkušenost, pak v La Bohéme Café.
  • Lidé, co ubližují druhým, jsou pro mě absolutní dno.
  • Absolvovala jsem seskok padákem. A i když jsem pochopila, že je to jedna z věcí, kterých se nade vše bojím, jsem za tu zkušenost neuvěřitelně vděčná. Překonala jsem sebe sama.
  • Každý večer usínám s knížkou v ruce.
  • Mám slabost pro severské země. A v létě plánuji další cestu do Kodaně!
  • Umím zpaměti morseovku. Pozůstatek z dětství na táborech.
  • Čas od času mám dny, kdy chci s celým blogováním a Instagramem seknout a žít obyčejný život. Bez telefonu, deadlinů a finanční nejistoty.
  • A je mi jednadvacet, jen tak mimochodem.

 

Je ještě něco, co by vás v souvislosti se mnou zajímalo? Našli jste se v některých bodech? A co mi na sebe prozradíte vy?

Veronika ♥

Pruhované body – Zoot | Bunda – Vinted | Dlouhá tylová sukně – Zoot | Náušnice – Zoot

Líbil se vám článek? Pošlete ho dál!

14 Comments

  1. Andrea
    12.4.2019 / 14:01

    Takové články miluju nejvíc, Veru. Zarazilo mě, že zrovna tys měla pětku na vysvědčení (tos nemusela opakovat ročník?), ale zrovna nedávno jsem si uvědomila, jak moc bych si přála dovolit si mít špatné známky z toho, co mě nebaví. Teď mám známky dobré, ale jak se můžu radovat, když vím, že některý předměty vůbec nechápu (přesto z nich mám 1, protože učitel dává lehké testy) a jiné mě zase nezajímají, třeba ta chemie.

  2. 12.4.2019 / 15:32

    S jedním bodem se zcela ztotožňuji a to, že i já mám občas dny, kdy chci s celým psaním a focením skončit, nevidím v ničem smysl, všechno mi připadá hloupé, pokaždé ale přijde nějaký impulz (pochvala, poděkování), díky kterému si uvědomím, že tohle je můj svět a bez něj by to už (asi) nemělo takovej drajv 🙂

  3. 12.4.2019 / 16:37

    Obdivuju, že „jdeš ven“ i s hodně osobními věcmi, alespoň pro mě 🙂

  4. Anna
    12.4.2019 / 19:31

    Pamatuju si, že jsem tě před lety potkala v La Boheme, znala jsem tě z Instagramu a už tehda jsem si myslela, že je ti přes dvacet:OO A v Coffee break and cake jsem taky pracovala, majitelé teď otvírají Cafe 5 v Betlémské, ale popravdě bych radši zpátky Original Coffee:(

    • 12.4.2019 / 20:51

      To už je pěkně dlouho, dělala jsem tam, když mi bylo sedmnáct, osmnáct:) A o Café 5 už vím, tak jsem na ně zvědavá!

  5. Elen
    13.4.2019 / 19:18

    Ahoj Veru, několik bodů mám stejně. Třeba mám taky bráchu-dvojče…docela zajímavý je podle mě ten point s tím nájmem (pro spoustu lidí se může zdát že bloger je vždycky hrozně bohatý a nevidí to, že živit se na volné noze není vždy lehké)…jo a taky spím s maskou, akorát mě to zůstalo z toho, že jsem studovala ve Švýcarsku a jezdila domů vlakem- většinou přes noc.

  6. Kamila
    17.4.2019 / 9:39

    Ahoj Veru, moc pěkný článek. Obdivuju tě, jestlis byla při gymplu sama na celou kavárnu, kolikrát týdně jsi pracovala? Taky bych si chtěla najít při škole dlouhodobější práci, ale bojím se, že by pak byl konec spontánním výletům a jiným zájmům bůhví na jak dlouho. Bylo to tak u tebe? A nepamatuješ si, odkud máš budík? Taky bych si ho chtěla koupit, nějaký malý a praktický.

    • 17.4.2019 / 11:38

      Kamčo, moc děkuju! Při gymplu jsem v kavárně pracovala nejdrřív tak třikrát, čtyřikrát týdně – jeden den o víkendu a ve všední dny vždy hned po škole do večera. V La Bohéme Café jsem pak byla častěji, bvětšinou každý víkend a tak čtyřikrát týdně po škole do večera. Pokud jde o práci při škole, je to občas náročné. Vnímám to hlavně teď, kdy nestíhám prakticky nic jiného než jen práci a školu… A budík jsem dostala od bráchy, takže nevím, kde ho koupil, ale věřím, že podobný nejdeš za pár korun všude možně:)

  7. Viki
    18.4.2019 / 11:46

    zbožňujem takéto články 😛 veľa vecí som o tebe naozaj ani netušila 😀

    WHEN PIGS FLY

  8. 18.4.2019 / 12:17

    Náramný článek plný upřímnosti. Ani bys nevěřila, v kolikati bodech jsme se shodovali. Cením takové články 🙂

    FIT MADDIE

  9. Karin
    14.5.2019 / 17:07

    Veru, krásný článek, obdivuju, že na sebe tolik věcí práskneš. Mrzí mě ale, že se stydíš chodit v plavkách, vždyť jsi nádherná holka a nestojí za to se ochuzovat o koupání, ať člověk vypadá, jak vypadá. Taky si v sobě nesu trauma z dětství ohledně vzhledu, ale moc nechápu, jak to, že ti v tom případě nevadí nosit uplé oblečení, protože tak vlastně taky ukazuješ postavu. Každopádně přeju ti, aby tě tohle neomezovalo, lidé na koupališti vidí tvou přítomnost a ne minulost <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Přejít k navigační liště

Copak hledáte?