Když jsem před několika lety zakládala blog, moje vidina byla sdílet s vámi vše, co mi dělá radost. Chtěla jsem vás inspirovat, informovat o zajímavých novinkách a ukázat vám, že na všem zlém může být něco dobrého. A tohle poslání hodlám plnit pořád, o tom žádná.
Nicméně, v životě jsou i věci, přes které zkrátka nejede vlak. Jako se najde mnoho maličkostí, které mě udělají šťastnou a které se snažím předávat i vám, existuje i nespočet drobností, které mě dohání k naprostému zoufalství. A jakkoliv se snažím nemluvit sprostě a užívání vulgarismů se zuby nehty bráním, nedokážu dnešní seznam nazvat jinak. Takže pro odlehčení vám dnes přináším mých patnáct věcí, co mě…
15 věcí, co mě ser**
Hlasité mlaskání – V kavárně, v restauraci, nedejbože u mého protějšku… tohle prostě nedávám.
Notoričtí pozděchodiči – Máme je kolem sebe všichni. Na schůzku dorazí vždy minimálně s desetiminutovým zpožděním a nezpochybnitelným zdůvodněním, proč se dřív zkrátka dostavit nemohli. Ať už uvízli v zácpě, nezvonil jim budík, museli doprovodit mladší sestru do školky, nebo je cestou napadl sedmihlavý drak. Jsou vždy a za všech okolností přesvědčeni o své nevině a nevidí jediný důvod, proč příčinu jejich zpoždění posloucháte s nasupeným výrazem ve tváři.
Sobeckost
Lidé, co v metru nenechávají ostatní nejdřív vystoupit
Když nemůžu usnout – Ne, kafe za to nemůže!
Vztahovační lidé – Občas (dobře, víc než občas) jsem ironická, sarkastická i cynická. A pokud zrovna nejsem ve společnosti lidí, kteří jsou naladění na stejné vlně a chápou, že nic z toho, co říkám, nemyslím zle, může se má uštěpačná poznámka setkat s nepochopením. V tom horším případě se mnou už dotyčná osoba nikdy nepromluví a má mě za největší zlo světa. Schopnost udělat si ze sebe legraci a nebrat se tak vážně je podle mě jedna z nejdůležitějších lidských vlastností vůbec.
Hlasité smrkání a látkové nosočistopleny – Kdykoliv něko zatroubí tak, že se leknu, i když stojím na druhém konci místnosti, začíná mi na čele nabíhat žíla a zatmí se mi před očima. Když pak dotyčný navíc vytáhne obří látkovou nosočistoplenu (tu, kterou používá už nejmíň týden v kuse), přestávám doufat v kultivovanou budoucnost.
Lidé, co vše dělají jen s vidinou zisku
Teoretická skupina – Tak říkám těm, co neustále o všem mluví, ale když dojde na věc, suktek utek. Tito lidé mají oblibu ve vymýšlení nespočtu variant, jak by to šlo, jak by se to mělo a co bychom mohli, ale výsledek žádný. A že takových teoretiků v mém okolí je!
Špatný kafe
Pravopisné chyby na blozích – Možná jsem staromódní, ale čeština a jazyk vůbec, jsou pro mě formou umění. Baví mě hrát si se slovy, vymýšlet dvojsmysly a – co je hlavní – snažím se při tom ctít pravidla, kterým se říká pravopis. Zastávám názor, že když už někdo má potřebu vyjadřovat své myšlenky pomocí textu, měl by při tom brát ohledy i na ostatní. Občas to totiž vážně bolí.
Když mi někdo zruší schůzku – Ideálně jen pár hodin předem. Jistě, neboj, nemám vůbec nic jiného na práci a nezrušila jsem kvůli tobě dalších pět věcí…
Lidé, co skypují v kavárně – Původně jsem ve svých poznámkách tento bod neměla, ale pán sedící vedle mě mi ho naštěstí připomněl. Konečně totiž vím, co bude dělat o víkendu, jak ho štve současný šéf a že ty staročeské klobásy už v Lidlu nemají ve slevě.
Davy turistů v uličkách mezi Václavákem a Staromákem
Lidé typu „já můžu sníst všechno a stejně NIKDY nepřiberu“ (a teď mě za to ještě polituj)
…a jaké věci občas dohání k šílenství vás?
Veronika ♥
(Za inspiraci děkuji této jedinečné knize)
Mě občas dohání k šílenství to, že nemůžu přibrat. To není výhoda, to je prokletí. Vážně. A pravopisné chyby taky nesnáším.
Čeština moje milovanááá… a někteří ji dokáží tak zhyzdit… Až se mi chce z toho brečet. Máš naprostou pravdu!
Autor
Brečet i smát… je to tak:)
Těm z posledního bodu posílám plnou náruč své negativní energie! 😀
Autor
Luci, úplně rozumím! 😀
V poslední mě hrozně ser** dálkoví studenti, kteří se mnou chodí do ročníku. Někdo vypustil fámu, že se s nimi nechceme dělit o poznámky a hned je všechno na světe zle! Pořád posloucháme, jak jsme zlí, že vůbec nevíme, co to je, když musí pracovat a starat se o rodinu apod. Nikoho z nich už přitom nezajímá, že prakticky všichni z denního studia stejně chodíme do práce, máme vlastní rodiny, staráme se o domácnost. Ne, oni nás prostě vidí jako děti, co jsou na oběd k rodičům a nic nedělají. A nejvíc mě rozčiluje, že i kdyby to tak bylo, tak jim je do toho kulové. Na konci dostanou stejný titul, jako my, tak nevím, proč si pořád myslí, že by měli mít oproti nám nějaké ústupky. Grrrr.
Autor
Péťo, chápu tě:) Tady jde opravdu o to, jak to sama cítíš… Pomáhat by se mělo, ale pokud toho pak někdo zneužívá, není to dobře… A na názory dálkových studentů se vykašli, ty sama víš nejlíp, jak to ve skutečnosti je. Nemusíš nikomu nic dokazovat:)
Jezis, v tolika vecech jsem se nasla. <3 Hlavne to usinani, to radsi pak vstanu uprostred noci a zacnu neco delat nez abych nemohla hodiny usnout a civela do stropu. :/
Sandra
Autor
Sandruš, to mi povídej… Já se několikrát do měsíce vzbudím třeba ve tři a už neusnu, tak to vzdám a jdu něco dělat:)
Tak mě nejvíc vytáčí lidi v MHD, nejen to vystupování, ale i když někdo nepustí sednout starší, těhotné apod. Smradlaví lidi v MHD, narvané MHD, no zkrátka mi vadí většina věcí v hromadné dopravě 😀 Mlaskání, troubení a podobné zvuky taky nemám ráda. Pravopis je pro mě hodně důležitý, ale už raději nikoho neopravuji, abych ho nenaštvala 😀
LENN
super článok 😛 v mnohých veciach som sa našla tiež
My Supercalifragilisticexpialidocious Diary | Live Better, Love Harder & Cure Hangovers
Snad ve všem jsem se našla. Je toho tolik, co nás štve, ale pořád je třeba myslet hlavně na to, co nám za to dělá radost. 🙂
Souhlasím s pravopisem, češtinu jsem vždy milovala i ve škole a trhá mi žíly, když vidím i nejpoužívanější slova zkomolená.
Já nesnáším zkrátka všechny takové ty lidské přirozené zvuky – hlasité mlaskání, žvýkání, kašlání bez zakrytí úst, když někdo hlasitě jí, říhání a potahování při rýmě.. něco samozřejmě občas udělám i já, jsem člověk. Ale!! 😀 V těchto chvílích si řežu uši. Na co ještě hned vzpomenu, tak nestrpím pohozené mokré ručníky a osušky na zemi, když je někdo nepověsí po koupeli. Ach, toho by bylo 🙂
Super článek, určitě takových víc! Hezký den, N*
Autor
Nikky, moc děkuju:) A jsem ráda, že v tom nejsem sama!:D
Haha. super seznam, i když posledně jsem taky byla „nucená“ skypovat v kavárně, když mi doma nešel net a teda sedla jsem si do nejzaššího kouta a mluvila jen do mikrofonu na sluchátkách, který jsem si držela u pusy, takže doufám, že mě nikdo neslyšel 😀
No, já bych tam přidala, že nesnáším, když někdo nápadně žvýká žvýkačku 😀 Ať už u toho otevírá pusu, dělá superrychlé pohyby čelistí, nedejbože tu žvýkačku vidím na jeho zubech, když mluví a co totálně nesnesu je, když ji cítím třeba u člověka, co sedí vedle v mhd 😀 No a člověk, co si ji položí na kraj talíře v jídelně? To bych zvracela!
No, ať si každý žvýká, jak chce, ale se zavřenou pusou a nenápadně :))
To mlaskání! Žum mlaská při jídle v jednom kuse. Jednoho dne ho asi zavraždím.
K pravopisu: Vedle hrubek nesnáším, když někdo říká pravopisu gramatika. Jasně, normální člověk nechápe rozdíl, ale když už se někdo do druhého a kritizuje jeho „gramatické chyby“, měl by aspoň vědět, co to je.
Jo a taky nesnáším, když se mě lidi jako bohemistky ptají, jestli je něco „správně česky“. Říkáš to? Jsi Čech? No prima, pak je to správně česky. 😀 Všichni si představují, že spisovná čeština je jediná správná a ostatní podoby se od ní odchylují – a přitom by se spisovná čeština dala přirovnat k umělému jazyku, který vznikl až sekundárně.
Autor
Baru, moc děkuju za tak krásný bohemistický komentář!:)))