Žijte svůj život


Čím chceš být, až vyrosteš?

Jsem si na sto procent jistá, že jste tuhle otázku minimálně jednou za život slyšeli. Většinou ji slýcháme od naivních dospělých, rodičů i učitelů, kteří vlastně ani nechtějí znát odpověď. Už při samotném pokládání otázky si z nás v hlavě malují úspěšné právníky, doktory, businessmany. Jakoukoliv jinou odpověď neberou vážně. Z toho snu mít vlastní kavárnu, kadeřnictví nebo obchod s výtvarnými potřebami prý za pár let vyrosteme. Dostaneme rozum. Začleníme se do toho dokonale vymyšleného systému, kde hlavní roli hraje naše výplatní páska, kde se chodí do práce, aby se alespoň o víkendu mohlo žít. Do systému, kdy už se neradujeme z nového dne, pokud zrovna nejde o pátek, a kdy slovo pondělí už radši ani nevyslovujeme.

Ale je tohle opravdu život? Vážně musíme chodit pět dní v týdnu do práce, abychom si mohli užít alesoň ten víkend, během kterého se stejně stresujeme, kolik nás toho následující týden zase čeká? 

Já v tomhle systému žít nechci. Nechci mít práci, která mě nebaví, ve které nevidím smysl. Nechci chodit do práce a žít až pak. A nemyslete si prosím, že se práce štítím. Právě naopak. Jsem schopná pracovat celé dny, po nocích vyřizovat maily, přes den se setkávat se zajímavými lidmi a vymýšlet ty nejbláznivější projekty. Já chci totiž svou práci milovat. Nechci svůj čas rozdělovat na ten v práci a ten opravdový. Chci svou prací žít. Chci se radovat z každého úspěchu a učit se ze všech chyb. Chci se do práce těšit, nesledovat hodinky a neodpočítávat minuty do konce pracovní doby. Chci vidět, že to, co zabírá tak velkou část mého života, má opravdový smysl.


Jarní novinky ze světa foodies ♥


Pokud mě alespoň trochu znáte, je Vám jasné, že si nenechám ujít žádnou novinku, co se kaváren a zajímavých podniků týče. Každý den sleduji všemožné weby, blogy a instagramové účty, abych měla neustálý přehled o tom, co se kde šustne (20 webů, které se vyplatí sledovat) a s nadšením pak všechna nová místa navštěvuji. A jelikož to bude už nějaký ten pátek, co jsem podobný článek vydávala, rozhodla jsem se dnes s Vámi o několik mých jarních favoritů podělit. Takže se teď pohodlně usaďte, popadněte zápisník a jdeme na to!

BOHO cafe & store

Hned prvním nováčkem je překrásné BOHO cafe & store na Jiřáku, které jsem navštívila před pár dny. Tenhle kouzelný prostor je spojením kavárny a bohémského designu, kávu odebírá od netradiční slovenské pražírny a celkově se tu budete cítit opravdu moc dobře. Zatím sice funguje jen ve zkušebním provozu, ale oficiální otevření nás čeká už na prvního máje a jsem si jistá, že se ještě máme na co těšit!

BOHO cafe & store
BOHO cafe & store

Změna je život


Kdybyste mi ještě před pár měsíci řekli, že budu pro Praze pobíhat s růžovou hlavou, zřejmě bych si ťukala na čelo. Možná je to tím jarem, rozkvetlými korunami stromů, pestrobarevnými tulipány na farmářských trzích, nebo jen zoufalstvím z blížící se maturity, ale opravdu jsem to udělala. Vzdala jsem se role nenápadné blondýnky a minulý týden jsem si nechala obarvit vlasy na růžovo. A věřte nebo, zatím mě to setsakramentsky baví!

Celá tahle myšlenka se mi usadila v hlavě už nějaký ten pátek zpátky, kdy jsem seděla u mé nejšikovnější Lenny a přemýšlela, co dál. Nemůžu říct, že by mě blond nudila, ale já prostě miluji změny. Představa, že bych měla žít rutinní život, kdy je každý den jako ten druhý, mě děsí a to samé platí i o vlasech. Chtěla jsem něco jiného, zajímavého, něco, co by vneslo trochu svěžesti do tohohle šedivého období. A tak jsem se rozhodla. Příště jdeme na růžovo.

Nebudu Vám nic nalhávat, tohle moje spontánní rozhodnutí mě v následujících dnech začínalo trochu děsit. Začala jsem zvažovat všechna pro a proti i konzervativní názory okolí, ale nakonec jsem nepodlehla. Říká se, že zkusit se má všechno. A kdy bude lepší čas než právě teď?

Chopila jsem se tedy telefonu a domluvila si termín. Věděla jsem, že Lenny mohu plně důvěřovat, proto jsem se již o nic víc nestarala a v den D jsem odhodlaně usedla do kadeřnického křesla. Lenny se ještě ujišťovala, zda nejde jen o nějaké jarní pobláznění, ale když viděla mou vážnou tvář, chopila se malířské palety a začala čarovat. 

Po necelé hodině působení přelivu jsem konečně spatřila výsledek. V zrcadle jsem zahlédla vykulenou růžovovlásku, která se nepřestávala usmívat. Co Vám budu povídat, měla jsem co dělat, abych si připustila, že ta holka, na kterou koukám, jsem opravdu já, ale byla jsem nadšená. Vlasy působily opravdu přirozeně a zároveň hravě a svěže. Barva sice chytla trochu do fialova (na fotkách to není moc vidět), ale prý se bude postupně vymývat a budu čím dál tím růžovější. A doufám, že to bude platit nejen pro mé vlasy, ale rovnou pro celý život.

A co na tu změnu řeklo okolí? Až na pár zpráv na Instagramu dostávám jen samé krásné ohlasy. Lidé na ulici si mě se zájmem prohlížejí, ostatní barevnovlásky se na mě šibalsky usmívají a všichni přátelé mi vlasy s nadšením chválí. A i já sama se cítím skvěle. Jsem zatraceně ráda, že jsem se odhodlala vystoupit z řady a trochu zaexperimentovat.

A Vás teď moc prosím o to samé. Nebojte se ukázat své pravé já. Pokud se Vám něco líbí, nemějte strach to dát najevo. Buďte sami sebou a vykašlete se na názory ostatních. Nikomu do Vašeho života totiž vůbec nic není, za to Vám ručím.

Tak co na změnu říkáte? Plánujete také nějakou odvážnější barvu?

Mějte se nádherně,

Veronika 


pink hair růžové vlasy přeliv


Nejkrásnější chvíle jsou ty neplánované


Všechno se to stalo v jedno překrásné jarní pondělí. Už od rána mi dělaly společnost hřejivé sluneční paprsky, které dávaly všem věcem úplně jiný rozměr. Ranní vstávání bylo o tolik snazší, když jsem věděla, kolik nádhery mě venku čeká. První doušek kávy chutnal sladčeji než obvykle a všechno se zdálo být tak nějak v pořádku.

Dopolední výuku jsem měla jen pár hodin a většinu rána jsem tak strávila nad učením v kavárnách. Když jsem se pak kolem jedné hodiny s velkým sebezapřením odhodlávala vrátit zpátky do té ponuré školní budovy, zapípala mi zpráva od mé kamarádky, mojí coffee soulmate. Měla právě namířeno na oslavu prvních narozenin malinkaté kavárničky onesip coffee a ptala se mě, zda se připojím. V hlavě se mi objevil naštvaný výraz mé profesorky, všechnu tu látku, na jejíž zameškání určitě doplatím u maturity, a sklesle jsem se chystala odmítnout.

Pak se ve mně ale něco zlomilo. Zamyslela jsem se nad všemi těmi dny, které poslední dobou trávím jen ve škole, v kavárnách s hromadou učebnic nebo ve fitku, a uvědomila jsem si, že tak nějak zapomínám opravdu žít. Všechny dny mám přesně naplánované, snažím se vyplnit každou skulinku, aby ani jedna hodina nepřišla nazmar. Ale je tohle vážně to, co chci? Opravdu už neumím žít jen tak, spontánně?

Nevím, čím to bylo, ale rozhodla jsem se ten den na celou školu vykašlat. Maturita nematurita, život je důležitější. Nechci všechny jarní dny jen přežívat. Chci se radovat z rozkvetlých třešní, chci chodit na dlouhé večerní procházky Prahou, chci náhodně potkávat své přátele a nevyčítat si, že bych měla dělat něco jiného. Možná toho žádám moc, ale já chci zkrátka jen žít. Tady a teď.

Pokud bych se měla vrátit zpátky k tomu pondělnímu odpoledni, byl to jeden z nejkrásnějších dnů za tohle hektické období. Všechno bylo tak krásně neplánované, nedokonalé a přesto nádherné. Jen tak jsme posedávaly na dlažebních kostkách před kavárnou, plánovaly náš pomaturitní výlet do Brna a všechny ty podniky, které nutně musíme navštívit. S úsměvem na tváři jsme popíjely skvělý kafe, uhýbaly jsme projíždějícím autům a bavily se těmi nebručenými výrazy jejich majitelů. 

Když jsme se pak dostaly k otázce otevření nového AnonymouS Coffee, které je obestřeno jednou velkou záhadou, vydaly jsme se pátrat na vlastní pěst. Údajně by mělo otevřít své brány na Petrském náměstí, proto naše kroky vedly právě tam. Nemusím Vám říkat, že jsme nakonec stejně nic nezjistily, ale zato jsme se ocitly na nádherném místě, kde ani jedna z nás ještě nebyla. Ten monumentální kostel, všudypřítomný klid a rozkvetlé koruny stromů mi zase připomněly, jak moc fajn to ztrácení se v pražských uličkách vlastně je. A věřte nebo ne, ale tohle si prostě nikdy nenaplánujete.

Proč Vám tohle všechno píšu? Nebojte se občas přestat plánovat. Vyrazit do ulic, potkat nové lidi, bloudit a jen tak se ztrácet. Spontánně navštívit zajímavý podnik nebo obohatit svůj šatník o kousek, k jehož koupi se pořád nemůžete odhodlat. Já jsem si takhle třeba před týdnem pořídila v Míšeňské 10 tyhle parádní mom jeans, které vidíte na fotkách, a mám z nich obrovskou radost. Také jsem si ještě včera obarvila hlavu na růžovo, ale o tom Vám napíšu až v dalším článku...

A jaké spontánní zážitky si nosíte v srdci Vy? 

Veronika 


Photo Diary | Březen


Píše se jedno nádherné jarní ráno, já právě sedím v roztomilé vinohradské kavárničce Mezi srnky a sepisuji Vám tyhle řádky. Už je to zase skoro měsíc, co jsem vydala poslední Photo Diary, a i když tomu pořád nemůžu uvěřit, ta hromada fotek, kterou jsem včera večer třídila a upravovala, mluví za vše. 

Díky závěru mého osmiletého úsilí na gymnáziu je teď po dlouhé době opět mou hlavní prioritou škola a především úspěšná maturita, proto s tíhou na srdci odmítám prakticky všechny pozvánky na nejrůznější blogerské akce, o cestování se mi může jen zdát a většinu času trávím v kavárnách zavalená hromadou učebnic (které ale na fotku vždycky schovám, že...).

Nicméně, i tak mě během uplynulého měsíce potkalo pár krásných chvil, o které se s Vámi chci podělit. Patří mezi ně procházky po večerní Náplavce (které však způsobily, že jsem celý minulý týden bojovala s pěknou chřipkou), výlet do Kutné Hory, kde mě mile překvapila Kavárnička na Kozím plácku, nebo fakt, že jsem se opravdu dostala na mou vysněnou vysokou školu! 

Abych si také to čekání na maturitu nějak zpříjemnila a měla se na co těšit, tak jsem kromě letenek do Kodaně, o kterých jsem Vám už psala, sehnala ještě za necelou tisícovku zpáteční letenky do Bruselu, kam už se ohromně těším! Během léta mám v plánu navštívit ještě Londýn, takže se můžete těšit na spoustu cestovatelských článků.

A i když bych si tu s Vámi nejradši povídala do aleluja, škola volá a musím leťet. Tak si užijte fotky a mějte se nádherně!

Veronika 

Latte z Nemléka v Coffee room 

O tom, jak jsem vsadila vše na jednu kartu


Jaro je moje nejoblíbenější období vůbec. Tedy, kromě toho letošního. Nad všemi těmi rozkvetlými třešněmi, prosluněnými zahrádkami a ledovými kávami se totiž vznáší jeden velký, pochmurný mrak jménem maturita. Už od září zahalil všechny krásy života a já si je tak nedokážu užívat naplno. Nedokážu jen tak vysedávat na lavičce v parku, anichž bych někde hluboko v myšlenkách nemyslela na těch několik dní, kdy mě bude polévat horko a budu si horkotěžko rozpomínat na světové malíře, historii Anglie nebo pestrý život Jacka Kerouaca...

Abych byla upřímná, jediné, co mi dává nepatrnou naději, je zákon přitažlivosti. Následující dva měsíce ho podrobím velké zkoušce a doufám, že mě nezklame. Jakmile si totiž odškrtnu i úspěšné složení zkoušky dospělosti, čeká mě úplně nový život. Netuším, zda bude lepší, nebo horší. Bude zkrátka jiný. A já se na to už ohromně těším!

Dnes Vás tu ale nechci zahrnovat starostmi, právě naopak. Chci se s Vámi podělit o jednu zprávu, ze které mám velkou radost už několik dní. Ale místo toho, abych to na Vás hned vybalila, povím Vám teď jeden příběh...

Píše se úterý 21. března a já vcházím do vysokých modrých dveří mé vysněné školy. VŠKK vznikla teprve nedávno, ale už mě stihla okouzlit svým přístupem ke studiu i profíky, kteří jednotlivé obory vyučují. Když navíc na podzim loňského oznámila zavedení oboru marketingové komunikace, měla jsem jasno. Sem se prostě musím dostat.

Když jsem však viděla složení všech dalších návštěvníků dne otevřených dveří, jejich dospělé tváře a les rukou, který se objevil po dotazu, kolik lidí tu má zájem o marketing, začala jsem mírně panikařit. Termín přijímacího pohovoru jsem měla naplánovaný až po maturitě, ale risk, že už pro mě nebude místo, mě donutil vše přehodnotit. Ještě tentýž den jsem sedla k počítači a odeslala přihlášku ke studiu kreativního marketingu. Pohovor byl za šest dní.

Během víkendu jsem si proklepla všechny pedagogy, jejichž tváře mi z onoho dne utkvěly v paměti, tvorbu reklamních agentur, pro které pracují, a tajně doufala, že definice slova marketing je na Wiki napsaná správně.

Přišlo pondělí, den D, a já si s každou přibývající minutou nadávala, do čeho jsem se to zase uvrtala. Ty dvě hodiny, co jsem v učebně čekala na předvolání k pohovoru, mě polévalo neuvěřitelné horko. Bála jsem se dát s kýmkoliv do řeči, neboť by hrozilo, že mě čeká zjištění, jak moc nepřipravená jsem a jak čisto v hlavě vlastně mám. Na poslední chvíli jsem si pročítala všemožné články na internetu a připravovala si co nejpůsobivější prezentaci mých dosavadních zkušeností.

Když jsem pak konečně uslyšela své jméno, nervózně jsem vzala za kliku a vstoupila před komisi. K mému zděšení mi ani jedna ze tří sedících osob nebyla povědomá. Byla jsem v háji.

Během následujících patnácti minut jsem se snažila odpovídat co nejinteligentněji to šlo, když jsem nevěděla odpověď, zavedla jsem řeč jinam. Úsměvem jsem se snažila maskovat tu ohromnou nervozitu a improvizovala jsem, jak nejlépe to šlo. Řeč padla na Shakespeara, secesi, copywriting, homo habilis, Švejka i Vincenta van Gogha. Kulturní přehled se vším všudy.

Po té čtvrthodince naprostého nasazení jsem se zbavena všech sil i naděje vypotácela ven a čekala na verdikt. Moc šancí jsem si nedávala, co Vám budu povídat. Sklesle jsem seděla ve školní lavici a byla ráda, že už to mám aspoň za sebou. Když už nic jiného.

O to větší bylo moje překvapení, když jsem o pár chvil později vešla opět na místo činu a slyšela ta magická slova, která mi zní v hlavě ještě teď: Gratulujeme, jste přijatá. Měla jsem co dělat, abych je všechny radostí neobjala. Dokonce i toho zlého policajta, který mě tam celou dobu dusil. A věřte nebo ne, to štěstí ve mě vibruje ještě teď, když Vám píšu tyhle řádky...

A co Vám tím vším chci říct? Nebojte se riskovat. Já jsem, co se týče vysokých škol, vsadila vše na jednu kartu. Podala jsem si jen jednu jedinou přihálšku a v hloubi duše jsem věřila v dobrý konec. Jak jsem Vám totiž už psala mnohokrát, s hlavou plnou pochybností moc daleko nedojdeme. Přestaňte se proto podceňovat, věřte v sebe sama a dokážete nemožné. 

Mějte se nádherně,

Veronika 




Soutěž || Focení pro Cosmopolitan!


Ani nevíte, jak moc jsem se na tenhle den těšila. Konečně totiž nastal ten pravý čas, abych Vám odtajnila jedno překvapení, které domlouvám už bezmála měsíc. A i když se to může zdát neuvěřitelné, opravdu nejde o žádný apríl. Vše níže napsané na jednu z Vás čeká a já se na to už ohromně těším!

Ale než Vám všechno prozradím, vezmeme to hezky od začátku. Už odmalička jsem velká fanynka módních časopisů. Neberu je však jako sborník pravidel, kterými se musíme slepě řídit, ale jako inspiraci. Baví mě číst zajímavé rozhovory, kochat se dechberoucími fotografiemi, extravagantním líčením a trendy, které bych si nemohla dovolit ani kdybych prodala všechny orgány, co mám v těle. Ale o tom to je. Časopisy nemají být prodejní katalogy. Je to jakýsi novodobý druh umění, který spojuje fotografii, módu, ty nejlepší vizážisty, grafiky i publicisty. Všichni tihle lidé tvrdě pracují na tom, abychom každý měsíc dostali do rukou malou bibli stylu, která nás na chvíli vytrhne ze všedního života a ukáže nám jen to krásné, co se za poslední dny událo.

A proč Vám tohle všechno píšu? Už to bude skoro rok, co jsem se stala členkou Cosmobloggers a vyšel se mnou dvoustránkový rozhovor v srpnovém čísle. Když jsem viděla své fotografie vytištěné na lesklém papíře, nemohla jsem tomu uvěřit. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že bych i já mohla skrze módní časopisy inspirovat mladé slečny a předat jim kus své radosti ze života. A ani Vám nemusím povídat, jak velkou radost z toho všeho měla moje babička, které jsem jeden výtisk darovala k svátku. Ta překvapením málem rozlila šálek kávy, který usrkávala na zahrádce letenského Alchymisty. 

A proto mám dnes velkou radost, že podobný zážitek mohu darovat i jedné z Vás. Před pár týdny jsem dostala na vyzkoušení řadu produktů vlasové péče Dove Advanced Hair Series, která už pomalu začíná vdechovat mým slabým vlasům nový život, a abyste nepřišli zkrátka ani Vy, ve spolupráci s Cosmopolitanem jsme si pro Vás připravili; 

soutěž o profesionální fotografování advertorialu, setkání se mnou a dalšími blogerkami a balíčky vlasové kosmetiky Dove!

Pokud tedy chcete vidět, jak to chodí na profesionálním focení, užívat si péči vizážistů, stylistů i kadeřníků a popovídat si se mnou o všem možném i nemožném, určitě zkuste štěstí! Focení proběhne 25. dubna v Praze a jediné, co pro výhru musíte udělat, je napsat mi do komentářů Váš typ vlasů (suché, jemné, namáhané...) a připojit mail, abych mohla vítězku kontaktovat!

Soutěžit můžete do 15. dubna a já následující den náhodně vyberu slečnu, se kterou se už na konci dubna potkáme na samotném focení!

Tak vám přeju moc štěstí a budu se těšit na všechny Vaše komentáře,


Veronika 



Říká se tomu láska, myslím


Většině romantických příběhů předchází jejich dojemný začátek - první setkání, lehká nervozita, očekávání a prohlubující se zamilovanost. Ale já si na nic z toho nevzpomínám. Netuším, kdy bylo naše poprvé ani si nevybavuji své pocity a dojmy. Stalo se to už tak dávno. Všechno se to odehrálo ještě dřív, než mou lásku začala postupně sdílet celá Praha. Náš vztah to ale nijak nezměnilo. Nejsem naštvaná, nežárlím. Jsem upřímně ráda za každou další osobu, které poblázní hlavu tak, jako tehdy mně...

Asi si teď říkáte, o čem Vám to tady zase básním. Možná na mě jen leze jaro, možná jsem opravdu našla tu pravou lásku. Buď jak buď, dnes se tu s Vámi chci zase podělit o jednu ze svých největších vášní, která mi vždycky zvedne náladu, dá mi vybrat ze stovek rozkvetlých tulipánů, připraví mi tu nejsladší kávu a nabije mne štěstím. A jelikož láska není něco, co bychom si měli syslit jen sami pro sebe, ale naopak rozdávat, prozradím Vám, kde tohle moje malé štěstí vlastně najít.

Pokud pocházíte z našeho krásného stověžatého města, čeká na Vás totiž vskutku za rohem. Jestli toužíte po opravdové romantice, můžete si na cestu osedlat bílého oře, ale já většinou volím pražské metro. Nejlepší den na rande je jednoznačně sobota a pokud preferujete větší soukromí, raději si přivstaňte. Láskou poblázněných lidí totiž s každou hodinou přibývá a občas se stane, že se začnete cítit přehlíženi. A to, jak známo, nesvědčí žádnému vztahu.

A o čem je vlastně řeč? Jestliže mě sledujete už nějakou dobu, pravděpodobně se už dávno potutelně usmíváte pod vousy. Nejednoho z Vás jsem totiž už s mojí láskou přistihla, ale vždycky mi to udělá ohromnou radost. Farmářské trhy, ty jsou prostě srdcovka nás všech. A pokud náhodou patříte k těm, co se ještě bezhlavě nezamilovali, je ten nejvyšší čas to napravit.

Náplavkový rána jsou totiž ten vůbec nejkrásnější začátek víkendu. Miluji pronikavou vůni čerstvě upečeného chleba, pestrost zeleniny, kterou všichni farmáři tak pracně vypěstovali, usměvavé mlékárníky, řezníky, květináře a všechny, co se nebojí pracovat rukama. Miluji těch nekolik desítek minut, kdy sedím na břehu Vltavy, popíjím kafe z Brewbaru a raduji se z každého slunečního paprsku, který se na mě usmívá z ospalé ranní oblohy. Miluji své náplavkové společníky, hovory o všem možném i nemožném a všechny ty nečekané okamžiky štěstí. Vždycky si totiž uvědomím, jak je ten život krásný a jak málo stačí ke štěstí. A věřím, že Vy to budete mít úplně stejně.

Mějte se krásně a doufám, že se v sobotu na Náplavce zase se spoustou z Vás potkám!

Veronika 


25 věcí, které o mně možná nevíte


Zdá se mi to neuvěřitelné, ale už to budou dva roky, co Stylish Coffee spatřilo světlo světa. Od té doby se můj život začal pomalu měnit, poznala jsem nespočet zajímavých lidí, překonala nejednu překážku a pochopila, co mě v životě opravdu baví. Blog se stal neoddělitelnou součástí mě samé

Nic z toho by se ale nikdy nestalo, nebýt Vás. Jsem neuvěřitelně vděčná za tu podporu, kterou mi dáváte, za všechny ty milé komentáře a virtuální dopisy, které končí v mé mailové schránce a které mi vždy vykouzlí úsměv na tváři. A jelikož takové dvouleté výročí už je velká věc, rozhodla jsem se, že k Vám dnes poodhalím další kousek sebe samé. Tak se na chvilku zastavte, udělejte si pohodlí a jdeme na to;

Mám dvojče. Bráchu.

Jak je Vám asi zřejmé, miluji kavárny. A to nejen jako host, ale i z pozice zaměstnance. Svou baristickou dráhu jsem začala v malé kavárničce Coffee Break & Cake a po necelém roce jsem nastoupila do překrásného La Bohéme Café, kde jsem v sedmnácti letech přešla na pozici social media manager. Bohužel jsem tuhle práci v kombinaci s gymnáziem nemohla vykonávat tak, jak bych chtěla, a proto jsem s velkou tíhou na srdci musela skončit. Mám na to období ale moc krásné vzpomínky a doufám, že se do kavárenského prostředí zase někdy vrátím.

Věřím lidem. Někdy až moc.

Slova neumím a nedokážu mě iritují.

Absolvovala jsem seskok padákem. A i když jsem pochopila, že je to jedna z věcí, kterých se nade vše bojím, jsem za tu zkušenost neuvěřitelně vděčná, protože jsem překonala své hranice.

Mám tetování. Orla s bílou hlavou.

Celý život bojuji s váhou. Na cestu diet a odříkání jsem se vydala už kolem svých deseti let a od té doby jsem nikdy nepřestala myslet na to, co jím a jak se hýbu.

S tím souvisí i další bod, a to, že nikdy nepiju alkohol. Pokud si mám vybrat mezi skleničkou vína, nebo večeří, vyhrává vždycky jídlo.

Několik let jsem závodně tancovala za BDS Academy a tanec mi v poslední době opravdu moc chybí.

Nekoukám na televizi.

Nedělá mi problém rozdělat oheň, zorientovat mapu nebo spát pod širákem. Odmalička jsem jezdila na tábory a mám tenhle kouzelný svět moc ráda. Více jsem Vám o tom psala v tomto článku.

Nejsem přírodní blondýna, bohužel.

Zatím jsem navštívila 21 zemí. Některé hned několikrát, do dalších se brzy vrátím. Triky na levné cestování vážně fungují.

Nejvíc ze všeho se bojím smrti někoho z blízkých.

Neustále se mi pletou čísla. Šestka je v mých očích čtyřka, trojka zase číslo sedm. Nechápu proč a dějepisářům se to dost těžko vysvětluje.

Nic neodkládám na později. Bojím se, že pak bude už příliš pozdě.

Těžko byste hledali větší fanynku Show Jana Krause. Na YouTube si nenechám ujít jediný díl.

V poslední době vypiji průměrně čtyři kafe za den. A často i v několika různých kavárnách.

Miluji čtení knih. Ano, těch papírových.

Zbožňuji severské země. Jen je tam zatraceně draho.

Jsem schopná jíst to samé jídlo každý den. Klidně několik měsíců v kuse.

Dorozumím se francouzsky a anglicky. Dokonce na to mám i papíry.

Když jsem byla mladší, všichni si mě pletli s klukem. Byla jsem obézní a nosila pánská trika. Fakt.

Ze všech ročních období nejvíce miluji jaro.

Jsem dost skeptická ke školnímu systému.

A co mi na sebe prozradíte Vy? Budu se zase moc těšit na všechny krásné komentáře,

Veronika 

 

Cestování zn. levně


Na světě je jen málo věcí, které miluji tak jako cestování. Poznávání nových míst a lidí mě inspiruje, naplňuje a dává mi nový pohled na život. Kdykoliv mám možnost navštívit nějaké zajímavé město nebo zemi, vše jde stranou. A od té doby, co jsem pochopila, že cestovat může opravdu každý, se už nemůžu dočkat každého dne, kdy s očekáváním vcházím do haly pražského letiště a vydávám se vstříc novým dobrodružstvím.

Pokud blog čtete už nějaký ten pátek, určitě Vám neunikl obsáhlý článek Jak na levné cestování, kam jsem Vám sepsala opravdu všechny informace, které jsem posbírala ze všemožných kurzů, blogů i přednášek. Ale jelikož mi od Vás na tohle téma chodí pořád víc a víc dotazů, rozhodla jsem se Vám dnes sepsat takové základní tipy, bez kterých se při svém plánování neobejdu, a ulehčit Vám plánování všech těch nezapomenutelných letních výletů. Tak se teď pohodlně usaďte a jdeme na to!

Výběr destinace a data

Jak je Vám asi jasné, nejdřív ze všeho se musíme rozhodnout, kam se vlastně vydáme. Pokud chcete cestovat za co nejmenší peníze, platí v cestování jednoduché pravidlo; Nejlevněji nás vyjde cesta, kdy nemáme danou destinaci ani čas. Čím přesnější požadavky máme, tím více si budeme muset připlatit.

Pokud Vám tedy diář striktně neurčil datum dovolené, vyplatí se sledovat vyhledávače levných letenek jako cestujlevne.com, zaletsi.cz nebo mé oblíbené HonzovyLetenky. Nechte si zasílat newslettery o Vašich vysněných destinacích a až se objeví nějaká výhodný nabídka, na nic nešekejte a bookujte letenky!

Z vlastní zkušenosti ale vím, že není vždy snadné natrefit na termín, který by Vám zrovna vyhovoval, proto je tu další možnost, kterou mám ze všeho nejradši. Na profláklém portálu Kiwi.com si do vyhledávače nastavte termín výletu (případně interval, noci v destinaci) a do kolonky cílové destinace zadejte kamkoliv. Pak už si jen vyberte z nejlevnějších možností a hurá do světa!

Pozor na ceny

Ještě před definitivní koupí extra výhodných letenek si ale dejte pozor na náklady, které jsou s Vaším výletem spojené. Můžete sice sehnat levné letenky do Osla, Stockholmu nebo Kodaně, ale jak je známo, za jedno kafe v daných destinacích zaplatíte třikrát víc než u nás. Proto se vždy před koupí ještě dívám na stránku Numbeo, kde najdu všechny potřebné informace.

Ubytování

Když mám koupené letenky, přichází čas na shánění střechy nad hlavou. Většinou dávám přednost Airbnb, se kterým mám zatím jen samé dobré zkušenosti. Pokud mám možnost, volím vždy nabídky s okamžitou rezervací, takže nemusím čekat na schválení a ubytování mám jisté. V opačném případě musíte vyčkat až jeden den, než Vám pronajímatel rezervaci shválí, ale i tak se většinou setkáte s pozitivní odezvou. A pokud patříte mezi Airbnb nováčky, nezapomeňte využít slevu na svou první cestu!

Když si chci zas užít trochu té turistické pohody, vychutnávat si bohaté hotelové snídaně a cítit se jako v pohádce, používám vyhledávač hotelů Booking.com. Není to sice tak autentický zážitek, jako když bydlíte u místních, ale jednou za čas je fajn užít si všechny ty parádní služby, které hotely nabízejí, co myslíte?

Nezbytnosti 

Když už máte ubytování i letenky, je ten nejvyšší čas začít řešit všechny ty nezbytnosti jako jsou platné doklady, cestovní pojištění (stojí pár korun a může Vám ve výsledku dost ušetřit), povolená velikost zavazadel, výměna peněz... však to všechno jistě znáte. 

Jako můj malý tip na konec Vám ale ještě poradím pořídit si lokální sim kartu s přednabitými daty, která Vám pobyt opravdu hodně usnadní. Nepíšu to z toho důvodu, abyste mohli na Instagram nahrávat jednu fotku za druhou (i když to k cestování prostě patří), ale můžete si hledat všemožné památky, cestu domů, potřebné informace nebo ty nejlepší kavárny. 

Další tipy na cestování najdete ZDE a až se dozvíte vše potřebné, na nic nečekejte a vydejte se poznávat svět! 

Mějte se nádherně,

Veronika 

levné cestování tipy