Jak vypadal Prague Coffee Festival 2017?


Rok se s rokem sešel a jednoho krásného podzimního víkendu se kousek Prahy znovu proměnil v kávový ráj. Pod jednou (dobře, několika) střechami se sešli všichni vášniví milovníci tohohle zázračného elixíru síly, výběrovka tekla proudem, vlnu štěstí střídaly mírné kofeinové šoky a celé dva dny byly doslova provoněné tou nejlepší kávou.

Já jsem se sice tentokrát na Prague Coffee Festival dostala jen v sobotu, ale i tak jsem odcházela plná dojmů a radosti. Celá slavnost se odehrávala v Kampusu Hybernská, na programu bylo hned několik zajímavých přednášek a diskuzí, každou hodinu probíhaly všemožné cuppingy a workshopy, tradiční Milk Battle (soutěž v kreslení mléčnou pěnou), slackline show a nesmím zapomenout ani na tu hromadu českých i zahraničních pražíren a kaváren, které nás po celou dobu zásobovaly tím nejlepším, co jejich ostřílení baristé dokázali vykouzlit.

Na festivalu jsem se také kromě několika z vás (všechny, se kterými jsem se potkala, tímto moc zdravím!) seznámila i s tajemnou Sofee, novinkou, kterou na festivalu představilo slavné Ambiente. Ta mě nakonec zaujala natolik, že si plánuji pár lahviček koupit a podrobit je bližšímu testování, tak jsem moc zvědavá, zda se stane pravidelnou součástí mých vysokoškolských dní!

Na závěr tu mám pro vás ještě pár fotek, které jsem během festivalu stihla pořídit, a pokud jste náhodou letošní ročník prošvihli, nezapomeňte sledovat Kofio, kde najdete termíny všech kávových akcí z celé republiky!

Mějte se krásně,

Veronika 

prague coffee festival
 

Bojovník světla se skrývá v každém z nás


Právě sedím v mém milovaném Coffee room, ruce si hřeju o šálek horké kávy, za oknem pozoruji deštěm zahalenou Prahu a hlavou se mi honí spousta myšlenek, které se mi tam usadily předchozího večera. Jak už jsem vám totiž psala tolikrát, čas krátce před tím, než se každý večer odeberu do říše snů, věnuji čtení. Ať se děje, co se děje, těch několik desítek minut před tím, než zavřu svá víčka, vypínám všechny sociální sítě, telefon přepínám na letový režim a ospalýma očima louskám řádky nejrůznějších knih. A právě o jedné z nich vám chci dnes povědět.

Nebojte, nejde o žádnou nekonečnou bichli. Spíš bych ji popsala jako takovou nenápadnou knížečku. Návod. Rádce. Příručku, která nás má provázet životem. A pokud mě sledujete na Instagramu, nebo jste četli 15 tipů na podzimní čtení, možná už tušíte, o čem je řeč.

Rukověť bojovníka světla - další úžasné dílo mého oblíbeného autora, Paula Coelha, které mi naprosto učarovalo. A neděste se teď prosím toho názvu. Také žiji v jednadvacátém století a do té doby, než jsem tenhle kouzelný narozeninový dárek otevřela, jsem se za bojovníka rozhodně nepovažovala. A světla už vůbec ne.

Když jsem však dočetla poslední řádky, pochopila jsem, že bojovník světla je v každém z nás. A je jen na nás, zda nastoupíme jeho cestu, zda budeme schopni vidět, že být na živu je zázrak, že se naučíme přijímat porážky a sdílet radost z výher. Zda si připustíme, že život není vždycky růžový, a poučíme se z vlastních chyb. Zda překonáme strach a najdeme odvahu vkročit do neznáma.

Zda si uvědomíme, že za všechna naše rozhodnutí neseme zodpovědnost jen my sami. Zda se budeme soustředit na malé zázraky každodenního života a dokážeme tak vnést do našich dnů světlo a lásku.

A jelikož i vy, kdo pravidelně čtete mé řádky, jste bojovníky světla, prosím vás o jediné - nezapomínejte na to. Kdykoliv budete čelit nějakému nelehkému úkolu, vzpomeňte si na to, kolik překážek už jste překonali. Kolik chyb z vás udělalo člověka, jakým jste. A že všechno, co se nám děje, má svůj důvod, který jednoho dne nakonec pochopíme.

A abych nazazdila celou myšlenku, místo pozdravu se s vámi dnes rozloučím krátkým úryvkem. Takovým, který mi od včerejší noci v srdci rezonuje nejintenzivněji;

Bojovník světla dává dřív, než ho někdo požádá.
Při pohledu na to někteří druhové podotýkají: „Kdo něco potřebuje, tak si o to řekne.“
Ale bojovník ví, že existuje hodně lidí, kteří nedokážou - prostě nedokážou - požádat o pomoc. Vedle něho existují jedinci, jejichž srdce je tak křehké, že začnou stonat láskou, hladoví po citu, a stydí se to ukázat. 
Bojovník je shromáždí kolem ohně, vypráví příběhy, podělí se o jídlo, opije se s nimi. Nazítří se všichni cítí líp.
Ti, kdož lhostejně přihlížejí bídě, jsou ti nejbídnější.

Veronika 

blog motivace osobní rozvoj
 

Ne hladu || Bez chemie nezhubnete... jakoby


Na gymnáziu jsem chemii nenáviděla. Doslova. Nechápala jsem, proč se mám tolik let učit něco tak složitého, nesrozumitelného a hlavně - v běžném životě naprosto nepoužitelného. A o profesorce, která spíš než člověka připomínala ďábla v bílém plášti, ani nemluvě. Hodiny chemie pro mě zkrátka vždycky představovaly hotové peklo.

A i když bych vám ráda napsala, jak jsem se do téhle vznešené vědy časem zamilovala, není tomu tak. Pochopila jsem však, že má své nezanedbatelné místo v životě každého z nás. Nebudu tu filozofovat o lásce ani dalších záhadných chemických procesech, ale zaměřím se na téma, které jsem nakousla již pár dní zpátky - jídlo.

Zdravá strava, hubnutí, diety... za všemi těmito pojmy se totiž tahle naše vášeň, která nám zároveň neustále plní hlavu výčitkami, skrývá. 

A právě jídlo je to, na co se pro jednou  vyplatí podívat okem chemika. Nejde o to znát každičkou molekulu, ale mít základní přehled o třech hlavních složkách, ze kterých se skládá. A jakkoliv nudně vám to teď může znít, věřte mi  - bez toho se hezkého a (hlavně!) zdravého těla prostě nedočkáte.

Možná se vám podaří zhubnout (jako mně) a bude z vás chodící kostlivec. Možná budete hladovět a stejně pořád přibírat. Ale dokud nepochopíte úplné základy, nikam se nedostanete. Vím moc dobře, o čem mluvím...

A tak jsem dnes opět zavolala na pomoc nutriční terapeutku Verunku, aby vám ukázala, jak na to. Článek jsem doplnila o pár ilustračních obrázků, které by vám snad mohly pomoci celou věc pochopit, a kdybyste přeci jen měli nějaké dotazy, neváhejte se na ně zaptat v komentářích! 

Tak teď už se s vámi ale rozloučím a předávám slovo Verunce;

Hlubší znalosti o výživě si člověk bohužel neodnese ze základní školy, a to i přes to, že se jedná o jeden z nejdůležitějších způsobů, jak do budoucna ovlivnit své zdraví. Je možné, že kdyby se o zdravé výživě vyučovalo, bylo by mezi námi dnes výrazně méně jedinců trpících obezitou či poruchami příjmu potravy, a dokonce i srdečně-cévními onemocněními, jako je zvýšený cholesterol nebo krevní tlak.

A právě proto, že je na každém, jak moc se bude o výživu zajímat, nelze napsat jeden článek o výživě srozumitelný pro všechny, aniž bych zmínila úplné základy. A těmi je popis základních živin – tedy bílkovin, sacharidů a tuků.

jak zhubnout hubnutí ne hladu
 

7 důvodů, proč nakupovat na farmářských trzích


Farmářské trhy miluju, to je dávno známá věc. Miluju vůni čerstvého chleba, která se tu každé ráno mísí s ranním sluníčkem. Miluju pestrobarevné květiny, které pan květinář prodává za pár korun. Miluju tu naprostou pohodu, která na trzích po celý den panuje. Miluju ty bezstarostné chvíle, kdy se stavím pro kafe u Kávového klubu, koupím si pečivo v mé oblíbené celozrnné pekárně a slaďoučké jablko, které se ještě včera slunilo v korunách stromů. Miluju pozorozat všechny ty stylové hipstery, co stojí frontu na domácí vajíčka, a babičky, co prvně v životě ochutnávají bezlepkové dobroty. Miluju ten pocit, že jdu nakupovat ke svým oblíbeným farmářům, k lidem. K lidem, co svou práci dělají s láskou.

Jak už jsem vám psala v tomto článku, farmářské trhy mi učarovaly ještě dřív, než se z nich stal takový trend. Vzkvétající Jiřák patřil (a patří) k mým pravidelným zastávkám již nějakých pár let a i přes prvotní obavy, které doprovázely změnu organizátora, jsem mu nakonec zůstala věrná. Změna nenastala skoro žádná a když, tak jen k lepšímu. A o Náplavce ani nemluvě.

Ať už ale jde jen o instagramový trend, nebo životní styl, rozhodla jsem se dnes dát dohromady pár důvodů, proč byste měli farmářské trhy navštěvovat i vy. Doufám, že vás třeba trochu inspiruji, popostrčím a brzy se někde mezi stánky potkáme!

Rodinná atmosféra

Kolikrát se vám v supermarketu stalo, že vás prodavačka s úsměvem na tváři pozdravila jménem? Že by vás přivítala otázkou jako vždycky? Že by vám pochválila nové vlasy? Na farmářských trzích potkáváte pořád ty samé tváře, které si vás pamatují. Záleží jim na vás. Když si zapomenete hotovost (což se mi stává dost často), není problém jim zaplatit někdy příště. Farmářské trhy jsou zkrátka taková malá rodina, která vás vždy přivítá s otevřenou náručí.

Sezónnost

Na na jaře chřest, přes léto slaďoučké maliny a borůvky, na podzim švestky, hrušky a dýně všech tvarů i barev. Na farmářských trzích není těžké nakupovat sezónně. Vlastně ani jinou možnost nemáte. A vzhledem k tomu, jak konzumování sezónních potravin prospívá tělu, si vůbec nemůžu stěžovat.

Kvalita a čerstvost

Asi jeden z hlavních důvodů, proč na farmářských trzích nakupovat. Co na tom, že je zelenina občas křivá. Já si radši koupím nedokonalou mrkev, než abych do sebe cpala chemii, která je přítomna ve všech těch ukázkových exponátech z obchodních řetězců.

Nižší ceny

Mýtus, že kvalitní ovoce a zelenina musí být nutně drahé, je bohužel stále hojně rozšířený. Přitom dám zpravidla za nákup na trzích tak dvě třetiny toho, co v supermarketu. A jak už jsem psala v předchozím bodu, ta kvalita je nesrovnatelná.

Životní prostředí

Představte si rajče a rajče. Jedno rajče obletělo půlku zeměkoule, druhé včera v Horní Dolní sklidil farmář. Které si koupíte? Ať už vás životní prostředí zajímá, nebo je vám šumafuk, volte prosím to farmářské. Pomůžete tím jak planetě, tak i svému zdraví.

Podpora farmářů

Boj lokálních, malých farmářů proti obchodním gigantům není lehký a nákupem na farmářských trzích můžete podpořit snahu lidí, kteří se navracejí ke svým kořenům. A to stojí za zvážení.

Příjemný rituál

V jedné ruce proutěný košík, který zdobí kytice čerstvých tulipánů, ve druhé kelímek s kávou a křupavý croissant. K tomu několik nejbližších přátel a hovory o všem možném i nemožném. Znáte snad krásnější způsob, jak začít den?

...tak co, nalákala jsem vás alespoň trošičku? Než však vezmete útokem první farmářské trhy, které vám cvrnknou do nosu, dejte si pozor na podvodníky. Důležité je nakupovat v opravdu prověřených tržnicích, kde máte jistotu, že zboží není špatně skladováno či prodáváno překupníky.  

Z pražských farmářů (trochu oxymorón, co?) vám mohu doporučit třeba mé milované Trhy na Jiřáku, Náplavku, Kulaťák nebo nově vzniklý (bezobalový!) Heřmaňák. Jiná česká města zatím moc zmapovaná nemám, ale budu moc ráda, pokud se se mnou o vaše oblíbené mimopražské trhy podělíte v komentářích!

Mějte se nádherně,

Veronika 

farmářské trhy praha náplavka
 


Photo Diary || Září


Poslední měsíc prázdnin je fuč. Mám před sebou první den na vysoké a pomalu si začínám vytvářet jakýsi systém, jak to všechno zase zvládnout. Už odzvonilo těm pomalým ránům v kavárnách a propracovaným nocím. Teď je na čase se opět přizpůsobit. Přestat být pánem vlastního času a vytvořit si rutinu, kterou budu pěkných pár měsíců hezky následovat.

Když se nad tím ale zamyslím, není to vlastně tak zlé. Netvrdím, že bych každodenní ''volno'' vyměnila za nine-to-five job, ale nějaký ten řád je v životě potřeba. A když ho za vás vytvoří někdo jiný, máte hned o starost míň.

Dnes to ale pojmeme ještě vzpomínkově. Prázdninově. S koncem září jsem si pro vás totiž připravila další Photo Diary, kde vám opět ukážu střípky z mého běžného života. Vydáme se spolu na farmářské trhy, prozkoumáme nová místa, kavárny, oslavíme narozeniny, dáme si podzimní brunch a navštívíme blogerské akce. Připraveni? Tak jdeme na to!

Konec léta jsem strávila s partou přátel v tomto horském ráji a byl to nádherný útěk z uspěchaného městského života. Nabrala jsem novou sílu, inspiraci a po návratu do Prahy jsem se s elánem vrátila do blogerského světa.

V tom jsem během září spustila rovnou dva projekty, ze kterých mám obrovskou radost - spolupráci s holkami z Ne Hladu a mou milovanou mapu kaváren.

Co se týče blogerských eventů, měla jsem možnost zúčastnit se představení nové kolekce CCC, která probíhalo na překrásné střešní terase Tančícího domu. Na akci jsme se sešly v opravdu skvělém složení blogerek, takže se z toho nakonec vyklubalo moc příjemné dopoledne.

Druhou akcí, která jednoznačně stojí za zmínku, je uvedení limitované edice Kiehl's Ultra Facial Cream, která vznikla ve spolupráci s Autism Speaks. Na akci jsme měly možnost vyslechnout emotivní příběh rodičů chlapce, který trpí autismem, a dozvědět se tak o celé problematice víc. Zároveň jsme byly osloveny, zda bychom pomohly pouhým šířením tohoto videa, za jehož sdílení bude věnována finanční častka na podporu rodin zasažených autismem. Tak si teď dejte pauzičku od čtení a honem nasdílet!

Další parádní akcí, kterou jsem v září navštívila, byla již tradiční Veggie Náplavka, kde jsem měla možnost ochutnat historicky první NEJOGURT, který si pro nás přichystalo všem už moc dobře známé Nemléko. A názor? Za mě rozhodně vyhrává varianta s meruňkami!

A poslední lifestylovou novinkou, o které bych vám chtěla povědět, je masážní Studio Niky, které jsem před nějakou dobou objevila na Letné. Naprostá oáza klidu!

Ohledně nějakých těch novinek na pražské gastro scéně, navštívila jsem během uplynulého měsíce rovnou tři ze čtyř zajímavých nováčků. Prvním je nová kavárna Light Roast Coffee, která vznikla v moderní čtvrti nedaleko Palmovky.

Další úžasnou novinkou-nenovinkou je znovuotevřená Cukrárna Myšák, kterou si pod svá křídla vzalo Ambiente. A jak už to tak s Ambi bývá, jedná se opět o naprostou pecku. Interiér bere dech a káva i vše ostatní je na jedničku s hvězdičkou. Pokud by vás zajímal celý příběh, můžete si jej přečíst zde a zde.

Třetím skvělým počinem je taiwanské bistro HOJA, které nabízí tradiční pokrm (ten název po mě nechtějte) na mnoho různých variant. Já zatím vykoušela s kuřecím masem a jeho vegetariánskou verzi a velká paráda.

A poslední novinkou, kterou jsem zatím nestihla vyzkoušet, je Mercy bistro&café, které najdete na pražském Žižkově. Pokud tam tedy budete mít cestu dřív než já, určitě mi dejte vědět, jaké jsou vaše dojmy!

Co se týče dalších zářijových radostí, jak jste již mohli zaznamenat na mém Instagramu i zde na blogu, v polovině měsíce jsem se vydala na další sólo trip do Milána a poslední týden jsem pak strávila oslavami svých dvacátých narozenin a seznamovacím kurzem, který nadmíru předčil má očekávání. V kempu, který byl kolem dokola obklopen přenádhernou podzimní přírodou, jsme se sešli v moc fajn partě lidí a jsem sama zvědavá, zda nám tahle přátelství vydrží po celou dobu vysoké...

A jaký měsíc jste měli vy? 

Veronika 

P.s.: S kým se potkám na Prague Coffee Festivalu?


Sváteční brunch v Coffee room. 

Inspiration || Zpátky do lavic


Tak už to vážně přišlo. Čtyři měsíce naprosté svobody zmizely lusknutím prstu a já se znovu vracím do školních lavic. Čeká mě vysoká, noví spolužáci, zkušenosti, příběhy. A jakkoliv naivně to teď, ještě před prvním školním dnem, může znít, vlastně se i těším. Těším se na to, že budu konečně studovat něco, co mě baví. Že poznám nové lidi a budu sdílet jejich sny.

Že si zase můžu ospravedlnit ty vášnivé návštěvy papírnictví a nesmyslně drahé sešity, které si ponesu domů. Že se pak budu opět desetkrát rozhodovat, který potisk je hoden jakého předmětu. Že opráším svou zásobu stabilek a své zápisky proměním v duhové království.

A jelikož s vámi moc ráda sdílím všechny malé radosti (ať už ty materiální nebo životní), sestavila jsem pro vás dnes jakousi Back to school inspiraci, kde si přijdou na své jak milovníci klasického papíru, tak zarytí macbookáři. Doufám tedy, že se vám bude můj výběr líbit, a budu moc ráda, když mi dáte vědět do jaké skupiny patříte vy!

Papír, nebo počítač?

Veronika 


Ne hladu || Jak jsem zhubla 40 kilo


Hubnutí, dieta, omezování, stres, výčitky svědomí, hlad... nekonečný kolotoč, do kterého jednoho osudného dne nastoupí snad každá z nás. Jakmile jednou začneme číst všemožné módní časopisy, sledovat nádherné modelky na Instagramu a porovnávat se s věčně hubenými kamarádkami, už není cesty zpět. 

Od toho okamžiku, kdy si v hlavě vytvoříme jakousi iluzi dokonalosti, toho, jak bychom měli vypadat, už ten kousek dortu, kterým jsme se dříve s rozzářenýma očima ládovaly, nikdy nebude chutnat tak sladce jako dřív. Ponese s sebou hořkou vlnu výčitek a pocitu selhání. 

Jak už jsem vám psala tolikrát, já jsem do tohohle kolotoče nastoupila o moc dřív než moji vrstevníci. První dietu jsem začala držet krátce po mých jedenáctých narozeninách. V té době jsem se nijak nepřejídala, hrála tenis, tancovala, ale i tak mě byl pořádný kus. Tehdy jsem pochopila, že je se mnou něco jinak. Mí drobní spolužáci mě dennodenně uráželi, smáli se mi a ponižovali mě, kdykoliv se naskytla vhodná příležitost. Co na tom, že toho spořádali dvakrát tolik, ta tlustá jsem tady byla přeci já.

Možná si teď říkáte, že jsem to měla hodit za hlavu. Vrátit jim to a být sama sebou. A věřte mi, že bych vážně moc chtěla. Chtěla bych mít sebevědomí těch nádherných černošek, které svá oplácaná těla hrdě ukazují v minisukních. Ale nemám. A proto jsem zvolila druhou možnost a vydala se na cestu plnou diet a odříkání, kterou kráčím dodnes.

Nebudu vám nic nalhávat, nebylo (a není) to procházka růžovou zahradou. Moje rodina, která mi měla tehdy s hubnutím pomáhat, věděla o zdravé stravě asi tolik, co já vím o čtyřdobých spalovacích motorech. Vysvětlit babičce, že když je v dortu tvaroh, neznamená to, že je dietní, mě stálo pěknou dávku úsilí a snaha vyměnit doma salámy a bílé rohlíky za jejich zdravější varianty se setkala s radikálním odmítnutím. Proč bychom se měli kvůli tobě omezovat i my?

A tak jsem na to šla sama. Krůček po krůčku. Četla jsem jeden článek za druhým, sportovala, začala jsem počítat kalorie a kila šla pomalu dolů. Za několik let jsem se tak dostala na váhu, se kterou jsem již byla spokojená, ale bylo mi jasné, že to není konec. Kdybych začala zase (po česku) normálně jíst, hubená Veru odejde. A moje nově nabyté sebevědomí s ní.

Jak je vám asi jasné, za tu dobu jsem udělala i spoustu chyb. Moje vnímání stravy se omezilo jen na počítání kalorií, další věci jsem neřešila. Proč bych taky měla? Rovnice příjem x výdej pro mě byla dostatečně srozumitelná. A fungovala.

Pak jsem ale, jednoho krásného dne, dostala k narozeninám několik konzultací u výživové poradkyně. A jsem za to doteď ohromně vděčná. Hned první schůzka mi totiž naprosto otevřela oči. Pochopila jsem, že tělo je jakýsi stroj, který bez správného paliva prostě nebude fungovat tak, jak má. Že si musím hlídat nejen kalorie, ale i poměr bílkovin, sacharidů a tuků. A jejich rozložení během celého dne. Že můžu ve fitku posilovat do aleluja, ale pokud tělu nedám ve správný čas to, co potřebuje, budu místo nabírání svalů jen postupně požírat sama sebe.

Teď už to budou skoro tři roky, co se o výživu zajímám hlouběji. Stále si hlídám kalorie, ale primární je pro mě kvalita surovin. Nejím nic sladkého nebo smaženého, ale dbám na dostatek zeleniny, občas ovoce, kvalitních bílkovin, tuků a sacharidů, které mi dodají energii na celý den. A i když toho za ta léta vím poměrně dost, nemám pocit, že bych mohla radit někomu jinému. Každé tělo je jiné, někdo může jíst, co se mu zachce, jiný přibírá už při pouhém pohledu na svíčkovou. Tak či onak, všichni bychom měli mít povědomí o tom, jaké jídlo dělá našemu tělu dobře a co nás naopak systematicky (ale velmi nenápadně) ničí. 

Proto jsem si před pár týdny přizvala na pomoc Verunku, nutriční terapeutku, blogerku a jednu ze zakladatelek poradny Ne hladu, která vás tu bude postupně seznamovat se základy zdravého stravování. A nebojte, nepůjde o žádné drastické diety nebo hladovění. Právě naopak. Ke štíhlosti je totiž možné se projíst. A udržování vysněné váhy bude pak mnohem snadnější.

Tak doufám, že se vám bude tahle série líbit, a teď už se s vámi rozloučím a předávám slovo Verunce;

Milí čtenáři blogu Stylish Coffee, ráda bych se vám představila. Jmenuji se Veronika a jsem nutriční terapeutka a spoluautorka blogu Ne hladu, kam přispívám články z oblasti výživy. S Verčou jsme se seznámily na otvíračce naší poradny, kam jsme ji s kolegyní Andreou pozvaly jako jednu z blogerek. A protože od nás Verča jako dárek dostala sestavený jídelníček, zapovídaly jsme se na jedné ze schůzek o přístupu Čechů k výživě, což Verču dovedlo k myšlence uvést několik hostujících článků o výživě i k sobě na blog. 

Shodly jsme se, že povědomí lidí o zdravé výživě není úplně nejlepší a nejčastěji se setkáváme se dvěma extrémy. Jedné skupině lidí je výživa úplně lhostejná, jedí to, na co mají zrovna chuť, aniž by se nad složením své stravy hlouběji zamysleli a vzhled své postavy nechávají víceméně náhodě. Lidé z druhé skupiny po určitou dobu patřili do skupiny první, ale jednoho dne se rozhodli udělat razantní změnu a ze svého jídelníčku vyškrtli vše, o čem se kdy tradovalo, že by mohlo mít vliv na nárůst hmotnosti. U toho buď vydrželi a dostali se až na nebezpečnou hranici podváhy a nebo to po pár dnech vzdali a dostavil se starý známý jojo efekt.

Zkrátka a dobře je pro spoustu lidí těžké najít jakousi zlatou střední cestu a naučit se jíst tak, aby si nemuseli odpírat většinu jídel a úplně se vyřadit ze společenského života a zároveň se trochu zajímali o to, co strava dělá s jejich zdravím. Nejde totiž jen o vzhled, nadváha a obezita s sebou nesou vyšší riziko zvýšeného tlaku, cholesterolu a obecně srdečně-cévních onemocnění, diabetu 2. typu, onemocnění pohybového aparátu či ztučnění jater s následnými komplikacemi, vyšší je dokonce i riziko nádorových onemocnění.

Typická rada obéznímu člověku „nežer“ však může napáchat víc škody než užitku. Obecně je dobré zaměřit se na dlouhodobé cíle a snažit se dělat drobné a udržitelné změny. Může to být pravidelné zařazení snídaně, rozprostření jídel během dne a omezení večerního přejídání, zařazení pravidelného pohybu nebo vyšší konzumace ovoce a zeleniny. Obrovský smysl má třeba vynechání slazených nápojů. To může být první krok – a i bez jakékoliv další změny v jídelníčku může obézní člověk po takovéto změně něco zhubnout. Čas na další změnu pak nastane, když se hubnutí zastaví. Dalším krokem může být třeba omezení uzenin a tučných sýrů a alespoň občasné zařazení libového masa, ryb, čerstvých sýrů a dalších méně tučných variant. Zkrátka a dobře, člověk se nemusí ze dne na den vzdát veškerých svých stravovacích návyků, ale když uvidí úspěch i po drobné změně v jídelníčku, je to ta nejlepší motivace pokračovat dál.

V následujících článcích bych vám tedy chtěla hlavně stručně shrnout základní pravidla, kterými by se člověk měl řídit, trochu přiblížit, co to jsou a k čemu slouží hlavní živiny a jak změnami ve svém jídelníčku dosáhnout kýžených výsledků. A jestli máte konkrétní otázky, budu ráda, když mi je napíšete sem do komentářů a já se jimi inspiruji.

Veronika (a Veronika) 

výživová poradna praha dieta hubnutí
 


Zápisky z Milána || Průvodce & Tipy


Byl zrovna nádherný letní večer, kdy slunce zbarvilo oblohu do růžova a mě v mailové schránce přistála jedna lákavá nabídka. Vyhledávač letenek mi poslal zprávu, že můžu mít Milán, město módy, opery a fotbalu, doslova na dosah ruky. Stačí zaplatit necelých osm stovek a jet. Nic víc, nic míň.

Trochu nevěřícně jsem koukala na tu absurdní cenu, kterou si Wizz Air účtoval za cestu tam i zpět, ale v hlavě jsem si už začala všechno hezky plánovat. Bylo mi jasné, že než bych kontaktovala přátele a stihla z nich vymámit definitivní jedu, budou letenky už dávno fuč, tak jsem si (ještě než se stačily dostavit pochybnosti) let koupila. A bylo hotovo. Další sólo trip byl na světě.

Pak už zbývalo jen zajistit ubytování, kdy padla karta opět na mé milované Airbnb (které je při sólo cestování o moc lepším zážitkem než anonymní hotel), zařídit všechny nezbytnosti, zahodit strach a vyrazit. A i když se mi ani tentokrát vůbec nechtělo vystoupit z té bezpečné ulity, byl to nakonec parádní zážitek. A jelikož by mi bylo vážně líto, kdybych si všechny zážitky nechala jen sama pro sebe, můžete se teď vydat do ulic téhle nádherné italské metropole společně se mnou;

milán co vidět tipy

Odpověď nenajdu, dokud to nezkusím


Na uplynulé léto jsem měla spoustu plánů. Tolik očekávané pak se konečně proměnilo na teď a já se po dlouhé době vymotala z těch spletitých uliček nestíhání a zbytečného stresu. Některé sny se staly skutečností, jiné jsem musela ještě na chvilku odložit. Většina z nich však měla jedno společné - cestování. Chtěla jsem si volné dny vychutnat do posledního doušku, bavit se, poznávat a překonávat samu sebe. Měla jsem v plánu posunout tu malou bublinku, ve které žiji, zase o kousíček dál. Rozšířit si obzory.

Původně jsem zvažovala vycestovat do Londýna, najít si práci v nějaké útulné kavárně a léto strávit tam. S blížícím se koncem gymnázia jsem však neměla na nějaké zařizování ani pomyšlení a dostala jsem strach. Strach ze života ve městě, kdy jsem nikdy předtím pořádně nebyla, ze samoty a nových lidí. Strach z neznámého. A i když v hloubi duše vím, že jsem se měla na všechno vykašlat a prostě jet, neudělala jsem to.

Rozhodla jsem se, že se budu přes léto naplno věnovat blogu a s Londýnem se raději nejprve letmo seznámím. Zjistím, jak si budem rozumět, a pak se uvidí.

Do svatby se přeci také nevrháte ještě před první schůzkou, nemám pravdu?

Abych byla upřímná, trochu jsem se bála přehnaných očekávání, ale jak jste mohli vycítit z mých londýnských zápisků, jiskra nakonec přeci jen přeskočila. Po těch pár dnech strávených v téhle pulzující metropoli jsem si již připadala jako doma. Obávané londýnské metro mi oproti jiným evropským městům nepřipadalo nikterak náročné na pochopení. Lidí jsem čekala možná i víc a britský akcent mě pokaždé dostal do kolen. 

Tak v čem je problém?

Možná je to tím, že se ještě pár dní můžu vymlouvat na nespoutané hormony náctiletých, ale těhle románků jsem měla za léto víc. Kromě multikulturního Bruselu (článek zde), Vídně (zde) a Milána (kde jsem teď), jsem navštívila i dánskou Kodaň (zápisky zde) a úplně jí propadla. 

Sever, to je prostě láska na celý život. Něco jako luxusní kabelka nebo lodičky od Louboutina. Všechno je naprosto nádherné, bezchybné, krásné - a pak zjistíte ceny.

Jenže, co by to bylo za lásku, kdyby neznala překážky? Kdybych si našla práci v některém ze severských měst, možná bych si tam mohla dovolit i občas jíst něco jiného než instantní kaše Nomina (i když ty já mám vážně moc ráda!)...

Ať už bych ale vyrazila kamkoliv, všude nade mnou bude viset nespočet nezodpovězených otazníků. Zvládla bych se věnovat blogu? Co mí přátelé? Rodina? Zvládla bych vyjít s penězi? Co když se mi nepodaří najít práci?

Netuším. Ale je mi jasné, že odpověď nenajdu, dokud to nezkusím. Všechny tyhle otázky teď ale musím na čas odložit. Léto skončilo a s příchodem října mi začíná nový život. Vysokoškolský. A upřímně, když jsem viděla svůj rozvrh, naskočila mi husí kůže. Nevím, jak budou teď vypadat mé dny, kolik času budu mít na blog, na sebe i přátele, ale věřím, že si nakonec najdu nějaký systém. Jen mějte prosím trochu strpení. Budu dělat maximum a pokud vše půjde podle plánu, možná příští léto nakonec tu londýnskou baristickou zástěru nakonec vážně obleču...

A co Vy? Máte zkušenosti s životem v zahraničí?

Veronika 

práce v zahraničí zkušenost
 


15 tipů na podzimní čtení


Dám Vám jednu hádanku. Představte si, že venku padá podzimní listí, dešťové kapky hlasitě bubnují na okno a Vy sedíte zachumlaní v měkoučké dece, hřejete si ruce o horký hrnek skořicového čaje a k dokonalosti Vám chybí už jen jediná věc. Co je to?

Pokud jste na stejné vlně jako já, určitě už odpověď dávno znáte. Knihy, čtení, šustění a vůni papíru a všechny ty napínavé příběhy, které skrývají, jednoduše miluji, a proto jsem si pro Vás dnes připravila další várku tipů, která Vám (doufám) zpříjemní i ten nejupršenější podzimní den. Tak honem popadněte zápisník a jdeme na to!

Osm - Jestli jste rok zpátky hltali řádky bestselleru Bábovky, nová kniha Radky Třeštíkové Vás pohltí. Má všechno, co kniha předchozí, a možná ještě něco navíc. Baví mě spletité příběhy, postavy, ve kterých se najde každý z nás, a lehce detektivní zápletka, která Vám nedá spát. Ideální kniha na upršený podzimní večer.

Dělám si to sám - Být sám sebou je nová černá! Kniha, která Vás má hlavně pobavit, je určená všem, kteří neustále všechno analyzují, nad vším až moc přemýšlí a nikdy si nejsou tak docela jistí, zda mají život pod kontrolou. Vidíte se v tom? Já víc než dost (opička s rukama přes oči)

Čtyřhodinový pracovní týden - S koncem léta přichází i povinnosti, práce a rutina. Co ale letos udělat něco jinak? Sebrat odvahu a odhodlat se ke změně? Najít si více času na sebe, rodinu a přátele? Zní to dobře? Tak do toho!

Pravý leopardí kožich - Hana Kolaříková má jedinečný slovník a styl a ženskýma očima zpracovává téma, které je víc než aktuální. Tenhle působivý román o ženě, která se po smrti dítěte ocitá ve zlomové situaci, Vás, milé dámy, jen tak nepustí.

Můžeš vše, co chceš - Já to říkám pořád. Sněte, věřte a žijte život, který budete milovat.

Zázračný úklid - Ruku na srdce. Kdo z nás má doma jen to, co opravdu potřebuje? Komu nezabírá polovinu skříně oblečení, které si už nikdy nevezme na sebe? A na koho z poliček nepadají staré lístky na koncert, malinkaté Eiffelovky, prázdné flakonky od parfémů a bůhvíco ještě? Já se k téhle hrstce minimalistů bohužel hlásit nemohu. Ale klidnou mě ten chaos (nebo bordel, chcete-li) rozhodně nenechává...

Rukověť bojovníka světla - Paulo Coelho si mě podmanil před několika lety skvělou knihou Poutník a s jedinou výjimkou jsem doposud hltala každé další dílo, které autor vydal. Tentokrát prostřednictvím inspirativních krátkých textů ponouká čtenáře, aby dokázal žít své sny. A to já mám moc ráda.

Muž jménem Ove - Moc milá kniha o morousovi, který má ale srdce na pravém místě. Pobaví, dojme a odkryje kus z nás samotných. Krásný příběh.

Pěna dní - Předloha stejnojmenného filmu (s dokonalou Audrey Tautou v hlavní roli) skrývá neobvyklý příběh plný radosti i smutku, který Vás chytne za srdce. Občas sice musíte číst mezi řádky, ale o to větší zážitek budete mít. Bláznivě nádherný děj.

451 stupňů Fahrenheita - Jedinečné dílo, které inspirovalo Orwella při psaní románu 1984, je jakousi temnou vizí budoucnosti, ve které vítězí povrchní kultura masových médií nad přemýšlivou společností uznávající hodnotu knih. A i když byla kniha napsána již před více než šedesáti lety, je v dnešní době až děsivě aktuální...

Taste of Prague Foodie Map - Zuzi a Jan, nejlepší foodies, které znám, vydali již druhého průvodce těmi nejlepšími pražskými podniky a je to opět velká paráda. K sehnání je sice jen v angličtině, ale i tak ho prostě musíte mít!

Praha noir - Čtrnáct předních českých autorů, čtrnáct tajemných povídek. Kniha, kterou dal dohromady literární kritik Pavel Mandys, navazuje na noirovou řadu newyorského nakladatelství Akashic Books a ukazuje ulice Prahy tak, jak je neznáte.  

Tržiště - Ne, nedávám ji sem jen proto, že mám nekontrolovatelnou slabost pro farmářské trhy. Tohle nevšední dílo Vám prostřednictvím deseti jedinečných postav ukáže deset úhlů pohledu, jak vyprávět jeden příběh. Nudí Vás staromódní čtení od začátku do konce? Přeskakujte kapitoly, čtěte na přeskáčku, vše je povoleno!

Šlehačková oblaka - Autorka blogu TerezaInOslo, jednoho z prvních blogů, které jsem pravidelně četla, vydává knihu. Vypráví příběh o tom, jak překonávat překážky, nevzdat se a následovat své sny a já se už moc těším, až si řádky téhle novopečené maminky přečtu!

Peníze, nebo život - Co byste si vybrali Vy? Doufám, že po přečtení této inspirativní knížky už budete mít jasno.

A na jaké další knížky máte zálusk Vy?

Veronika 

kniha osm tipy na čtení