Start-up měsíce || Ema Mamisu

srpna 28, 2017 Veronika Tázlerová 14 Comments


Je krátce po poledni, já stojím s prázdným tácem ve frontě na oběd a čekám, až mi upocená kuchařka nandá na talíř plátek tlustého masa, kopeček rýže a vše zaleje v Čechách tolik populární uho (univerzální hnědou omáčkou). Když pak o několik minut později žvýkám tu věc, co víc než maso připomíná starou podrážku, snažím se nemyslet na tu prazvláštní chuť a raději dumám nad tím, co mě asi dnes odpoledne čeká. Budeme dělat hrníčky? Figurky zvířat? Nebo dnes padne volba na hliněné korálky?

Keramika je totiž jeden z mých nejoblíbenějších kroužků, které moje základní škola v té době nabízí. Všemožné sporty jsou sice taky fajn, to ne že ne, ale pracovat rukama, vymýšlet si ty nejbláznivější umělecká díla a proměňovat je v realitu mě zkrátka baví mnohem víc. Navíc mám i to štěstí, že na rozdíl od mého stejně starého bratra (promiň, Kubo...), vypálená hlína alespoň trochu připomíná původní záměr. Když před Vánoci uplácávám betlém, má o pár dní později své hrdé místo na štědrovečerní tabuli. Miska, i když s naprosto nepraktickými škvírkami mezi jednotlivými válečky, opravdu jako miska vypadá. A to se mé malé kreativní dušičce moc líbí.

Čas plyne a já se, teď už o jedno desetiletí starší, procházím po ranní Náplavce. Nasávám vůni čerstvého chleba, fotím pestrobarevné tulipány, usrkávám horkou kávu a najednou ho spatřuji. Ten malinkatý stánek, který je od shora dolů plný překrásných hliněných misek, talířů, hrníčků i váziček, mi učarovává na první pohled. 

Se zájmem si prohlížím barevné puntíky, průsvitné tečky, pastelové barvy i nepravidelné modré proužky, které zdobí všechno to krásné keramické nádobí, a bez váhání si od usměvavé blondýnky beru vizitku, odkud se na mě usmívá prosté a nostalgické Ema Mamisu.

Uběhne několik dalších měsíců, během kterých o Emě básním snad všem lidem, se kterými trávím ta moje milovaná náplavková rána, a tak, když v červenci dostávám nabídku zapojit se do projektu Elite Bloggers a vybrat si start-up, který chci podpořit, bez zbytečného rozmýšlení volím právě Emu. Teda Báru. Vlastně obě.

Slovo dalo slovo a já se tedy před několika dny setkávám se sympatickou Bárou, nakukuji do její dílny, kde vznikají všechny ty kouzelné výrobky, a povídáme si o všech strastech a radostech, které ji na cestě za splněním snu potkaly. A jelikož je její příběh víc než inspirativní, moc ráda Vám ho v následujících řádcích představím...

Co Tě vedlo k myšlence začít se svým vlastním projektem?

Jednak mě už dlouho svrběly prsty a zároveň jsem byla nespokojená v práci. Jen mi stále chyběla odvaha. Keramiku jsem vystudovala a najednou jsem začala toužit po tom živit se něčím kreativním a mít vše ve svých rukou. Nakonec jsem dostala v práci výpověď a bylo...

Jak bys svůj projekt popsala?

Nejde o nějaký promyšlený projekt, ale o úplně normální výrobu nádobí klasickou hrnčířskou cestou. Prostě řemeslo.

Kdybys měla Ema Mamisu představit čtenářům pěti slovy, jaká by to byla?

Řemeslo, hravost, poctivost, funkčnost, radost.

Jaké byly tvoje začátky?

Náročné, ale šťastné. Asi jako u všech. Měla jsem radost z toho, že tvořím něco svého, což koneckonců cítím dodnes. Pomalu jsem začala vytvářet svou značku, která je dnes už myslím docela dobře rozpoznatelná. Na druhou stranu jsem měla velké štěstí, neboť mi se spoustou provozních věcí pomohl manžel a rodina.

Co jsi dělala, než jsi začala s Emou?

Pracovala jsem jako provozní v čajovně, učila jsem výtvarku a keramiku a dříve, ještě na škole, jsem se svým tehdejším přítelem spoluprovozovala čajovnu. Díky tomu jsem získala spoustu obchodních a manažerských zkušeností.

Je náročné odstartovat vlastní projekt? Co všechno jsi pro to musela udělat?

Hlavně jsem se musela přestat bát. Člověk musí vědět, co chce, a jít si za tím. Nenechat se odradit neúspěchem a být trpělivý. Řím taky nepostavili za den.

Jaký moment byl pro Tebe zlomový?

Když jsem se přestala soustředit na čajovou keramiku a začala tvořit klasickou jídelní. Pojala jsem ji po svém a začala dělat to, co mi na českém trhu chybělo. A ono se to líbilo. Pak už šlo vše krásně pozvolna; Vydělávám peníze, které zase pošlu zpátky do něčeho dalšího, co mě zase posune o kousek dál.

Co je podle Tebe hlavní předpoklad pro to, začít se svým vlastním projektem?

Tak hlavně to musí člověk opravdu chtít a nesmí se nenechat zaskočit tím, kolik času a peněz všechno stojí. První roky se rozlučte s volnými víkendy. A zapomeňte na dovolenou.

Odrazovala Tě od projektu rodina nebo přátelé, nebo jsi měla plnou podporu a pochopení?

Rozhodně mě neodrazovali, ale že by skákali nadšením, to se táké říct nedá. Já jsem ale od přírody hrozně houževnatá, nenechám se jen tak odradit a když něco začnu, tak musím všem okolo sebe dokázat, že to zvládnu. Rozhodně neležím doma a nečekám, že se stane zázrak. Jdu tomu naproti. 

Je to poprvé, co začínáš s něčím vlastním?

Je to poprvé, co začínám úplně sama. Ale už na škole jsem s tehdejším přítelem rozjížděla čajovnu, což bylo určitě náročnější než rozjet keramickou dílnu, protože si to žádalo daleko odvážnější investice. Museli jsme si pronajmout prostor, což vás nutí k tomu už od začátku vydělávat minimálně na nájem. A to je vážně velký závazek. První rok jsem neměla den volna a do toho jsem ještě studovala a psala diplomku...

V čem je tvůj projekt jiný, originální?

Nevím, zda je jiný a originální, ale myslím, že je osobitý. Jsem to prostě já. Začala jsem vyrábět věci ve stylu, který mi u nás chyběl. Jednoduchý, ale zároveň aby bylo vidět, že je to ruční práce. V první řadě vždy myslím na to, aby aby ta věc dělala někomu opravdu radost, a přemýšlím o všemožných detailech, které obyčejný výrobek posunou zase o kousek dál. Tak třeba vznikly průsvity, efekt, který dává hrnku další rozměr.

Proč by si lidé měli koupit produkty vyrobené Tebou?

Tak hlavně se jim musí líbit a musí jim dělat radost. Rozhodně nechci, aby si je kupovali, protože mě chtějí podpořit. Je to hezké a určitě to myslí dobře, ale připadám si pak jak zaměstnanec chráněné dílny... (:D)

Jaká je Tvá cílová skupina?

Asi nejvíc mladé ženy (občas i jejich muži), které si zařizují domácnost. Mezi mými zákazníky jsou ale i foodblogeři, foodstylisti a různí kuchaři, restaurace i bistra, která chtějí mít alespoň pár kousků originálních.

Kde bys svůj projekt viděla za pár let?

Za rok bych ráda pronikla do zahraničí, ale v současné době mám spíš plány na několik dalších měsíců. Chystám nějaké novinky a rozšíření sortimentu, ale víc prozradit nemůžu. Je to v procesu a já se strašně těším, až s tím vylezu na světlo světa.

Jak pracuješ na propagaci?

Nejvíce se věnuji sociálním sítím. Ze začátku mi v rozjezdu hodně pomohl Facebook a v současné době se soustředím víc na Instagram. Obojí mě baví a je to zase jiná cesta, jak projevit svou kreativitu. A tento rok mám konečně i stránky a e-shop

Možná někdo z mých čtenářů také přemýšlí o rozjezdu vlastního projektu. Je nějaká důležitá rada, kterou bys jim chtěla předat?

Určitě je potřeba být trpělivý, pokorný a nesmíte se bát leccos obětovat. 

Co bys vzkázala všem, kteří stále váhají, zda do vlastního projektu jít?

Věnujte tomu všechny své myšlenky a ono se to jednoho dne zhmotní.

Tak jak se Vám líbí Ema Mamisu? Zamilovali jste se také? 

Veronika 




ema mamisu keramika ruční
 
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
  
ema mamisu keramika ruční
  
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční
ema mamisu keramika ruční

ema mamisu keramika ruční

14 komentářů:

  1. Wow, pecka. Ano, taky jsem se zamilovala :) ty výrobky jsou moc krásný, úplně z nich čiší ta láska a radost. Hned jdu omrknout IG :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Láska a radost, tahle slova Emu krásně vystihují:)

      Vymazat
  2. Veronička, opäť trefa do čierneho. Krásny projekt, želám aby mala pani Bára mnoho spokojných zákazníkov, jej umenie presne vystihuje český zmysel pre minimálny dizajn. Tento článok mi ulahodil po všetkých stránkach, ďakujem ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Ty jo, to jsou tak krásné hrníčky! :) Já chodila na základce do ZUŠky, také mám doma ještě pár keramických děl. Teď už ale na tohle nejsem :)

    https://elisminarova.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elis, do ZUŠ jsem také chodila pěkných pár let a musím říct, že mi ty dny občas chybí...

      Vymazat
  4. Je to nádherné a skoro jako na zavolání. Už pár měsíců přemýšlím, že bych znovu začala chodit na kermaiku, nebo zkrátka něco výtvarného. Taky jsem na keramiku chodila na ZŠ, několik let a pamatuji si, jak strašně mě to bavilo. Jsem ráda, že jsi napsala zrovna tenhle článek :)

    OdpovědětVymazat
  5. Přenádherné hrnečky! A slečna nebo paní moc inspirativní! :-) musím pochválit tvůj výběr start-upu, ocenuji! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Nádherná keramika a krásný rozhovor, velice inspirativní. Každý by si měl jít za tím, co ho baví. Nikoliv pro peníze.

    gingerjannie.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak:) Ale co si budem povídat, z něčeho se žít musí:)

      Vymazat
  7. To jsou tak krásné kousky!
    Měj se krásně,
    Tina
    http://tinasmerdova.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat