Nejkrásnější chvíle jsou ty neplánované

dubna 14, 2017 Veronika Tázlerová 14 Comments


Všechno se to stalo v jedno překrásné jarní pondělí. Už od rána mi dělaly společnost hřejivé sluneční paprsky, které dávaly všem věcem úplně jiný rozměr. Ranní vstávání bylo o tolik snazší, když jsem věděla, kolik nádhery mě venku čeká. První doušek kávy chutnal sladčeji než obvykle a všechno se zdálo být tak nějak v pořádku.

Dopolední výuku jsem měla jen pár hodin a většinu rána jsem tak strávila nad učením v kavárnách. Když jsem se pak kolem jedné hodiny s velkým sebezapřením odhodlávala vrátit zpátky do té ponuré školní budovy, zapípala mi zpráva od mé kamarádky, mojí coffee soulmate. Měla právě namířeno na oslavu prvních narozenin malinkaté kavárničky onesip coffee a ptala se mě, zda se připojím. V hlavě se mi objevil naštvaný výraz mé profesorky, všechnu tu látku, na jejíž zameškání určitě doplatím u maturity, a sklesle jsem se chystala odmítnout.

Pak se ve mně ale něco zlomilo. Zamyslela jsem se nad všemi těmi dny, které poslední dobou trávím jen ve škole, v kavárnách s hromadou učebnic nebo ve fitku, a uvědomila jsem si, že tak nějak zapomínám opravdu žít. Všechny dny mám přesně naplánované, snažím se vyplnit každou skulinku, aby ani jedna hodina nepřišla nazmar. Ale je tohle vážně to, co chci? Opravdu už neumím žít jen tak, spontánně?

Nevím, čím to bylo, ale rozhodla jsem se ten den na celou školu vykašlat. Maturita nematurita, život je důležitější. Nechci všechny jarní dny jen přežívat. Chci se radovat z rozkvetlých třešní, chci chodit na dlouhé večerní procházky Prahou, chci náhodně potkávat své přátele a nevyčítat si, že bych měla dělat něco jiného. Možná toho žádám moc, ale já chci zkrátka jen žít. Tady a teď.

Pokud bych se měla vrátit zpátky k tomu pondělnímu odpoledni, byl to jeden z nejkrásnějších dnů za tohle hektické období. Všechno bylo tak krásně neplánované, nedokonalé a přesto nádherné. Jen tak jsme posedávaly na dlažebních kostkách před kavárnou, plánovaly náš pomaturitní výlet do Brna a všechny ty podniky, které nutně musíme navštívit. S úsměvem na tváři jsme popíjely skvělý kafe, uhýbaly jsme projíždějícím autům a bavily se těmi nebručenými výrazy jejich majitelů. 

Když jsme se pak dostaly k otázce otevření nového AnonymouS Coffee, které je obestřeno jednou velkou záhadou, vydaly jsme se pátrat na vlastní pěst. Údajně by mělo otevřít své brány na Petrském náměstí, proto naše kroky vedly právě tam. Nemusím Vám říkat, že jsme nakonec stejně nic nezjistily, ale zato jsme se ocitly na nádherném místě, kde ani jedna z nás ještě nebyla. Ten monumentální kostel, všudypřítomný klid a rozkvetlé koruny stromů mi zase připomněly, jak moc fajn to ztrácení se v pražských uličkách vlastně je. A věřte nebo ne, ale tohle si prostě nikdy nenaplánujete.

Proč Vám tohle všechno píšu? Nebojte se občas přestat plánovat. Vyrazit do ulic, potkat nové lidi, bloudit a jen tak se ztrácet. Spontánně navštívit zajímavý podnik nebo obohatit svůj šatník o kousek, k jehož koupi se pořád nemůžete odhodlat. Já jsem si takhle třeba před týdnem pořídila v Míšeňské 10 tyhle parádní mom jeans, které vidíte na fotkách, a mám z nich obrovskou radost. Také jsem si ještě včera obarvila hlavu na růžovo, ale o tom Vám napíšu až v dalším článku...

A jaké spontánní zážitky si nosíte v srdci Vy? 

Veronika 

 


14 komentářů:

  1. Skvelý článok, opäť, ako vždy. :))
    Veľmi rada si prečítam každý tvoj nový príspevok, čím ďalej tým zaujímavejšie články.:)

    Môj BLOG-KLIK❤

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně se to čte a souhlasím s tebou! Poslední dobou jsem tak pohlcená povinnostmi, že zapomínám občas jenom tak vypnout, vzít si knížku a zalézt si někam do kavárny nebo jenom do postele bez výčitek, že něco musím. Pritom jsou tyto chvíle strašně důležité pro psychické zdraví. Není se pak čemu divit, že tak strašně moc lidí čelí vyhoření. Zapomínají totiž žít a oddechovat :) Ještě jednou díky za článek! Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
  3. Je to fakt. Občas všechno až moc plánuji, a pak jsem jen naštvaná nebo smutná, když to nevychází tak, jak jsem si vysnila. Asi bych se taky měla začít řídit okamžikem a přestat vše tak moc hrotit. Máš pravdu. Na těch náhodných a spontánních věcech a zážitcích prostě něco je :)

    Super článek a super jeany. Škoda, že mi tento typ jeanů nikdy nesedí.

    http://moimelea.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásný článek :) Já si vždy říkám, že neplánované věci jsou nejlepší. Asi tak když mi kamarádka napsala, že za půl hodiny jde do kina a jestli chci jít taky. Šla jsem. Po kině jsme se přemístily do restaurace a pak do baru a pak jen tancovaly. Bylo to super. Zůstaly jsme až do pěti ráno. V půl šestý jsme šly na snídani a pak si řekly, proč ne do zoo :D:D Nebyly jsme opilé, ale měly jsme energii na rozdávání. Já si skočila domů pro fotoaparát a v zoo jsme udělaly mnoho krásný fotek. :) Bomba den. Kdyby jsme něco plánovaly, tak už bychom se stresovaly, co na sebe a co dělat a kam jít :D Takhle jsme neřešily vůbec nic :)

    OdpovědětVymazat
  5. Miluji tvůj styl psaní. To je, jako kdybych četla nějakou krásnou úvahu a ne a ne se od ní odtrhnout. Držím palečky u maturity, jistě ji zvládneš. Mě to čeká za rok :)

    http://elisminarova.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. Naprosto souhlasím, i ta neplánovanost má své veliké kouzlo :-).
    Ennepenne.cz

    OdpovědětVymazat
  7. ako začal nový semester v škole aj ja som mala pocit, že som stále mala všetko iba presne naplánované a nič spontánne som nerobila. akosi som presne "zabudla žiť" tak naozaj. a potom som akosi prelomila cyklus a neskutočne sa mi uľavilo :D môj najoblúbenejši spontánny zážitok bolo len tak si vyraziť do viedne s kamošmi
    Ivana xx
    Truwoman PINK FB page

    OdpovědětVymazat
  8. Žít spontánně lidem opravdu závidím, protože já to neumím. Opravdu ne. Snad nikdy, teda si na to aspoň nepamatuju, jsem neudělala nic spontánního. Musím to napravit a začít opravdu žít. Děkuju. <3
    PS: Ty džíny jsou boží! <3

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se něco najde:) Ale pokud si nemůžeš vzpomenout, je nevyšší čas to napravit:)

      Vymazat