Říká se tomu láska, myslím


Většině romantických příběhů předchází jejich dojemný začátek - první setkání, lehká nervozita, očekávání a prohlubující se zamilovanost. Ale já si na nic z toho nevzpomínám. Netuším, kdy bylo naše poprvé ani si nevybavuji své pocity a dojmy. Stalo se to už tak dávno. Všechno se to odehrálo ještě dřív, než mou lásku začala postupně sdílet celá Praha. Náš vztah to ale nijak nezměnilo. Nejsem naštvaná, nežárlím. Jsem upřímně ráda za každou další osobu, které poblázní hlavu tak, jako tehdy mně...

Asi si teď říkáte, o čem Vám to tady zase básním. Možná na mě jen leze jaro, možná jsem opravdu našla tu pravou lásku. Buď jak buď, dnes se tu s Vámi chci zase podělit o jednu ze svých největších vášní, která mi vždycky zvedne náladu, dá mi vybrat ze stovek rozkvetlých tulipánů, připraví mi tu nejsladší kávu a nabije mne štěstím. A jelikož láska není něco, co bychom si měli syslit jen sami pro sebe, ale naopak rozdávat, prozradím Vám, kde tohle moje malé štěstí vlastně najít.

Pokud pocházíte z našeho krásného stověžatého města, čeká na Vás totiž vskutku za rohem. Jestli toužíte po opravdové romantice, můžete si na cestu osedlat bílého oře, ale já většinou volím pražské metro. Nejlepší den na rande je jednoznačně sobota a pokud preferujete větší soukromí, raději si přivstaňte. Láskou poblázněných lidí totiž s každou hodinou přibývá a občas se stane, že se začnete cítit přehlíženi. A to, jak známo, nesvědčí žádnému vztahu.

A o čem je vlastně řeč? Jestliže mě sledujete už nějakou dobu, pravděpodobně se už dávno potutelně usmíváte pod vousy. Nejednoho z Vás jsem totiž už s mojí láskou přistihla, ale vždycky mi to udělá ohromnou radost. Farmářské trhy, ty jsou prostě srdcovka nás všech. A pokud náhodou patříte k těm, co se ještě bezhlavě nezamilovali, je ten nejvyšší čas to napravit.

Náplavkový rána jsou totiž ten vůbec nejkrásnější začátek víkendu. Miluji pronikavou vůni čerstvě upečeného chleba, pestrost zeleniny, kterou všichni farmáři tak pracně vypěstovali, usměvavé mlékárníky, řezníky, květináře a všechny, co se nebojí pracovat rukama. Miluji těch nekolik desítek minut, kdy sedím na břehu Vltavy, popíjím kafe z Brewbaru a raduji se z každého slunečního paprsku, který se na mě usmívá z ospalé ranní oblohy. Miluji své náplavkové společníky, hovory o všem možném i nemožném a všechny ty nečekané okamžiky štěstí. Vždycky si totiž uvědomím, jak je ten život krásný a jak málo stačí ke štěstí. A věřím, že Vy to budete mít úplně stejně.

Mějte se krásně a doufám, že se v sobotu na Náplavce zase se spoustou z Vás potkám!

Veronika 










7 komentářů:

  1. Naplavku miluji, ale posledni dobou uz tech lidi je tam na me v sobotu dopoledne prilis. A tak jdu radeji na klidnejsi Jirak. Hezky clanek 💃

    OdpovědětVymazat
  2. Díky tobě jsem poznala krásu Náplavky :)
    děkuji :) Kavarna co hledá jméno mi vyrazila dech. Chápu co tímhle chceš říct💕☕



    YourVee.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasné fotky! Úžasný článek! ♥
    Bohužel nepocházím z Prahy, a tak si o takovéhle sobotě můžu nechat jen zdát. :)

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak alespoň máš důvod udělat si výlet do Prahy:)

      Vymazat