Jak se učím říkat ne


Už je to tu zas. Opět ze sebe až s přehnanou dávkou optimismu sypu jeden nápad za druhým, vymýšlím ty největší bláznivosti a souhlasím takřka se vším. Usmívám se od ucha k uchu, rychle si zapisuji jeden úkol za druhým a už se nemůžu dočkat, až všechno proměním v realitu. Ale jakmile schůzka skončí, pomine i mé nadšení. Znovu se podívám na přeplněné stránky diáře, všechny ty věci, které musím zařídit, nafotit, vyzvednout, poslat, a začínám propadat panice. Ta nadšená blogerka, která si byla ještě před pár minutami na sto procent jistá, že všechno zvládne levou zadní, je tatam. 

Už jsem to zase já, úplně obyčejná holka, která prostě nezvládne všechno. Nemůžu být na pěti místech zároveň, nezvládnu mít vždycky vyfoukané vlasy, dokonalý make-up a úsměv na tváři. Nejsem superžena, bohužel. 

Stalo se mi to už tolikrát, že se sama divím, proč jsem se ještě pořád nepoučila. Proč je pro mě tak zatraceně těžké říct to jediné slůvko. Ta dvě písmena, která by mi ušetřila tolik času i stresu. Tu magickou formuli, kterou nikdo z nás nechce vyslovit, natož slyšet. Jednoduché a tak obyčejné NE. 

Odmlouvat se prý nesluší

A jsem si naprosto jistá, že v tom nejsem sama. Vždyť už odmalička nás učili, že odmlouvat se nemá. Tohle slovo jaksi nezapadá do slovníku žádné slušné slečny. Ne se prostě neříká. Nesluší se to. Není to vhodné. Co na tom, že se nám to zrovna nehodí? Koho zajímá, co v hloubi duše opravdu chceme? Proč se takovými banalitami vůbec zabývat? Sny si přeci můžeme plnit až potom... ale, existuje vůbec nějaké takové potom?

Uvědomte si, že říkat ne je v pořádku

Odmítnout jídlo, které nemáte rádi, oplzlého kamaráda nebo bezdomovce, který Vás žádá o cigaretu, je ještě celkem snadné. Mnohem horší je ale odmítnout nabídky, které jsou pro Vás důležité. Může jít o nový projekt, zakázku, pracovní cestu... cokoliv, co by pro Vás mohlo být přínosné. Všechny ty příležitosti, co by Vám mohly změnit život, pomohly vystoupit ze zajetých kolejí a přinesly mnoho nezapomenutelných zážitků. 

Jenže, ne vždycky to je tak sluníčkové. Někdy je našich nadšených ano tolik, že pomalu přestáváme  doopravdy žít. Nabereme si toho na sebe víc, než sami zvládneme. Náš život se promění v jeden velký to do list, který však nikdy nekončí. S každým odškrtnutým úkolem se objeví tři nové. Znovu a znovu.

Nebudu Vám tvrdit, že je pro mě odmítání lehké. Ale během posledního roku jsem pochopila, že říkat ne je v pořádku. Že je lepší pracovat na několika projektech na sto procent, než dělat vše napůl a ještě se k tomu každičký den stresovat. Za to mi to prostě nestojí. A Vám jistě také ne.

When you say yes to others, make sure you are not saying no to yourself. 

- Paulo Coelho

Abyste mě správně pochopili, nechci Vás tady nabádat, aby se z vás staly sebestřední asociálové, co tráví čas zavření doma a odmítají komukoliv pomoct. To vůbec ne. Jen Vám chci ukázat, jak moc je důležité umět si určit priority. Všichni jsme jenom lidé, nedokážeme se rozčtvrtit. A i když si to možná nechceme přiznat, nezvládneme všechno. Můžeme si v diáři vyplnit každou volnou minutu, přebíhat ze schůzky na schůzku, spát nanejvýš pět hodin, v tramvaji vyřizovat maily a při hodiné jógy vymýšlet marketingovou strategii. Ale tohle já prostě nechci. Nechci jen přežívat, chci žít. Chci se radovat z nečekaných maličkostí, chci číst knížku a nevyčítat si, že bych mohla ten čas využít efektivněji. Chci prostě občas jen tak být. 

A proto se neustále učím říkat tohle neoblíbené slovo. Slovo, které v rozzářené tváři zhasne veškerou jiskru. Slovo které mi zavře nejedny dveře, ale pomůže mi zůstat na té správné cestě. Cestě štěstí. 

Mějte se nádherně a užijte si víkend,

Veronika 


 


12 komentářů:

  1. Říci ano je někdy mnohem jednodušší, než to ne...a učím se to taky :) krásný večer ;) Safienka

    OdpovědětVymazat
  2. Mam to podobne. Moc pekne napsane. I ja se stale ucim.rikat NE.

    OdpovědětVymazat
  3. Naučit se říkat ne, mi změnilo život!

    OdpovědětVymazat
  4. Skvele napsano! Sama tohle sice nemam spojene s blogem, v zivote jsem ale uz ne musela zacit rikat ... Nemam u toho vzdy dobry pocit, ale pozdeji jsem za to rada a to me utvrdi, ze ono NE bylo spravne...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak... Není vůbec příjemné někoho odmítnout, obzvlášť, když bych opravdu moc chtěla odpovědět ano, ale všechno se zvládnout prostě nedá:)

      Vymazat
  5. Krásně jsi to popsala a myslím, že tohle v dnešní době zažívá spousta mladých lidí. Máme spoustu možností, příležitostí a nejradši bychom zvládali všechno, abychom ostatním i sami sobě ukázali, jak jsme úspěšní, produktivní a kdo ví, co ještě, ale nejsme stroje a potřebujeme oddych a "jen tak být". Taky se to zrovna učím a říkat "ne" zajímavým příležitostem je těžké, ale nemůžeme mít všechno zaráz. Uklidňuju se tím, že život je ještě přede mnou a můžu to udělat kdykoliv jindy, člověk se nemusí strhat mezi dvacítkou a třicítkou :) Tak držím palce, ať zvládáš vše, co opravdu chceš, a máš čas i sama na sebe :)
    x
    www.introvertnisvet.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Naprosty souhlas, Verunko. Clovek by,nejradsi stihal vse, ale ne vzdy to jde. Ale uprimne, taky se to stale ucim..Jsem typ, co se rozdava pro ostatni, a pak nema dost pro sebe. :D

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasný článek. S říkáním ne má hodně lidí problém a já patřím mezi ně. Máš úplně ve všem pravdu.

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  8. Super článek! Taky se mi často stává, že mám naplánováno milion aktivit, ale ve finále nestihnu ani polovinu, protože jsem celá vystresovaná, že to celý přece nemůžu zvládat... V poslední době se mi, ale povedlo ten život líp uspořádat :)!

    http://tinasmerdova.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Tenhle článek je taky úplně pro mě, a jak vidím, je nás víc, kdo trpíme představou, že musíme být s každým za dobře, neustále s někým souhlasit, dělat ostatním dobro,...ach jo, teprve se učíme, ale troufám si tvrdit, že v průběhu života si ujasníme svoje priority a taky si sebe začneme víc vážit :).

    OdpovědětVymazat