Maturitní ples aneb na jeden večer princeznou

ledna 23, 2017 Veronika Tázlerová 10 Comments


Nikdy by mě nenapadlo, že to vše skončí tak rychle. Mám pocit, jako bych teprve před chvílí nervózně postávala před nádherným sálem pražské Lucerny a zdravila se všemi tak nezvykle upravenými a nečesanými spolužáky. Jako bych si právě zavazovala černou stuhu na mých vyvolených šatech a nesměle čekala, co na ně řeknou ostatní. Chvílemi se i přistihnu, jak si kontroluji, jestli mi z ležírního drdolu náhodou nevypadl pramínek, a v kabelce hned pokukuji po laku na vlasy. A pak mi dojde, že už je to opravdu za mnou. Jediné, co mi zbylo, jsou vzpomínky. Ale překrásné, to se musí nechat.

Od mého maturitního plesu uplynuly už skoro dva týdny, ale jelikož mi od Vás díky fotce na Instagramu přišla spousta krásných zpráv a dotazů, rozhodla jsem se, že Vám o tomhle nezapomenutelném večeru dnes napíšu. A je jedno, jestli jste budoucí maturantky, které ještě na poslední chvíli řeší všechny přípravy, nebo máte tenhle velký den už za sebou. Jsem si jistá, že kousek princezny dřímá v každé z nás. Jen jí musíme občas probudit.

Dnes jsem si pro Vás proto připravila takový malý pohled do zákulisí všech příprav i průběhu celého toho nablýskaného a nezapomenutelného večera. Doufám, že se mi podaří alespoň trochu té kouzelné atmosféry přenést i k Vám a užijete si celičký večer se mnou. Tak nazujte střevíčky, popadněte sklenku se šampaňským a jde se plesat!

Jak to všechno začalo?

Šaty

O výběru šatů jsem Vám psala již na začátku školního roku, kdy jsem se rozhodovala mezi překrásnou hedvábnou róbou, rudými kráskami s odhalenými zády a tajemným černým modelem, který nakonec vyhrál na plné čáře. I když jsem si nenechala šaty nijak upravit, tak mi až na trochu delší sukni, seděly celý večer parádně. A ten pocit, kdy za mnou přišlo pár slečen s tím, že mám prý nejkrásnější šaty, byl vážně k nezaplacení! Za šaty vděčím návrhářce Míše Dúcké a k zapůjčení jsou v pražském butiku Soline, kam se v budoucnu pro nějaké další moc ráda vrátím.

Účes

Musím se přiznat, že jsem veškeré další přípravy nechávala opravdu až na poslední chvíli, takže jsem byla neskutečně vděčná za mojí kadeřnici Lenny, které jsem mohla ve všem plně důvěřovat. Jediné, co jsem měla v domluvené, byl termín česání. Nestihla jsem si připravit žádné fotky plesových účesů, které se mi líbí, a popravdě jsem ani netušila, jestli chci drdol, cop nebo třeba čapí hnízdo. Věděla jsem totiž, že mi tahle šikovná blondýnka z vlasů vykouzlí přesně to, co se bude k šatům hodit nejvíc.  A nemýlila jsem se. Za necelou hodinku jsem odcházela s překrásným nedbalým drdolem, který přežil nejen celý ples, ale i následnou afterparty. Děkuju moc, Lenny!

Brány Lucerny se otevírají

A pak se už vše rozjelo na plné obrátky. V pět hodin jsem nervózně pobíhala po Lucerně a hledala šaty, boty a všechny ostatní propriety, které mi tam měl brácha dopravit autem, a vzápětí jsme už začali nacvičovat samotný nástup. Všechno bylo najednou tak neuvěřitelně rychlé.

Ještě jsem se ani nestihla rozkoukat, rychle jsem vklouzla do šatů a šla pozdravit celou rodinu, která hrdě okupovala stůl v nejvyšším patře, aby měla na své dva maturanty ten nejlepší výhled. (Aby bylo jasno, mé dvojče, brácha, se mnou už celých osm let přežívá na gymánziu.)

Něco málo po sedmé hodině už s úsměvem na tváři stojím v rohu tanečního parketu a čekám na tu kouzelnou chvíli. Na okamžik, kdy ladně (bez pádu, bez pádu, bez pádu!) dojdu až do středu parketu, udělám ještě ladnější otočku a třídní profesor mě ošerpuje perleťovou šerpou. Povedlo se.

Následuje taková invaze fotografů, že ani nevím, kam koukat dřív, a co nevidět už roztahujeme obří plachtu a odoláváme mincovému dešti, který k mému překvapení přinesl i mnoho papírových bankovek. Jak je vidět, lakomci zřejmě na plesy nechodí, což je moc dobře.

Po chvilce se už rytmicky pobybuji v kolečku a zasněně sleduji sólo třídních profesorů. Když mi však začne docházet, že jedna ze tří vyvolených tanečnic budu já sama, začínám rychle okoukávat kroky waltzu a vmžiku už na můj taneční výkon upírá zrak celý sál. Co Vám budu povídat, tep se mi v ten okamžik tak zdvojnásobil, ale podařilo se. A dokonce jsem byla za tu naší improvizaci později dostala i pochvalu!

Zbytek večera mám už trochu v mlze, neustále jsem pobíhala mezi svými kamarády, rodinou i spolužáky a v mezičase prošla ještě jeden nástup s kvintány, zatančila si sólo s rodiči a před půlnocí jsem se rychle převlékla do civilu a podílela se na půlnočním překvapení, které se všem třídám povedlo vážně na jedničku. Byla to parádní show!

Afterparty

Když odbyla půlnoc, Lucerna se už začala pomalu vylidňovat a starší generace utíkaly na poslední metro, přesunuli jsme se jen o pár metrů dál, do Lucerna Music Baru, kde jsme tančili opravdu až do rána. Domů jsem přišla asi až kolem šesté ranní a musím říct, že na tenhle kouzelný večer budu vzpomínat ještě hodně dlouho.

Nepodceňujte přípravy

A na závěr mám pro Vás ještě malou radu. Užívejte si každičký moment, který plesu předchází. Objednejte se ke kadeřnici, zkoušejte šaty do té doby, než najdete ty pravé, objednejte se k vizážistce (ani nevíte, jak mě mrzí, že jsem to nestihla) a nechte se proměnit v princezny. Já jsem bohužel měla na přelomu roku myšlenky úplně jinde a ples brala jen jako další položkou v diáři, kterou si budu moci odškrtnout. Nikdy by mě nenapadlo, jak magický večer to nakonec bude. Až teď zpětně toho trochu lituji. Maturitní ples je jen jednou za život a věřte mi, že na něj budete ještě pěkně dlouho vzpomínat...

Mějte se nádherně,

Veronika 







10 komentářů:

  1. Jsem ráda, že sis ples užila, byl parádní a tobě to moc slušelo..:) jen mě trochu zaráží, že přípravy na maturitní ples shrnuješ do těchto pár bodů. Mně, když se řeklo přípravy na ples, vytanuly na mysli spíš dohady se spolužáky, plánovaní překvapení, nástupu, vymýšlení dárků, nervozita, čas s přáteli a rodinou a u nás teda hlavně i překvapivé sdružení a zpevnění celého třídního kolektivu... kadeřník a vizážista je až někde daleko za tím:) Překvapilo mě, že třeba ta položka přítomnosti spolužáků v celém článku chybí, i když na fotkách vypadáte moc spokojeně:) .. ať se daří! Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bude tím, že jsem se z časových důvodů ničeho z toho neúčastnila... Dárek jsem sice zařizovala, ale podle domluvených instrukcí:) A v překvapení jsem díky tomu schytala roli střízlivého technika:)

      Vymazat
  2. nádherné šaty <3 lituji, že mi jsme maturitní ples neměli. jen maturitní večírek, který byl spíše zapíjení úspěšné maturity :D

    onepieceoftheworld.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
  3. Zrovna včera to byl rok od mého maturáku. A můžu s tebou jen souhlasit, byl to jedinečný a nezapoměnutelný večer <3 Dobře že sisi to tak užila :)

    OdpovědětVymazat
  4. Při čtení tohohle článku mě úplně chytá nostalgie. A hlavně si uvědomuju, jak šíleně to všechno letí. Můj maturiťák se odehrál už před pěti lety, je děsný jen si to připustit. Ale souhlasím s tebou, že je to večer, který by si měl každý naplno užít, protože už se nezopakuje. :) A musím ti pochválit šaty.

    OdpovědětVymazat
  5. To, že jsem maturitní ples neměla mě mrzí asi ze všeho nejvíce. Měli jsme jako třida stužkovák, a pak ples, který je spíš taková "párty v šatech", kam může přijít i ten, kdo na škole nikoho nezná a rodiče by se tam akorát vyděsili.

    Tvůj maturitní ples zní kouzelně a jsem ráda, že sis ho užila. Moc ti to slušelo :)

    http://moimelea.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. TO je krásně napsané! Hrozně se těším na svůj ples :) Už za rok!! :D :)

    OdpovědětVymazat
  7. Páni! Vypadala jsi opravdu jako princezna! Šaty jsou opravdu krásné! Já jsem byla na několika maturitních plesech, ale pouze jako host a úplně jsem se vcítila do citů maturantů. Chtělo se mi brečet, smát a nevím co všechno. Zkrátka si takové večery užívám se vším všudy. Po přečtení prvního tvého článku jsem se do tvého blogu okamžitě zamilovala. Píšeš krásně. Tak osobně. Hned si mě uchvátila.
    S láskou JORIES.

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat