Vánoční snění

prosince 04, 2016 Veronika Tázlerová 11 Comments


Ani nevíte, jak moc jsem se těšila, až Vám sepíšu tenhle článek. Vánoční atmosféra mě už začíná pomalu dostávat, všudypřítomná vůně skořice, svařáku a hřebíčku mě pokaždé dovede až do vyhřáté kavárny, občasné sněhové vločky mi vždy spolehlivě zničí právě vyžehlené vlasy a potichu si začínám pobrukovat koledy, které vyhrávají ze stánků na vánočních trzích. Čerstvé květiny jsem vyměnila za zlaté dekorace, místo lampičky mi v pokoji svítí drobná světýlka a dnes jsem zapálila už druhou svíčku na adventním věnci. A právě o tomhle mém výtvoru Vám chci dnes povědět.

Už to bude pěkná řádka let, co jsem objevila tyhle krásné kulaté dekorace, co voní po jehličí a způsobují víc požárů, než by si kdo přál. První roky jsem si vybírala z množství blyštivých věnců, které mě lákaly z regálů květinářství, váhala jsem, jestli vzít podlouhlý, nebo klasický, zda bude lepší ten se svíčkami u sebe, nebo rovnoměrně rozmístěnými, až jsem se pak rozhodla vytvořit si věnec přesně podle mých představ.

Odmalička ve mě dřímá malá kreativní dušička, kterou, ač nerada, v poslední době dost zanedbávám. Když jsem byla menší a chodila na několik hodin týdně do ZUŠky, jásala radostí. Každý týden se mohla vyřádit, vytvářet barvy, které by nikdo jiný nesmíchal, lepit páté přes deváté a k tomu si občas obarvit i nos nebo část svačiny. Ale pak to skončilo. Vyrostla jsem a pro kreativní Veru už prostě nebylo místo.

Pak ale přišly další Vánoce a téhle mojí dušičce se nějak podařilo uniknout. Přesvědčila mě, že by bylo fajn vyrobit věnec vlastníma rukama. Trochu nervózně jsem tedy nakoupila vše potřebné a s pistolí (tou lepicí, samozřejmě) jsem přistoupila k boji. Chvílemi to sice vypadalo, že se svými pichlavými meči vyhraje nezkrotné jehličí, ale nakonec jsem to zvládla. Věnec byl na světě. A i když nebyl tak dokonalý jako ty z květinářství, byl můj. A měla jsem z něj obrovskou radost.

A přesně tehdy u mě vznikla další vánoční tradice, kterou hodlám dodržovat až do konce věků. Na každém koupeném věnci mi zkrátka něco vadilo. Jednou neladil s naší oranžovou kuchyní (pravda, není to zrovna nenáročná barva), podruhé měl moc šišek, jindy zas málo. A vždycky byl tak nějak cizí. Nebylo to ono.

A ani letos jsem nazahálela. Teda, skoro. Víte, že momentální období se u mě nese ve znamení permanentního nestíhání a zbytečného stresu, takže jsem první adventní neděli skoro prošvihla. Naštěstí se mezi Vámi ale najdou mí strážní andělé, kteří mě zachránili. Konkrétně to byla právě čtenářka Lucinka, od které mi přišlo moc milé pozvání na adventní workshop s MAT Flowers.

Když jsem si zprávu přečetla a podívala se do plného diáře, odmítla jsem, ale moje tvořivá dušička se jen tak nevzdala. Vrtala mi v hlavě tak dlouho, až jsem obvolala pár čísel a páteční schůzky si zkrátka přesunula na jindy. A co Vám budu povídat, jsem za to moc ráda!

V den D nás v Hubu na Vinohradech přivítala květinová víla Martina, pověděla nám něco málo o floristických trendech letošních Vánoc a pak už jsme popadly pistole a začaly řádit. Vybíraly jsme ty nejkrásnější svíčky, lepidlo létalo vzduchem, občas mě zasáhla šiška nebo třbytivá ozdobička, až nakonec před každou z nás stál věnec, o kterém jsme nesnily ani v těch nejtajnějších snech. Musela jsem se usmívat. Kreativní Veru byla po dlouhé době zase šťastná. A já s ní.

Ani nedokážu popsat, jak skvělé je jednou za čas tvořit a propustit uzdu své fantazii. A kdy může být vhodnější doba, než právě o Vánocích? Vyrobte pár ozdobiček, perníkovou chaloupku, postavte sněhuláka, vyhrajte si se zabalováním dárečků... všechno se počítá! A pokud Vás třeba tenhle workshop zaujal, můžete si ještě s MAT Flowers vyrobit nějaké nádherné dekorace a ohromit zbytek rodiny při štědrovečerní večeři. 

Tak a já jdu už teď pozhasínat všechny vonné svíčky, zachumlat se do peřin a zapsat si tuhle chvilku do mého kouzelného The Five Minute Journal. Protože každý okamžik, který spolu strávíme v tomhle našem virtuálním světě, stojí za to. 

A jaké tradice máte o Vánocích nejradši vy? 

Mějte se nádherně,

Veronika 













11 komentářů:

  1. U nás doma se věnce vyrábějí od jakživa. Je to taková naše každoroční tradice, kdy jedeme k babičce, nastříháme větvičky, vyhrabeme ozdobičky z loňska a pěkně postaru se špendlíky se pustíme do připichování všeho, co tam chceme mít na polistirenovou šablonu. :) Mám to moc ráda, protože ta vůně jehličí je prostě nezapomenutelná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, použít špendlíky by mě vůbec nanapadlo, krásná tradice!:)

      Vymazat
  2. Tak ten se ti hodně povedl, je nádherný! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherný věnec! :) Loni jsem se taky rozhodla, že si budu věnce vyrábět sama - nejen, že jsou dle mých představ, ale jsou i levnější a ne tak kýčovité

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

    OdpovědětVymazat
  4. Jeee, nadhera, to ja naopak nejsem vubec kreativni a nesnasim, kdyz neco mam vyrobit/vytvorit... A musim se priznat, ze Vanoce v poslednich letech slavim strasne nerada, dokonce premyslim, ze je i letos uplne vynecham. :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kristýnko, to nědělej, byla by to velká škoda:)

      Vymazat