Zápisky z Paříže || Pray for Nice

července 18, 2016 Veronika Tázlerová 11 Comments


Píše se ráno 15. červenece a já s hrůzou v očích pročítám zprávy. Atentát v Nice, přes osmdesát obětí a spousta dalších zraněných. Nemůžu tomu uvěřit. Předchozí noc jsme spolu se dalšími tisíci Francouzů oslavovali dobytí Bastily a kdybych si před pár měsíci vybrala školu v Nice, místo té v Paříži, mohlo být dnes všechno jinak.

Myslím však, že smutných řádků bylo napsáno už dost, a nechci v tom dnes pokračovat. Místo toho splním svůj původní záměr, který jsem měla ještě před tímto neštěstím. Chci vám ukázat, jak se Francouzi radují ze života, jak milují svou zemi a jak skvěle se umí bavit. Měla jsem to štěstí být v Paříži právě přes slavný Le 14 Juillet a prožít vše na vlastní kůži. A byl to zážitek na celý život.

Le 13 juillet

Je něco před devátou hodinou večer, slunce už pomalu zapadá a ulicemi Paříže se vinou dlouhatánské fronty lidí. V jedné z nich stojím i já a trochu skepticky si říkám, zda to mám vlastně zapotřebí. Bal des pompiers? Opravdu? V hlavě se mi míhají obrázky českých hasičských bálů, kroje, lidovka a pivo. Abych pravdu řekla, takhle si ideální večer v Paříži zrovna nepředstavuji...

Po hodině čekání se konečně dostáváme k ochrance a o pár minut později vcházíme do pulzující arény. Ve vzduchu duní repráky, stovky Pařížanů se nechávají unášet hudbou a hasičský DJ všechny vyzívá k tanci. Zvolání On y va!, Paris! a Vive la France! znějí ze všech koutů.

Upřímně, nikdy jsem o téhle tradici neslyšela. Den před velkým svátkem se v Paříži konají hasičské plesy, Bal des pompiers, které ale ani zdaleka nepřipomínají vesnickou tancovačku. Ve čtrnácti kasárnách po celém městě hasiči pořádají nezapomenutelné party. Obecně je hasičský sbor v Paříži dost oblíbený a, jak říká moje belle maman, jsou to takoví národní hrdinové.

A skvělí tanečníci, to vám můžu potvrdit.

Le 14 julliet

Po necelých pěti hodinách spánku se nějakým způsobem dostávám z postele a běžím na Avenue des Champs-Elysées. Než vůbec spatřím čepice vojáků v průvodu, už mě stihne ochranka třikrát zkontrolovat kabelku, dvakrát ošahat a zabavit mi láhev s vodou.

Kolem mě projíždějí vojenská auta, policie na koních, ale přes les selfiecticků vidím je stěží. No nic, slavné defilé k výročí pádu Bastily si můžu taky odškrtnout.

Večr přijímám pozvání k Eiffelovce. V půl desáté večer se má konat koncert klasické hudby a krátce před půlnocí nás čeká ohňostroj. Nechce se mi. Jsem opravdu unavená a když vidím ty davy, které se k symbolu Paříže ženou, raději bych skočila na první metro a jela domů.

Když vám teď ale píšu tyhle řádky, jsem zatraceně ráda, že mě přátelé přemluvili. To, co se stalo v noci 14. července, budu mít v srdci ještě pěkně dlouho.

Nebudu vám nic nalhávat, lidí přišly tisíce. Seděli jsme hlava na hlavě, ale vlastně mi to ani nevadilo. Francouzi se nestrkají, nepokřikují a nezabodávají vám lokty do žeber. Všichni si přišli poslechnout jedinečný orchestr a oslavit tento významný den společně. Není to nádhera?

Atmosféra té noci byla jedinečná. Opět mě naplnil ten nádherný pocit štěstí, že tu můžu být a užívat si každičký okamžik. Když pak ke konci všichni povstali a začali hrdě zpívat Marseillaisu, měla jsem husí kůži. V ten moment jsem se do Paříže nadobro zamilovala.

S úderem jedenácté hodiny započal ohňostroj. Nepřeháním, když řeknu, že krásnější jsem za svůj život neviděla. Během několika minut se Eiffelovka proměnila v operní pěvkyni, baletku i královnu celé Francie. Oblohu zdobila světla, parkem duněla hudba a já jen s otevřenou pusou sledovala tu nádheru. I teď, když vám o tom všem píšu a vzpomínám, projíždí mi mráz po těle.

Na video z konce koncertu a ohňostroje se můžete podívat tady.

Teď už jsem sice zpátky v Praze, ale posledních pár dní strávených v Paříži budu mít v srdci ještě pěkně dlouho... Doufám, že tragédie v Nice byla tou poslední a vše bude už jen lepší. 

Vive la France!

Veronika



nice atentát 14 juillet paříž eiffelovka ohňostroj


nice atentát 14 juillet paříž eiffelovka ohňostroj

nice atentát 14 juillet paříž eiffelovka ohňostroj

nice atentát 14 juillet paříž eiffelovka ohňostroj


nice atentát 14 juillet paříž eiffelovka ohňostroj



nice atentát 14 juillet paříž eiffelovka ohňostroj

nice atentát 14 juillet paříž eiffelovka ohňostroj

nice atentát 14 juillet paříž eiffelovka ohňostroj





11 komentářů:

  1. Jé, to musí být fakt strašně krásné prožívat s místními takový svátek! :) Opravdové cestování a poznávání, nejen nechat se zavřít v hotelu a chodit z pokoje do bazénu a zpátky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak:) I to je důvod, proč jsem si na říjen koupila letenku úplně sama, tak uvidím, jak to dopadne:)

      Vymazat
  2. Veroniko, opět náhderná inspirace. Také silně zvažuju cestování bez partnera - aspoň někdy :) iva

    OdpovědětVymazat
  3. Tento článek na mě dýchl pocit dokonalé atmosféry a chvílemi mi také běhal mráz po zádech. A zakončila jsi to snad nejkrásnější fotkou Eiffelovky. Zkrátka nádherně napsáno :)!

    OdpovědětVymazat
  4. Zase jednou moc hezký článek. Líbí se mi jak umíš zachytit atmosféru slovem i fotkou, ale při tom se nevyhýbáš ani smutným věcem. Prostě zobrazuješ věci také jaké jsou. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Je mi smutno z toho, co se ve světe děje.
    Každopádně moc pěkné fotky. :) Dokonalá atmosféra.
    Find joy in the ordinary

    OdpovědětVymazat
  6. Wow :) Co se stalo vje samozřejmě smutné, ale aspoň jsi měla možnost poznat zase něco nového :) Parádní fotky a ta atmosféra, která z nich dýchá to muselo být parádní :)

    OdpovědětVymazat
  7. Nádherný článek a boží fotografie. :)
    Muselo to být opravdu super a určitě toho máš ještě dost před sebou, co tam zažiješ :)
    .. Jinak to co se ve světě děje, to je děs a hrůza, snad to brzy skončí. Člověk, aby se bál pomalu někam vycestovat, fakt.

    OdpovědětVymazat