Zápisky z Paříže || Jak se žije v Paříži?

července 06, 2016 Veronika Tázlerová 9 Comments



Co se vám vybaví, když se řekne Paříž? Eiffelovka? Louvre? Barety a pruhovaná trička? Teroristi?

Určitě máte pravdu. Všechno tohle k této francouzské metropoli neodmyslitelně patří. Jenže Paříž není jen taková, jako ji vidíme v romantických filmech. Je to město jako každé jiné, které si však stále zachovává své neodmyslitelné kouzlo.


Kdybych měla město světel nazvat jediným slovem, znělo by tvrdohlavá. Nemyslím to ale vůbec špatně. Pařížani jsou prostě sví, milují všechny své tradice a jediný správný pohled na život je ten jejich. O tom přeci nemůže být pochyb. 


Dnes jsem se vám rozhodla sepsat pár postřehů ze života v Paříži, které se vám při návštěvě města lásky budou hodit. A pokud se sem v nejbližší době nechystáte, věřím, že vás alespoň pobavím.

Důležitost Bonjour

Vždycky, vždycky, vždycky řekněte Bonjour. U nás si moc často pěkný den nepřejeme a už vůbec ne s úplně cizími lidmi, ale v Paříži se vám to může pěkně vymstít. To magické slovíčko je totiž tajný klíč k francouské duši. Pokud nedejbože v obchodě či na ulici před otázkou opomenete pozdravit, automaticky si vás Pařížan zařadí do kategorie nevychovanálůzasekterounebuduztrácetčas a mražené borůvky nebo Louvre si budete muset najít sami. 

Fronta? To se mě netýká.

Pařížani zastávají názor, že čekání v řadě je jen pro podřadné turisty a proto je přeci naprosto samozřejmé, že Francouz má vždy přednost. A pokud nemáte dost kuráže zahrát si na místního obyvatele, vyplatí se to respektovat. Z vlastní zkušenosti ale musím říct, že tvářit se jako rodilá Pařížanka je celkem zábava. A ušetří vám to dost času.

Kam všichni zmizeli?

Je začátek července a po polovině obyvatel není ani památky. Jak mi sdělila moje belle maman, jakmile školní zvonek oznámí prázdniny, většina Pařížanů sbalí celou rodinu a odjede odpočívat na svá venkovská sídla v Provence či Champagne. Popíjejí šampaňské, běhají v levandulových polích a pořádají dlouhé obědy, které se často protáhnou až do večera. 

Sans gluten? C’est quoi?

Bezlepkový trend ovládl snad celý vyspělý svět, ale Paříž nezdolal. Možná na tom mají zásluhu právě ty dlouhatánské bílé bagety, které by mohli Francouzi používat místo meče, ale tady se zkrátka svého tradičního pečiva nevzdají. Bagetu tu dostanete úplné ke všemu. Každou něděli uvidíte před pekařstvím dlouhou frontu Pařížanek, které nakupují na rodinný oběd, a dokonce i v nových podnicích a kavárnách třetí vlny vám ještě před jídlem přinesou košík plný těch voňavých a křupavých krajíčků.

Francouzská logika: 15 dní = dva týdny

Opravdu. Neřeknu vám proč, ale patnáct dní jsou pro Francouze dva týdny. 

Chcete do politiky? Tak hlavně žádný úsměv!

Francouzi zastávají názor, že úsměv od ucha k uchu je jen pro bláznivé Američany. Seriózní homme politique se může usmívat jen trochu. Aby se neřeklo. Nevěříte? Tak přesně tohle se prý učí v prestižní škole pro budoucí francouzské politiky.

Mohla bych vám tu psát ještě o spoustě dalších divností, ale znáte mě. Typickým pařížským podnikům se trochu vyhýbám a v trendy bistrech a espresso barech potkávám trochu jinou skupinu lidí, tak by můj názor nebyl úplně objektivní. 

Třeba právě teď sedím v krásném café Fragments Paris, popíjím filtrovanou kávu a za barem stojí tři potetovaní baristé. Takhle asi nevypadají pařížské kavárničky ve filmech, co? 

Nicméně, jak už jsem psala, Paříž je jen další evropské město. Není to jiný svět, izolovaná bublinka plná rudých růží a dokonce není ani černobílá, jak je tomu na většině plakátů. 

Pokud ale chcete najít tu mladou část plnou designových obchůdků, dobrých kaváren a bister, musíte trochu hledat. Francouzi ještě stále nepřijali fakt, že inspirace zvenčí není nic špatného a že co funguje jinde, může i tady.

Paříž je zkrátka jako malé dítě, které si na všechno musí přijít samo. Stejně jako její obyvatelé. 

Když jsem tu teď sama, mám spoustu času přemýšlet, pozorovat každičkou maličkost a snáz se zapovídám s úplně cizími lidmi. Nejlépe v kavárnách. S baristy. Kafe totiž spojuje, já to říkám pořád. 

No a pokud se chcete procházet pařížskými uličkami se mnou, můžete mě sledovat i na Instagramu, kde jsem jako @veronikatazlerova.

Mějte se krásně a jestli máte taky nějaké postřehy ohledně způsobu života lidí z celého světa, napište mi do komentářů!

Veronika

P.s.: Včera jsem se šla jen tak projít a nakonec se z toho vyklubal výstup na Montmartre a dechberoucí výhled ze střechy Sacré Coeur. Tomu říkám fajn večer!

P.p.s.: A když jsem dnes ráno vyrazila do školy dřív, využila jsem chvilku a zaskočila jsem se podívat do Notre Dame, který se tyčí hned vedle. Tohle je sen.






9 komentářů:

  1. To máš naprostou pravdu, Francouzi jsou, co se týče řeči, nepřístupní. Pro ně existuje jen francouzština, jsou na ni hrdí, angličtinu většina ze srdce nesnáší. V květnu jsem cestovala po Švýcarsku a ve francouzské části byl velký problém se domluvit, protože když jsem vešla do obchůdku a řekla: "Hello.", tak nic, ticho. Zkusila jsem "Guten Tag." Ticho. "Grüß Gott!" Zase nic. Napočtvrté jsem se odvážila říct "Bonjour."Zabralo! Horší to bylo v supermarketu, naskytl se problém s jedním zbožím, já umím francouzsky tak tři slova a paní neuměla (nebo aspoň dělala, že neumí) ani anglicky, ani německy. Naštěstí mi pomohl jeden muslim, bez něj bych byla ztracená :-D Hrozně bych se chtěla podívat víc do Francie, měli jsme jet se školou, avšak právě kvůli útokům se nikam nejelo. Užij si to, vypadá to skvěle! :-) Krásný den!

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, zase moc hezký článek. Nevím, čím to je, ale z tvojich článků na mně sálá taká pozitivní energie, že se při čtení vždy usmívám a mám pocit, ze jsem tam někde vedle tebe. A co se týká Francie, tak s tebou souhlasím. Před pár lety jsem tam byla na dovolené. Nebyla jsem v Paříži, i když by jsem se tam někdy ráda podívala, ale v malém městečku ve Vogézách, kde jsme byli jediní zahraniční turisté. Rádi si totiž vybíráme méně turisticky frekventovaná místa. A bylo to skvělé. Pečivo, jídlo, sýry, vína, nádherná příroda, kafe... a ti lidé. Byli milí a srdeční, jenom jsem musela oprášit svoji francouzštinu a hoci jsem dala dokopy jenom pár vět a zbytek jsem doháněla posunkami aj tak byli milí a rádi viděli, ze se někdo snaží. Takže mám odtud jenom ty nejlepší vzpomínky.
    Takže piš, foť a hlavně si to tam pořádně vychutnej, protože vzpomínky a krásné momenty jsou tím nejdůležitějším co nám ostane a nikdo nám to nemůže vzít :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já byla v Pařízi jen jednou, na pář dnů, francouzky umím asi dvě slova. Byla jsem trochu skeptická- Paříž, co na ni může být? Už to vím - atmosféra je neopakovatelná :-)
    V článku más překlep, pakařství :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Wau, Paříž opravdu miluju, ale nikdy jsem tam nebyla. Doma mám svíčku, povlečení, puzzle, ... milion věcí s Eiffelovou věží.. Už se těším až se tam někdy podívám!
    článek uzasny:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verunko, děkuju moc a přeju Ti, ať se ti tvůj sen co nejdřív splní!:)

      Vymazat
  5. Pěkný článek, bon žúr, silvuplé, mersí...3 základní slova stačí skoro na vše :-) v r. 2010 jsem proběhla celou Francii od La Manche ke Středozemnímu moři, byl to závod Transe Gaule, 18 etap/1150 km. Pro mne to bylo úžasné dobrodružství, spousta zážitků, jak poznat Francii na vlastní nohy. Francouzi (i když uměli jen francouzsky a já ne, a to neumím pořádně ani anglicky, německy) se mně jevili jako přátelští, úžasní, obětaví lidé...je fakt, že to byli běžci/ultraběžci ne úplně obyčejní lidé. Ať se daří! Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám z Francouzů úplně stejný pocit:) (skoro) Všichni jsou moc milí, usměvaví, vždy mi pomůžou a hlavně jsou opravdu elagantní a vychovaní:) Děkuju, Marti:)

      Vymazat