DVA SVĚTY

června 07, 2016 Veronika Tázlerová 8 Comments


Je pozdní dopoledne, sluneční paprsky osvětlují kouzelnou zahrádku mé oblíbené kavárny, popíjím vychlazenou limonádu s ovocem a sedím nad otevřeným notebookem. Už jsem zase zpátky v tom městském světě. Světě, kde si můžu dopřát, na co si vzpomenu, kde si s nečekanou bouřkou nelámu hlavu, kde se mohu kdekoliv ohřát u teplých kamen a kde mám vše na dosah ruky. 

Mám tenhle svět ráda. Žiju v naprostém pohodlí a jistotě. Nemám si na co stěžovat. Jenže, díky všemu tomu komfortu, který v dnešní době máme, si často zapomínáme uvědomovat, co je opravdu důležité. Z malých problémů děláme v našich myšlenkách veledůležité strašáky. Když se nám nedostane pohodlí, na které jsme zvyklí, protestujeme. Nadáváme na maličkosti. Chceme stále víc a víc. Nic nám není dost dobré. Cítíte to občas taky tak?

Když už je toho městského života na mě prostě moc, potřebuji vypnout. Doslova. Odjet do lesa, počítač nechat v teple domova a vyčistit si hlavu.

A přesně takový únik do přírody jsem si naordinovala minulý víkend. Už od svých tří let jezdím na jeden letní tábor. Tři týdny pod stanem, v přírodě, bez elektřiny, kde si jídlo vaříme na polňačce a usínáme v péřových spacácích. Dříve jako dítě, teď už třetím rokem jako vedoucí. A miluju to.

Vím, že slovo tábor v mnohých evokuje nucenou organizovanou zábavu, která vlastně ve výsledku ani zábavná není. Neznám jiné tábory, ale jedno vím jistě - jsem za každé léto strávené na tomhle místě ohromně vděčná.

Naučila jsem se tu víc, než kdekoliv jinde. Kromě toho, že dokážu rozdělat oheň, poskytnout první pomoc nebo pracovat s mapou, jsem tu nejednou překonala i sama sebe.

Tady jsem se naučila, že pomáhat si navzájem je samozřejmost, nikoliv milost. Že nepřítomnost wifi a nezabahněného oblečení není konec světa. 

Neříkám, že bych takhle chtěla žít pořád. Ale díky dnům stráveným uprostřed lesa, kdy mě každičké ráno probouzí zpěv ptáčků a sluneční paprsky prosvítající mezi korunami stromů, si vždy uvědomím, jak absurdní moje každodenní problémy jsou. 

Nebudu vám nic nalhávat. Chybí mi tu dobrý kafe, chybí mi voňavé povlečení a jsem mírně nervózní, kolik zpráv a novinek ze světa mi uniká. Ale o to víc si všech těch věcí pak vážím.

Kdykoliv se v Praze spustí nečekaná vánice, kroupy nebo déšť, potutelně se usměju. Vždycky se mám kam schovat. Mokré oblečení vyměním za suché a z tepla domova pozoruji dešťové kapky, jak buší do oken. Nic mi nechybí.

Co vám tímhle všim chci říct? Nebojte se vystoupit ze své komfortní zóny. Nemějte strach z neznámého a zkuste občas alespoň na pár dnů změnit svět, ve kterém žijete. Fakt to stojí za to.

Možná si pak začneme vážit věcí, které bereme jako samozřejmost. 

A jak jste na tom s přírodou vy? Jaké máte zkušenosti s tábory, stanováním nebo spaním pod hvězdnou oblohou? Vystoupili jste někdy ze své komfortní zóny? Překonali jste sami sebe?

Mějte se nádherně,

Veronika

P.s.: Ano, tyhle řádky napsala ta samá blondýna, která má slabost pro boty, iPhone a konečky prstů ji zdobí gelové nehty.

P.p.s.: Četli jste si někdy na posedu? Je to moc fajn. 

Vesta - ZOOT
Boty - Footshop


8 komentářů:

  1. Veľmi pekný a pravdivý článok... mám podobné pocity čoraz častejšie, občas sa potrebujem vzdialiť od sociálnych sietí, nechať telefón vypnutý a len tak si užívať ľahkosť bytia (:

    Lifestyle & beauty by Daniela

    OdpovědětVymazat
  2. Veroniko, hodně inspirativní článek - věřím, že někomu pomůže se aspoň jednou za čas odpoutat od moderních vymožeností. jsi úžasná, éterická žena. iva

    OdpovědětVymazat
  3. Verunko, každým článkem rosteš. Úžasné vidět ten pokrok. Jseš velkou inspirací, věřím že nejenom mně :). článek je krásný, taková ta slepičí polévka pro duši. Na mou duši nekecám :).

    A máš úplnou pravdu. Vždycky když mám svůj protivný den snažím se všechno tohle vybavit a uvědomit si co všechno mám. Jsem za to vděčná. A úniky do přírody miluju. Čím jsem starší, tím víc mě baví tůry lesem, ve měste "utéct" do parku a jen tak být, na vesnici u babičky si užívám naše humno (rozumněj pole) a obstarávání slepic či králíků :)).

    Krásný večer, Jituš

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, ani nevíš, jak krásně se taková slova čtou:) Děkuju moc!

      Vymazat
  4. Jezdím na podobný - skautský a od chvíle, kdy se venku oteplí se celá třesu nedočkavostí, až zase budu moci běhat volně v lese, spát v tee pee a ráno se koupat v rybníce :).
    K.
    http://inkpotstories.com/

    OdpovědětVymazat
  5. Veru, úplně mi mluvíš z duše! V dnešní době je všechno hrozně zrychlený, lidi jsou náročný a nespokojíme se jen tak s něčím. Je opravdu potřeba se občas zastavit, uvědomit si, co všechno máme a být za to vděční! A co se týče úniku mimo realitu, ráda jezdím na naší chatu, kde není ani elektřina ani signál. A vždycky se vracím domů hrozně odpočatá. :)

    Díky za tenhle článek! Lucka www.sleepy-cat.com

    OdpovědětVymazat