Jděte za svými sny!

dubna 22, 2016 Veronika Tázlerová 28 Comments



„Když mi bylo pět, maminka mi řekla, že klíčem ke spokojenému životu je štěstí. Ve škole se mě pak ptali, co chci být, až vyrostu. Odpověděl jsem "šťastný". Řekli mi, že jsem nepochopil zadání. Opáčil jsem, že oni nepochopili život.“
John Lennon

Dnes s vámi chci sdílet jednu myšlenku, která v leží v hlavě už pěkně dlouho. Neznám na ní odpověď a zřejmě ani nikdy nebudu. Přesto se mi neustále vrací, kdykoliv se ocitnu na rozcestí. Kdykoliv se musím rozhodnout, na jako cestu se vydat. Jak bude můj život pokračovat dál.

Od té doby, kdy za nás přestanou dělat velká rozhodnutí naši milující rodiče, vybíráme si cestu života sami. Volíme si svou vlastní trasu, která nás má dovést až k vytouženému cíli. Ke štěstí.

Jenže, co to vlastně znamená? Jsou roky strávené studováním na vysokých školách a následná dobře placená práce zárukou šťastného života? Jak pro koho.

Žijeme ve společnosti, která nám to tvrdí. Už odmalička slýcháme, že se musíme učit, abychom se měli dobře. Tvrdě pracovat, získat co nejvíce diplomů a strávit zbytek života ve stabilním zaměstnání, které nám zaručí pravidelný plat a jistotu střechu nad hlavou.

Jasně, to všechno je pravda. Pokud nemáme co do pusy, radovat se z maličkostí a užívat si krásy všedních dnů jde ztěží. A pokud patříte mezi ty šťastlivce, kteří se s každým novým ránem do práce těší, klobouk dolů. Dokázali jste to. Došli jste do cíle.

Ale co my ostatní, co se zmateně touláme světem a neustále pochybujeme, jestli ta cesta, ketrou jsme zvolili, je správná? Za těch pár let, co po tom našem světě bloudím, se mi osvědčilo jediné. Dejte na hlas svého srdce.

Před rokem jsem se nad šálkem espressa bavila s kamarádem, který tehdy pracoval jako barista v jedné malé pražské kavárničce. Chtěl se posunout v životě dál a povídal mi o svém snu, jezdit se svou kávovou popelnicí po farmářských trzích a rozjet něco svého.

Rok uplynul jako voda a já teď sedím v nově otevřeném onesip coffee v centru Prahy, dveře se ani netrhnou a za barem se usmívají dva kluci, co si splnili sen. Nebáli se riskovat a postavili se životu čelem. Mají můj obdiv, zvládli to.

Mám ještě jednu kamarádku, jejíž příběh vám chci povědět. Už sedm let spolu zuby nehty proplouváme mezi jednotlivými ročníky gymnázia, které nás má svou náročností připravit na další studijní léta na některé z vysokých škol. Martina se ale už rozhodla. Maturitu si sice dodělá, ale půjde se vyučit na kadeřnicí. Ptáte se proč? Možná právě ty roky dřiny jí pomohly pochopit, co doopravdy chce. A na tom není vůbec nic špatného.

Úspěch neudává výše výplatní pásky, počet diplomů ani velikost bytu. Podle mého názoru je největší úspěch být jednoduše šťastný. Celkem prosté, co? Jenže kolik z nás to o sobě může říct?

Sama jsem teď na rozcestí. Miluju blogování, miluju cestování, ale zároveň mám před sebou ještě dlouhou cestu plnou učebnic, kreditů a profesorů, co jsou přesvědčeni, že chemie je středobod vesmíru. Založit blog bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Ale vysvětlit starší generaci, že jste pro mě důležitější, než analytická geometrie nebo vlastnosti nukleových kyselin, není vůbec hračka.

Jsem ale toho názoru, že když už se jednou na nějakou cestu vydáme, neměli bychom se bát jí dokončit. Proto půjdu dál. Budu pokračovat až k dalšímu rozcestí, kde znovu poslechnu srdce a i když zvolí cestu plnou překážek a pádů, vím, že to myslí dobře. Ono jediné totiž zná tu tajemnou cestu. Cestu štěstí.

Na závěr se obracím na vás. Jaké jsou vaše sny? Jaké cesty jste museli projít, než jste pochopili, co vás dělá opravdu šťastnými? Co vás motivuje? Těším se na všechny vaše komentáře a tipy. Jsem si jistá, že každý z nás má za sebou cestu plnou úspěchů i pádů a každý má k tomuto tématu co říct.

Mějte se nádherně, užijte si víkend a hlavně - jděte za svými sny!

Veronika

P.s.: Čtěte Forbes, vždycky mi dodá obrovské množství motivace!
P.p.s.: A kdybyste náhodou pokukovali o po nějaké krásné a inspirativní knížce, sáhněte po Alchymistovi. Je to nádherný a pravdivý příběh. 



28 komentářů:

  1. Veru, díky za tenhle článek! Naprosto vystihuje moje aktuální rozpoložení. Je to pár dnů, co jsem o tomhle diskutovala se svými rodiči. Snažila jsem se jim vysvětlit to co jsi tu krásně shrnula do dvou vět - že štěstí neurčuje výše výplatní pásky, velikost bytu, počet diplomů. Oni to mají ale nastavené jinak a tak jsem dospěla k závěru, že vysvětlovat někomu a snažit se ho ,,přesvědčit,, o tom, že tohle je pro mě to důležitý nemá asi úplně smysl :). Každý má priority postavené jinde a pro každého je důležité něco jiného...
    Tak nepřesvědčuj starší generaci o tom, že chemie není střed vesmíru, pro ně možná je. A jdi si za tím, co tě baví a naplňuje.

    Měj fajn den, Jitka
    www.sweetdiabeticday.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, děkuju za tenhle komentář! Jsem mos ráda, že to vidíš stejně a naprosto s tebou souhlasím:)

      Vymazat
  2. Krásný článek, nemám co dodat a musím říct, že to mám podobně jako tvoje kamarádka. Akorát teda ještě rada starších rozhodla, že bych měla být aspoň ten bakalář. A tak se zuby nehty držím, abych ten poslední rok na vysoké ještě zvládla a mohla si pak otevřít svou kavárnu, nebo čajovnu, byť je pro mě zmiňovaná chemie ještě stále středobodem vesmíru. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Otevřít si kavárnu nebo čajovnu, to je tak krásný sen! Moc držím palce!:)

      Vymazat
  3. Skvělý článek a ve všem s tebou naprosto souhlasím :-) podle starší generace je jediný možný směr (VŠ, dobrá práce, vysoký plat) a kdo ho nenásleduje, je exot. A je jedno, že tě ten slavný stereotyp nedělá šťastným, dělají ho všichni, tak proč ne ty? - Filozofie dnešní doby. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, děkuju. Přesně tak, tenhle stereotyp tu bohužel pořád je a nevím, kdy, nebo jestli se to někdy změní.. Ale musíme bojovat!:)

      Vymazat
  4. Super článek :) Taky jsem trochu na rozcestí, psaní článků nebo učení na státnice? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je těžká otázka:) Ale když už jsi došla tak daleko, je hloupost se vzdát:) Držím palce u státnic a pak piš, jak ti srdce poručí!:)

      Vymazat
  5. Krásně napsané! Já momentálně můžu říct, že jsem opravdu šťastná a to i přesto, že ještě stále nevím, kde se vidím za pár let nebo co bych jednou chtěla dělat. Štěstí je to, k čemu jsem se za několik let dopracovala a už jen ten pocit mě naplňuje:)

    OdpovědětVymazat
  6. Super článek !
    Také si myslím, lidé by si měli jít za svým, prostě za svými sny..
    Ať to stojí co to stojí a né vždy je všechno prostě hračka uplně :)
    Hodně štěstí ! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Musím se přiznat, že já se stále ještě hledám, nějak nevím co chci dělat, každopádně se držím právě těch snů. Chci procestovat celý svět, pomáhat tam kde je potřeba a něco za sebou zanechat. Je v pořádku v našem věku, že nevíme kdo jsme a jakou cestou se vydat. Věřím, že jednou přijde ten okamžik kdy to každý zjistí a je jedno v jakém věku :)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc krásny článok. Ja som bola od malička vedená k tomu, že na vysokú školu sa jednoducho ísť má. Tak som nad tým veľmi nepremýšľala a popravde ma učenie aj celkom bavilo. Prvé veľké rozhodnutie prišlo, keď som si musela vybrať na akú vysokú. Nakoniec som sa rozhodla ísť do zahraničia, konkrétne do Talianska. Minulý rok som dosiahla bakalára a teraz prvý rokom študujem magistra. A nemôžem tomu stále uveriť. Bolo to skvelé rozhodnutie, aj napriek veľmi veľmi ťažkým začiatkom. Ale tie treba prekonať a nevzdávať sa. Teraz mám pred sebou ďalšie tvrdé obdobie. Na budúci rok by som mala ukončiť svoje vysokoškolské štúdium a nemám vôbec predstavu čo bude po tom. Ale ako moja mamka vraví, všetko treba brať postupne. Teraz sa sústredím na školu, potom budem na iné. Ale predsa mi to neprestane vŕtať v hlave.
    Prajem ti veľa šťastia.

    http://lamodaeanarchia.blogspot.it/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásná inspirativní komentář, děkuju za něj!:) Obdivuji tě za tu odvahu jít studovat do jiné země a držím palce v budoucím životě:) Hodně štěstí!

      Vymazat
  9. Ahoj Verun, snad u každého příspěvku z Tebe čiší tolik optimismu a dobré nálady, že i mně to dodává energii na psaní mého blogu, a za to jsem moc ráda. Mně by se (pokud bych vyhrála) líbil jakýkoliv z termohrnků. A ačkoliv nepatřím ke každodenním strávníkům kafe, s tímto hrnkem bych i možná začala, a cesta do školy by byla příjemnější než s papírovým kelímkem :).
    zuzanamarcelly@seznam.cz
    FB: Zuzana Marcelly

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Veru, určitě školu dokonči to ti už nikdo nevezme :) když už máš kus za sebou tak ten další kus nebude takový problém :) a pak se můžeš rozhodnout. Podle mě se při studiu stejně mnohem lépe bloguje než při práci :D (nedej bože při škole i při práci :D)
    Kač

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katie, děkuju moc:) Doufám, že při studiu vysoké bude jednodušší skolubit blog a vše kolem toho se školou, ale momentálně trochu nestíhám:) A moc dobře vím, o čem mluvíš. Do podzimu jsem měla ke škole a blogu i práci a to už se vážně zvládat nedalo:)

      Vymazat
  11. Veru, moc krásný článek (četla jsem ho v šalině, tak moc mě zaujal, že jsem ho musela otevřít ihned). Máš naprostou pravdu.... Občas ze srandy říkám, že si vystuduju tak 2 vysoký a pak si udělam výučák - a třeba to tak nakonec vážně bude.
    .
    Momentálně ale šťastná jsem. Bydlím ve městě, ve škole trávím pár hodin týdně (no dobře, občas jsem tam od 8 do 8 i 3 dny v týdnu :D al to je výjimka). Škola mě baví, našla jsem zajímavou stáž, celkem rozumě placenou a časově flexibilní práci. Nemůžu si stěžovat. Jediné, co mi ke štěstí trochu schází je, aby bylo podobně spokojené i moje okolí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majdi, moc ti přeju, že jsi šťastná a doufám, že to tak zůstane napořád!:)

      Vymazat
  12. Verunko, hezký článek. V první řadě děkuji za objevení nového coffee baru-těch v Praze není nikdy dost! Určitě brzy navštívím! Taky je to tak 3 roky, co sním o své malé kavárničce s domácíma koláčema, bábovkama, quichema, které bych si samo pekla sama! Za druhé - o výškách mám svůj názor. Je spoustu lidí, kteří chodí na výšku, chtějí mít prostě ten diplom, ale lidsky se chovají hrozně - ostré lokty, jdou hlava nehlava, nevím, lidsky mi nesedí, na mě jsou moc rvaví (ano je to "kus od kusu" :-) samozřejmě! Mám střední školu a nikdy bych nelitovala, že jsem nešla na výšku. Mám ráda své pravidelné příjmy, už mám zkušenosti a vím, že jsem se dost naučila. I když dřív jsem to taky viděla jak hurvínek válku - půjdu na kadeřnici a bude! ALE ono shánět si klientelu a uživit se na ŽL taky nebude sranda, chce to si vybudovat jméno..(např. Já miluju svoje vlasy, mám je k zadku ale odjakživa chodím skoro jen na konečky a vždy jsem nebyla stoprocentně spokojená, takže ono umět stříhat a poradit bude taky mazec). Je to taky hodně v rodině. Mě kladli na srdce, ať jsem hlavně šťastná a že diplom není vše! A hezky to popisuje Jaroslav Dušek ve Čtyřech dohodách (Tolik let pracujeme pro jeden papír, díky kterému můžeme získávat více a více papírů. A pak si tyto papíry v podobě vysvědčení, maturit, diplomů a certifikátů po několik let můžeme doma hezky vystavit a nikoho nezajímají. Nebo snad ano? K čemu vlastně jsou? Proč to děláme? Proč chceme tolik nějaký papír? .....atd) Rozhodně doporučuji zajít na toto představení, je hrozně z zamyšlení... Přeji hodně štěstí, ať už půjdeš jakoukoliv cestou.. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásný a inspirativní komentář. Moc ti držím palce, ať vše vyjde podle tvých snů!

      Vymazat
  13. Krásny článok :-) A hlavne dnes som si asi potrebovala niečo takéto prečítať, občas mi totiž chýba motivácia, ten pocit, z niečoho sa tešiť, takže ďakujem za inšpiráciu :-) Máš zaujímavý blog, určite sa tu ešte poobzerám ;-)

    OdpovědětVymazat
  14. Skvělý článek :)

    Od malička jsem chtěla být zdravotní sestřička. Zatím se mi to neplní, ale věřím, že jednoho dne se mi to přání splní! ♥ Budu ráda, když zavítáš i na můj blog:)

    OdpovědětVymazat
  15. Alchymista je jedna z mých oblíbených knížek. Mám v ní podtržených spoustu citátů. :)
    Ela

    OdpovědětVymazat