Víkend provoněný kávou

října 14, 2015 Veronika Tázlerová 4 Comments


Je studené sobotní ráno a já přícházím k Národnímu zemědělskému muzeu, kde už se táhne dlouhá fronta lidí. Ve vzduchu voní káva a zní drnčení mlýnků. Jsem tady správně. Letošní ročník Prague Coffee Festivalu právě začíná.

Prostory muzea se rychle plní, na čtyřech brew barech a čtyřech espresso barech se prezentují nejlepší české i světové pražírny a mně začíná v žilách pomalu kolovat ta zázračná životabudící tekutina. 

Návštěvníci se rozptýlili do všech místností, probíhají workshopy domácí příprávy kávy, espressa i té filtrované. Z dalšího sálu se ozývá hlasité srkání. I cuppingy jsou v plném proudu. 

Čas tu letí neuvěřitelně rychle a náhle stojím u nejfrekventovanějšího brew baru a rozlévám první várku El Salvadoru nedočkavým kávičkářům. Na festivalu jsem totiž i tak trochu pracovně. Pomáhám týmu La Bohéme Café, jeden kelímek střídá druhý a odměnou mi jsou milé úsměvy a dobrá nálada. A té je tu celý víkend opravdu na rozdávání. Káva dělá zázraky.

Kolem poledne přichází čas na Etiopský kávový obřad. Ten kontrast striktních baristů, hipsterských espresso barů, pojmů jako speciality coffee a těchto dvou afrických žen, které zrnka praží (pálí?) na pánvi v žáru ohně a poté natřikrát připraví jakéhosi turka, mě nutí k úsměvu. I tohle je holt svět kávy. A to mě vážně baví.

V mezičase stíhám přednášku Jamese Hoffmanna, autora knihy The World Atlas of Coffee, který mluví o světových trendech v kavárenství. 

Vypráví příběh o muži, který se rozhodl založit si kavárnu. Kvalita kávy byla na prvním místě. Zanedlouho přišel první zákazník, dostal dokonale připravený šálek a odcházel se slovy, že to byla jeho nejlepší káva v životě. Kavárník z toho měl velkou radost, která mu ale moc dlouho nevydržela. Zákazník se už nikdy nevrátil.

Ptáte se proč? Barista veškerou pozornost věnoval precizní přípravě a na zákazníka se ani nepodíval. Zamyslete se nad tím, proč vás nohy vždy zavedou do vaší oblíbené kavárny. Nejde přeci jen o doplnění kofeinu. Stejně (možná i víc) důležité je prostředí a pohodová atmosféra, která nám zpříjemní den a zlepší náladu.

If we could only get people to taste great coffee… Yet we end up with lots of baristas focusing on the machine which won’t even look at you as a customer. Being pretentious and mean is bad for the speciality coffee industry. 

Neděle se nese už v podstatně klidnějším duchu. Hned z rána začínám Kafetalkem s Michalem Molčanem, zakladatelem magazínu Standart. Časopis o kávě, kávové kultuře a rituálech je skvělým společníkem na dlouhá líná rána i chladné podzimní večery s horkým hrnkem v rukách. U nás vychází v československé verzi a ve druhém čísle si můžete přečíst i článek, který jsem pro Standart připravila. 

A dobrá zpráva, kterou nám Michal prozradil na závěr? Už tento týden se můžeme těšit na další číslo! Design, káva a hlavně vášeň a láska, dělá ze Standartu jedinečný zážitek. Od prvního čísla, které slovenské trio představilo na lednovém Baristovi roku, ušli velký kus cesty a nezbývá než říct: Jen tak dál. Děkujeme.

We should stop being nerds and start being professionals.Patrik Rolf Karlsson

Dopoledne znovu pomáhám na brew baru, rozdávám úsměvy, které se mi ve velké míře vrací a (při tom množství kofeinu, co mi koluje v žilách) doslova letím na přednášku dalšího kávového velikána.

Jak že se Steven Leighton, majitel Has Bean Coffee, dostal ke kávě? 

Bylo mi sedm let a přál jsem si dárek k Vánocům. Na tom není nic divného, že? Jenže já si přál přístroj na filtrování kávy. Ten jsem nakonec dostal a od té doby jsme s mámou chodili, až do mých třinácti, každý týden do místní kavárny vybírat kávu. 

Je vidět, že pro kávu se člověk už musí narodit. A jsem moc ráda, že je nás kávových dětí stále víc a víc. Prague Coffee Festival mi to zase potvrdil. 

Na závěr chci moc poděkovat všem, co za mnou přišli a pochválili mi blog, udělali jste mi obrovskou radost! Také Coffee Embassy za uspořádání této skvělé akce, která spojila celou kávovou komunitu pod jednou střechou, Kafebloku za další inspirativní Kafetalk a partě La Bohéme Café za perfektní víkend.


Jsem sice unavená, překofeinovaná, ale šťastná. Děkuju!

A pokud vám moje články dělají dny alespoň o kousíček hezčí, inspirují vás, nebo vám pomáhají zapomenout na všechny ty ošklivé povinnosti, budu moc ráda, když mě podpoříte v soutěži Blogerka roku. Hlasovat můžete TADY a věřte mi, že každý hlas pro mě moc znamená.

Veru









Foto: Ondřej Tůma


4 komentáře:

  1. Jak ty to děláš, že to máš tak skvěle napsaný! A přidala jsi skvělý fotky :)
    http://hollychicc.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Coffee Festival závidím, chtěla jsem tam jít, ale nakonec mi to nevyšlo. Sama jsem kafař nikdy nebyla, ale teď, když kávu piju s chutí, se při každé příležitosti ráda nechám přesvědčovat o tom, jak je dobrá! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Super článek a krásné fotky! Kávu také miluju :)
    The Colorful Blog

    OdpovědětVymazat