Kdybych měla více času...

října 09, 2015 Veronika Tázlerová 18 Comments


Také se vám zdá, že tuto frázi v poslední době používáte nějak moc často? Co mi začal školní rok,tak se mé dny zkrátily takřka na polovic a nějak permanentně nestíhám.

Rána bývají celkem fajn, probudím se plná odhodlání, kolik toho za celičký den stihnu, ale s přibývajícími hodinami se mé plány pomalu mění ve velkou horu, kterou nemám šanci do večera zdolat. Smířeně si tedy všechny resty převedu na další den. A koloběh se opakuje.

Přemýšleli jste někdy, jak by vypadal váš dokonalý den?

Takový, kdy stihnete všechny povinnosti, ale zároveň je plný malých radostí, které způsobí, že budete večer usínat s úsměvem na tváři a s vědomím, že je všechno tak nějak v pořádku?

Já to vidím zhruba takhle:

8.00

Probudím se do slunečného babího rána, chvíli se jen tak válím v posteli a pak si jdu připravit kávu. Rozespale strčím nos do provoněného pytlíku a nasypu hrst zrnek do mýnku. Následuje ranní rozcvička v podobě mletí, protože výrobci ručních mlýnků zřejmě nepočítali s tím, že by si je pořídil i někdo něžného pohlaví. Co se dá dělat.

Po pár minutách, kdy mi tep vystoupal do nebeských výšin, už v rukou svírám horký hrnek a hledám knížku, na kterou jsem si za celý týden nenašla čas. Klasicky. Nakonec jí najdu mezi hromadou oblečení a znovu se zachumlám do peřin. Telefon i počítač nechám vypnutý ve vedlejší místnosti. Pro jistotu.

Teď jsem tu jen já a Maupassant. Čtu první řádky povídky, usrkávám kávy a pomalu se ocitám ve Francii devatenáctého století. Právě se procházím po Champs-Élysées a míjím důstojníky jejiž tvář zdobí upravené kníry. Usměji se.

Ona ta příprava k maturitě nemusí být zas tak špatná, co myslíte?

11.00

Počítač v jedné ruce, telefon ve druhé. Takhle vyzbrojená vcházím do mé oblíbené kavárny Monolok, která vyhrála výběrové řízení na mou dnešní kancelář. Vytahuji diář a s očekáváním i strachem v očích otevírám emailovou schránku.

Abyste chápali, většinou vyřizuji emaily už ráno v posteli, takže vydržet do jedenácti chtělo dost odhodlání.

14.00

Kde jsi? čtu si naštvanou zprávu na telefonu, když právě vybíhám schody na stanici metra Křižíkova. Zase jsem se nechala unést a ten článek na blog jsem prostě MUSELA dopsat. Nejde jen tak přestat, protože už nění čas, to přeci chápete.

Když ale to samé vysvětluji i kamarádce, která na mě už nějakou chvíli čeká v Karlíně, moc pochopení se mi nedostává. Zanedlouho už ale sedíme v bistru Proti proudu a nádherně vypadající sendvič svou magickou mocí způsobí, že mi je nakonec odpuštěno.

16.00

V tuhle dobu jdu na kurz francouzštiny. Nebo nějakou zajímavou přednášku. V Praze se jednoduše pořád něco děje a je mi vážně líto, že se někdy nemůžu rozpůlit. Spíš tedy rozčtvrtit. Rozosmit?

Vegetariánský festival, Kavárny naživo, Týden knihoven, Slavnosti dýní, Festival dokumentárních filmů, výstavy... Všechny zajímavé události pečlivě sleduji na internetu, ale tím to většinou bohužel i končí.

Kdybych jen měla více času...

18.00

Jde se cvičit. I když se mi tradičně, jako před každým trénikem vůbec, ale vůbec nechce, nakonec nazouvám tenisky, beru činky a vcházím do sálu. Zabírám si své místo hned za trenérem, protože jak se znám, schovaná vzadu bych moc velký výkon nepodala. Přiznávám.

Když už jsem tady, tak ať to má alespoň nějaký důvod. A ten pocit po cvičení je k nezaplacení!

20.00

Po sté děkuji za to, že mám fitko jen minutu od domova. Po posilování vběhnu rychle pod horkou sprchu, namydlím se všemi voňavými radůstkami, co mi zdobí poličku, a pokusím se před zrcadlem vytvořit alespoň trochu reprezentativní vzhled. Nazouvám krásné, (ale v Praze naprosto nepraktické), jehlové podpadky, oblékám malé černé a sebevědomě odcházím do divadla.

Před budovou, po jednom pádu a pěti klopýtnutích, sice už takovým sebevědomím nehýřím, ale ani to mi radost nezkazí. Je moc fajn se jednou za čas sejít s blízkými, hezky se obléct a strávit večer v naprosto kouzelném prostředí Národního i jiného divadla.

23.00

Z představení jsme se rozhodli jít pěšky, abychom si ještě, možná naposled v tomto roce, užili podzimní Prahu ve světle luceren. Nebojte, jehlové sandálky jsem vyměnila za podivné ponožko-balerínky, které jsem si vzala do kabelky. Na vzhledu teď nezáleží, jsou mnohem důležitější věci, ne?

Domů se vracím šťastná a plná dojmů z celého dne. Ještě si na zítra rychle uvařím zeleninu, kterou jsem v mezičase nakoupila na farmářských trzích a spokojeně ulehám pod svojí oblíbenou kytičkovanou deku. Byl to krásný den.

Škoda, že takových chvil není víc. Podívejte se na pár fotek z mého týdne, kdy jsem mimo jiné (konečně!) zas navštívila Salon Oskar, ještě pořád oslavovala narozeniny a vyzkoušela skvělý KeepCup

Jak by vypadal váš vysněný den?

Mějte nádherný víkend,

Veru














18 komentářů:

  1. krásný článek, uplne jsem pri cteni zapomnela, ze jsi vlastne psala o vysnenem dnu a ne o tom opravdovem :) muj by vypadal nejak podobne, rozhodne by v nem byla zahrnuta kultura, at uz kino, nebo divadlo ci vystava.. take by nesmelo chybet slunicko, kamarka a kafe, oblibena knizka a dobre jidlo :)

    ClaudiasNewLife

    OdpovědětVymazat
  2. Prekrásny článok a tvoj vysnený deň je dokonalý, tiež by som si podobný priala zažiť :) Bohužiaľ, život je trochu iný a niekedy pred nás postaví ťažké prekážky. Ale je aj o tom, tiež prekážky zdolávať a stávať sa tak silnejším.
    Prajem ti krásny víkend.

    http://lamodaeanarchia.blogspot.it/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc Mari. Máš pravdu, realita může být jiná a ne vždy příjemná, ale je na nás, jak se s tím popereme:) Je třeba vidět všechny ty krásné maličkosti a radovat se z nich! I tobě krásný víkend:)

      Vymazat
  3. Tak můj vysněný den si představuji jako pohodový den, kdy mě netlačí čas a můžu si ho naplánovat, jak se mi to zrovna hodí.
    Zvu tě na můj blog, kde právě probíhá soutěž.
    http://blogbeautybyk.blogspot.cz/2015/10/rijnova-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  4. O tom jsem nikdy nepřemýšlela, jak by takový den vypadal, ale určitě se nad tím zamyslím.
    www.pimpleworld.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  5. O tom jsem nikdy nepřemýšlela, jak by takový den vypadal, ale určitě se nad tím zamyslím.
    www.pimpleworld.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Snažila jsem se nějak formulovat svůj dokonalý den, ale zjistila jsem, že mám tolik variant dokonalého dne, že je naprosto nemožné vybrat jednu jedinou. Obecně vzato je pro však dokonalým dnem ten, který nepromarním. Je jedno, jestli udělám hodně práce, navštívím zajímavou akci, nebo si jen užiji kafe a procházku s přítelem, podstatné je, že si večer mohu říct, že ten den stál za to. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v tom s tebou musím souhlasit. Scénářů mám v hlavě asi milion:) Ale důležité je si každý okamžik naplno užít:)

      Vymazat
  7. Můj ideální den by vypadal nejspíš tak, že bych se probudila vedle mého přítele a společně si připravili snídani. Potom bych mohla pracovat z domu, odpoledne bych zašla s kamarádkou na kávu, stihla bych hodinu tance a jazykový kurs. Večer bychom zašli s mým drahým do divadla nebo na koncert, a potom spolu zase usínali v objetí :).

    P.S. Skvělý článek :)
    http://chicadriana.blogspot.co.at/

    OdpovědětVymazat
  8. Moc hezký článek :-)a ty vlásky máš taky moc hezké :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Krasný sestřih :-) A ta fotka knížky <3 myslím, že už i na insta mne zaujala, já od něj četla dvě a tuhle bych klidně taky mohla pořídit :-) Teda, já mám hodně plánu na knížky, a přesně jako v tvém dni bych určitě cvičila, vyrazila někam za kulturou, na workshop nebo podobně (občas se toho fakt děje tolik, že bych do Prahy nejradši jezdila každý den) a navštívila alespoň jednu dobrou kavárnu a jednu příjemnou restauraci :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc:) Určitě knížku doporučuji:) Takové milé čtení na podzimní večery:)

      Vymazat
  10. Naprosto jsi mě vystihla, posledních pár týdnů jsem na tom podobně :D

    OdpovědětVymazat