Sky is not the limit

března 21, 2015 Veronika Tázlerová 0 Comments

Miluji život ve městě, ale občas je toho na mě už příliš. Jednou za čas zkrátka potřebuji vypnout. Přerušit normální život. Stereotyp. Odjet pryč a nestarat se. Vnímat přírodu, bavit se a prožívat chvíle na které budu dlouho vzpomínat. A kam jinam vyrazit, než vysoko do oblak, na vrcholky hor?



Minulý týden jsem se vypravila nedaleko italských hranic, do krásného rakouského městečka Lienz. První den nás přivítala mlha tak hustá, že nebylo vidět doslova nic. Lyžovali jsme v oblacích. Na jednu stranu jsem si připadala jako ve snu, ale bohužel dva z nás díky tomu skončili v nemocnici. Nic vážného, naštěstí.






Další dny bylo k nám počasí už vřelejší. Sluníčko ukázalo jak umí být nádherné a sjezdovky nám jezdily pod nohama. Byla to nádhera. Musím se přiklonit k názoru, že jakmile zkusíte lyžovat v zahraničí, do těch českých kopečků se už jen tak nevydáte, to mi věřte.






Včerejším dnem pro mě zima definitivně skončila. Již jsem zpátky v Praze a nakupuji čerstvé jarní květiny. Jestli mi hory chybí? Ano i ne. Neužívám si hory jako kus kamene. Nefascinuje mě jejich stavba a tvrdost. Geologie mi vážně není blízká. Miluji hory jako celek. Těším se na kafe, které si dám v prosluněném lehátku, těším se na skvělou partu lidí, na večerní setkávání a zábavu bez starostí.




Na horách mám zkrátka hlavu v oblacích. Doslova. 


A jak si užíváte zimu Vy?


VT


0 komentářů: