Vánoční snění


Ani nevíte, jak moc jsem se těšila, až Vám sepíšu tenhle článek. Vánoční atmosféra mě už začíná pomalu dostávat, všudypřítomná vůně skořice, svařáku a hřebíčku mě pokaždé dovede až do vyhřáté kavárny, občasné sněhové vločky mi vždy spolehlivě zničí právě vyžehlené vlasy a potichu si začínám pobrukovat koledy, které vyhrávají ze stánků na vánočních trzích. Čerstvé květiny jsem vyměnila za zlaté dekorace, místo lampičky mi v pokoji svítí drobná světýlka a dnes jsem zapálila už druhou svíčku na adventním věnci. A právě o tomhle mém výtvoru Vám chci dnes povědět.

Už to bude pěkná řádka let, co jsem objevila tyhle krásné kulaté dekorace, co voní po jehličí a způsobují víc požárů, než by si kdo přál. První roky jsem si vybírala z množství blyštivých věnců, které mě lákaly z regálů květinářství, váhala jsem, jestli vzít podlouhlý, nebo klasický, zda bude lepší ten se svíčkami u sebe, nebo rovnoměrně rozmístěnými, až jsem se pak rozhodla vytvořit si věnec přesně podle mých představ.

Odmalička ve mě dřímá malá kreativní dušička, kterou, ač nerada, v poslední době dost zanedbávám. Když jsem byla menší a chodila na několik hodin týdně do ZUŠky, jásala radostí. Každý týden se mohla vyřádit, vytvářet barvy, které by nikdo jiný nesmíchal, lepit páté přes deváté a k tomu si občas obarvit i nos nebo část svačiny. Ale pak to skončilo. Vyrostla jsem a pro kreativní Veru už prostě nebylo místo.

Pak ale přišly další Vánoce a téhle mojí dušičce se nějak podařilo uniknout. Přesvědčila mě, že by bylo fajn vyrobit věnec vlastníma rukama. Trochu nervózně jsem tedy nakoupila vše potřebné a s pistolí (tou lepicí, samozřejmě) jsem přistoupila k boji. Chvílemi to sice vypadalo, že se svými pichlavými meči vyhraje nezkrotné jehličí, ale nakonec jsem to zvládla. Věnec byl na světě. A i když nebyl tak dokonalý jako ty z květinářství, byl můj. A měla jsem z něj obrovskou radost.

A přesně tehdy u mě vznikla další vánoční tradice, kterou hodlám dodržovat až do konce věků. Na každém koupeném věnci mi zkrátka něco vadilo. Jednou neladil s naší oranžovou kuchyní (pravda, není to zrovna nenáročná barva), podruhé měl moc šišek, jindy zas málo. A vždycky byl tak nějak cizí. Nebylo to ono.

A ani letos jsem nazahálela. Teda, skoro. Víte, že momentální období se u mě nese ve znamení permanentního nestíhání a zbytečného stresu, takže jsem první adventní neděli skoro prošvihla. Naštěstí se mezi Vámi ale najdou mí strážní andělé, kteří mě zachránili. Konkrétně to byla právě čtenářka Lucinka, od které mi přišlo moc milé pozvání na adventní workshop s MAT Flowers.

Když jsem si zprávu přečetla a podívala se do plného diáře, odmítla jsem, ale moje tvořivá dušička se jen tak nevzdala. Vrtala mi v hlavě tak dlouho, až jsem obvolala pár čísel a páteční schůzky si zkrátka přesunula na jindy. A co Vám budu povídat, jsem za to moc ráda!

V den D nás v Hubu na Vinohradech přivítala květinová víla Martina, pověděla nám něco málo o floristických trendech letošních Vánoc a pak už jsme popadly pistole a začaly řádit. Vybíraly jsme ty nejkrásnější svíčky, lepidlo létalo vzduchem, občas mě zasáhla šiška nebo třbytivá ozdobička, až nakonec před každou z nás stál věnec, o kterém jsme nesnily ani v těch nejtajnějších snech. Musela jsem se usmívat. Kreativní Veru byla po dlouhé době zase šťastná. A já s ní.

Ani nedokážu popsat, jak skvělé je jednou za čas tvořit a propustit uzdu své fantazii. A kdy může být vhodnější doba, než právě o Vánocích? Vyrobte pár ozdobiček, perníkovou chaloupku, postavte sněhuláka, vyhrajte si se zabalováním dárečků... všechno se počítá! A pokud Vás třeba tenhle workshop zaujal, můžete si ještě s MAT Flowers vyrobit nějaké nádherné dekorace a ohromit zbytek rodiny při štědrovečerní večeři. 

Tak a já jdu už teď pozhasínat všechny vonné svíčky, zachumlat se do peřin a zapsat si tuhle chvilku do mého kouzelného The Five Minute Journal. Protože každý okamžik, který spolu strávíme v tomhle našem virtuálním světě, stojí za to. 

A jaké tradice máte o Vánocích nejradši vy? 

Mějte se nádherně,

Veronika 


Co komu pod stromeček? Tipy na vánoční dárky!


Dnes máme první prosincový den. Taky nemůžete uvěřit, jak rychle ten čas letí? Ulice rozzářila vánoční světýlka, odevšad je cítit pronikavá vůně svařáku, koledy vesele vyhrávají ve všech kavárnách i obchodních centrech a peníze na našich účtech začínají pomalu mizet. Ale není si co vyčítat, protože utrácet za to, že někomu uděláte radost, je přece krásné!

Když jsem si tak procházela eshopy a koukala na všechny ty krásné dekorace, svetry, šály a vonné svíčky, které Vám promění domov třeba ve skořicové království, rozhodla jsem se pro Vás, stejně jako loni, vytvořit vánoční inspiraci!

Většinu věcí jsem opět vybrala na Zootu, protože, co si budem povídat, najdete tam úplně vše, co potřebujete. Aby Vás to nakupování ale úplně nezruinovalo, domluvila jsem pro Vás

slevu 10% s kódem STYLISHCOFFEEVANOCE 

Sleva platí až do 24. prosince a vztahuje se na úplně všechno nezlevněné zboží. Zároveň, počínaje dneškem, s Vámi budu na facebooku sdílet každý den nějaký dáreček, který můžete pořídit sobě nebo svým blízkým, tak si nenechte nic ujít a doufám, že Vás můj výběr inspiruje.

A jelikož je mi jasné, že se mezi Vámi najde i spousta kávičkářů, zařadila jsem do výběru i degustační balíček Coffee to Home, kde najdete tři sáčky voňavé výběrové kávy a stylového dřevěného motýlka BeWooden, což dohromady vytváří doslova Stylish Coffee!

A jak jste na tom s dárky vy? Máte je už zabalené hezky v teple domova, nebo vše necháváte na poslední chvíli? 

Mějte se nádherně a užívejte si vánoční atmosféru plnými doušky,

Veronika 















Dopoledne s Nero Caffé


Všichni žijeme v různých světech. Někdy se vzájemně prolínají, jindy jdou tvrdě proti sobě. Já se pohybuji hlavně ve dvou z nich - v tom blogerském, který je plný zajímavých akcí, fotogenických produktů a módy, a v tom, kde voní káva snad na každém rohu. Nestává se často, že by se tyhle dva světy setkaly, ale, jak je známo, výjimka potvrzuje pravidlo.

Bylo to totiž právě v sobotu, kdy jsem trošku nervózně vstoupila do kavárny Raclettka, kam jsem byla pozvaná na představení nových káv NERO. Když mi přišla pozvánka na tenhle blogerský event, byla jsem trochu v rozpacích. Firma Datart a káva mi prostě nějak nešly dohromady. Slečny, které mě však na akci pozvaly, byly ale tak milé, že jsem nakonec odložila předsudky stranou.

Během chladného víkendového dopoledne jsme si spolu s dalšími blogerkami vyslechly vše možné i nemožné, co se týče kávy, dozvěděly jsme se, jak se pěstuje, sklízí, kde se vypije nejvíce šálků (severské země drží první příčku) i jak se mezi sebou liší jednotlivé druhy kávovníku. Vzhledem k mé vášni a práci baristky jsem sice dost informací už znala, ale i tak se našlo pár věcí, které mě opravdu překvapily.

V mezičase jsme si vyzkoušely snad všechny možné alternativní metody přípravy kávy, mimo jiné i můj oblíbený Drip nebo Moka konvičku, dozvěděly jsme se jak na parádní irskou kávu a užily si společně moc fajn dopoledne. Domů jsem pak sice odcházela v mírném kofeinovém šoku, ale zato s úsměvem na tváři.

Asi víte, že v kávovém světě jsou velké firmy považovány za strašáka a důvěru baristů si jen tak nezískají, ale možná je to i trochu škoda. Výběrovou kávu pije pořád jen hrstka lidí a malé, i když sebelepší, pražírny či kavárny s tím moc nanadělají. Proto vidím velkou šanci právě ve velikánech jako je Datart, kde se rozhodli pro změnu. Chtějí svým zákazníkům nabídnout lepší variantu a ukázat jim, že opravdu stojí zato.

A přesně díky takovýmto malým krůčkům se mohou v budoucnu dít velké věci. Alespoň v tom kouzelném kávovém světě.

A co vy a káva? Jakou máte nejradši? 

Mějte se krásně,

Veronika 


káva nero datart výběrová

PHOTO DIARY


Ze všech stran slýchám, že to bude dobré. Že není proč se stresovat. Že je to všechno jen jedna velká komedie. A já tomu chci věřit. Opravdu moc. Jenže moje hlava to zřejmě vidí jinak. Pravidelně se několik dní v týdnu budím kolem páté ranní, ne-li dřív. Stres, i když úplně zbytečný, mi nedovolí se uvolnit. Všechno si to představuju jako takovou malou bublinku, která se usídlila v mém těle a rozhodla se, že mi až do jara bude připomínat, co všechno nestíhám. 

Vím, že jsem si toho nabrala hodně a mohla bych se na vše kromě školy vykašlat, ale to já nechci. Nechci Vás zanedbávat. Právě blog je totiž místo, které všemu tomu nestíhání dává smysl. Každá Vaše zpráva i milý komentář mi dává sílu pokračovat. Tímto ale s nářky už končím, slibuji. Situace je prostě taková a já s tím nic nenadělám. Jak jsem Vám psala v tomto článku, rozhodla jsem se žít v určitém systému a musím se držet pravidel. 

Dnes se ale chci zaměřit na to hezké. Ani nevím, jak se to stalo, ale nashromáždilo se mi zase tolik fotek, že přišel čas na další Breaking News, které tímto oficiálně přejmenovávám na Photo Diary. Mám pro Vás zase pár tipů na kavárny - mezi nimi i dvě novinky jako útulná Vykulená Sova nebo Dos Mundos Café

Pak nesmím zapomenout ani na další úžasný TEDxPrague, nádherné vánoční kelímky z Costa Coffee, sobotní farmářské trhy na Náplavce, dokonalá green smoothies v Herbivore, kam pravidelně chodíme před lekcemi latiny, snídaně v Coffee room. a rozkošném Mezi srnky nebo několik new in kousků.

Doufám, že Vás čeká o něco klidnější víkend než mě a že už začínáte ve vzduchu cítit tu vánoční atmosféru, hřejete si ruce o kelímek svařáku nebo vyrábíte adventní věnec. A abych nezapomněla, mám pro Vás před Vánoci připraveno několik překvapení, tak sledujte blog, ať Vám nic neuteče!

Mějte se nádherně a užijte si fotky,

Veronika 




Women's power!


Jsou ženy v menšině?  Proč naše názory nejsou důležité? A je vůbec možné prosadit se v mužském světě?

K dnešnímu článku mě inspirovala přednáška Jany Smiggels Kavkové, ředitelky a lektorky organizace Fórum 50%, která bojuje za vyrovnané postavení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích. Během těch dvou hodin, kdy nám ukazovala všemožné grafy, vyhrávala jednu slovní bitvu za druhou a odpovídala na hnidopišské dotazy mužského obecenstva, jsem nepřestávala zírat.

Jeden z přítomných dokonce nazval ženy menšinou, což mě dost šokovalo a možná i trochu naštvalo. Abych to tedy uvedla na pravou míru, dle statistik ČSÚ se sice rodí více mužů, ale žen je už několik let více. Let's go girls!

Upřímně, nijak aktivně jsem se o feminismus (prosím, nepředstavujte si teď kníratou ženu ve vytahaných šatech) do teď nezajímala. Nicméně, po tomto inspirativním talku jsem sedla k počítači, přivolala na pomoc strýčka Google a začala Vám sepisovat následující řádky. Studie, které se mi obejvovaly před obličejem, mě nepřestávaly překvapovat.

Abych ještě předešla nedorozumění, zdůrazňuji, že nejsem žádný odborník a vše, co se níže dočtete, je jen můj názor a fakta, která jsem našla. Doufám, že Vás trochu namotivuji, že Vám otevřu oči a hlavně, že si půjdete za svými sny!

Já sama jsem vyrostla v rodině, kde je muž takřka synonymum Boha. A jsem si jistá, že nejsem sama. V ČR jsou stovky žen, které jejich protějšky nejradši vidí za plotnou nebo se smetákem v ruce. Jak jsem se dočetla v několika článcích, právě to je jedním z důvodů, proč je ve vysokých pozicích tak málé zastoupení něžného pohlaví. Z velké většiny za to může předchozí režim, který stavěl do popředí hlavně ženy matky. Jakákoliv kariéra musela jít stranou, nebylo nutné se nijak prosazovat a bojovat za svou individualitu bylo spíše na škodu. Není proto divu, že si dnešní české slečny nevěří, že vysoké pozice zvládnou, a říct si o zvýšení platu pro ně nepříchází v úvahu.

Co mě nemile překvapilo, byl i fakt, že v březnu letošního roku byl plat žen dokonce o pětinu menší než u jejich mužských protějšků:

„ČR je v EU třetí nejhorší od konce. Máme třetí největší rozdíl. Za námi je Rakousko a Estonsko. Rozdíl mezi průměrnou mzdou ženy a muže činí 6 500 korun.“ uvedla ministryně Michaela Marksová (ČSSD)

Co si budem povídat, dívkám moc nenahrává ani fakt, že pro skloubení rodiny a práce u nás dosud nejsou příznivé podmínky. Žijeme v zemi, kde stále přetrvává tradiční pohled na genderové rozdělení rolí, kdy muž pracuje a žena se stará o domácnost. Netvrdím, že je na tom něco špatného, ale proč to tak musí být u všech? Co když jsou mezi námi i ženy, které nechtějí jít s proudem?


V rámci přípravy na tenhle článek jsem narazila i na jeden zajímavý pojem - skleněný strop. Jde vlastně o takovou neviditelnou bariéru, která brání ženám v postupu na vyšší pozice. Ženy prý mohou ve firemní hiearchii růst jen do určité výše, pak narazí. A i když mají pro nejvyšší pozici předpoklady, mají velmi malé šance se na ní dostat. O jejím obsazení totiž rozhoduje vedení firmy - tedy hlavně muži - a ti mezi sebe ženu ve většině případů nepustí. A není ani tajemstvím, že se zásadní rozhodnutí často dělají na neformální půdě, tedy třeba na golfu či v sauně...



„Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“ – Marilyn Monroe


Suma sumárum, být ženou není lehký úkol. A už vůbec ne, když nechcete jen slepě jít s proudem. Doba se mění a je třeba na to brát ohled. Není náhoda, že mužské a ženské myšlení je tak odlišné. Žijeme tu všichni společně, jedni bez druhých bychom nemohli existovat, tak proč nespojit síly? Proč brát ženské názory jako ty podřadné? Proč mezi sebou musíme neustále válčit místo toho, abychom dohromady vytvořili něco jedinečného?

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ – Jan Werich

Smyslem dnešního článku není Vás poučovat nebo někoho provokovat. Jen jsem měla potřebu poukázat na to, že ženy dokážou víc, než jen vařit a uklízet. Tak se nad tím prosím zamyslete. A pokud patříte k něžnému pohlaví, věřte v sebe samé. Můžete totiž dokázat cokoliv. Za to Vám ručím. 

Mějte se krásně,

Veronika 


Coffee Love & Soutěž


Nedokážu popsat, jak velkou součást mého života tvoří právě káva. Ať už je to ten provoněný elixír, který mi proudí tělem, hodiny strávené ve vyhřátých kavárnách, čas, který věnuji čtení blogů, knih a zajímavých článků, všichni kávoví lidé, kteří mi vstoupili do života, nebo slzy, co mi při práci v kavárně občas samovolně vytryskly z očí. 

Tahle moje vášeň se těžko vysvětluje. A ještě těžší to bývá s lidmi, kteří za celý svůj život nepoznali nic jiného než českého turka nebo obarvenou hnědou vodu, která se dá vypít jen se třemi kostkami cukru a litry mléka. Abyste mě správně pochopili, nikomu nic nevyčítám. Jen mi přijde obrovská škoda, že právě tihle strašáci mají na svědomí tolik mylných domněnek. 

Kávový svět je totiž neuvěřitelně rozmatitý a krásný. Nebudu Vám tvrdit, že rozumím všem těm chemickým vzorcům, pražení a bůhvíčemu ještě, ale co se týče kaváren a samotných nápojů, tam mám celkem jasno. Jsem taky moc ráda, že Vás moje tipy na Instagramu inspirují a píšete mi, jak se Vám v jednotlivých kavárnách líbilo. Když totiž pomohu třeba jen několika z Vás vyzrát na předsudky, je to pro mě ta největší odměna. 

A dnes mám pro Vás v rámci téhle kávové osvěty i jedno překvapení. Podařilo se mi pro Vás získat jednu z nejlepších kávových knih, co kdy byla napsána. The World Atlas of Coffee je dokonalý průvodce světem kávy, kde se dozvíte úplně vše, co jste kdy o tomhle zázračném elixíru síly kdy chtěli vědět. Kromě krásné grafiky, ilustrací i autentických fotek, mě moc baví i originální obálka připomínající voňavý kávový pytel.

A co pro výhru udělat?

Stačí, když mi do komentáře napíšete Vaší oblíbenou kavárnu, připojíte mail a vyčkáte do konce listopadu, kdy náhodně vylosuji výherce!

Mějte se krásně,

Veronika 

world atlas of coffee


Další kávové články:


Jak na podzimní depresi?


Probouzím se do mrazivého rána, víčka se mi zavírají únavou a při pohledu do diáře mám pocit, že dnes nezvládnu ani polovinu toho, co jsem si předsezvzala. Vylézt z postele a přeměnit obličej v něco, co nevyděsí všechny v okolí, se zdá jako nadlidský úkol...

Jsem si jistá, že tenhle pocit zná asi každý z nás. Obzvlášť v tomhle podzimním období, kdy z nebe chvílemi padají sněhové vločky, které vzápětí vystřídá silný déšť, a ulice města pohltí nekonečná tma. Není náhoda, že právě na podzim většina z nás propadá všemožným depresím a nejradši bychom strávili celičký den zachumlaní v bezpečí vyhřáté peřiny.

Dnes se tu ale nebudeme vzájemně litovat ani podporovat v lenosti. Právě naopak. Sepsala jsem pro Vás několik tipů, které mi pomáhají vyzrát na tyhle podzimní chmury a vychutnat si život plnými doušky!

Kdykoliv na mě leze únava už kolem poledne a vím, že večerní trénink prostě nezvládnu, nastává krásný okamžik volby. V ten moment si uvědomím, že mohu až do večera dělat cokoliv, co se mi zlíbí, a pořádně si to užít!

Většinou zajdu do své oblíbené kavárny, objednám si horký šálek kávy a jen tak pozoruji zamrzlé ulice. Nebo zavolám kamarádce, kterou jsem už pěkně dlouho neviděla, a pozvu jí na společný drink, oběd, čaj... Spontánní akce totiž stejně bývají ty nejlepší!

Dalším tipem, který pro Vás mám, je zajít na masáž. Nechte se opečovávat, vnímejte  horký olej, který Vám masérka vtírá do těla, a užívejte si každý okamžik. Rozmazlujte se, jednou za čas to vážně stojí za to!

Samozřejmě nesmím zapomenout na podzimní klišé, bez kterých si tohle období zkrátka neumím představit. Zapalte si vonnou svíčku, zachumlejte se do deky, uvařte si čaj (já miluji skořicový od Harney & Sons) a pusťte si svůj oblíbený film. Já jsem právě včera zhlédla poslední díl Bridget Jonesové a můžu jen doporučit!

K téhle voňavé idylce patří i nějaké nádherná knížka, na kterou si děláte čas už nějaký ten pátek. Já se moc ráda vracím k mým oblíbeným Čtyřem Dohodám (o kterých jsem Vám psala tady) a teď jsem se konečně dostala k další dechberoucí knize, o kterou si už brzy budete moct zasoutěžit!

Další bod, který mi vždy zlepší náladu, je zažít něco nevšedního. Ať už je to seskok padákem, nová teneční lekce, přednáška, divadlo, nebo úniková hra. Zkrátka si naplánujte nějaký zážitek, na který normálně nemáte moc času a neustále jej odkládáte. Je to paráda!

Také mi vždy zvedne náladu, když si konečně najdu čas vyzkoušet nějaký nový, zdravý recept. Nakoupím si vše potřebné na farmářských trzích, doma si pustím muziku na plné pecky, aby přehlušila hučící digestoř, a začínám čarovat. A i když se to ne vždy povede, stejně mám radost.

Další z věcí, která mi vždy dobije baterky, je nějaký spontánní výlet. Ať už je to do cizí země, nebo jen do vedlejšího města. Objevování nových míst, kaváren, které už dlouho obdivuji na Instagramu, a návštěva místních galerií a památek mi vždy pomůže zapomenout na všechny starosti. Užívám si přítomný okamžik a jsem jen tady a teď.

A abych nemyslela stále jen na sebe, mám pro vás ještě jeden tip. Každý rok vybírám několik přáníček, které před Vánoci píší děti z dětských domovů, a hraji si na Ježíška. Většinou jde o úplné maličkosti, jako je nový ručník, tričko, či sluchátka, které vykouzlí nespočet dětských úsměvů. Tyhle stromy splněných přání najdete v předvánočním období snad ve všech větších obchodních centrech a ten pocit, kdy uděláte radost i někomu jinému, je k nezaplacení!

Doufám, že Vám moje tipy pomohou zapomenout na podzimní splín a budete se z příchodu zimy alespoň trochu radovat. Jak už jsem Vám psala v tomto článku, šťěstí je volba. A je jen na nás, jaký si ten život uděláme!

A jak bojujete s podzimní depresí vy? Co Vám zaručeně zvedne náladu?

Mějte se nádherně,

Veronika


jak na podzimní zimní depresi


Tři oříšky pro Popelku


Sezóna nablýskaných plesů, vánočních večírků a silvestrovských party je už za dveřmi a tak myslím, že je ten nejvyšší čas, abych Vám ukázala třetí z možných šatů na můj maturitní ples! 

Poslední model, který jsem od návrhářky Míši Dúcké vyzkoušela, jsou tyto nádherné černé šaty, které mě učarovaly už když jsem je viděla jen na fotce. Nedokážu popsat proč, ale mám pocit, jako bych našla opravdu ty pravé. Baví mě ten kontrast jemné krajky a černé barvy, odhalená záda a nadýchaná sukně. 

Musím uznat, že všechny tři večerní róby (předchozí články ZDE a ZDE), které jsem v Butiku Soline vyzkoušela, jsou opravdu překrásné, a je těžké vybrat jen jedny jediné. Chci Vám také moc poděkovat za komentáře ohledně dlouhé vlečky i všechny názory, které jste mi psali, vážně mi moc pomohly. 

Budu prtoto moc ráda, když se se mnou ještě naposledy podělíte o svůj názor a napíšete mi, co říkáte na tyhle krásky?

A jelikož mi od Vás přišlo i dost zpráv ohledně toho, kde se dají šaty půjčit, tak všechny modely jsou k zapůjčení v pražském Butiku Soline a mnoho dalších přenádherných Míšiných modelů najdete i v salonu San Verità. A pokud i tak nenajdete ty své vysněné, můžete se s Míšou domluvit a nechat si šaty ušít. 

Budu se moc těšit na Vaše komentáře a mějte se nádherně,

Veronika 

michaela ducka maturitní šaty butik soline

PHOTO DIARY: VNITROBLOCK, kavárny, jóga a TEDxPrague!


Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem s Vámi vzpomínala na chvíle strávené v ráji, ale v posledních dnech se toho dělo tolik, že už mi zase paměťová karta ve foťáku (i v hlavě) praská ve všech. Hned po návratu jsem zase nastoupila do toho nikdy nezastavujícího vlaku života a proto přišel ten pravý čas na další várku Breaking News!

Tak co je nového?

Na konci října jsem se zúčastnila dvou inspirativních konferencí TEDxPrague, kde jsem s otevřenou pusou poslouchala všechny speakery a jejich silné příběhy. Nedokážu ani slovy popsat, kolik motivace mi tyhle dny daly a jak moc mi zase otevřely oči. A už se nemůžu dočkat 19. listopadu, kdy se v Praze uskuteční TEDxYouth! Chystáte se někdo také?

Dalším skvělým zážitkem bylo sobotní dopoledne, které jsem strávila v mém milovaném studiu yogAlive na víkendovém brunchi plném zdravých dobrot, jógy, podzimního smoothie, dýňové polévky a filozofování o naší cestě životem. Dokonce jsem díky tomu vynechala i trhy na Náplavce a to už je co říct!

Uplynulý týden patřil i Halloweenu, který jsem dost neplánovaně oslavila v kavárně Coffee room, která se proměnila v jedinečnou krvavou party! Koukněte na fotky a pochopíte.

Konečně jsem si také našla čas a po sto letech navštívila zase mého oblíbeného Alchymistu a nádherné Café Letka. Co se týče dalších tipů na kavárny, vše najdete v popiscích pod fotkami a hlavně na Instagramu, ale to už přeci víte 

Ve čtvrtek jsem pak byla pozvaná drink pořádaný módním obchodem Answear, kde se kromě skvělého cateringu (ostatně jako na všech blogerských akcích ♥) podávaly místo šampaňského šperky a kde jsme si mohli poslechnout zajímavou módní prezentaci, zhlédnout přehlídku a trochu se vzdělat v online marketingu. 

A asi největší novinkou je otevření nového prostoru VNITROBLOCK, za kterým stojí kluci z Kavárny co hledá jméno. Celý koncept v sobě spojuje stylový coffee shop, designový obchod, taneční studio i kino a je rozhodně o co stát! Pokud vám smíchovská Kavárna přirostla k srdci, jsem si jistá, že teď budete v Holešovicích častěji, než si myslíte. 

Na závěr bych vám chtěla poděkovat za podporu v Blogerce Roku a všechny zprávy, které mi posíláte. Vždycky si díky Vám uvědomím, že moje práce má smysl, děkuju!

Mějte se nádherně,

Veronika ♥


mezi srnky kavárna vinohrady
Mezi Srnky 

Jsem out. A moc mě to baví.


Kdo určuje trendy? Módní časopisy? Blogeři? Celebrity? A co to vlastně znamená? Je in následnovat módu, nebo jít proti ní? A kam zařadit hipstery, kteří sice původně šli proti proudu, ale nyní jich je už tolik, že vytvořili nový mainstream? A kdo kdy vlastně určil, co je in a co out, co bychom měli dělat a co radši ne?

Pokud se Vám po přečtení úvodních řádků právě zamotala hlava, naprosto s vámi soucítím. Podobné pocity prožívám při hodinách filozofie a věřte nebo ne, stejně se nikdy nedoberu výsledku. Podle mého názoru totiž neexistuje žádná správná odpověď. Trendy vnímám jako něco magického, okem neviditelného a velmi pomíjivého. Mění se s každým uplynulým rokem, ročním obdobím i měsícem. Některé se vracejí, jiné zmizí nadobro. 

Dnes tu ale nechci filozofovat nad rychlostí doby, ve které žijeme. Jen bych s Vámi chtěla sdílet pár věcí, které se (bohužel) dnes už tolik nenosí. Veřejně přiznávám, že, i když jsem bloger (což mě předurčuje k tomu být vždy originální, trendy, cool a in) jsem občas i out. A moc mě to baví.

Například pořád posílám pohledy. Baví mě vybírat ty nejhezčí snímky, lepit známky a vtěsnat všechny zážitky do několika malých řádků. Stejně tak miluji to nečekané překvapení, když najdu v poštovní schránce pozdrav od svých nejbližších. Dnes už je jen pár lidí v mém okolí, se kterými držíme tuhle pohledovou tradici, ale dříve jsem se i dost aktivně věnovala Postcrossingu, díky kterému mám doma několik stovek nádherných pohledů z celičkého světa.

Taky stále nakupuji v obchodech. A nemyslím tím ty virtuální. Moc ráda prohodím pár slov s prodavači na trzích, oblečení si radši vyzkouším a tašky odnesu hezky v rukou až domů. Nehledě na to, že pohyb i těžké tašky prospějí mému tělu, nakupování si užívám. Nechodím totiž do velkých supermarketů ani obchoďáků, ale vyhledávám malé bio obchůdky, kde zpravidla dostanu i spoustu tipů a vždy odcházím s úsměvem na tváři.


I když se to dnes, kdy nikdo nic nestíhá, moc nenosí, chodím včas. Nemám ráda čekání a nechci, aby někdo čekal na mě. Hodinky mám nařízené o pět minut dopředu, ale musím uznat, že jsem mezi mojí generací dost výjimka. 

Nikdy jsem neviděla Hru o Trůny.

Nechatuji. Když na mě na Facebooku vybafne nicneříkající Ahoj občas doplněné o jak se mas?, které mi posílá člověk bydlící dvacet minut ode mě, začíná mi nabíhat husí kůže. Sociální sítě využívám čistě jako prostředek, který mi umožní domluvit místo a čas schůzky, nikoliv jako komunikační kanál. Mnohem radši se vidím s přáteli osobně. Společnému kafi, procházce nebo obědu se žádný chat nemůže nikdy vyrovnat. 

Zdravím, prosím a děkuji. A myslím to upřímně.

Přirovnávejte mě třeba k důchodcům, ale já prostě miluji vstávat brzy. Těším se na každé nové ráno, kdy stihnu udělat vše potřebné, kdy mi ranní paprsky svítí do okna a slibují nový začátek, kdy si vychutnávám snídani a využiji pak celý den na maximum. 

Nemám Snapchat.

Tak a teď je řada na Vás. V čem jste out? A co pro vás znamenají trendy?

Budu se moc těšit na Vaše komentáře a na závěr ještě připomínám, že pokud byste mě chtěli podpořit v Blogerce Roku, můžete zde

Děkuji za to, že Vás mám,

Veronika 

trendy móda in out 2017