Charitativní Blogerský Bazar!


Dnes mám pro vás jednu skvělou zprávu! Než vám vůbec povím, o co jde, dám vám jeden úkol; popadněte diáře, najděte si neděli 16. října a udělajte si tam velký vykřičník! Proč? Konečně se spolu potkáme, konečně si popovídáme, poznáme se a zároveň pomůžeme těm, co to nejvíc potřebují! A o co že to tedy jde? Vezmeme to hezky od začátku;

Před nedávnem jsem se začala zajímat o minimalismus, začaly mě štvát všechny ty nepotřebné věci, co na mě padají ze všech poliček, a nepořádek doma se proměnil i v nepořádek v duši. Jsem si jistá, že tenhle chaos zná asi každý z nás.

V létě jsem se tedy naivně rozhodla všechno oblečení protřídit a většinu prodat. Skoro nenošené kousky, které jsem si pořídila ve výprodejích nebo ve chvilkovém okouzlení, jsem pečlivě vyprala, vyžehlila a zabalila do papírových tašek s tím, že je odnesu do několika bazarů. Tím to však skončilo. Najednou se mi v životě objevilo mnoho jiných a důležitějších povinností a stále nebyl čas.

Kdyby to bylo jen na mě, tak mi tašky leží v šatně snad do konce života, ale osud to chtěl zřejmě jinak. Před nedávnem mi totiž přišla zpráva od Terezky, že plánuje uspořádat charitativní blogerský bazar a zda bych se chtěla zúčastnit. Neváhala jsem ani minutu a hned na návrh kývla! 

Už dlouho si pohrávám s myšlenkou potkat se s vámi konečně i naživo a blogerský bazar je pro to skvělá příležitost. Kromě toho, že si užijeme fajn odpoledne v krásné kavárně Phill's Corner, dáme si skvělý kafe a za pár korun obměníme šatník, pomůžeme i potřebným. 

Všechny peníze, které na bazaru vybereme, poputují na vozíky do domova důchodců a na hračky pro děti z nemocnice Motol.

Já se na vás všechny budu moc těšit a věřím, že se nám podaří dát dohromady dostatek peněz, abychom společně vykouzlili úsměv na tváři co nejvíce lidem. 

Mějte se nádherně, 

Veronika


Kdy?
V neděli 16. října ve Phill's Corner, Komunardů 894/32, Praha 7, Holešovice

V kolik?
Zahájení bazaru bude v 15 hodin!

Událost na Facebooku?
Klik sem!

Plesová sezóna začíná!


Tak už nám to zase začíná! Dlouhé večerní šaty, jehlové podpatky, vysoké drdoly a protančené noci! Miluju ty nablýskané plesy, kdy na chvíli odhodíme džíny i tenisky a stanou se z nás krásné princezny. Kdy bývalí profesoři nahodí oblek a babičky zase opráší své jediné společenské šaty, které už něco pamatují. Letošní plesová sezóna pro mě bude ještě o to významější, neboť mě čeká můj vlastní maturitní ples! 

A s blížícím se datem samozřejmě přichází jeden z hlavních úkolů - vybrat ty dokonalé šaty. A co si budeme povídat, najít je může být celkem oříšek. Proto jsem se rozhodla vytvořit pro vás sérii článků, kde vám postupně ukážu několik šatů a doufám, že mi při výběru trochu pomůžete!

Nemůžu říct, že bych měla své vysněné maturitní šaty. Můj postup při jejich výběru byl spíš opačný - věděla jsem, co nechci. V žádném případě nechci vypadat jako třpytivý dort, který se díky obruči ani nevejde do dveří. Což mi seznam plesových salónů právě zredukovalo tak na pětinu...

Naštěstí jsem se na konci léta dozvěděla o pokladu jménem Míša Dúcká a když jsem se podívala na několik modelů od téhle šikovné návrhářky, měla jsem jasno. Šaty musím mít jedině od Míši. Před pár týdny jsme si tedy domluvily schůzku, na základě které jsem si včera v Butiku Soline vyzkoušela trojici překrásných šatů.

A dnes vám ukážu první z nich - dlouhou večerní róbu z pravého hedvábí, která mě nejvíce okouzlila svou vlečkou a drobnými kamínky kolem pasu. Co vám budu povídat, cítila jsem se v nich opravdu královsky... 

Tak co na ně říkáte? A jaké šaty jste měli na svůj ples vy?

Mějte se nádherně,

Veronika

maturitní šaty ples salon praha michaela ducka
 


My fitness routine: cvičení přirovnávám k čištění zubů


Už je to nějakou dobu, co jsem vám sepsala dost osobní článek Tlustá nebo hubená, pořád jsem to já. Nebudu vám nic nalhávat, měla jsem strach, co tohle veřejné vyznání způsobí. Bála jsem se sundat tu ulitu sebevědomé blondýny a ukázat vám pravdu. A můj strach byl oprávněný. Přečetla jsem si několik opravdu ošklivých komentářů, které mi ještě pěkně dlouho ležely v hlavě, ale zároveň jsem vám ohromně vděčná za tolik nádherných zpráv a příběhů. které jste mi psali! Na jednu bolestivou reakci připadly desítky pozitivních a já vám za ně moc děkuju!

Dnes jsem proto rozhodla nakousnout téma, na které se mě dost často ptáte. My fitness routine, jak trefně vystihuje angličtina. Byla bych opravdu moc ráda, kdybych mohla říct, že skoro necvičím, jídlo si nehlídám a nepřibírám. Nebo bych si třeba ještě mohla postěžovat, jak mají někteří ve zvyku, že můžu sníst co chci a stejně nikdy nepřiberu... to je hrozné, co? Kdykoliv mi tohle někdo s tragickým výrazem ve tváři sdělí, mám chuť popadnout nejtěžší předmět a....

Zpátky k tématu. Odmalička se věnuji sportu, což by dle mého názoru mělo každé dítě. Začínala jsem aerobikem, ve školce přišlo karate, následně jsem hrála tenis a pak závodně tancovala. Před čtyřmi roky jsem se ještě zapsala do fitka, kam chodím dodnes. K tomu jsem začala chodit na jógu a za pár dní mě čeká i první lekce latiny. Ale pojďme se na to teď podívat trochu blíž.

Fitko

Jak již jsem se zmiňovala, čtvrtým rokem chodím do mého milovaného Fitness BBC. První členství mi přihrál sám osud (nebo vesmír, říkejte si tomu, jak chcete), neboť jsem ho získala jako dárek k předplatnému ELLE. Od té doby navštěvuji tak třikrát týdně všemožné posilovací lekce a před pár dny jsem měla i první osobní trénink. Zatím jsem se se stroji moc neskamarádila, ale svaly bez nich nabrat zkrátka nejdou. Na lekcích využíváme nejčastěji různé gumičky, stepy, činky a tyče, které jsou skvělé na celkové zpevnění, a rychlejší tempo má zas na svědomí pálení kalorií.

Nebudu vám tvrdit, že se na každý trénink těším. Cvičení přirovnávám k čištění zubů. Fitko minimálně třikrát týdně je pro mě prostě povinnost, pokud chci nějak vypadat. Tak to zkrátka je. Neméně důležitá je samozřejmě správná strava, ale o té jsem vám už trochu psala tady.

Jóga

Před létem, kdy jsem byla myšlenkami neustále někde v budoucnosti a pomalu jsem si přestávala uvědomovat to, co se děje kolem mě, jsem (znovu) začala s jógou. O mých prvních tragických pokusech jsem vám psala v tomto článku a odreagovat se chodím do pražského studia yogAlive, kde jsem se už s několika z vás potkala, za což jsem moc ráda! Lekce jógy máme i ve fitku, ale jedná se spíš o dlouhý strečink než o duchovní zážitek...

Vyzkoušela jsem již několik typů tohoto pradávného cvičení, ale mezi nejsilnější zážitky rozhodně patří čakra jóga, na které jsem byla nedávno v Kavárně co hledá jméno. Když se nám totiž ke cvičení v naprosté tmě spustila mohutná bouřka, neměla jsem slov.

Hubněte chůzí

Jak mnozí možná netuší, samotným zvedáním činek a posilováním se moc zhubnout nedá. Aby se pálil tuk, je potřeba věnovat se kardiu, což je vlastně veškerá aktivita, kdy vám srdce tepe rychleji a začínáte se potit.

Já nejsem velkým fanouškem běhání na pásu (ani toho venkovního) a snažím se co nejvíce hýbat hlavně mimo fitko. Denně nachodím spousty kilometrů, když mi ujede tramvaj, projdu se na další zastávku, všechny schody vycházím, vyhýbám se eskalátorům a když mám čas, raději vyrazím z domu dříve, abych vůbec nemusela využívat MHD. 

Všechny tyhle každodenní maličkosti se nasčítají a ve výsledku nás ani nestojí tolik námahy. Zkuste místo online nákupování raději vyrazit do obchodů a odnést tašky hezky v rukou. Nejezděte autem, když nemusíte. Nečekejte na výtah a raději si těch pár pater vyšlápněte. Uvidíte, jak rychle se výsledky dostaví. 

Nemám čas

Často se mě ptáte, jak začít cvičit. Mnohdy následují fráze typu nemám čas nebo nemám dostatek peněz, které ale nejsou nic než výmluvy. Omlouvám se, pokud jsem se vás dotkla, ale z vlastní zkušenosti vím, že obléknout tepláky, nazout tenisky a najít si pár minut na cvičení, může každý z nás. Stejně jako se vším, jde jen o naše priority. Pokud se sebou chcete něco udělat, nemusíte mít členství ve fitku. Zapněte YouTube, najděte si kanál Zuzka Light nebo jakýkoliv jiný a dejte si do těla!

Tak doufám, že jsem vám alespoň zčásti odpověděla na vše, co se týká mého cvičení, a určitě mi napište do komentářů, jak jste na tom vy!

Cvičíte rádi? Jaký sport je váš nejoblíbenější? 

Mějte se krásně,

Veronika

fitness praha blog
 Always in a hurry


Breaking News: Tetování, Paříž... to už je podzim?


Už jsem do toho zase spadla. Z ničeho nic. Přišlo to tak rychle, že jsem ani nestihla uvědomit, že je něco jinak. Sotva začalo září, nastoupila jsem zas do toho monotónního vlaku jménem stereotyp a řítím se neuvěřitelnou rychlostí vpřed. Můj momentální život by se dal shrnout do následujících řádků z Včelích medvídků;

Přátelé - chvátám, chvátám, nemám chvíli klid.
Já tam, já tam dávno už měl být.
Ne, ne, ne, nesnídám, nesvačím, 
nestihnu to nestačím.
Promiňte vážení, mám veliké zpoždění.

Možná jen s tím rozdílem, že bez snídaně neopouštím dům. Sice při ní dost často vyřizuji maily a odpovídám na komentáře, ale tenhle ranní rituál mi nikdo neodepře.

Dnes jsem si pro vás zase připravila takový souhrn mých posledních dnů, které se točily kolem školy, blogu, všemožných schůzek a cvičení. Když teď koukám na číslo v kalendáři, vůbec netuším, kam se všechny ty dny poděly. Ráno do školy, v mezičase rychlý espresso, pak další, odpoledne radši dvojitý, večer do fitka... a začínáme znovu! Nebýt jógy a přátel, pomalu bych ty dny už ani nerozlišovala. 

Nechci vám tu teď způsobovat depresi, jen ukázat, že ten blogerský život nejsou jen kafíčka, květiny a obědy v luxusních restauracích. Věřte nebo ne, blogerky jsou taky lidi, jen s foťákem v ruce. 

Breaking News

Tak teď už konec litování a jdeme na ty novinky. Jako první se musím zmínit o krásné kavárničce Mezi srnky, kterou jsem nedávno navštívila. Tenhle roztomilý podnik se původně jmenoval Mezi Zrnky, ale se změnou písmenka přišla i kompletní proměna kavárny. A co je vůbec nejlepší, k snídani si tu můžete dát vynikající green smoothie bowl! 

Další, co rozhodně stojí za zmínku, je nové taneční studio SECTOR, na jehož otevření jsem se byla podívat v neděli. Tohle parádní místo je součástí budoucího VNITROBLOCKU, projektu, který pozvedne kavárensko-hipstersko-kulturní scénu zase o level výš. Já už se nemůžu dočkat!

Tetování? Tetování!

Takovou jakoby novinkou je i moje nové tetování, které jsem si nechala udělat již skoro před měsícem, ale na sociálních sítích jsem vám ho zatím moc neodhalovala. Po dlouhém odhodlávání jsem se v létě objednala do Triba, odkud jsem poslední letní den odcházela s nádherným orlem vytetovaným na lopatce. A ne, vážně to nebolelo. 

Co se týče těch dalších střípků, které mi alespoň na chvíli rozjasnily dny, navštívila jsem parádní cestovatelskou přednášku v mém oblíbeném kině BIO OKO, nechyběly sobotní rána na farmářských trzích, nespočet kaváren (spoustu tipů najdete na mém Instagramu a v Instastories) a lekce jógy v mém oblíbeném yogAlive, kam si až do konce září můžete přijít vyzkoušet lekci zdarma.

Paris is always good idea

A jak už jsem psala na začátku, nestíhám vám ani odpovídat na všechny zprávy, tak se tímto omlouvám a děkuji vám za ně alespoň tady! Následující dny budou taky jedna velká jízda a k tomu letím už na začátku října do Paříže, takže se těšte na další francouzský články!

Mějte se nádherně, užijte si fotky a nezapomeňte, že stále můžete vyhrát vstup na TEDxPrague!

Veronika


 

Vy čtete? Jako opravdové knihy? Takové ty papírové?


Vy čtete? Jako opravdové knihy? Takové ty papírové? 

...tyhle otázky na mě s údivem v očích nedávno vypálila jedna farmářka na trzích na Jiřáku. Její překvapení mě celkem zaskočilo. To už je čtení knih vážně tak zastaralé jako kdybych se po Praze projížděla na koni? 

Právě tenhle zážitek mě inspiroval k dnešnímu článku. Já čtení miluji. Mám moc ráda vůni starých knih z knihoven, tak i těch nových. Ráda obracím jednu stránku za druhou a hledám význam slov, která si předchozí čtenář podtrhal. Někdy objevím i tajné vzkazy či nesmyslné poznámky. Čtení je pro mě meditace, únik do jiného světa i nádherná cesta ke vzdělání. Čtení je nedílnou součástí mého života.

Co si tak vzpomínám, mezi mé první knižní hrdiny patřil jednoznačně doktor Lupa, kterému jsem pomáhala odhalovat zákeřné lupiče. Následně jsem přešla na dívčí romány plné koňských farem a holčičích válek. Když vám to tu narovinu přiznávám, začínám se trochu červenat, to né že ne...

Pak jsem na nějakou dobu číst přestala. Sice jsem se stále vymlouvala, že nemám čas, ale pravda byla trochu jinde. Čas na čtení máme všichni, jen musíme chtít. A právě tady byl zakopaný pes. Nechtělo se mi, měla jsem předsudky a všechny knihy jsem házela do jednoho pytle.

Čtení není nic pro mě

Nejednou jsem už slyšela staré známé: Čtení není nic pro mě. Jak tohle můžete vědět? To také nebudete jíst, když vám jedno jídlo nesedne? Knihy jsou tu pro všechny. Jsem si jistá, že každičký z vás si najde to své. Možná to nebude hned první svazek po kterém sáhnete, ale až se tak stane, knižní svět vás naplno pohltí. Možná to zajde i tak daleko jako u holek ze Světa literatury, co já vím.

Co se mě týče, už to bude skoro rok, co jsem si dala předsevzetí víc číst. Večerní zírání do telefonu jsem vyměnila za knížku a dnes už bez čtení pomalu ani neusnu. Knížku tahám všude s sebou a vůbec mi nevadí, když se se mnou zasekne tramvaj, ujede mi metro, nebo musím čekám ve frontě. Čtení dělá z těhle okamžiků, která bych jinak strávila nervózním podupáváním a koukáním na hodinky, další krásný střípky dne.

Zabiják jménem povinná četba

V souvislosti se čtením musím zmínit i tolik neoblíbenou povinnou četbu, která na školách zabíjí lásku ke čtení  ve velkém. Už to samotné slovo povinná mi nahání hrůzu a vzbuzuje ve mně odpor. Nerada dělám věci, co mi nařizují ostatní. Nechci číst, protože mi to někdo přikázal. Chci číst pro radost. 

Podobně negativní pocity v mnohých vyvolávají i knihovny, což je velká škoda. Já mám tahle místa moc ráda. Obzvlášť systém Městské knihovny v Praze považuji za dokonalý. Za směšný poplatek mám přístup ke všemu vědění světa, okouzlujícím románům i učebnicím, které potřebuji do školy. Knihy si můžu vypůjčit na jakékoliv pobočce chci a vrátit je můžu klidně jinam. Když mám chuť, zajdu na nějakou zajímavou přednášku, do kina nebo na autorské čtení. V klidném prostředí se naučím na zkoušku, napíšu vám článek nebo vyřídím maily. Knihovny jsou pro mě kanceláří i zábavou zároveň. Díky za ně!

Mají knihy budoucnost?

O tom, jestli knihy vymizí, či ne, bylo řečeno už mnoho. To samé platí pro časopisy, noviny i deníky a odpověď je stále ve hvězdách. Je mi jasné, že všemožné čtečky a ebooky jsou mnohem praktičtější než těžké svazky, ale ten pocit, když otevírám klasickou tištěnou knihu, mi nic nenahradí. A to očekávání, když listuji novým vydáním ELLE nebo Forbesu, mi za ty peníze opravdu sojí...

A jak jste na tom s knížkami vy? Jakou knihu si nosíte v srdci? A co říkáte na čtečky a online magazíny?

Mějte se nádherně,

Veronika

knihy budoucnost časopis elle forbes
 

TEDxPrague a soutěž o vstup!


Konečně nastal ten pravý čas, abych vám pověděla o jednou skvělém projektu, který mi doslova otevřel oči. Původně jsem se o něj s vámi chtěla podělit už v červnu, ale teprve včera jsem dojednala všechny formality, které jednomu z vás otevřou dveře do světa plného úspěšných a inspirativních lidí!

O parádním projektu nesoucím název TED jsem se dozvěděla až během letošního jara a upřímně nechápu, proč mi to trvalo tak dlouho. Možná u mě zase zvítězily nějaké naprosto neopodstatněné předsudky, možná lenost, ale jakmlie jsem shlédla první video, už nebylo cesty zpět.

Co je vlastně TED?

Technology, Entertainment, Design je každoroční konference s heslem: Ideas worth spreading (myšlenky, které stojí za rozšíření). Skládá se z přednášek (TED Talks) na které jsou pozváni hosté z různorodých oblastí vědy, umění, designu, byznysu, politiky i kultury. Tihle speakeři pak mají pouhých osmnáct minut, aby ze sebe vydali to nejlepší a inspirovali všechny přítomné.

Za ty roky se na pódiu vystřídalo nespočet veleúspěšných osobností snad ze všech možných oblastí,  mimo jiné třeba Bill Gates či Gordon Brown, a na záznamy prezentací se můžete podívat na oficiálních stránkách TEDu. A pokud zvládnete videa bez titulků, můžete zabrouzdat i na tedovském YouTube kanálu.

TED i v Čechách?

A víte, co je ještě lepší? Od roku 2009 je možné získat licenci a uspořádat lokální konferenci (TEDx) kdekoliv na světě! No a ani naše malá země nezůstává pozadu a proběhlo tu již několik konferencí, na které se můžete podívat na YouTube. A jestli chcete zažít tu pulzující atmosféru naživo, pozorně čtěte dál...

Vezměte diáře, říjen je náš!

Na konci října nás v Praze čekají hned dvě konference! Tou první je TEDxPragueWomen nesoucí podtitul Nejvyšší čas, která proběhne 28. října v La Fabrice. Jak již název napovídá, celý večer bude v režiji odhodlaných žen a jejich inspirativních příběhů.

Hned dva dny na to, 30. října, se ve Fóru Karlín pod jednou střechnou sejdou speakeři z celého světa, aby ze sebe na konferenci TEDxPrague: Naše a cizí vydali to nejlepší.

„Naše a cizí obepíná širokou škálu témat, od aktuální migrace, přes národní identitu a vztah k našemu okolí až po imunitu, nanotechnologie nebo samořídící auta. Naším cílem je přinést letos návštěvníkům nejzajímavější program, jaký kdy TEDxPrague nabídl.“ - Matěj Novák

Kdo jde se mnou?

Jak asi tušíte, ani já si tuhle jedinečnou příležitost nenechám ujít, a už pomalu odpočítávám dny, kdy to celé vypukne! Vstupenky za cenu 1666 Kč je možné koupit na stránkách TEDxPrague a abych vás už déle nenapínala, mám pro vás slibované překvapení;

Jeden z vás vyhraje vstup zdarma!

Jaká jsou pravidla? Stačí mi napsat do komentářů nebo mailu, kdo by si podle vás zasloužil vystoupit na TED konferenci? a připojit emailovou adresu, abych vás mohla kontaktovat. Soutěž poběží do 28. září a hned následující den náhodně vylosuji vítěze, který získá vstup na TEDxPrague: Naše a cizí zdarma!

Mějte se krásně a doufám, že se brzy potkáme!

Veronika

tedxprague ted talk tedx praha
Zdroj: TED.com


Breaking News: Nikdy nelituj!


Je prosluněný víkendový odpoledne, právě sedím v provoněném ráji jménem La Bohéme Café a pomalu usrkávám vychlazený cold drip. Je to zvláštní pocit, být tu zas jen jako zákazník. Už to bude skoro rok, co jsem s tíhou v srdci opouštěla tohle nádherný místo. Tehdy jsem musela milovanou práci opustit kvůli studiu. Vzdala jsem se příležitosti, která se sedmnáctiletým holkám moc často nedává. Bylo to správné rozhodnutí? A záleží na tom vůbec? 

I když mám v hlavě teď dost zmatek, jedno vím jistě; nezáleží. Litovat toho, co jsme kdy udělali totiž stejně nemá smysl. Trápit se minulostí je zbytečné. Během posledních pár měsíců jsem si uvědomila, jak důležitá je přítomnost. Žít tady a teď. Vykašlete se na to, co mohlo být. Chcete něco změnit? Udělejte to teď!

Život je krátký. Tak běž a žij!

Dnes jsem si pro vás připravila další várku Breaking News, při jejichž psaní si vždycky zpětně vybavuji všechny ty krásný momenty, které v tom neustálém spěchu tak často přehlížím. A to je velká škoda. Takže tímto chci poděkovat i vám všem, že mě jednou za čas donutíte se zastavit, ohlédnout se zpět a uvědomit si, kolik mi toho uniká. Děkuju, že vás mám. 

Když se teď koukám na číslo v kalendáři, vůbec netuším, kam se všechny ty dny poděly. Začátek září pro mě byl jedna velká jízda. Vrhla jsem se po hlavě do několika projektů, které vám již brzy představím, začala mi škola, učinila jsem jedno důležité rozhodnutí, jehož následky bohužel nejsou růžové, a naplno jsem si užívala posledních slunečných dnů.

Konečně se mi poštěstilo zajít zase na pravidelné Cestovečery do Kavárny co hledá jméno, navštívila jsem parádní výstavu Retro v Tančícím domě, užívala si rytmy latinskoamerické hudby na festivalu Merkádo a nechyběly ani moje srdíčkové sobotní Náplavky. 

Sluníčko se na nás v poslední době usmívá takřka pořád, takže jsem nemohla vynechat kouzelnou zahrádku kavárny Čekárna i milovaného Alchymisty. Samozřejmě jsem neskončila jen u dvou, takže pokud vás zajímají další tipy na kavárny, sledujte mě i na Instagramu (@veronikatazlerova) a hlavně na InstaStroy, které jsem si v poslední době fakt oblíbila!

Věřím na znamení... už zas?

Jak jsem vám psala v tomhle článku, věřím na znamení a nedávno mě jedno takové opět cvrnklo do nosu. Už dlouho jsem uvažovala o návratu k tancování, kterému jsem se dřív věnovala závodně, ale vzpomínka na ten stres a čas, který jsem soutěžním formacím věnovala, mě vždy spolehlivě odradila.

Na konci léta jsem ale úplnou náhodou na Veggie Náplavce narazila na workshop salsy, který mě neskutečně bavil, a o pár dní později se přede mnou ve škole z ničeho nic ocitl jeden osamocený letáček na kurzy latiny. Trochu nejistě jsem si ho vzala s sebou do tramvaje a než jsem dojela domů, byla jsem závazně přihlášená na kurz, už se nemůžu dočkat!

A jak zvládáte začátek podzimu vy? Na co se těšíte a co vám bude naopak chybět? Mě v následujících dnech čeká spousta nových projektů i výzev, tak jsem zvědavá, co mi osud nakonec přichystá...

Mějte se nádherně,

Veronika

P.s.: Nezapomeňte, že do konce září můžete využít lekci jógy zdarma v mém milovaném yogAlive a do 18. září si můžete obnovit šatník na Zootu!

farmářské trhy náplavka praha
Sobotní Náplavka

Není kafe jako kafe. Jak se v tom všem vyznat?


Dáte si flat white, aeropress, americano, V60 drip nebo affogato? Že nevíte, jakým jazykem na vás teď mluvím? Nebojte, nejste sami. Čím dál tím častěji se setkávám s lidmi, co po důkladném prozkoumání nabídky v kavárně rezignují a nakonec z nich vypadne jen zoufalé prostě kafe. Tímhle slovním spojením se však nevědomky dotknou baristova ega, které zapříčiní pohrdavý pohled, nebo několikaminutovou přednášku, ze které nakonec odchází nespokojené obě strany. Je vám tahle situace povědomá? Tak to jste tu správně.

Za poslední dobu se u nás objevilo nespočet kaváren nabízejících speciality coffee, za což jsem moc ráda, ale kávovým jazykem mluví stále jen hrstka lidí. Tu většinou poznáte na první pohled; tetování, plnovous, kostkované košile a skrvny od kafe mluví za vše. 

Já plnovous sice nemám a kostkované košile nenosím, ale moje vášeň i práce v kavárně mě naučily mluvit tímhle prazvláštním jazykem, jehož základy vás dnes chci naučit. Jsem si jistá, že následují text vám otevře dveře jak k baristovu srdíčku, tak do toho nádherného, provoněného kávového světa.

káva příprava pojmy kavárna praha

Fashion Inspiration || Trendy podzimu!


Léto je pryč. Nastal čas říct sbohem rozevlátým letním šatům, bohémským topům i šněrovacím sandálkům. Nebudu vám tvrdit, že mi tyhle kousky za ty žhavé letní měsíce nepřirostly k srdci, ale zároveň se už nemůžu dočkat nadcházející sezóny. Podzim, to totiž nejsou jen holiny a pláštěnka, do kterých by nás nejradši nesoukaly naše babičky, ale nekonečná hra barev a vrstvení!

Nechci vám tu vtloukat do hlavy, ať se slepě řídíte módními trendy. To v žádném případě. Módní časopisy berte jako umění, inspirujte se v ulicích, sledujte zajímavé blogerky a noste jen to, v čem se cítíte dobře. 

Pro mě je móda zbůsob, jak vyjádřit sebe sama. Poslední dobou nechodím na nákupy, protože stejně nakonec ve většinou odcházím s prázdnou. Nakupuji nejčastěji v zahraničí, nebo když mě něco opravdu cvrnkne do nosu. Na tyhle kousky mám pak nejhezčí vzpomínky a nosím je o to radši.

Občas mě však počasí překvapí nevyzbrojenou a tehdy začíná módní lov. Zpravdila si v hlavě vysním dokonalý svetr, kabát či boty, které (překvapivě) v žádném obchodě nenajdu. Proto jsem se letos rozhodla začít s přípravami o něco dřív a začala si sestavovat podzimní wishlist už v půlce srpna.

A abyste nepřišli zkrátka, vytvořila jsem pro vás také tradiční podzimní inspiraci. Všechny kousky (až na mou vysněnou Neverfullku) najdete na Zootu a samozřejmě mám pro vás k tomu i malý dáreček;

s kódem STYLISHCOFFEE můžete využít slevu 10% 

na všechno nezlevněné zboží a platnost je jen do 18.9.! Odkazy na jednotlivé oblečení najdete pod fotkami a doufám, že vás můj výběr inspiruje a budete mít podzim alespoň o kousíček radši.

A jaké podzimní kousky jsou vaše nejoblíbenější?

Mějte se nádherně,

Veronika

podzim 2016 trendy móda oblečení zoot
Tmavě zelené body se šněrováním | Hnědý bomber ONLY | Černý klobouk | Černé kalhoty culottes | Černé kožené loafers boty | Cestovní hrnek Keepcup | Krajkovaná podprsenka | Náušnice s pírkem


Breaking News: Photo diary ve jménu léta!


Taky nemůžete uvěřit, že léto už je definitivně za námi? Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem nervózně nasedala na palubu letadla směr Paříž, a dnes už mi kalendář nemilosrdně ukazuje první podzimní měsíc. Kam zmizely všechny ty žhavé dny, horké noci, vychlazené drinky a nikdy nekončící party na břehu řeky?

Nebýt všech těch fotek, co si mi za tu dobu nashromáždily, ani bych pořádně nevěděla, kolik skvělých okamžiků jsem v létě zažila. A nemluvím jen o velkých věcech. Největší radost mi totiž stejně dělají maličkosti jako čerstvé borůvky z farmářských trhů, ledové kávy vypité na rozkvetlých zahrádkách kaváren, dojemné filmy i dechberoucí vrcholky hor. Zkrátka všechny ty nenápadné střípky, které dohromady skládají nádhernou mozaiku života.


Ve škole života není prázdnin, ani svátků, ani nedělí.“ 
-Vlasta Burian

Když se tak ohlížím zpět, mám pocit, že tyhle dva měsíce prázdnin mě v životě posunuly mnohem dál, než celičký rok. Skoro každý den jsem si pustila alespoň jednu inspirativní TED přednášku, přečetla štosy knih, čtrnáct dní strávila na škole v Paříži a další dva týdny na intenzivním kurzu ve Francouzském institutu. Procházka růžovou zahradou to sice nebyla, ale rozhodně bych neměnila.

Po dlouhé době jsem zase zašla do kina (letňák to sice nebyl, ale moje oblíbené BIO OKO se taky počítá) na skvělý film Tohle je náš svět. Pokud jste četli článek Dva světy, pochopíte, proč jsem tak ráda, že někdo zfilmoval tak nádherný příběh o vztahu k přírodě a vzpouře proti tomu našemu systému. A jestli jste ho dosud neviděli, je nejvyšší čas to napravit.

Vegan Shakespeare

Ke konci srpna jsem ještě podruhé zavítala na Shakespearovské slavnosti, tentokrát na letošní premiéru, a v neděli jsem si zatančila salsu na další Veggie Náplavce, která je akci od akce lepší! Litry kokosové vody tekly proudem, veganská a vegetarianská bistra vařila samé dobroty a exotické ovoce či raw zákusky osladily život každičkému návštěvníkovi. Ráj na zemi Náplavce!

Nebudu vám tady vypisovat seznam toho, co jsem si na festivalu pořídila, ale nemůžu nezmínit přírodní zubní kartáček (rozuměj kořen), kterým si od teď čistím zuby. Tak uvidíme, jak dlouho mi tenhle návrat k přírodě vydrží...

Vzhůru do hor!

Jak asi víte, odpočívání není moje silná stránka, ale ke konci prázdnin jsem už vypnout opravdu potřebovala. Sbalila jsem si svých pět švestek a odjela na týden do Jizerských hor, přesněji na mou srdeční záležitost, Prezidenskou chatu. Na tohle kouzelné místo, které je ukryto ve stínu vysokých jehličnanů, jezdíme se známými už od té doby, co jsem se ještě vozila v kočárku, a vždy si tu dokonale vyčistím hlavu.

Na kolech zdoláváme vrcholky hor, vysedáváme u ohně pod hvězdnou oblohou, sbíráme houby, hrajeme všemožné hry a jedna láhev vína střídá druhou. Tady nelítám ze schůzky na schůzku ani si ráno v koupelně nemusím kreslit druhý obličej. Je to prostě úplně jiný svět, než na který jsem z Prahy zvyklá. A moc osvobozující.


Drink coffee to get the energy to drink more coffee

A jak můžete vidět z fotek, ani v létě jsem nezanedbávala pravidelný přísun kofeinu. Všechny kavárny, které mám tak ráda, vám označuji na Instagramu, tak pokud hledáte inspiraci, určitě se podívejte, a napište mi, jaká je vaše nejoblíbenější? 

No a pokud toužíte po něčem originálnějším, zajděte do slavného Café Louvre. Tam jsem nedávno konečně ochutnala kávu připravenou v džezvě a číšník si při jejím servírování dokonce nasadil roztomilý turecký čepeček. Palec nahoru!

Tak teď už konec povídání a vrhneme se na fotky, co vy na to?

Mějte se nádherně a užívejte posledního sluníčka!

Veronika

Kavárna co hledá jméno