Zápisky z Vídně || Průvodce & Tipy


Jedno pomalé letní ráno, vinohradský Coffee room a pár spontánních nápadů dalo před pár týdny vzniknout tomuhle skvělému výletu do Vídně. Města, jež pravidelně obsazuje vrchní příčky nejlepších míst pro život. Města valčíku, čokoládového sacheru, umění, řízků i Mozarta. Města, do jehož ulic se teď můžete vydat společně se mnou...

viden co videt tipy

Fashion Inspiration || Babí léto


Co si budeme povídat, léto už je skoro u konce, dny jsou kratší a horké dny nás už pomalu opouštějí. Nic z toho však není důvod ke smutku, právě naopak! Máme před sebou překrásné babí léto, období, které mám (hned po jaru) snad ze všech nejradši. Čas, kdy můžeme vrstvit, experimentovat s barvami i materiály a vymýšlet kreativní kombinace, aniž bychom přitom umírali vedrem.

A jak už to tak tady na blogu chodí, ani tentokrát moje módu milující dušička nezůstala v klidu a vydala se opět na průzkum do toho lákavého zootího světa, aby tam pro Vás (i mě) vybrala několik kousků, které udělají tohle období ještě krásnější.

Navíc prý po cestě potkala i nějaké sympatické lidi z marketingu, zašla s nimi na kafe a domluvila pro Vás 

slevu 10% při zadání kódu BABILETOSESTYLISHCOFFEE, která platí na všechno nezlevněné zboží jen do konce srpna!

Takže pokud jste se do všech těch výšivek, volánků a krajek zamilovali stejně jako já, zahoďte výčitky a udělejte si radost. Občas je to potřeba:)

Mějte se krásně a dejte mi do komentářů vědět, který kousek učaroval Vám,

Veronika 





Problém, nebo příležitost?


Dnes bych se s vámi ráda podělila o jednu myšlenku, která mi nedávno cvrnkla do nosu. Už je to nějaký ten pátek, co jsem konečně přestala sprintovat životem jako křeček v takovém tom běhacím kolečku, a rozhodla se zpomalit. Znovu jsem se začala věnovat všemu, co mám tak ráda a na co jsem po celý rok neměla čas. Navrátila jsem se ke cvičení jógy, sledování inspirativních TED Talks a čtení knih, které dnešní škatulkochtivý svět označuje pojmem esoterické.

Tohle označení mi však přijde na dvacáté první století trošku mimo. Už jen to, jak zní, ve mně rozhodně neevokuje literaturu, po které by sáhli mladí lidé. A vlastně ani ty starší, kteří naopak vyrostli v režimu, který něco jako osobní rozvoj, duchovno či esoterika nenápadně vymazával ze všech slovníků.

Jenže právě tyhle knihy jsou plné myšlenek, které by dle mého názoru měly provázet životem každého z nás. A nemyslete si teď prosím, že jsem si před napsáním tohoto článku něco šlehla. Pořád jsem ta naprosto normální a obyčejná holka, která nedošla osvícení, nežije jen z vody a neumí ovládat své čakry. Jen jsem pochopila, že štěstí nepřijde samo od sebe. A je jen na nás, jestli se budeme neustále litovat, nebo se rozhodneme změnit sami sebe.

Jasně, nepopírám, že po tom, co se o esoteričnu dozvěděl svět marketingu, stojí mnoho knih za starou bačkoru, ale to přeci ještě neznamená, že musíme zavrhnout úplně všechny. Z vlastní zkušenosti říkám, že se nanajdou i ty, které Vám otevřou oči. Nevnímejte však témata, která rozebírají, jako něco nadpřirozeného a neuchopitelného. Berte je jako návod. Návod na spokojenější život, který doopravdy funguje.

A právě v jedné takové knížce, jejíž řádky mě teď každý večer uspávají, jsem narazila na dnešní téma. Mnich, který prodal své ferrari je vlastně takový souhrn důležitých pravd, které předává čtivou (na mě až trochu přehnaně banální) formou. Hlavní myšlenky jsou ale krásné.

Problém, nebo příležitost?

Kniha mimo jiné rozebírá i tak moc nadužívaný pojem problém. Problémů máme totiž dostatek všichni. Problémy v práci, ve škole, v rodině... Číhají na nás na každém rohu a jakmile se nám podaří jeden nedejbože vyřešit, objeví se hned tři nové.

Co mě ale zaráží ještě víc, je fakt, že nám tyhle problémy komplikují život už tehdy, kdy vlastně ještě ani neexistují. Respektive existují, ale jen v naší hlavě. Sami si vytváříme hrůzostrašné scénáře co by, kdyby a ty nás pak nenechají klidně spát. Jsme ve stresu z příběhů, které se ani nestaly (a pravděpodobně ani nikdy nestanou) a to všechno jen kvůli naším špatným myšlenkovým návykům. 

Řešení je přitom tak prosté. Jednoduše si musíme přestat hrát na scénáristy našich vlastních horrorů. Je mi jasné, že to nepůjde hned. Jen tak ze dne na den překopat celé naše myšlení zkrátka nelze. Musíme postupovat po malých krůčcích a kdykoliv nám podobná negativní myšlenka vyvstane na mysl, musíme si ji hlavně uvědomit. Mně ze všeho nejvíc pomáhají tato čtyři slova;

Řeš problém, až nastane. 

Jedině tehdy je ten stres alespoň trošku odůvodnělý. Ani to ale neznamená konec světa. Pokud se už opravdu ocitneme v situaci, která nelze změnit, máme opět možnost volby. Buď se budeme dobrovolně utápět v nekonečném smutku, nebo se na věc podíváme z jiného úhlu.

Pro začátek zkuste vyměnit slovo problém za pojem příležitost. Řečeno v praxi, kdykoliv máte nějaké potíže, pokuste se na ně podívat jako na výzvu, která Vás posune vpřed. Uvědomte si, že nikdy nejste ve slepé uličce, ale jen se před Vámi objevila další překážka, jejíž zdolání Vás udělá silnějšími.

A moudro na závěr?

Než začnete zase propadat panice, zamyslete se, zda k tomu máte reálný důvod. Místo toho, abych tady ale teď vytahovala hladové děti v Africe, raději dnešní řádky zakončím (trochu drsnějším) citátem, který na mě vyskočil při rešerši k tomuto článku:

Máte problém s okopanými botami? Postěžujte si člověku bez nohou.


Mějte se krásně,

Veronika 





Tak třeba do Plzně


Je horký sobotní večer a mně se znenadání ruší nedělní plány. Odpadá mi jedna domluvená schůzka a v hlavě se mi začíná rodit šibalský plán. Pojedu na výlet. Po zbytek víkendu jsem měla stejně v úmyslu jen cvičit, vyřizovat nějaké věci na počítači a potulovat se při tom po kavárnách, takže mě v Praze žádné pevné závazky nedrží. Ke splnění všech úkolů mi stačí jen počítač a připojení k internetu, což najdu takřka kdekoliv. A tak začínám plánovat.

Kritéria jsou prostá - město nedaleko od Prahy, kde jsem ještě nebyla, alespoň dvě fajn kavárny a minimálně jedna jízda spolujízdou. Ta mi totiž vždycky dodá ten pravý výletnický vibe.

Po pročtení pár tipů, které jste mi posílali na Instagramu, nakonec vyhrává Plzeň, kupuji místenku na ranní vlak a přes aplikaci BlaBlaCar si rezervuji zpáteční cestu. Za pár hodin vyrážím.

S kanceláří sbalené v kabelce tak v devět ráno nastupuji do romantického vláčku a za několik desítek minut vystupuji v liduprázdné Plzni. Jako první mířím do vyhlášeného Le Frenchie café, kde Vám dopisuji poslední řádky článku z Londýna, usrkávám filtrovanou kávu a pozoruji hladové Plzeňáky, kteří sem míří na bohaté snídaně.

Po chvilce vytahuji seznam všech míst, která jste mi doporučovali, a vyrážím prozkoumat pro Pražáka tak nezvykle klidné ulice. O pár okamžiků později už šplhám na věž sv. Bartoloměje, odkud se mi rozprostírá nádherný výhled na celé město, a mně se na tváři objevuje úsměv. Vždycky tak ráda poznávám nová místa. 

V několika dalších hodinách se pak potuluji městskými sady, procházím kolem překrásné Mlýnské strouhy, navštěvuji jedinečné DEPO2015, protilehlou Papírnu i místní Lokál, můj vůbec první v životě.

Nakonec se ještě zastavuji vyřídit nějaké e-maily (a napsat pohled!) v rozkošné kavárničce Pappa Coffee, kde si ze zvědavosti objednávám kávu připravenou v džezvě se špetkou skořice, a náseldně se vydávám k pivovaru, kde mě má vyzvednout můj #řidičoftheday. Ten přijíždí s dalšími dvěma cestovateli přesně na čas a společně svištíme (až na tu bouračku, která zablokovala celou silnici) zpátky do Prahy.

Když se teď tak zpětně ohlížím, jsem moc ráda, že jsem jela. Můj život byl poslední dobou až moc nalajnovaný a tak nějak postrádal spontánnost. Všechno jsem měla na hodiny rozplánované, na náhody nebyl čas. Ale nějaké to malé dobrodružství je zkrátka někdy potřeba, nemyslíte?

Mějte se krásně,

Veronika 

P.s.: Pokud se do Plzně taky chystáte, možná si vyberte jiný den. Je mi trochu líto, že třeba takové Café Regner nebo Bistro Kantýna s návalem turistů holt v neděli moc nepočítá...


plzeň výlet tipy kavárna


Zápisky z Londýna || Průvodce & Tipy


Londýn, město tak vychvalované, že jsem jeho návštěvu neustále odkládala. Bylo mi totiž už předem jasné, že k prozkoumání všech těch kouzelných uliček, street food marketů, kaváren a rozlehlých parků mi pouhý prodloužený víkend stačit nebude. A i když jsem tohle pulzující město navštívila již dvakrát v rámci školních výletů, jistě pochopíte, proč tyhle pětihodinové návštěvy nepočítám. Londýn totiž nabízí mnohem víc než jen Big Ben, London Eye a Buckinghamský palác. 

Londýn, to jsou nikdy nekončící davy proudící po Oxford Street, útulné kavárny s vynikající kávou, červené telefonní budky i dvoupatrové autobusy. Luxusní čtvrti i místa, kam se neodvážíte vstoupit. Londýn je gastronomická mekka, která udává trendy, ale zároveň lpí na staletých tradicích. 

A pokud právě nesedíte v jedné z těch stylových londýnských kaváren, můžete se teď vydat do ulic hlavního města Spojeného království společně se mnou... 

londýn co vidět tipy
 

Photo Diary | Červenec


Už to budou skoro dva měsíce, co jsem začala znovu naplno žít. Přestala jsem se stresovat z každého rána a začala si užívat dlouhé snídaně v kavárnách ve společnosti svých nejbližších. Už se nebojím otevřít diář, ale s radostí si odškrtávám každou položku, která mou tvorbu posouvá zase o kousíček dál. Už konečně nemusím trávit několik hodin denně zbytečným koukáním do bílé zdi, ale místo toho usínám každý večer s pocitem, že uplynulý den stál za to. A to je, moji milí čtenáři, přesně ten důvod, proč stojí za to žít.

A vzhledem k tomu, že polovina léta utekla zase jako voda, připravila jsem si pro Vás dnes tradiční shrnutí mých dní. Červenec pro mě byl opravdu plný nezapomenutelných zážitků, několikrát jsem se vydala do našeho lesního království, napotřetí dost neplánovaně, kdy mě přátelé unesli naložili v Praze naprosto nepřipravenou a odvezli mě dodávkou na poslední táborovou noc

Zároveň jsem se opět navrátila k mé milované józe (o našem komplikovaném vztahu jsem Vám psala zde), jako každý rok jsem navštívila Letní shakespearovské slavnosti, umírala jsem vedrem ve fitku, pochutnávala si na čerstvých malinách a borůvkách z farmářských trhů (nejlepší ovoce na světě!), pila jednu kávu za druhou a četla knihy, na které jsem si po celý rok nenašla čas.

Konečně jsem také ochutnala cibetkovou kávu, kterou mi přivezla kamarádka ze svých cest po krásách Bali, objevila jsem GourmetPauzu, skvělý rodinný podnik na Andělu, a strávila ohromně inspirativní večer na další TEDxPrague konferenci. 

A jak už jste mohli vidět na mém Instagramu, poslední červencový týden jsem vycestovala do úžasného Londýna, takže můžete hádat, odkud asi bude příští článek...

Jak si užíváte léto Vy?

Mějte se krásně,

Veronika 

Cafefin 

5+1 tipů, jak si přivydělat při studiu


Jak získat práci v kavárně? Kde hledat příjemné brigády? A na co si dát pozor?

Po tom, jaký měl u Vás poslední článek úspěch (moc děkuji za tak krásnou odezvu ), bych se s Vámi dnes chtěla podělit o několik svých tipů na to, jak si při studiu přivydělat nějakou tu korunu na kafe navíc. 

Žádná smažená kuřata nebo vysmátého klauna tu však nečekejte. Příležitosti, které jsou značně příjemnějšího rázu, na Vás totiž čekají skoro na každém rohu;

Pracujte v kávárně

Pokud bydlíte ve větším městě, sehnat práci v nějaké příjemné kavárně by neměl být problém. A nemluvím teď o velkých světových řetězcích, kde je kvalita kávy (i přes přemrštěné ceny) často opomíjena, ale o malých rodinných podnicích, kde potkáte lidi, co svou práci dělají s nadšením a upřímnou láskou.

Pro začátek můžete, stejně jako jsem to udělala před pár lety já, kontaktovat kavárny, kam rádi chodíte, zaslat jim pár slov o sobě, proč byste byli rádi součástí jejich týmu a počkat, zda o Vás některá projeví zájem.

Druhou možností je ponořit se do hlubin internetu a reagovat na inzeráty, které zadaly samy kavárny. V takovém případě doporučuji sledovat dění na Czech Barista Crew, připojit se do facebookových skupin jako Práce Gastronomie, Vášnivý milovníci kávy nebo Kávomilci a postupně sledovat, jaké nabídky se tam objevují. A věřte mi, že o baristy je (alespoň v Praze) opravdu velký zájem.

A pokud si stále nevěříte a s prací s kávou nemáte zatím vůbec, ale vůbec, žádné zkušenosti, zvažte i možnost nejprve absolvovat baristický kurz (za mě rozhodně u Péti Veselé), který se pak bude v životopisu moc hezky vyjímat.

Doučujte to, v čem jste dobří

Dalším příjemným způsobem, jak si při studiu vydělat nějakou tu korunu, je využít své silné stránky a pomáhat těm, kteří takové štěstí neměli. Je jedno, jestli jde o matiku, jazyky nebo hraní na kytaru, doučovat můžete takřka cokoliv. 

V takovém případě si zkuste zadat inzeráty na weby jako Doučuji.eu, Kvalitní doučování nebo Naucim.cz a vyčkejte, až se Vám nějaká nešťastná duše ozve. Nezapomeňte ale na rychlou a snadnou domluvu a zodpovědné jednání. Já si takhle před několika lety našla skvělou lektorku francouzštiny, se kterou se kamarádíme dodnes.

Vyrábějte, prodávejte

Pokud patříte k těm, co rádi tvoří, můžete zkusit prodávat své výrobky na internetu. Není totiž nic hezčího, než když si vyděláváte tím, co Vás navíc opravdu baví. Pro začátek si stačí vytvořit e-shop na platformě Shoptet.cz, který můžete do deseti položek využívat úplně zdarma, a pak jen nějak zařídit (Facebook, Instagram, blog), aby se o Vašich krásných špercích, dekoracích či zajímavých ilustracích dozvědělo co nejvíc lidí. Držím palce!

Blogování a YouTube

Co Vám budu povídat, přivydělávat si blogem je běh na hodně dlouhou trať. To samé (soudě dle slov mých přátel) lze říci i o YouTube. Nic však není nemožné a proto, pokud už dlouho přemýšlíte o založení místa, kde budete sdílet své radosti a strasti, jděte do toho! Kvalitních blogerů a youtuberů není nikdy dost!

Prodejte to, co už nepotřebujete

Je jedno, jestli se jedná o maturitní šaty, starou televizi nebo ošoupané křeslo. Ustavičné hromadění věcí je dle mého názoru naprostá zbytečnost, takže pokud by se Vám hodily nějaké ty peníze navíc, pošlete všechny nepotřebné věci dál.

Na oblečení je naprostá jednička online sekáč Vinted, na přečtené knížky facebooková skupina Bazar knih nebo Knižní bazar, na bytové vybavení skupina Bytujeme, na kávové náčiní Kávomilci bazár a na všechny ikeácké serepetičky třeba velký IKEA bazar.

A jak správně tušíte, podobných virtuálních míst jsou na internetu stovky, takže jsem si téměř jistá, že se Vám podaří udat i tu nejbizarnější věc, která Vám straší v obýváku.

Nebo zkuste něco úplně jiného

Možností, jak si přivydělávat při studiu, je samozřejmě mnohem víc a kdybych Vám je tu měla všechny vypsat, je dost možné, že byste po dočtení tohoto článku status studenta už dávno ztratili. Pokud jste však stále nenarazili na nic, co by Vás zaujalo, zkuste ještě zapátrat na stránkách jako Fajn brigády nebo Jobs.cz a třeba narazíte na nabídku, která Vám nakonec padne jako ulitá.

Dejte si ale velký pozor i na věrohodnost inzerátů, všechny firmy si předem ověřte a nepouštějte se do ničeho, co je Vám nepříjemné. Nebojte se po zkušební směně odejít, pokud cítíte, že byste tam nebyli šťastní. Nebojte se říct ne. A nezapomeňte si také ověřit, zda se Váš potenciální zaměstnavatel neobjevuje v téhle skvělé facebookové skupině. Zkuštnosti lidí totiž většinou mluví za vše.

A jaké tipy pro mě máte naopak Vy? 

Mějte se krásně,

Veronika 

la boheme cafe praha

A co ty vlastně děláš?


Jak vypadá život té (ještě pořád) náctileté blondýny, co se schovává pod nálepkou Stylish Coffee? Sáhla si někdy vůbec na práci? A co celé ty dny vlastně dělá?...

... už je to nějaký ten pátek, co tvoříte velkou část mého života. Prožíváte se mnou všechny radosti i pády a já si před nedávnem uvědomila, že jsem Vám o mém životě před blogem skoro nic neřekla. A tak nastal čas to napravit. Sepsala jsem Vám proto dnes pár řádků o mé krátké cestě životem, o nelehkém rozhodování a marné snaze zvládnout všechno najednou... welcome to my life;

Poslední dobou kolem sebe pozoruji dva typy lidí. Ty, co se neustále ženou za něčím novým, čelí nelehkým překážkám, občas se spálí, poučí a vytrvale běží dál, a ty, co zásadně nevyhledávají změny, pečlivě si chrání své teplé hnízdečko u rodičů a nejradši by tak zůstali do až konce věků.

Pokud mě už trochu znáte, je Vám jasné, že jsem nikdy ke skupině b nepatřila. Svou vůbec první opravdovou brigádu (hostesing a jiné přivýdělky nepočítám) jsem si z vlastní vůle našla v čerstvých sedmnácti letech v bistru The Farm a vydržela jsem tam přesně tři týdny. Kdo někdy práci v tomhle ďáblově doupěti okusil, jistě chápe, že moje první pracovní zkušenost byla opravdový křest ohněm.

V té době jsem tedy obeslala několik dalších pražských kaváren, vylíčila jsem jim své nadšení pro kávu a práci s lidmi a zanedlouho jsem dostala místo v malinkaté kavárničce Coffee Break & Cake jen pár minut od gymnázia, kde jsem tou dobou studovala.

Vždycky všem říkám, jak moc jsem za tuhle příležitost vděčná. I přes můj věk jsem měla sama na starost celou kavárnu - od přípravy kávy, práce s penězi až po večerní úklid - a během těch několika směn týdně jsem si vyslechla nespočet zajímavých příběhů, poznala mnoho inspirativních lidí a začala pronikat do tajů práce s výběrovou kávou. Bylo to takové moje malé království, kam se i teď moc ráda vracím.

Po nějaké době jsem ale pocítila potřebu změny a jakmile mi do nosu cvrnknul inzerát jedné z nejkrásnějších pražských kaváren, neváhala jsem ani minutu. Asi týden nato jsem šla (téměř bez špetky naděje) na první pohovor, pak na zkušební směnu a k mému překvapení i na mnoho dalších. Oficiálně jsem se tak stala členem úžasné skupiny lidí stojících za La Bohéme Café, čímž započala další nezapomenutelná etapa mého života.

Následující měsíce sice nebyly procházka růžovou zahradou - do půl druhé ve škole, od dvou do devíti v práci, několik dní v týdnu - ale i tak mi daly mnoho zkušeností, za které jsem ohromně vděčná. Poznala jsem tam báječné přátele, které vídám dodnes, naučila jsem se pracovat ve stresu, jednat s lidmi, ocenit práci všech, kdo pracují v gastru, a má vášeň pro kávu byla čím dál tím silnější.

Další zlom přišel v červenci následujícího roku, kdy jsem dostala nabídku vyměnit roli baristky za správu sociálních sítí. Nemohla jsem být tehdy šťastnější. Taková příležitost se v necelých osmnácti letech prostě neodmítá. 

Prací jsem pak doslova žila. Radovala jsem se z každého úspěchu, přicházela jsem s novými nápady a nadšeně sledovala pozitivní ohlasy všech skvělých zákazníků i zaměstnavatelů. Měla jsem konečně pocit, že jsem našla místo, kam patřím. Škola pro mě od té doby už nebyla prioritou, ale nutností, kterou musím nějak zvládnout, abych mohla následovat své sny. 

Tou dobou jsem navíc kromě práce, studia a psaní pro jeden internetový portál již začínala se svým malým, tehdy ještě tajným, projektem Stylish Coffee a jak asi tušíte, bylo toho na mě najednou nějak moc.

Kombinace toho všeho mě stresovala, neměla jsem žádný čas na sebe, rodinu ani své přátele a pochopila jsem, že takhle to dál prostě nepůjde. Musela jsem tedy čelit těžkému rozhodování, zda změnit školu a zůstat ve skvělé práci, nebo (dočasně?) La Bohéme Café opustit, dostudovat gymnázium a věřit, že ty naivní řádky, které se pravidelně objevovaly na blogu, budou někoho zajímat. 

A i když mě to stálo opravdu hodně sebezapření, dala jsem na rady starších a v práci jsem skončila. Nově nabytý čas i energii jsem věnovala blogu, založila si živnosťák, dostudovala školu a teď můžu s klidným srdcem říct, že jsem za to rozhodnutí moc ráda. 

Měla jsem (a pořád mám) to obrovské štěstí, že jsem neměla co ztratit. Když pominu čas a sílu, které jsem do vybudování Stylish Coffee vložila, vše ostatní je už zanedbatelné. Nemusela jsem se starat, že nemám z čeho zaplatit nájem nebo uvařit večeři. Mohla jsem se svému snu, svému malému projektu, věnovat naplno. 

A tak se píše letošní léto, polovina července dva tisíce sedmnáct, a mně osud přihrává do cesty další skvělou příležitost. Dostávám nabídku stát se členkou Elite Bloggers,  nechávám si nějaký čas na rozmyšlenou a za týden s úsměvem na tváři podepisuji smlouvu, která přede mnou otevírá nespočet nových dveří. A já jsem sama zvědavá, zda nakonec vyberu ty správné...

Občas si však říkám, jaké by to bylo, kdybych se tehdy rozhodla jinak. Kdybych Stylish Coffee nikdy nezaložila. Kolik volného času bych měla, kdybych jen studovala? Kdybych neměla potřebu vyplňovat každičkou volnou minutu svého života? 

Jenže to já prostě neumím. Nedokážu jen tak sedět a nic nedělat. A vlastně po tom ani netoužím. Všichni jsme jiní, každého dělá šťastným něco jiného a přesně tak to má být. 

A jaké jsou Vaše zážitky s první brigádou? Jak zvládáte kombinaci práce a studia? Udělali byste zpětně něco jinak?

Veronika 




Jak jsem se přestala bát jógy || Lekce zdarma pro Vás


Už to budou skoro čtyři roky, co jsem se poprvé setkala s jógou. Byl chladný lednový večer a já se právě vrátila z Kanárských ostrovů. Rodinná dovolená se tehdy proměnila v dost těžkou zkoušku a já věděla, že se svým životem musím něco udělat. Nebyla jsem šťastná. Potřebovala jsem změnu. Jóga se na mě tehdy valila ze všech stránek časopisů, z filmů i knih a zdálo se, že tohle pradávné cvičení je lék na všechno.

Krásná postava, nekonečné štěstí a pocit blaha, no kdo by odolal?

Trochu nervózně jsem se tedy vydala do fitka a místo klasického posilování jsem zvolila lekci power jógy. V sále nás bylo kolem třiceti, z vedlejší místnosti se ozývaly rány do boxovacích pytlů, řinčení těžkých strojů a pán stojící vedle mě funěl tak, že jsem se nemohla soustředit na nic jiného.

Místo toho, abych vnímala svůj dech a koncentrovala se sama na sebe, jsem zmateně pozorovala pružnou jogínku na pódiu a snažila se alespoň vzdáleně napodobit cviky, které ukazovala. Rozsah těla jsem měla tak poloviční a v duchu jsem si pořád dokola nadávala, že protahování nevěnuji tolik času.

Těch šedesát minut, od kterých jsem čekala zázraky, uplynulo jako voda, ale výsledek nikde. Doufala jsem, že mi jóga také změní život, jak mi tvrdily všechny slavné modelky v časopisech, ale ono nic.

Byla jsem zklamaná, demotivovaná a tímto se naše cesty opět rozešly.

Píše se první letní den loňského roku a v Kavárně co hledá jméno se koná Mezinárodní den jógy. Touhle dobou už mám přečteno spoustu knih o hledání štěstí, rovnováze a spirituálnu a i proto se po dlouhé době zapisuji na lekci hatha flow jógy.

V potemělém sále nás není víc než sedm, z reproduktorů zní meditační hudba a já, tentokrát už bez strachu, co si o mě pomyslí ostatní, soustředěně provádím všechny pozice. Cítím, jak se mi uvolňují ztuhlá záda a naplňuje mě zvláštní klid.

Tenhle večer, kdy jsem veškerou pozornost věnovala jen sama sobě, mi pomohl pochopit, proč byla má první zkušenost tak bídná. Naivně jsem si myslela, že jóga jako mávnutím kouzelného proutku vymaže všechny moje problémy, zastaví ten nekonečný proud myšlenek a učiní mě šťastnou. Tehdy jsem pochopila, že díky józe lze najít rovnováhu a ty nejschopnější mohou dojít i k vytouženému osvícení. Všechno chce ale svůj čas.

Nejdůležitější totiž není provádět všechny pozice dokonale, ale zapojit svou mysl, soustředit se a věřit. 

Upřímně závidím lidem, kteří dokážou vypnout a na nic nemyslet. Já tohle zkrátka neumím. Nedokážu zastavit své myšlenky, pořád musím mít o všem přehled a koukat do blba se mi už pěkně dlouho nepoštěstilo. Každý jsme jedinečný a někomu stačí jediná lekce, aby se oprostil od všech starostí, někoho čeká cesta mnohem delší. Všechny však směřují ke stejnému cíli.

Po tomto znovuobjevení jógy mi osud přihrál skvělou příležitost. Nedlouho po osudném večeru v Kavárně co hledá jméno mi v mailu přistála krásná zpráva od lektorky Alice, která je zakladatelkou pražského studia yogAliveNeváhala jsem ani minutu a hned jsme se domluvily na několika lekcích, které hned po návratu z Paříže, kde jsem tou dobou byla, vyzkouším.

Atmosféra v malém sále v srdci Vinohrad, kde celou dobu cvičení voněly vonné tyčinky a ze zdi se na mě potutelně usmíval thajský Buddha, se s tou ve fitku vůbec nedala srovnávat. Ještě větší zážitek pro mě ale bylo Ranní probuzení v Grébovce, které probíhá celé léto v nádherné skalní jeskyni v Havlíčkových sadech. Tam se do jógy musí zamilovat i ten nejzatvrzelejší skeptik.

A proč byste měli zkusit jógu i vy?

Mohla bych vám tu vypsat všechny pozitivní účinky jako formování postavy, zklidnění mysli, odbourání stresu a prodlužování života, které jsem si před chvílí vygooglila, ale mám pro vás něco lepšího. Pokud budete mít chuť a zájem,

můžete přijít na jakoukoliv lekci ve studiu yogAlive zdrama.

Jediné, co musíte udělat, je najít si v rozvrhu lekci, která vám vyhovuje, vytvořit si rezervaci a (překvapivě) dorazit. A když se navíc zmíníte, že občas zabrouzdáte i na Stylish Coffee, uděláte mi tím velkou radost.

A věřte mi, že se opravdu není čeho bát. Zapomeňte na strach, že vám to nepůjde. Vykašlete se na ostatní. Na józe je každý sám za sebe. Když jste unavení, odpočiňte si. Nikdo vám nevynadá. A pokud o sobě víte, že jste zkrácení jako já, není lepší způsob, jak to změnit, než právě jógou.

Díky yogAlive jsem pochopila, že jóga neznamená sál plný ufuněných chlapů, co se odběhli protáhnout mezi vzpěračskými tréninky. Jóga je odpočinek. Odpočinek od všech starostí. A tak kdykoliv mám už všeho nad hlavu a povinnosti se na mě valí ze všech koutů, zabrouzdám do nenápadného studia nedaleko Jiřáku a svět se na chvíli zastaví...

Takže, abych to uzavřela, dejte tomuto pradávnému duchovnímu cvičení šanci. Za zkoušku přeci nic nedáte a já moc doufám, že se na nějaké lekci brzy potkáme!

Namaste,

Veronika 

jóga praha zkušenost


Místo, abychom se radovali z okamžiku, tak si jej fotíme


Mám vždycky obrovskou radost, když narazím na blogery, kteří doopravdy píšou. Nemyslím tím, že v pár větách vylíčí, co a proč si dnes vzali na sebe, případně, kde oblečení z fotek sehnat, ale jejich řádky dávají smysl. Hrají si se slovy, rozvádí napínavý příběh nebo nás dostanou parádní pointou. Takové blogy pak čtu skoro stejně ráda jako samotné knihy. Jejich texty nejsou jen sdělením či deníčkovým zápisem, ale uměním. A toho si setsakramentsky cením.

Mezi mé oblíbené patří jednoznačně úžasná Asijatka, dokonale upřímná Barbora Šťastná a v neposlední řadě i Michelle s Milošem, na které jsem narazila celkem nedávno díky jejich úspěšné knize Bez jablka.

Dílo, o kterém jsem se Vám již zmiňovala v 17 tipech na letní čtení,  je jakýsi souhrn krátkých tématických článků, které už rok vycházejí na stejnojmenném blogu, a s humorem a krutou upřímností poukazují na rozdíl mezi mužským a ženským vnímáním světa.

Kniha si nehraje na žádnou vysokou literaturu, ale řeší témata tak všední, že jsem se nad tou podobností s mým životem často musela až pousmát. Nejvíc ze všeho mě pak zaujal článek na téma chytrých telefonů a hlavně myšlenka, kterou najdete v nadpisu. 

Jak by dopadla láska Romea a Julie, kdyby si před osudným nedorozuměním poslali textovku? 

Posuďte sami; Smartphony


Veronika 

bez jablka kniha blog
Foceno v Republica Coffee Praha