Méně mít, více žít


Právě sedím na palubě letadla, hlavou se mi honí jedna myšlenka za druhou a už asi po sté mažu první řádky tohoto článku. Za pár okamžiků přistanu v Bruselu, hlavním městě Evropy, a pořád nemůžu uvěřit tomu, jak skvělý život vlastně mám.

A neberte to, prosím, jako nějaké vychloubání. Právě naopak. Žijeme v době, kdy můžeme všechno. Máme nekonečnou svobodu, nemusíme čekat frontu na banány nebo džíny z Tuzexu a když se nám zachce, můžeme si sbalit svých pět švestek a procestovat svět. Naše životy jsou pevně v našich rukou a je jen na nás, jak s nimi naložíme.

A i přes tohle všechno dennodenně potkávám tolik mladých lidí, pro které je cestování něco na míle vzdáleného. Luxus, který si "při škole přece nemůžou dovolit". Co na tom, že za páteční večer v klubu propijí cenu jedné letenky, že by si místo nové kabelky mohli zaplatit let balónem nebo lekci surfování. Levné cestování zdá se být v jejich očích jako jednoznačný oxymorón.

Není proto divu, že s poznáváním nových míst neustále čekáme až na ten kouzelný dospělý život, kdy už budeme mít stálé zaměstnání a každý měsíc se nám na účtu nějakým zázrakem objeví suma větší, než jakou si vyděláme za celé léto strávené rozdáváním letáků v kostýmu obřího růžového plameňáka.

Celý tenhle ideální dospělácký život má však jeden háček. Čas. Už nebudeme mít možnost sbalit si jen tak krosnu a vyrazit na několik týdnů objevovat norské fjordy. Nikomu nevysvětlíme, že tančit sambu na karnevalu v Rio de Janeiru je důležitější, než vyplňovat tabulky v Excelu, uvařit večeři a vypíglovat byt. 

A tak Vás nyní z celého srdce prosím, přestaňte čekat. Žijeme jen jednou, tak ať to stojí za to! 

Mluvím k teď Vám jako úplně obyčejná holka, která si místo nových bot radši koupí jízdenku do Berlína, které nevadí spát pod stanem, ale neobejde se bez návštěvy místních kaváren. Holka, co každý týden netrpělivě čeká na zvýhodněné letenky a ze všeho nejradši bydlí u místních. Holka, která vydělané peníze místo věcí vyměňuje za zážitky. A která chce ukázat všem mladým lidem, že jedině cestování nám dá to pravé bohatství. 

Jak na to?

Nejdřív ze všeho dejte už konečně sbohem všem výmluvám a zkuste na chvilinku vystoupit ze své komfortní zóny. Pak rozbijte prasátko, na Kiwi.com zadejte Kamkoliv a až na Vás vyskočí ty nejvýhodnější nabídky (ke dnešnímu dni třeba zpáteční letenka do Milána za necelých osm stovek), na nic nečekejte a nenechte si je vyfouknout! Dále už zbývá jen pronajmout si nějaké to malé království přímo u místních (nezapomeňte si vyzvednout slevu na první ubytování) a odpočítávat dny do dalšího dobrodružství!

Samozřejmě se najde i mnoho dalších způsobů, jak procestovat svět za pár korun, ale o tom všem jsem se Vám už rozpovídala nějaký ten pátek zpátky, takže kdo máte zájem o pořádnou nálož tipů a triků, můžete mrknout na článek Jak na levné cestování? a naplánovat si cestu přesně podle svého gusta.

A já se s Vámi mezitím už rozloučím (letuška mě již netrpělivě probodává pohledem) a letím objevovat krásy Bruselu! V následujících dnech mi můžete být v patách na Instagramu @veronikatazlerova a samozřejmě se těšte i na článek!

Mějte se nádherně,

Veronika 

 


Copenhagen Diary: Průvodce & Tipy


Jak se žije v Kodani, jednom z nejšťastnějších míst na světě? V moderním městě plném pestrobarevných uliček, zapadlých obchůdků a rozkošných kaváren? V metropoli, která se jako jediná na světě může chlubit tím, že v ní potkáte více cyklistů než řidičů? Pohodlně se teď usaďte, náš výlet právě začíná!



Jeden pozdrav ze severského království


Právě sedím na terase u malého dřevěného stolku, za hlavou mi zapadá slunce a chladný severský vítr si pohrává s mými vlasy. V nohách mám za uplynulé dny už desítky kilometrů a hlavou mi lítá jedna myšlenka za druhou. Mí přátelé si teď zřejmě vyměňují elektronické dopisy se srdcem Evropy a já jsem podlehla nutkání poslat jeden pozdrav i Vám.

Je to už třetí den, co objevuji krásy dánské metropole, a má láska je čím dál tím silnější. To, že miluji Skandinávii, jsem si potvrdila už při návštěvě OslaStockholmu, ale s každou návštěvou se zamilovávám víc a víc.

Nevím, čím přesně mě sever Evropy tak přitahuje, zda je to tou dokonalou kávou, skandinávským designem, všemi těmi roztomilými kavárničkami a obchůdky, svěžím vzduchem, farmářskými trhy s čerstvou zeleninou a ovocem, minimalismem, stylovými Skandinávci, nebo jen tou klidnou a natolik přátelskou atmosférou, která tu na Vás dýchá na každém rohu, ale jedno vím jistě - Kodaň je jedno z měst, které mi zůstane v srdci navždycky.

A i když jsem Vám původně chtěla napsat článek až se vrátím zpátky do Prahy, nemohla jsem jinak. Posílám Vám proto trochu toho kodaňského štěstí a doufám, že až Vám v dalším povídání celé tohle malé dobrodružství shrnu, zamilujete se také. Pokud se však chcete už teď podívat alespoň na pár střípků, můžete skočit na můj Instagram @veronikatazlerova a objevovat tohle nádherný město společně se mnou.

Godaften,

Veronika 


 


17 tipů na letní čtení


Představte si, že je právě líné víkendové odpoledne, Vy v obřím slamáku vysedáváte na sluncem ozářené zahrádce, usrkáváte ledový drink a zasněně hltáte řádky nějaké zajímavé knížky... no není to nádhera?

Nevím, čím to je, ale v létě je pro mě najednou mnohem snazší ukradnout si tu hodinku z celého dne, kterou si vynahradím jen sama pro sebe. Ten čas, kdy se celičký svět zastaví a já se ponořím do napínavého příběhu. Tu kouzelnou chvíli, kdy zapomenu na všechny problémy a plnými doušky si vychutnávám přítomný okamžik.

A už teď tak nějak tuším, že ani letos tomu nebude jinak. Můj seznam letního čtení je čím dál tím delší a mám vážně co dělat, abych je do konce babího léta všechny přelouskala. Jsem sama zvědavá, kolik životních mouder se zase dozvím, kolik milostných příběhů prožiji a kam všude se díky knihám podívám... 

Nebudu však předbíhat a raději se s Vámi dnes podělím o příběhy, které si mé srdce získaly už nějaký ten pátek zpátky. Sepsala jsem pro Vás totiž sedmnáct knih, které mě inspirovaly, pobavily i donutily přemýšlet o nelehkých otázkách. A pevně věřím, že u Vás tomu nebude jinak;

Jak jsem stopoval letadlo - Tahle inspirativní kniha je o každodennosti i dobrodružství. Je o lásce k cestování, úspěchu, penězích i jejich kráse a pomíjivosti. Je plná zajímavých myšlenek a zároveň velmi čtivá. Je to skutečný příběh o neskutečných zážitcích, které potkaly mladého podnikatele, co se rozhodl změnit svůj život od základů. Při čtení se budete smát i hledat odpovědi na filozofické otázky.  Proč jsou chudí lidé ti nejštědřejší? Kam se dostanete když stopujete v košili a kravatě? A o co tady na světě vlastně jde? Sama bych nevěřila, že se jedná o skutečný příběh...

Zvláštní smutek citronóvého koláče - Možná je to tím, že jsem tuhle krásnou knihu četla na rozpálené pláži jižní Francie, ale laskavý příběh o mladičké Rose a jejím zvláštním daru mi k létu tak nějak patří. Kniha je plná emocí a donutí Vás k zamyšlení nad sebou samými, nad Vaší rodinou a její důležitosti v našich životech.

Čtyři dohody - Ať je léto nebo zima, Čtyři dohody by nás měly provázet každičkým dnem. O tom, jak mi před pár lety otevřely oči, jsem Vám psala v tomto článku.

Mnich, který prodal své ferrari - Čtivá kniha o životě úspěšného právníka, který již nezvládá hektický život plný stresu a dostává infarkt přímo v soudní síni. Po tomhle znamení kompletně přehodnotí svůj život, prodává veškerý majetek a vydává se na duchovní cestu do Indie, kde se učí sebepoznání a vyrovnanému životu.

Poslední aristokratka - Až budete mít pocit, že se Vám do hlavy už víc hlubokých myšlenek nevejde, sáhněte po téhle pohodové knížce, která má jediný cíl - pobavit. A to se jí náramně daří.

Cestování - nejlepší životní investice - Rádce pro všechny mladé lidi, co stojí na rozcestí a váhají, jakým směrem se vydat. Je plná inspirativních příběhů, zábavných historek i odpovědí na otázky, které trápí nejednoho z nás.

Velký Gatsby - Příběh o upřímné lásce, opulentních večírcích, přátelství a honbou za americkým snem je nikdy nestárnoucí klasika. A i když je Vám děj zřejmě důvěrně známý díky filmovému zpracování, kde září jedinečný Leonardo DiCaprio, doporučuji si knihu přečíst znovu, neboť jsem si jistá, že pokaždé objevíte další a další souvislosti. Gatsby je prostě láska na celý život.

Dobrá tak akorát - Knihy Barbory Šťastné, autorky Šťastného blogu, jsou vždycky sázka na jistotu. Stejně jako ve svých dvou předchozích dílech (Šťastná kniha a Jak jsem sebrala odvahu) vtipně popisuje každodenní situace, ve kterých se najde každá z nás. Ukazuje život takový, jaký doopravdy je - bez příkras, bez filtrů, zkrátka dokonale nedokonalý. A to mě moc baví.

Poutník - Mágův deník - První román Paula Coelha, autora proslulého Alchymisty, skrývá poutavý příběh o jeho pěší pouti do Santiaga de Compostela a zhodnocení získané duševní zkušenosti. Na cestě překonává náročné překážky, učí se od svého mistra a ukazuje, že cesta je cíl. A pokud po přečtení propadnete tomuto brazilskému spisovateli stejně jako já, doporučuji sáhnout i po knize 11 minut a následně i všech dalších.

Kosmonaut z Čech - První román českého rodáka žijícího v USA je intergalaktická odysea o lásce, ambicích a poznávání sebe sama. Laskavý příběh skrývá řadu překvatení a zvratů, je plný lidské vřelosti a humoru a věřím, že si podmaní nejednoho z Vás.

Hygge - Krásný návod na štěstí, který odhaluje dánské umění žít. S ledovým drinkem v ruce ideální kombinace.

Sedmilhářky - Příběh tří žen, jimž se jejich na pohled všední životy začínají nebezpečně vymykat z rukou. Při čtení se budete smát, netrpělivě otáčet stránky a zjistíte, že i malé lži mohou mít opravdu velké následky. 

Jíst, meditovat, milovat - Elizabeth má vše, co se od moderní ambiciózní Američanky očekává. Místo štěstí však nalézá jen stres, zoufalství a zmatek a proto se vydává na roční pouť kolem světa, aby konečně našla sama sebe a pochopila, co je v životě opravdu důležité.

Bez jablka - Michelle a Miloš se ve svých ironických sloupcích dotýkají různých situací, na které v dnešní rychlé době jaksi chybí návod. Píší o stereotypech mezi mužem a ženou a zamýšlí se nad tím, jak by vypadal svět, kde se před sebou obě pohlaví nestydí a mluví otevřeně úplně o všem. Nemilosrdná upřímnost zaručena.

Na volné noze - Robert Vlach, známý podnikatel a konzultant, ve své knize těží ze zkušeností stovek profesionálů a odkrývá osvědčené know-how pro podnikání na volné noze. Nepředkládá nám 100% návod na úspěch, ale ukazuje, jak překonat překážky, vytrvat a vydat se tím správným směrem.

Love x Style x Life - Garance Doré, jedna z nejvlinějších módních blogerek, napsala knihu! Tahle módní bible Vám řekne vše o stylu, úspěšném životě, milostných vztazích i hvězdné kariéře a přesvědčí Vás, že krása se skrývá v každé z nás.

Saturnin - A na závěr úplná letní klasika, kniha plná humoru, satiry i neuvěřitelných příběhů, které Vám vykouzlí úsměv na tváři ať jste kdekoliv.

A na jaké knížky se chystáte v létě Vy?

Mějte se překrásně,

Veronika 

love style life garance dore česky kniha martinus móda


Fashion Inspiration || Letní snění


Sluneční paprsky zalily rozpálené ulice, pražská Náplavka praská ve švech a zamilované dvojice se z jarního Petřína přesunuly okupovat hladinu Vltavy. Léto už definitivně dorazilo konečně i k nám a kromě sezóny zmrzlin a ledových káv přichází i ten pravý čas na pořádnou obměnu šatníku!

Nevím jak vy, ale já v letních měsících nedám dopustit na lehké letní šaty všech střihů, barev i vzorů a užívám si tu nekonečnou volnost, kterou mi dávají. Kromě toho, že mě nikde nic neškrtí a nestahuje, nemusím řešit každodenní dilema co s čím zkombinovat, co k sobě ladí, co naopak vůbec... Zkrátka hotový sen!

A jak už je u mě zvykem, vydala jsem se před pár dny opět na cestu do kouzelného zootího světa a vybrala pro Vás několik kousků, které krásně podtrhnou atmosféru těhle horkých letních dnů. Kromě tropických vzorů, romantických krajek a pastelových tónů jsem na své cestě tentokrát potkala i populární britskou značku Dorothy Perkins, která mě nadchla hlavně tím, že dokáže (a to opravdu nepřeháním) obléct snad každou ženu pod sluncem! Můžete se o tom sami přesvědčit zde, zde, zde a zde.

Takže až se pokocháte a propadnete této britské krásce stejně jako já, můžete rovnou při zadání kódu DOROTHYPERKINSNAZOOTU využít slevu 15% 

Sleva platí jen do konce června a vztahuje se na nezlevněné zboží ze všech kolekcí!

Mějte se krásně a užívejte léta,

Veronika 







15 věcí, které chci v létě stihnout


Jak už to tak bývá, ty nejlepší nápady přijdou většinou naprosto bez ohlášení. Vstoupí mi do cesty, když zrovna utíkám před silnou bouřkou, když se večer celá utahaná plazím domů, mám plné ruce těžkých tašek a jediná možnost, jak takové kouzelné vnuknutí uchovat, je opakovat si ho do té doby, než celý ten náklad odložím a všechno si hezky poznamenám. Co si totiž nezapíšu, budiž už navždy zapomenuto.

A tak mám takových poznámek desítky. V některých najdete seznamy kaváren, další ukrývají témata na články, ty méně oblíbené pak začínají slovy zavolat a zařídit. Jeden seznam mám ale obzvlášť ráda. Trošku ironicky jsem ho pojmenovala správný čas a je plný všech těch snů, přání a tužeb, na které jsem si doteď nebyla schopná najít čas. Vždycky jsem si našla něco důležitějšího a naléhavějšího. Něco, co mi bránilo je uskutečnit.

Ale jak už jsem Vám psala v tomto článku, neustálé odkládání není nic pro mě. Nechci strávit život čekáním na vhodnou chvíli. Chci žít. Naplno. Právě teď.

Proto jsem se rozhodla, že si své sny začnu plnit. Mám před sebou ty nejdelší prázdniny v životě a na to je každá výmluva krátká. Popadla jsem tedy tužku, diář a počítač a začala jsem plánovat. A abych to měla všechno hezky černé na bílém, rozhodla jsem se, že s Vámi budu má přání sdílet. Doufám, že Vás trochu inspiruji, popostrčím, nebo mě můžete jen průběžně kontrolovat, zda opravdu své slovo plním. Ať už se k tomu postavíte jakkoliv, zda je můj letní covšechnochcistihnout seznam:


 Chci konečně naživo vidět překrásnou vyhlídku Máj.

 Chci navštívit Letní shakespearovské slavnosti.

• Chci pro Vás konečně dokončit nový web, na kterém s grafikem pracuji již od začátku roku.

• Chci se alespoň na chvíli podívat na táborbez kterého bych zřejmě nikdy nebyla tím, kým jsem.

• Chci nasednout na vlak a po půlhodince vystoupit u jedinečné kavárny PERLA.

• Chci zase chodit na zajímavé přednášky. Snídaně s TEDx, Cestovečery a Spoluženy považuji za dobrý začátek.

• Chci zajít alespoň na jednu únikovou hru. 

• Chci prozkoumat krásy Velké Ameriky.

• Chci opět vystoupit ze své komfortní zóny a vycestovat sama do cizí země. Poslední zkušenost byla k nezapalcení.

• Chci si vychutnat atmosféru nově vzniklé Art&Food ZOOny.

• Chci číst všechny knížky, na které jsem během roku neměla čas.

• Chci navštívit botanickou zahradu.

• Chci si najít celoroční kurzy francouzštiny, abych tenhle nádherný jazyk nikdy nezapomněla. Sledovat French Words na Instagramu bohužel nestačí.

• Chci strávit večer v letním kině.

• Chci zase pravidelně hltat inspirativní TED Talks.


A teď už je řada na Vás. Popadněte pero, telefon nebo třeba malířský štětec a sepište si seznam všech radostí, které ustavičně odkládáte, a začněte si je konečně plnit! A pokud se o ně se mnou navíc podělíte v komentářích, uděláte mi velkou radost!

Mějte se nádherně,

Veronika 





Photo Diary | Květen


Právě sedím na sluncem ozářené zahrádce mé oblíbené kavárny, usrkávám první ranní kávu a vzpomínám. Vzpomínám na všechny ty květnové dny, které byly plné stresu, štěstí, nervozity i nečekaných radostí. Vzpomínám na ty hodiny strávené v pražských kavárnách, na všechny ty těžké učebnice, sešity a bůhvíco ještě a vzpomínám i na Vás všechny, co jste mě po celou dobu podporovali, přáli mi štěstí i gratulovali. Letošní květen pro mě byl opravdu zlomový. Před dvěma týdny definitivně skončila jedna dlouhá etapa mého života a já teď začínám znovu naplno žít. Než Vás ale vezmu na všechna ta přenádherná místa, kam se v létě chystám, připravila jsem si pro Vás už tradiční Photo Diary, kde se s Vámi opět podělím o všechny ty malé radosti, pro které stojí za to žít!

Z kavárny do kavárny

Jak už jsem Vám psala v minulém článku, veškerý volný čas jsem věnovala jen přípravě na tu pekelnou zkoušku, předmaturitní období jsem strávila někde na pomezí kaváren a fitka, a tak není divu, že na následujících fotkách o kofein opět nouze není. Mimoto jsem si ale alespoň konečně našla čas, abych navštívila dvě kouzelná místa, o kterých jsem věděla sice už víc než rok, ale vždycky jsem si vymyslela důvod, proč se mi to zrovna teď nehodí... 

První objev nese jméno Coffee House Prague a jsem si na sto procent jistá, že tak krásnou kavárenskou zahrádku má snad už jen letenský Alchymista. Během horkých letních dnů je to ráj na zemi!

Druhou novinkou-nenovinkou je dejvický Kafemat, který jsem si z nějakého nepochopitelného důvodu zaškatulkovala do kategorie moc daleko, čímž byl jeho osud zpečetěn. Jelikož jsem však sobě (i Vám) slíbila, že přestanu neustále čekat na ten správný čas, před pár dny jsem tohle roztomilé místo navštívila a můžu s klidným svědomím říct, že rozhodně ne naposledy!

Malé radosti

Konečně jsem také začala číst všechny ty inspirativní knížky, které na mě celý rok jen smutně koukaly z nočního stolku, vydala se na skvělý Brno Coffee Trip, užívala si klidná rána na farmářských trzích, navštívila jsem dechberoucí výstavu Big Bang Data v pražském DOXu a cvakla si vysněnou fotku symbolické vzducholodi. 

Co se týče blogerského života, měla jsem příležitost zhlédnout uvedení nové kolekce This is my SIGNATURE, která vznikla spojením holešovického Vnitroblocku a vybraných českých designérů, a zavítala jsem na event plný krásy konaný v Medical Esthet & Spa

A abych si náhodou moc neodpočinula, začala jsem s grafikem ladit nový web, takže jestli se z toho všeho nakonec nezblázním, můžete se během léta těšit na spoustu parádních změn!

A co dál?

Za pár hodin opouštím tenhle online svět a chystám se spát hezky do lesa, během června letím prozkoumat krásy Kodaně a Bruselu, v červenci mě čeká Londýn a jsem sama zvědavá, co mi osud ještě přichystá. Všechny krásné okamžiky s Vámi budu sdílet už tradičně na Instagramu, kde mě najdete jako veronikatazlerova, takže pokud chcete být v obraze a vidět svět mýma očima, můžete mě sledovat i tam. 

Mějte se nádherně a užívejte léta!

Veronika 


Soutěž | Hygge, prostě šťastný způsob života


Ani Vám nemusím říkat, jak jsem se na vydání tohoto článku zase těšila! Každým dnem mi děláte obrovskou radost všemi těmi krásnými komentáři, zprávami i elektronickými dopisy a já tak nějak cítím potřebu se Vám za tu neuvěřitelnou podporu odvděčit. Snažím se Vám svými články dělat dny hezčími, inspirovat Vás, vzít Vás s sebou na místa, která při svých toulkách světem navštívím, ale, co si budem povídat, nějaké ty materiální radosti také nejsou k zahození, co?

A protože dělat někomu radost mám snad ještě radši, než ji dělat jen sobě, domluvila jsem se s mým milovaným Martinusem a začaly se mi v hlavě rýsovat následující řádky. Tak se teď pohodlně usaďte, uvařte si šálek kávy a nezapomeňte dočíst až do konce, protože tam na Vás čeká slibované překvapení!

Krása v nepřeložitelnosti

Znáte ten pocit, kdy Vám dočista dojdou slova? Kdy chcete vyjádřit nějakou myšlenku, emoci nebo jedinečný pocit, ale vůbec nevíte, jak na to? Já v takových případech hledám pomoc u angličtiny nebo francouzštiny, ale ani tak moc úspěchu nesklízím...

Proto jsem doslova zajásala radostí, když jsem nedávno narazila na tento článek plný slov z nejrůznějších jazyků, která do češtiny ani s vypětím všech sil jedním slovem zkrátka nikdy nepřeložíme. Zapátrala jsem pak v hlubinách internetu trochu hlouběji a vypsala si pár výrazů, které mě zaujaly nejvíce:

  • Bakku-shan (japonsky): krásná dívka... avšak jen do té doby, co na ní koukáme zezadu
  • Jayus (indonésky): když je nějaký vtip tak nevtipný, že se musíte smát
  • Fika (švédsky): volně přeloženo jako pauza na kafe a něco sladkého, ve Stockholmu jsem tento pojmem potkávala skoro v každé kavárně
  • Pochemuchka (rusky): člověk, co má moc otázek
  • Busat (sámsky): sob s jedním velmi velkým varletem
  • Mudita (sanskrt): mít radost z radosti někoho jiného
  • Age-otori (japonsky): když po návštěvě kadeřníka vypadáte hůř
  • Schilderwald (německy): ulice s tolika ukazateli, že se ztratíte
  • Gattara (italsky): stará žena, která svůj život zasvětila opuštěným kočkám
  • Iktsuarpok (inuitština): pocit tušení, který nás vede podívat se ven, jestli někdo nejde
  • Sarang (korejsky): touha žít s někým až do smrti
  • Hygge (dánsky): umění vychutnat si přítomný okamžik a prostou radost z každodenních maličkostí


...a jak už správně tušíte, právě hygge bude hrát v následujících řádcích hlavní roli. Hygge je totiž výraz pro ono magické tajemství, které dělá z Dánů jeden z nejšťastnějších národů světa. Hygge je když si zapálíte vonné svíčky a schoulíte se na pohovce s šálkem horké kávy v ruce. Když si se svými nejbližšími pochutnáváte na jídle, které jste společně uvařili, nebo když v krbu praská oheň a za okny zuří děsivá bouřka. Hygge je když se dokážeme ztotožnit s okamžikem, zastavíme na chvíli čas a vezmeme si z něj to nejlepší.

Když jsem tedy před několika týdny zjistila, že světlo světa spatřila tahle krásná knížka, kterou má na svědomí Meik Wiking (prezident Institutu pro výzkum štěstí v Kodani), bylo mi hned jasné, že se s Vámi o tenhle malý návod na štěstí prostě musím podělit. Doma se na mě tak teď smějí rovnou tři výtisky knihy Hygge a napjatě čekají na své budoucí majitele!

A co pro výhru udělat?

Napište mi do komentářů, co pro Vás znamená hygge, nezapomeňte připojit svůj e-mail a vyčkejte do 12.6., kdy náhodně vylosuji vítěze!

Soutěž běží zároveň i na mém Instagramu (veronikatazlerova), takže pokud chcete znásobit své šance na výhru, můžete zkusit štěstí pod soutěžní fotkou!


Těším se na všechny Vaše komentáře a mějte se opět nádherně,

Veronika 

P.s.: Pokud Vás těch pár nepřeložitelných slov zaujalo, můžete mrknout na tento článek a zkusit najít i jednu ryze českou specialitku.


knihkupectví martinus hygge kniha soutěž
 


Brno Diary: Průvodce & Tipy


Píše se úterý, sedm hodin ráno já právě vstupuji do haly pražského hlavního nádraží. Oči se mi sice ještě pořád zavírají únavou, ale vidina následujících dnů mi okamžitě vykouzlí úsměv na tváři. Hned nato se dostavuje i moje coffee soulmate a za pár chvil už z okýnka kupé pozorujeme, jak nám sluncem ozářená Praha mizí v nedohlednu. Brno coffee trip právě začíná!

brno kavárny


Na konci každé cesty začíná další


Tak už je to skutečně za mnou. Včerejším dnem jsem oficiálně zakončila jednu velkou etapu mého života. Došla jsem až do úplného konce té osmileté cesty, kterou provázel nespočet překážek, radostí, stresu i slz. Je konec všem těm absencím, které jsem vymněnila za studium či práci v kavárnách, a všem těm nesmyslným omluvenkám, které jsem si už několik let psala stejně sama. Konečně jsem došla do velkého finále a zakončila ho opravdu s grácií. A i když by mě to nikdy asi ani ve snu nenapadlo, z poslední zkoušky jsem byla nakonec vážně naměkko...

Než Vám ale všechno prozradím, vezmeme to hezky od začátku. To, že s Vámi budu chtít mou cestu sdílet, jsem věděla už od podzimu a průběžně jsem si proto sepisovala všechny kroky, nečekaná překvapení a zvraty, které mě během maturitního roku potkaly. Doufám, že pokud Vás zkouška dospělosti teprve čeká, budou pro Vás mé tipy užitečné, a jestli ji už máte dávno za sebou, můžete si teď třeba nostalgicky zavzpomínat. Tak či onak, pořádně se teď připoutejte, maturitní kolotoč se právě roztáčí;

Podzim

Píše se prvního září a já s hrůzou začínám zjišťovat, že už začíná jít do tuhého. O zkoušce dospělosti se v budově gymnázia mluví snad častěji než o počasí a já si v hlavě začínám vytvářet nový projekt. Projekt maturita. 

Pomalu si začínám zpracovávat rozbory mých oblíbených knih, znovu se zastydím nad řádky Malého prince, obdivuji minimalismus Hemingwaye, potutelně se usmívám nad díly českého génia Cimrmana a upřímně se zamilovávám do rozkošné povahy samotného Gatsbyho. Při čtení o nádherném přátelství George a Lennieho mi ukápne slza a divadelní inscenaci tragického příběhu Hamleta mám v plánu vidět do maturity rovnou dvakrát. 

Největší výzvu pro mě však představují dějiny výtvraného umění, o kterých nemám tou dobou bohužel ani páru. Zapisuji se proto na přípravné kurzy od Tutoru a až do května dostávám každou druhou sobotu pořádnou nálož jmen, obrazů a staveb, které se po zbytek víkendu snažím nějak zpracovat. Poslední hodinu vyměňujeme za tříhodinovou procházku historickou Prahou a já děkuji Vesmíru, že mi seslal tak skvělého lektora.

Během podzimu si ještě v mírné panice pořizuji knihu Tajemství efektivního učení a s nadšením hltám všechny užitečné tipy, kreslím své první myšlenkové mapy a ve škole testuji, jak skvěle v praxi fungují. 

Zima

V prosinci se naprosto spontánně přihlašuji na jazykovou zkoušku CAE, kterou, i když tomu pořád nemůžu uvěřit, nakonec s vypětím všech sil zvládám. O celém tomhle bláznivém nápadu si můžete přečíst tady

Tentýž měsíc se zároveň zapisuji na přípravné kurzy k certifikátu Delf B2 z francouzštiny, které navštěvuji následující tři měsíce, a v únoru úspěšně zkoušku skládám. Naivně se raduji, že mi budou oba certifikáty uznány místo maturitní zkoušky, a veškeré úsilí věnuji už jen těm zpropadeným dějinám umění...

Jaro

Píše se jeden nádherný březnový den a já se s hrůzou dozvídám, že mi, i přes původní jistotu profesorů, oba certifikáty uznány nebudou. Vybírám si proto jen ten z angličtiny a rychle se začínám připravovat na písemnou část maturity z francouzštiny, která mě čeká za necelé dva týdny. C'est la vie.

Koncem března se pak vydávám prozkoumat prostory mé vysněné vysoké školy, což nakonec nabírá úplně jiné obrátky. Týden nato sedím před přísnou komisí a horko těžko se rozpomínám i na to, co jsem nikdy nevěděla. K mému překvapení jsem však nakonec přijatá. Celý příběh si můžete přečíst zde.

V té době už trávím většinu volného času v kavárnách, kde mi společníka dělá tahle krásná učebnice, zároveň se snažím učit na všechny ty další předměty, které musím zvládnout, aby mě k nějaké maturitě vůbec pustili, píšu Vám články, schůzkuji, navštěvuji všemožné výstavy, památky, přednášky, sleduji naučné dokumenty na YouTube a pracuji na své seminární práci o přenádherných azulejos, které jsem si zamilovala při návštěvě Lisabonu. Čas se krátí a já začínám být čím dál tím nervóznější.

Během dubna a května píši společné části státní maturity, test z češtiny si, narozdíl od většiny národa (nadávání na Cermat se totiž stalo už jakýmsi národním sportem), dokonce i užívám a angličtina je oproti CAE procházka růžovou zahradou. A pokud si náhodou chcete otestovat, jak byste obstáli Vy, letošní zadání i výsledky najdete pod tímto odkazem.

Do ústní maturity mi zbývá už jen pár týdnů a já v mírném zoufalství vyhlašuji na Instagramu soutěž Kdo pomůže Veru s dějinami umění? Poznávám tak sluníčkovou Lu, se kterou se následující týdny scházím ve všech možných kavárnách a znalecky diskutujeme nad osudy slavných malířů. Sociální sítě tentokrát opravdu zabodovaly.

Když mi pak konečně několik dní před závěrečnými zkouškami končí povinná školní docházka, začínám vymetat jednu kavárnu za druhou. Za den jich navštívím hned několik, studuji prakticky už jen s přáteli a vlastně si to i celkem užívám. Projekt maturita se už pomalu chýlí ke konci. 

Závod začíná

Maturitu zahajuji hned největší hrozbou, dějinami umění, ale z otázek strach nemám. Za těch několik měsíců učení jsem schopná odvykládat všechna témata snad i pozpátku, proto mě otázka surrealismus a dadaismus nikterak nerozhodí. Na potítku si vypisuji jedno jméno za druhým, nenápadně poslouchám, jak si vede slečna přede mnou, a za pár okamžiků již sedím tváří v tvář samotné komisi. Následujících několik minut vedu dlouhý monolog v jehož polovině mě profesorky zarazí, že už je čas na obhajobu práce. Tohle šlo dobře. 

Neuběhne ani dvacet minut a už zase sedím nad prázdným papírem a vymýšlím scénář improvizované one woman show, kterou v příštích patnácti minutách odehraji ve francouzském jazyce. S nadšenými ovacemi publika se sice nesetkávám, ale hodnocení chvalitebný mě víc než potěší. S mírným pocitem úlevy odcházím na večerní trénink do fitka a jdu se vyspat na další, snad už poslední den.

Cílová rovinka

Dnešní maraton kaváren zahajuji už v půl sedmé v Mezi srnky a zlehka se seznamuji s tématy z angličtiny, která doteď spatřila světlo kavárenského světa jen párkrát. Rezignovaně si vypisuji nejdůležitější body a upřímně doufám, že během zkoušky nezapomenu mluvit. To jediné mě totiž může zachránit...

O několik kaváren později znovu nervózně vstupuji do školní budovy a při losování otázky doufám v zázrak. Nakonec v loterii štěstí vyhrávám a připravuji si povídání o jednom z nejkrásnějších příběhů, co byl kdy napsán. Of Mice And Men mi od teď bude ležet v srdci ještě pěkně dlouho, co Vám budu povídat.

Nejkrásnějším okamžikem celých maturit je pro mě ale úplně poslední zkouška z literatury. Vesmír totiž z nějakého bláznivého důvodu zařídil, abych si vytáhla zadání stvořené přímo pro mě, proto jsem kromě provokativní básně Kvílení (doporučuji si alespoň kousek přečíst zde) rozebírala neumělecký text o přípravě kávy v moka konvičce. A když v poslední minutě padla otázka, jak se říká člověku, co připravuje kávu, musela jsem se smát. Hezčí zakončení jsem si vážně nemohla přát. Děkuju.

Věřte si

A co říci závěrem? Kromě toho, že mi ze srdce spadl obrovský kámen, který jsem s sebou tahala už bezmála rok, cítím obrovský pocit naplnění. A není to kvůli tomu, že jsem získala vytoužený papír (můj názor na tenhle systém už přeci znáte), ale proto, že jsem došla až do konce. Že jsem se nevzdala a do všeho dala maximum. A to, že budu nakonec odcházet s vyznamenáním, jsem si nevysnila ani v těch nejtajnějších snech!

Pokud Vás tedy maturita teprve čeká, mám pro Vás jedinou radu. Nepodceňte čas a věřte si. Nevím sice, jak je to na jiných školách, ale u nás pravidlo dá to každý bohužel neplatí. Mě tak, narozdíl od několika mých spolužáků, čekají čtyři měsíce plné cestování, čtení knížek, které na mě po celý maturitní rok jen smutně koukaly z nočního stolku, výletů, zajímavých projektů a radosti. Mám před sebou zřejmě ty nejkrásnější prázdniny v životě a už se na ně ohromně těším!

A v případě, že máte tohle všechno už za sebou, budu moc ráda, když se se mnou v komentářích podělíte o Vaše zážitky, radosti i starosti, které s sebou zkouška dospělosti přináší!

Mějte se nádherně,

Veronika